3 Ads 14/2012 — Nejvyšší správní soud

3 Af 11/2024- 58 - text 12 3 Af 11/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobců: a) Ing. David Jánošík, IČ 72074477, sídlem Gočárova 1105/36, 500 02 Hradec Králové, insolvenční správce dlužníka SLOT Group, a.s., IČO 62741560, sídlem Jáchymovská 142, 360 10 Karlovy Vary – Sedlec, právně zastoupen advokátem JUDr. Pavlem Hráškem, sídlem Týnská 1053/21, 110 00 Praha 1 b) CEC Praha a.s., IČ 25673394, sídlem Tlumačovská 1237/32, 155 00 Praha 5, právně zastoupen advokátem Mgr. Miloslavem Petrů, LL.M., sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo financí, sídlem Letenská 15, 118 10 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí ministra financí ze dne 2. 10. 2024, č. j. MF-16352/2020/7303-31, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobci se u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“ či „soud“) domáhali vyslovení nicotnosti, eventuálně zrušení rozhodnutí ministra financí ze dne 2. 10. 2024, č. j. MF-16352/2020/7303-31 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut společný rozklad v záhlaví označené společnosti SLOT Group, a.s. (dále jen „SLOT Group“) a žalobkyně b) proti usnesení Ministerstva financí ze dne 23. 7. 2024, č. j. MF-16352/2020/7303-21 a potvrzeno usnesení Ministerstva financí ze dne 5. 6. 2020, č. j. MF-16352/2020/7303-2. 2. Ze spisového materiálu vyplývají následující skutečnosti: 3. SLOT Group a žalobkyně b) podaly dne 21. 2. 2020 u Ministerstva financí žádost o změnu čtyř rozhodnutí o povolení k provozování sázkové hry vydaných podle zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích, a sice o změnu osoby provozovatele hazardní hry ze SLOT Group na žalobkyni 2), z důvodu převodu obchodního závodu v důsledku řešení úpadku SLOT Group (dále též „žádost“). Rozhodnutí o povolení, o jejichž změnu výše označené obchodní společnosti žádaly, byla označena takto: 1) APOLLO GAMES VLT, č. j. MF 96553/A/2013/34, ze dne 1. 10. 2013, 2) IVT SYNOT, č. j. MF 84415/A/2013/34 ze dne 6. 9. 2013, 3) KAJOT VLT, č. j. MF 107736/A/2013/34 ze dne 4. 11. 2013, 4) MULTI LOTTO, č. j. MF 105176/A/2013/34 ze dne 22. 10. 2013 (dále jen „předmětná povolení“). 4. Ministerstvo financí o žádosti rozhodlo usnesením ze dne 5. 6. 2020, č. j. MF-16352/2020/7303-2 (dále jen „první usnesení ministerstva“), o zastavení řízení, a to s odůvodněním, že žádný z žadatelů není osobou, které byla předmětná povolení udělena, tudíž žádost o změnu povolení nebyla podána oprávněnou osobou, a proto je zjevně právně nepřípustná ve smyslu ust. § 66 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). 5. SLOT Group a žalobkyně b) podaly proti prvnímu usnesení ministerstva rozklad, který ministryně financí rozhodnutím ze dne 19. 11. 2021, č. j. MF-16352/2020/7303-11 (dále jen „první rozkladové rozhodnutí“), zamítla a první usnesení ministerstva potvrdila. 6. Proti prvnímu rozkladovému rozhodnutí podaly společnosti SLOT Group a žalobkyně b) žalobu k Městskému soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 22. 6. 2023, č. j. 10 Af 3/2022-134 (dále též „rozsudek 10 Af 3/2022-134“) první rozkladové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Soud konstatoval, že z provedeného dokazování jednoznačně nevyplynulo, zda držitelem oprávnění k provozování hazardních her podle předmětných povolení je nadále společnost MASOX a.s., nebo SLOT Group. Bylo totiž zjištěno, že existují dvě odlišné, avšak formálně rovnocenné verze rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 25. 9. 2015, č. j. MF-38884/2015/34-4, a č. j. MF-38884/2015/34-5 (dále též „změnová rozhodnutí“), na základě čehož vyvstaly pochybnosti, zda byla těmito změnovými rozhodnutími převedena ze společnosti MASOX a.s. na SLOT Group (také) předmětná povolení, či nikoli. Ministerstvo vycházelo pouze z verzí změnových rozhodnutí, které předmětná povolení neobsahují. Městský soud proto uzavřel, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, byl v rozporu se spisy a vyžadoval rozsáhlé nebo zásadní doplnění. Rozsudek 10 Af 3/2022-134 napadl žalovaný kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) zamítl rozsudkem ze dne 14. 10. 2024, č. j. 3 As 158/2023-53. 7. Ministr financí vydal dne 18. 6. 2024 rozhodnutí č. j. MF-16352/2020/7303-17 (dále jen „druhé rozkladové rozhodnutí“), kterým s ohledem na závazný právní názor soudu, zrušil první usnesení ministerstva a věc vrátil k novému projednání. 8. Ministerstvo financí vydalo dne 23. 7. 