4 A 21/2025 – Městský soud v Praze

4 A 21/2025- 34 - text  10 4 A 21/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobkyně: S. F., narozená dne X bytem X zastoupená advokátem Mgr. Ing. Janem Levým, Ph.D. sídlem Štefánikova 249/28, 150 00 Praha 5 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2025, č. j. CPR-56199-6/ČJ-2024-930310-V236 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2025, č. j. CPR-56199-6/ČJ-2024-930310-V236 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobkyně a bylo potvrzeno rozhodnutí ze dne 29. 10. 2024, č. j. KRPA-340316-13/ČJ-2024-000022-SV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) vydané Policií České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobkyni podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3, 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba pět let, po kterou nelze žalobkyni umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „členských států EU a smluvních států“), počátek doby, po kterou nelze žalobkyni umožnit vstup na území členských států EU a smluvních států, byl v souladu s § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců stanoven ode dne, kdy žalobkyně vycestuje z území EU a smluvních států, doba k vycestování z území EU a smluvních států do země státního občanství cizince nebo třetí země, kde je oprávněn pobývat nebo která ho přijme, byla podle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena do 20 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, správní orgán I. stupně dále podle § 120a odst. 1 zákona o pobytu cizinců rozhodl, že na žalobkyni se nevztahují důvody znemožňující vycestování podle § 179 zákona o pobytu cizinců. Žalobkyni bylo podle § 123b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců uloženo zvláštní opatření za účelem vycestování, dle kterého jí byla stanovena povinnost pravidelně se osobně hlásit každou středu v čase 9:30 hod u správního orgánu I. stupně, až do dne odjezdu (včetně). II. Obsah žaloby 3. Žalobkyně namítala, že napadeným rozhodnutím došlo k nepřiměřenému zásahu do soukromého a rodinného života, neboť žalobkyně se v ČR schovávala před ruskou organizovanou zločineckou skupinou, takové zločinecké skupiny jsou značně provázány s ruskou politickou reprezentací a tamní policie neposkytuje vlastním občanům ochranu. Správní orgány vytýkaly žalobkyni, že si nepodala žádost o mezinárodní ochranu, nijak se však nezabývaly reálnými možnostmi žalobkyně této ochrany dosáhnout při zjištěném skutkovém stavu. Poukázala na to, že podle zákona o azylu (č. 325/1999 Sb.) původcem pronásledování sice může být i soukromá osoba, avšak pouze pokud lze prokázat, že státní orgány nejsou schopny nebo ochotny zajistit ochranu před pronásledováním či vážnou újmou, nicméně pro běžného člověka je velmi obtížné, až nereálné, prokázat neschopnost či neochotu ruských orgánů. To platilo dvojnásob v době, kdy žalobkyně přicestovala do států EU (v roce 2014), v ČR nebylo možné realisticky očekávat udělení mezinárodní ochrany občanovi Ruské federace, neboť byla až do 24. 2. 2022 považována za spolehlivou zemi, kde fungují orgány veřejné moci. Soukromý a rodinný život žalobkyně (resp. její život) by byl ohrožen právě pobytem v Ruské federaci. Uvedla, že je jí celé situace velmi líto, neměla v úmyslu narušovat veřejný pořádek, ale hledala bezpečí, které jí její domovský stát nemohl nabídnout. Bála se o svůj život a zároveň neměla možnost zajistit si vhodné oprávnění k pobytu, dostala se do obtížně řešitelné situace. 4. Dále namítala, že žalovaný otázku přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života podle kritérií § 174a zákona o pobytu cizinců fakticky nepřezkoumával, pouze se ztotožnil s prvostupňovým rozhodnutím, žádná z uvedených kritérií nehodnotil, rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. Ze správního spisu přitom vyplývá řada skutečností, pro které vydání rozhodnutí představuje nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života. K důkazu navrhla výslech žalobkyně. 