4 A 50/2024 – Městský soud v Praze

4 A 50/2024- 52 - text  9 4 A 50/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: V. K., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D. sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 10. 2024, č. j. MV-134280-7/SO-2024, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 16. 10. 2024, č. j. MV-134280-7/SO-2024 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 16. 10. 2024, č. j. MV-134280-7/SO-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítla odvolání žalobce a potvrdila usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 13. 3. 2024, č. j. OAM-25106-17/ZM-2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) zastavilo řízení o žalobcově žádosti o prodloužení zaměstnanecké karty podle § 169r odst. 1 písm. n) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť se žalobce bez vážného důvodu nedostavil k výslechu. II. Obsah žaloby 3. Žalobce namítal, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav a na základě toho dospěly k nesprávnému a nedostatečně odůvodněnému právnímu názoru, že žalobci bylo platně doručeno předvolání k výslechu a že nejsou splněny podmínky pro určení neplatnosti doručení předvolání. 4. Poukázal na své námitky v žádosti o určení neplatnosti doručení předvolání k výslechu, dle kterých se o jeho doručování dozvěděl teprve v souvislosti s usnesením o zastavení řízení. K prokázání těchto tvrzení doložil prohlášení svého ubytovatele, který pravidelně vybírá domovní schránku, a současně navrhl provedení výslechu své osoby, ubytovatele a dalších osob ubytovaných na téže adrese jako žalobce. Správní orgány však navrhované důkazy shledaly předem nevěrohodnými, čímž řízení zatížily vadou nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Správní orgány nesprávně přikládaly doručence vyšší váhu a důkazní sílu než důkazům předloženým žalobcem. Žalobce poukázal na to, že doručenka není ve správním řízení veřejnou listinou, jelikož nenaplňuje definici podle § 53 odst. 3 správního řádu. 5. Žalobce upozornil, že prokazování nevhození oznámení o neúspěšném doručení je prokazování negativní skutečnosti, která je obtížně dokazatelná, žalobce ji prokazoval všemi jemu dostupnými prostředky. Nesouhlasil tak s tím, že by neunesl důkazní břemeno. Správní orgány mu ani na jeho žádost neposkytly žádnou součinnost za účelem prokázání skutkového stavu, následně však kladly nedostatečně zjištěný skutkový stav k tíži žalobce, přestože je to právě správní orgán, kdo je povinen zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností. 6. Závěry správního orgánu o skutkové stránce nemohou být výsledkem jeho libovůle, návrhy na provedení důkazů lze neakceptovat, pokud tvrzená skutečnost nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, pokud důkaz nedisponuje vypovídací schopností či pokud je nadbytečný. V posuzované věci bylo vhození oznámení o neúspěšném doručení písemnosti spojeného s výzvou k převzetí písemnosti spornou skutečností, která nebyla ve správním řízení objasněna. Správní orgány pouze upřednostnily skutečnosti vyplývající z doručenky založené ve správním spise a žalobcem navrhované skutečnosti předem vyhodnotily jako nevěrohodné. Žalobce přitom namítal skutečnosti, které zpochybňovaly vhození oznámení. V prvé řadě se jednalo o nesplnění požadavků kladených na samotnou doručenku, ta totiž neobsahovala jméno, příjmení ani podpis pracovníka pošty. Poukázal rovněž na to, že v témže měsíci (červenec 2023) nebylo oznámení o neúspěšném doručení vhozeno do domovní schránky v případě další z osob ubytovaných na téže adrese, o jejíž věci se aktuálně vede soudní řízení pod sp. zn. 13 A 4/2024. Dále uvedl, že žalobci byla v červnu 2023 doručována výzva k odstranění vad žádosti, kterou si žalobce řádně a včas převzal a rovněž na ni včas reagoval, což svědčí o aktivním přístupu žalobce. 