4 A 56/2024 – Městský soud v Praze

4 A 56/2024- 29 - text 12 4 A 56/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobkyně: N. A., narozená dne X t.č. v X sídlem X zastoupená advokátem Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, LL.M. sídlem Španělská 770/2, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2025, č.j. KRPA-333816-8/ČJ-2025-000022-ZSV takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze dne 10. 11. 2025 domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „žalovaný“), jímž bylo podle ust. § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), rozhodnuto o zajištění žalobkyně za účelem správního vyhoštění, přičemž doba zajištění byla stanovena na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně namítala, že v době jejího zajištění existovaly a existují důvodné obavy, že by jí v případě navrácení do Pákistánu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 179 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, navrácení žalobkyně do země původu by představovalo porušení čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), tedy tzv. zásady non-refoulement. Upozornila, že pokud neexistuje reálná možnost realizace správního vyhoštění, stává se zajištění nezákonným, k tomu viz usnesení Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 23. 11. 2011 č.j. 7 As 79/2010-150. Podle žalobkyně již v době vydání rozhodnutí existovaly okolnosti, z nichž bylo zřejmé, že její vyhoštění do domovského státu nebude možné, účel zajištění tedy nebylo možné naplnit a její zajištění bylo nezákonné 3. Poukázala na tvrzení, která uvedla při svém výslechu dne 23. 10. 2025, ohledně pronásledování její náboženské skupiny. Namítala, že správní orgán by měl mít ze své úřední činnosti v návratových řízeních povědomí o základních skutečnostech týkajících se postavení X v X, poukázala na rozsudek NSS ze dne 15. 6. 2022 č.j. 10 Azs 484/2021-74 týkající se této skupiny a na judikaturu Soudního dvora Evropské unie („SDEU“), kterou nekonkretizovala. Dále poukázala na zprávu Ministerstva vnitra Velké Británie z 31. 3. 2025, zprávu Amnesty International z 21. 6. 2024, zprávu Oxford Human Rights Hub či zprávu Úřadu vysokého komisaře pro lidská práva, které se mají týkat situace X. Správní orgán nezpochybňoval příslušnost žalobkyně k dané náboženské skupině, avšak nevzal v potaz nebezpečí jí hrozící v zemi původu, a tedy potažmo ani zákonnost zajištění. Správní orgán bez logické úvahy shledal, že motivací žalobkyně byly ekonomické důvody; naopak, prodej rodinného pozemku k financování cesty naznačuje, že motivace žalobkyně nebyla ekonomického charakteru a její rodina nebyla nemajetná. Žalovaný bezdůvodně zpochybňoval tvrzení žalobkyně o hrozícím nebezpečí. Nesouhlasila se závěrem žalovaného, že v zemi původu existuje vnitřní migrační alternativa, neboť je to v rozporu se zprávami o zemi původu. 4. Žalovaný přisuzoval žalobkyni vědomost o zfalšování víza, a tedy úmyslné porušení právních předpisů, přičemž však zcela pominul, že žalobkyně žila celý život v pákistánské vesnici, ovládá pouze urdštinu a nemá informace o pravidlech získávání schengenských víz. Závěr o úmyslném porušení zákona tak neodpovídá okolnostem případu. 5. Namítala, že žalovaný nedostatečně posoudil alternativy zajištění, zajištění je prostředkem ultima ratio, žalovaný měl aktivně zkoumat možnost aplikace alternativ k zajištění a vyžádat si od žalobkyně doplňující informace. Měl se tedy dotázat žalobkyně na její ochotu spolupracovat se správním orgánem (např. formou pravidelného hlášení se) a vysvětlit jí podmínky nabízených alternativ. Žalobkyně nebyla informována o tom, v jaké výši by byla finanční záruka akceptována, žalovaný ani nezjišťoval, zda by za ní nemohla finanční záruku složit její sestra, která pobývá v Německu. Nezjišťoval ani, zda by si nemohla zajistit v České republice stabilní ubytování, na kterém by byla dohledatelná. Žalobkyně přitom se správním orgánem spolupracovala a nebyl důvod se domnívat, že by mařila účel řízení o správním vyhoštění. 6. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno, věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení a žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný uvedl, že podmínky dle ust. § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců byly naplněny, s žalobkyní bylo dne 23. 