4 A 32/2025 – Městský soud v Praze

4 A 32/2025- 53 - text  14 4 A 32/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: V. E., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Bc. Petrem Ptáčkem sídlem Májová 608/23, 350 02 Cheb proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2025, č. j. OAM-8320-44/PP-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2025, č. j. OAM-8320-44/PP-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný rozhodl o žádosti žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu na území ČR rodinného příslušníka občana EU, který sám není občanem EU, tak, že ji zamítl podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť je důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Zároveň žalobci podle § 87e odst. 4 zákona o pobytu cizinců stanovil lhůtu k vycestování z území ČR v délce 35 dnů od právní moci napadeného rozhodnutí. II. Obsah žaloby 2. V prvním žalobním bodě žalobce namítal, že nepředstavuje nebezpečí závažného narušení veřejného pořádku, nebyly u něj naplněny podmínky pro aplikaci § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců. Žalovaný neprokázal skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení společnosti. Jednorázové spáchání majetkového deliktu, kterého se žalobce dopustil, totiž samo o sobě nepředstavuje hrozbu pro základní existenci společnosti. Poukázal na to, že podle vyjádření Probační a mediační služby ke zrušení probačního dohledu nejsou dány žádné hrozby pro vedení řádného života žalobce, což však žalovaný nijak nezohlednil. Žalovaný rovněž nezohlednil, že od odsouzení žalobce uběhlo již více než pět let, od té doby žalobce s výjimkou několika dopravních přestupků plně respektuje právní předpisy, nebyl trestán a vede řádný život, ten vedl i před svým odsouzením. 3. Žalovaný pak neuvedl žádné konkrétní jednání žalobce, které by naplňovalo podstatu závažného narušení veřejného pořádku. Žalobce nebyl nikdy obviněn z násilí, drogové činnosti ani terorismu či organizovaného zločinu. Jeho jediné porušení právních předpisů spočívalo v majetkové trestné činnosti před téměř 10 lety, za tu byl přísně sankcionován a náklady trestu uhradil. Upozornil, že byl při páchání motivován pocitem vděčnosti k osobám, které mu pomohly uprchnout do ČR, což v trestním procesu vysvětlil. Upozornil, že omezení z důvodu veřejného pořádku musí být založeno na individualizovaných okolnostech, napadené rozhodnutí však budí dojem, že na žalobce bylo nahlíženo prismatem obecné nedůvěry vůči cizincům, kteří mají ve své historii problémy. Žalovaný musí zvažovat závažnost a povahu spáchaného trestného činu, jakož i další individuální aspekty jako je např. předchozí bezúhonnost, chování ve vazbě, ve výkonu trestu a po propuštění, případně motiv nebo postoj. Žalovaný měl na základě těchto aspektů posoudit, zda žalobce vykazuje tendenci k opakování trestné činnosti a zda vykazuje znaky společenské škodlivosti do budoucna. Jak nicméně bylo prokázáno, žalobce takové znaky nevykazuje, jeho chování ve vazbě, ve výkonu trestu i po propuštění bylo výtečné. Žalovaný tak nedostatečně zjistil skutkový stav a nesprávně aplikoval neurčitý právní pojem. Shrnul, že žalobce nepředstavuje pro ČR žádnou reálnou hrozbu do budoucna, naopak je přínosným a slušným členem rodiny a společnosti. 4. Ve druhém žalobní bodě žalobce namítal nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života svého a své rodiny. Žalovaný nepostupoval v souladu s § 174a zákona o pobytu cizinců. 5. Žalobce upozornil, že posouzení přiměřenosti je nutno oddělit od posouzení existence důvodu veřejného pořádku, žalovaný však tuto hranici v napadeném rozhodnutí nedodržel. Dále namítal, že napadeným rozhodnutím by přišel o možnost legálně pobývat se svou rodinou v ČR, žalobce by byl odloučen od své manželky a dětí manželky (ve věku 14 a 22 let), na jejichž výchově se fakticky podílí, žije s nimi ve společné domácnosti. Manželka je občankou ČR, má zde pracovní a další zázemí, nemohla by přesídlit do jiné země, děti zde chodí do školy. Evropský soud pro lidská práva opakovaně judikuje, že přerušení rodinných vazeb mohou odůvodnit pouze výjimečné okolnosti, žalovaný se však omezil pouze na zhodnocení finanční situace rodiny, čímž hrubě bagatelizoval kvalitu rodinného života žalobce a manželky. K důkazu případně navrhl provedení výslechu žalobce a jeho manželky. 