7. Žalobce tvrdil velké množství individuálních skutečností zpochybňujících vhození oznámení s výzvou do jeho domovní schránky, doložil důkaz k jejich prokázání (prohlášení ubytovatele) a navrhl provedení dalších důkazů. Tyto skutečnosti byly způsobilé vyvrátit skutečnosti vyplývající z doručenky doručujícího orgánu založené ve spise, která v tomto řízení měla povahu soukromé, nikoliv veřejné listiny. Nebyly tak splněny podmínky pro odmítnutí navrhovaných důkazů, což mělo za následek, že správní orgány nezjistily skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a následně dospěly k nesprávnému právnímu závěru, že žalobci bylo platně doručeno předvolání k výslechu. 8. Žalobce dále namítal zásah do práva na respektování soukromého a rodinného života. Upozornil na zásadu zákazu zneužití pravomoci a správního uvážení plynoucí ze správního řádu, z čehož plyne, že správní orgán musí svůj postup vždy náležitě zdůvodnit a šetřit práva a oprávněné zájmy dotčených osob. Z judikatury vyplývá, že správní orgán musí volit takové řešení, které co nejméně zasahuje do práv a zájmů, musí zvažovat přiměřenost dopadů do osobní a právní sféry dotčeného jednotlivce. To však správní orgán I. stupně neučinil, jeho postup vedl k závažnému zásahu do práva na respektování soukromého a rodinného života, jelikož měl za následek zastavení řízení, neprodloužení stabilního pobytového oprávnění po více než 3 letech pobytu, ztrátu oprávnění k výkonu zaměstnání, ztrátu přijmu a vznik bezprostřední hrozby vycestování do země původu, kde probíhá válečný konflikt. 9. Poukázal na nejednoznačnou judikaturu k posuzování přiměřenosti v případě procesního rozhodnutí, žádal proto, aby soud postupoval ve prospěch žalobce a řízení přerušil do doby zodpovězení otázky rozšířeným senátem. K intenzitě zásahu sdělil, že na území ČR pobývá více než 3 roky, plní účel povoleného pobytu (zaměstnání), vybudoval si zde sociální a ekonomické zázemí a společenské vazby, v zemi původu probíhá válečný konflikt, v případě návratu by tak mohlo hrozit porušení zásady non-refoulement. Žalobce má přitom omezené alternativní možnosti, na udělení dlouhodobého víza za účelem strpění není právní nárok a nepodléhá soudnímu přezkumu. I kdyby mu bylo dlouhodobé vízum uděleno, v důsledku napadeného rozhodnutí ztrácí možnost žádat o vydání povolení k dlouhodobému pobytu podle § 68 odst. 1 zákona o pobytu cizinců a přiznání postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta podle § 83 a násl. téhož zákona, současně nedosáhne na povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění na území podle § 43 zákona o pobytu cizinců, dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu tak je pouze prostředkem dočasné úpravy pobytového statusu v ČR, bez možnosti trvalého usídlení. Novou žádost o vydání zaměstnanecké karty by musel podávat v zemi původu, kde probíhá válečný konflikt. Nic z uvedeného žalovaná nezohlednila. Správní orgán I. stupně tak nepřiměřeně zasáhl do žalobcova základního práva na respektování soukromého a rodinného života, správní orgány intenzitě a proporcionalitě zásahu nevěnovaly dostatečnou pozornost, čímž zatížily svá rozhodnutí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. 10. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. 11. V doplnění žaloby ze dne 3. 4. 2025 žalobce poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2025, č. j. 13 A 4/2024-46, ve kterém soud ve skutkově téměř totožné věci přisvědčil námitce o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu stran ponechání výzvy k převzetí písemnosti v domovní stránce a dovodil, že tato vada správního řízení měla za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. III. Vyjádření žalované 12. Žalovaná plně odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť většina žalobních námitek je obsahově shodná s námitkami uvedenými v odvolání, kde byly řádně vypořádány. 13. Žalobce byl k výslechu řádně předvolán, předvolání mu bylo doručeno dne 29. 7. 2023 na základě fikce doručení v souladu s § 24 odst. 1 správního řádu. Zásilka byla v souladu s § 169a odst. 1 zákona o pobytu cizinců doručována na adresu evidovanou v informačním systému cizinců, z obálky vyplývá, že byl žalobce vyzván k vyzvednutí zásilky a bylo mu zanecháno poučení, žalobce si zásilku nevyzvedl ani v úložní době, zásilka proto byla vrácena odesílateli. Jelikož si žalobce zásilku nevyzvedl ve lhůtě 10 dnů od