2024 v dané věci druhé usnesení o zastavení řízení s č. j. MF-16352/2020/7303-21 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Řízení bylo tentokrát zastaveno s odkazem na § 66 odst. 1 písm. f) správního řádu, s odůvodněním, že zaniklo právo, jehož se řízení týká, neboť došlo k zániku předmětných povolení v souladu s ust. § 136 odst. 9 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách (dále jen „zákon o hazardních hrách“), ve znění účinném do 31. 12. 2023, podle něhož zanikají povolení uvedená v § 136 odst. 1 až 8 tohoto zákona nejpozději 6 let ode dne nabytí účinnosti zákona o hazardních hrách, tedy nejpozději dne 1. 1. 2023. 9. SLOT Group a žalobkyně b) podaly proti prvostupňovému rozhodnutí rozklad, který ministr financí zamítl rozhodnutím napadeným nyní předmětnou žalobou. Ve výroku napadeného rozhodnutí ze dne 2. 10. 2024 však potvrdil nikoli prvostupňové rozhodnutí, ale první usnesení ministerstva. V odůvodnění nicméně vypořádal rozkladové námitky směřující proti prvostupňovému rozhodnutí a ztotožnil se s procesním postupem ministerstva a jeho právním názorem vyjádřeným v prvostupňovém rozhodnutí. Dne 7. 1. 2025 vydal ministr financí opravné usnesení č. j. MF-163525/2020/7303-33. II. Žaloba 10. V prvním žalobním bodu žalobci označují napadené rozhodnutí za nicotné, a to z toho důvodu, že ministr financí ve výroku napadeného rozhodnutí potvrdil nikoli prvostupňové rozhodnutí, ale první usnesení ministerstva, které nebylo předmětem daného řízení, nadto již ani právně neexistovalo. Napadené rozhodnutí proto žalobci pokládají za vnitřně rozporné a právně i fakticky neuskutečnitelné, a tudíž trpící závažnými vadami způsobujícími jeho nicotnost. Žalobci odkazují zejména na nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1463/09 a rozsudek NSS ze dne 17. 2. 2020, č. j. 8 Ads 194/2019-27. Pro případ, že by soud neshledal nicotnost napadeného rozhodnutí, žalobci namítají jeho nezákonnost. 11. Druhým žalobním bodem žalobci vytýkají Ministerstvu financí, že nerespektovalo závazný právní názor vyslovený ministrem ve druhém rozkladovém rozhodnutí a městským soudem v rozsudku 10 Af 3/2022-134, potvrzeném Nejvyšším správním soudem. Podle názoru žalobců z druhého rozkladového rozhodnutí a rozsudku 10 Af 3/2022-134 plyne, že v daném případě nebyl a není dán žádný zákonný důvod pro zastavení správního řízení. Prvostupňové rozhodnutí, aprobované ministrem financí, je tak v rozporu s ust. § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu a základními zásadami činnosti správních orgánů ve smyslu § 2 a násl. správního řádu, zejména se zásadou zákonnosti ve smyslu § 2 odst. 1 správního řádu a se zákazem zneužití pravomoci správního orgánu ve smyslu § 2 odst. 2 správního řádu. Žalobci odkazují např. na rozsudky NSS ze dne 29. 4. 2010, č. j. 4 Ads 42/2010-53 a ze dne 23. 9. 2004, č. j. 5 A 110/2002-25. 12. Ve třetím žalobním bodu žalobci namítají, že Ministerstvo financí rozhodlo v předmětné věci podle skutkového a právního stavu ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí, ačkoli to vedlo k nespravedlivému výsledku, který byl zapříčiněn nezákonným postupem správních orgánů, neboť při svém rozhodování překročily lhůty stanovené správním řádem. Ministerstvo financí rozhodlo o žádosti ze dne 21. 2 2020 až dne 5. 6. 2020 a ministryně financí vydala první rozkladové rozhodnutí po opakovaných urgencích a žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti až dne 19. 11. 2021, navíc bylo toto rozhodnutí následně správním soudem zrušeno. Žalobci namítají, že kdyby dotčené správní orgány rozhodly o žádosti zákonem předvídaným způsobem a v zákonem stanovené lhůtě, bylo by o této žádosti nepochybně meritorně rozhodnuto před 1. 1. 2023, a tedy by nebyl dán důvod pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. f) správního řádu. Nynější výsledek správního řízení žalobci považují za rozporný s principem spravedlnosti a s dobrými mravy ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu ČR, zejména s principem zákazu výkladu a aplikace práva, který by směřoval k nespravedlivému, resp. nemravnému výsledku. Žalobci odkazují např. na nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 2700/15, ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. II. ÚS 415/14, či ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. I. ÚS 2337/21-2. 13. Žalobci rovněž upozorňují na to, že meritorní rozhodnutí týkající se předmětných povolení má právní význam i v situaci, kdy uplynula do