6. Rovněž poukázal na dopad na děti manželky, které s žalobcem žijí v jedné domácnosti, žalobce o ně pečuje a poskytuje jim citové zázemí, děti jej považují za otčíma. Neudělením pobytového oprávnění tak je zasaženo do práva dětí na rodinný život a je tím porušen princip nejlepšího zájmu dítěte. Žalovaný se v odůvodnění dětmi prakticky nezabýval, jejich nejlepším zájmem přitom bezpochyby je, aby vyrůstaly v úplné rodině s matkou i sociálním otcem. Oddělení dítěte od milujícího a pečujícího člena rodiny je krajním opatřením. Žalobce upozornil, že právo na rodinný život zahrnuje právo rodiny žít pospolu, pokud by žalobce mohl rodinu vidět pouze občas, jejich rodinný život by byl zmařen. Nesouhlasil s tím, že neuhradil náklady svého trestu, naopak všechny náklady uhradil ještě před svým podmínečným propuštěním. 7. Přinucením žalobce k vycestování do Běloruska by mohlo být porušeno i jeho právo na život a právo nebýt mučen či nebýt vystaven nelidskému zacházení. Žalobci totiž v Bělorusku hrozí závažné perzekuce a trest smrti. Žalovaný tak měl zohlednit i humanitární dimenzi věci. Žalovaný selhal z hlediska správního uvážení ve vztahu k § 174a zákona o pobytu cizinců. 8. Žalobce navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný poukázal na pobytovou a trestní historii žalobce a připomněl, v čem spočívala jeho trestní minulost. 10. K prvnímu žalobnímu bodu uvedl, že se v napadeném rozhodnutí obšírně zaobíral neurčitým právním pojmem „veřejný pořádek“. Spácháním zločinu se žalobce dopustil závažného narušení veřejného pořádku, navíc se trestné činnosti dopouštěl po více než dva roky, jako člen organizované skupiny, kde měl vedoucí postavení, značně se podílel na organizaci a trestným činem byla způsobena škoda v řádek desítek milionů korun českých. Na jeho případ tak lze uplatnit výhradu veřejného pořádku podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců, žalovaný přihlédl ke všem relevantním okolnostem, které mohou mít vliv na posouzení hrozby budoucího narušení veřejného pořádku. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Poukázal i na skutečnost, že žalobci bylo kvůli porušování dopravních předpisů odebráno řidičské oprávnění. Jednání žalobce tak představuje skutečné, aktuální a závažné ohrožení zájmů společnosti s důvodným podezřením, že by se žalobce mohl dopustit závažného porušení veřejného pořádku i v budoucnu. 11. Z uložené zkušební doby uplynula jen krátká doba na to, aby bylo možné vyslovit závěr, že se žalobce napravil a nepředstavuje hrozbu pro veřejný pořádek (zkušební doba končí dne 10. 1. 2028). Žalobci byla uložena bez jednoho roku maximální možná délka zkušební doby. V průběhu zkušební doby navíc porušil dopravní předpisy, což vyústilo v odebrání řidičského oprávnění, lze tak pochybovat o tom, zda se napravil. Podmíněné propuštění samo o sobě nevypovídá nic o riziku dalšího protiprávního jednání a nezaručuje, že se napravil. Poukázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2018, č. j. 2 Azs 156/2018-49 a ze dne 19. 10. 2023, č. j. 7 Azs 306/2022-45. 12. Ke druhému žalobnímu bodu uvedl, že omezený kontakt s rodinou je třeba chápat jako důsledek trestné činnosti, následky si žalobce měl uvědomit dříve, než s trestnou činností započal. Soukromému a rodinnému životu žalobce se žalovaný věnoval již v napadeném rozhodnutí, zopakoval podstatné okolnosti a shrnul, že žalobce je finančně zajištěn a výkon administrativních a řídících činností může vykonávat i mimo území ČR. Žalobce se dopustil natolik závažného protiprávního jednání, že namítaný zásah do soukromého a rodinného života lze považovat za přiměřený s ohledem na ochranu státu a veřejného pořádku. V závěru pak uvedl, že žalobci byla uložena povinnost vycestovat z ČR, nikoliv navrátit se do domovské země. A pokud má žalobce za to, že by byl v domovské zemi ohrožen na životě, má možnost požádat o udělení mezinárodní ochrany. 13. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu 14. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 4. 6. 2024 podal žalobce žádost rodinného příslušníka občana EU