5. Poukazovala na to, že jsou u ní dány důvody znemožňující vycestování podle § 179 zákona o pobytu cizinců, neboť jí hrozí skutečné nebezpečí. Na tom nic nemění ani závazné stanovisko k možnosti vycestování, neboť ministerstvo vnitra se fakticky nezabývalo individuální situací žalobkyně, ani tím, zda jí hrozí skutečné nebezpečí. 6. Oba správní orgány postupovaly v rozporu s § 3 a § 50 správního řádu, když závěry žalovaného postrádají konkrétní argumentaci a jsou též v rozporu s obsahem spisu, výpovědí žalobkyně a se skutečným stavem věci a přímo i s prvostupňovým rozhodnutím. Totéž platí i pro závazná stanoviska ministerstva vnitra. Žalovaný argumentaci správního orgánu I. stupně nepřezkoumával, tato rovněž odporuje správnímu spisu a řízení vykazuje vady. 7. Navrhla, aby soud napadené i prvostupňové rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení. Pokud by soud nedospěl k závěru, že jsou důvody pro zrušení obou rozhodnutí, navrhla, aby soud podle § 78 odst. 2 s.ř.s. rozhodl o snížení výměry správního vyhoštění z pěti let na kratší dobu dle vlastního uvážení. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na spisový materiál. 9. Vzhledem k tomu, že ve svém postupu neshledal pochybení a má za to, že postupoval v souladu s platnou právní úpravou, navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 10. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 29. 10. 2024 byla prováděna pobytová kontrola, při které byla ztotožněna žalobkyně, nepředložila žádný cestovní doklad ani povolení k pobytu, lustrací nebylo zjištěno žádné oprávnění k pobytu, vzniklo tak podezření, že žalobkyně se na území ČR nachází neoprávněně. 11. Se žalobkyní bylo dne 29. 10. 2024 zahájeno řízení o správním vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3, 4 zákona o pobytu cizinců. 12. Žalobkyně při svém výslechu dne 29. 10. 2024 uvedla, že do ČR cestovala v letech 2012 a 2013, naposledy přicestovala v květnu 2014 a od té doby zde pobývá nepřetržitě, cestovní pas jí pozbyl platnosti v roce 2018 a ona ho pak vyhodila do koše, žádný doklad totožnosti nemá, nechtěla jít na Zastupitelský úřad RF, protože nechce vycestovat do Ruska. V ČR po celou dobu nepracovala, měla našetřené peníze a pomáhali jí kamarádi, nemá doklady, proto by jí nikdo nezaměstnal. Neučinila žádné kroky k legalizaci jejího pobytu, je si vědoma svého neoprávněného pobytu a z toho plynoucích důsledků. Je svobodná a bezdětná, v ČR ani v Rusku nic nevlastí, na území ČR nemá žádné vazby, nemá zdravotní pojištění, sehnala by si peníze na další pobyt i vycestování. V ČR nikdy nepracovala, udala svou adresu v X, kde si pronajímá byt za 29 100 Kč měsíčně, bydlí tam sama od roku 2016, nikoho v ČR nemá, v Rusku má matku a sestru. V Rusku je ohrožena na životě, bojí se mafie, nechce tam vycestovat a nevycestuje dobrovolně, v Rusku dali do vězení bose mafie v jejím regionu, její tehdejší přítel byl korunním svědkem v případu, po žalobkyni šla na objednávku mafie policie a cílila na odebrání jejího výdělečného podniku, žalobkyně byla zadržena a vyslýchána, slíbili jí, že jí pustí, když přítel nebude svědčit, ona však s přítelem utekla, rozdělili se a žalobkyně jela do ČR, přítele viděla naposledy v roce 2015 ve Vídni, žalobkyně se nechce do Ruska vrátit, protože dva svědci, kteří svědčili proti mafii, jsou po smrti, jednoho zavraždili před dvěma lety, žalobkyně se tam nechce vrátit, protože má nebezpečné informace a šlo by jí o život. 13. Dle závazného stanoviska Ministerstva vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky ze dne 29. 10. 2024 je vycestování žalobkyně do Ruské federace možné. 14. V prvostupňovém rozhodnutí ze dne 29. 10. 2024 správní orgán I. stupně shledal, že žalobkyně se na území ČR zdržovala neoprávněně od 1. 1. 2015 do 29. 10. 2024, čímž naplnila skutkovou podstatu § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců, a pobývala na území bez platného cestovního dokladu v období od 1. 1. 2019 do 29. 10. 2024, čímž naplnila skutkovou podstatu § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona o pobytu cizinců. Neshledal překážky znemožňující vycestování, přitom vycházel ze závazného stanoviska, její důvody považoval za účelové, rovněž uvedl, že nemusí vycestovat přímo do Ruska, popř. může v Rusku pobývat v ji