10. 2025 zahájeno řízení o správním vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 1, 3 a 4 zákona o pobytu cizinců, toto řízení bylo ukončeno rozhodnutím o správním vyhoštěním ze dne 24. 10. 2025, č.j. KRPA-333816-18/ČJ-2025-000022-ZSV, kterým byla žalobkyni uložena doba zákazu vstupu na dva roky. Žalobkyně byla dne 22. 10. 2025 kontrolována hlídkou policie v prostoru autobusového nádraží Praha Florenc, na výzvu předložila cestovní pas Pákistánu, dle kterého byla ztotožněna, v pase se nacházelo schengenské vízum Finska s platností do 1. 10. 2026, které vykazovalo nestandardní prvky, odborným vyhodnocením bylo následně potvrzeno, že se jedná o celkový padělek. Žalobkyně tedy jednoznačně pobývala na území ČR bez pobytového oprávnění, tím naplnila podmínku pro možnost zajištění dle ust. § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. 8. Žalovaný vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, žalobkyně na území ČR přicestovala na základě finského víza, které jí zajistila firma REZA, a to za částku 15 000 EUR, žalovaný nepovažoval za relevantní vyjádření žalobkyně, dle kterého důvěřovala pravosti víza. Žalobkyně se tedy pohybovala bez oprávnění k pobytu ve státech EU, ač k tomu nebyla oprávněna. 9. Na základě tvrzení žalobkyně o její perzekuci v zemi původu si vyžádal od Ministerstva vnitra závazné stanovisko k možnosti vycestování, a to ze dne 23. 10. 2025 č.j. ZS59157, dle kterého vycestování žalobkyně do Pákistánu je možné. 10. Měl za to, že uložení zvláštního opatření za účelem vycestování by nebylo dostatečné. Poukázal na strany 6-10 napadeného rozhodnutí, kde dostatečně definoval, proč nebylo přistoupeno k mírnějším opatřením, volba mírnějších opatření, než je zajištění, je vázána na předpoklad, že cizinec bude se státními orgány spolupracovat při realizaci správního vyhoštění a není důvodná obava, že se bude vyhýbat jeho případnému výkonu. Pokud je zde důvodná obava, že cizinec bude případný výkon správního vyhoštění mařit, což nejčastěji bude vyplývat z dosavadního jednání cizince, nelze podle § 123b odst. 3 zvláštní opatření uložit a přistoupí se přímo k jeho zajištění. Žalovaný po zhodnocení dosavadního chování žalobkyně shledal v jejím případě důvodnou obavu, že výkon správního vyhoštění bude z její strany zmařen, a proto nemohl mírnější prostředky použít, bylo přistoupeno přímo k zajištění žalobkyně z důvodu dosažení cíle správního vyhoštění (ukončení neoprávněného pobytu na území). Žalovaný se neodchýlil z limitu diskrečního potenciálu a jasně a konkrétně svůj výrok odůvodnil. 11. Žalovaný dále uvedl, že zajištění žalobkyně dle zákona o pobytu cizinců již bylo dne 3. 11. 2025 ukončeno, žalobkyně požádala o mezinárodní ochranu a byla rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 30. 10. 2025 č.j. OAM-1227/BE-BE01-VL15-Z-2025 zajištěna dle zákona o azylu, a to do 15. 2. 2026. 12. Navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. IV. Obsah správního spisu 13. Soud ze správního spisu zjistil, že dne 22. 10. 2025 byla hlídkou policie prováděna pobytová kontrola v prostoru autobusového nádraží Praha Florenc, na výzvu žalobkyně předložila cestovní pas Pákistánu, dle kterého byla ztotožněna, v pase se nacházelo schengenské vízum Finska s platností do 1. 10. 2026, které vykazovalo nestandardní prvky, odborným vyhodnocením bylo následně potvrzeno, že se jedná o celkový padělek, jiné povolení k pobytu nebylo zjištěno. Byla důvodná obava, že žalobkyně na území vstoupila a nachází se zde neoprávněně. Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. 10. 2025 č.j. 4 T 62/2025 byla žalobkyně uznána vinnou tím, že si opatřila padělanou veřejnou listinu a užila ji jako pravou, čímž se dopustila úmyslného trestného činu padělání a pozměnění veřejné listiny dle § 348 odst. 1 trestního zákoníku a byla odsouzen k samostatnému trestu vyhoštění z území ČR na dobu tří let, následně byla vyzvána, aby vycestovala z území ČR do 31. 10. 2025 14. S žalobkyní bylo dne 23. 10. 2025 zahájeno řízení o správním vyhoštění (č.j. KRPA-333816-5/ČJ-2025-000022-ZSV), toto řízení bylo ukončeno ro