4 Az 10/2025 – Městský soud v Praze

4 Az 10/2025- 28 - text 8 č. j. 4 Az 10/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: G. T. T., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Moravské náměstí 654/13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2025, č. j. OAM-1704/ZA-ZA11-HA13-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“) Ministerstva vnitra České republiky, Odboru azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“), jímž bylo rozhodnuto v řízení o udělení mezinárodní ochrany zahájeném na žádost žalobce podanou dne 18. 12. 2024 tak, že tato žádost byla dle ust. § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), shledána nepřípustnou a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo dle ust. § 25 písm. i) zákona o azylu zastaveno. II. Obsah žaloby 2. Žalobce uvedl, že žádal o poskytnutí mezinárodní ochrany výhradně z humanitárních důvodů. Žalobce je již vyššího věku, jeho jediným rodinným zázemím je jeho vztah s družkou vietnamské národnosti, která legálně pobývá na území České republiky. Družka je však vdaná a nemůže se rozvést, žalobce s ní tedy nemůže uzavřít sňatek a zbývá mu pouze podání žádosti o mezinárodní ochranu. O jiné pobytové oprávnění nemůže žádat, neboť mu v tom brání kvóty (nařízení vlády č. 220/2019 Sb.) Žalobce namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí, neboť žalovaný neuvedl úvahy, které ho vedly k závěru, že se nejedná o nové skutečnosti, pro které by bylo třeba věc znovu meritorně posoudit. Měl za to, že v jeho případě jsou dány důvody pro udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu, neboť žalobce již na území ČR realizuje svůj rodinný život v trvalém vztahu se svou družkou, nemohou přitom uzavřít sňatek, což by žalobci umožnilo získání pobytového oprávnění. 3. Žalobce považoval za nepřezkoumatelný závěr žalovaného o tom, že v zemi původu nedošlo k žádným relevantním změnám, které by mohly představovat novou skutečnost. Žalovaný totiž odkázal na citace zpráv o zemi původu, avšak žádné takové citace v napadeném rozhodnutí neuvedl. Není tedy přezkoumatelně uvedeno, na základě čeho žalovaný tvrdí, že nezjistil nové informace. 4. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno, věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení a žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný uvedl, že žalobce v průběhu řízení o první žádosti označil za důvod jejího podání legalizaci pobytu v ČR, chtěl v ČR nadále zůstat a pracovat. Se svou žádostí neuspěl, což bylo následně potvrzeno i rozsudky městského soudu a NSS. Žalobce v novém řízení neuvedl žádnou novou skutečnost, která by odůvodňovala opětovné meritorní posouzení dané věci. Skutečnost, že žalobce žije s družkou, takovou novou skutečnost nepředstavuje. Na tom nic nemění ani současné nepříznivé rodinné poměry jeho družky. Provedení výslechu družky považoval za nadbytečné. 6. Dle žalovaného skutečnost týkající se žalobcovy družky není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany v jakékoliv formě, tedy ani ve formě humanitárního azylu, popř. doplňkové ochrany, ani důvodem pro opakované meritorní posouzení jeho opakované žádosti. 7. Konstatoval, že žalobcem uvedená nová skutečnost se nijak netýká změny situace v zemi původu, důvodů jeho odchodu z vlasti, ani důvodů, pro které by měl mít obavy v případě jeho návratu do země. Žalobce neuvedl nic, co by svědčilo o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů dle § 12 zákona o azylu, či že by mu hrozila vážná újma podle § 14a zákona o azylu. 8. Vzhledem k tomu, že žalobce neuvedl žádnou novou skutečnost, která by odůvodňovala opakované posouzení jeho žádosti, shledal žalovaný opakovanou žádost nepřípustnou ve smyslu § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, a řízení o ní proto v souladu s § 25 písm. i) téhož zákona zastavil. 9. Žalovaný trval na správnosti napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 10. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 18. 12. 2024 podal žalobce v ČR opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ke které v poskytnutí údajů uvedl, že o mezinárodní ochranu žádá, aby mohl i nadále setrvat v ČR. K tomu sdělil, že ve Vietnamu nemá žádné zázemí, nemá tam kde bydlet a nesehnal by práci. Je zdravý, rozvedený, jeho zletilá dcera žije ve Vietnamu, žalobce do ČR přicestoval v roce 1997 za prací. Dále vyjádřil obavu z jednání spolupachatelů, se kterými v minulosti pěstoval marihuanu a vypovídal proti nim, a kteří se nyní nacházejí ve Vietnamu. Jako další důvod žalobce uvedl, že má v ČR přítelkyni vietnamské státní příslušnosti, se kterou žije a plánuje uzavření sňatku. Přítelkyně má povolení k trvalému pobytu. Právní zástupce žalobce v závěru upřesnil, že právě tento důvod je novou skutečností, paní je zatím vdaná, ve Vietnamu se však nemůže rozvést, neboť její manžel je po mrtvici. Pro žalobce je jedinou cestou k zachování jeho rodinného života s družkou podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany, jiné oprávnění k pobytu nemůže získat. 11. Rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 10. 2023 č. j. OAM-928/ZA-ZA11-HA15-2023 žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu. Dle rozhodnutí žalobce ve své žádosti uvedl, že do ČR přicestoval v roce 1997 za prací, o mezinárodní ochranu žádal proto, aby v ČR legalizoval svůj pobyt. Při pohovoru uvedl, že v roce 2017 byl odsouzen za pěstování marihuany, kvůli tomu přišel o trvalý pobyt, do vlasti se nemůže vrátit z důvodu obavy z pomsty ze strany spolupachatelů a majitelů farmy, kde pěstoval marihuanu, dále tam nemá, kde bydlet. Poté sdělil, že by chtěl zůstat i nadále v ČR, kde by chtěl řádně žít a pracovat. Žalovaný zjistil, že žalobce chce legalizovat svůj pobyt, což však není důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný se zabýval i problematikou možného pronásledování soukromými osobami ve Vietnamu, kdy dovodil, že původce azylově relevantního pronásledování může být pouze veřejná moc nebo skutečnost, že veřejná moc neposkytuje ochranu před pronásledováním, kterého se mohou dopouštět soukromé osoby. Žalovaný neměl důvod se domnívat, že by v případě žalobce měly příslušné orgány Vietnamu odepřít žalobci ochranu. Z hlediska doplňkové ochrany se zabýval situací v zemi původu na podkladě shromážděných zpráv, kdy však riziko vážné újmy pro žalobce nezjistil. Z těchto důvodů se rozhodl žalobcově první žádosti o mezinárodní ochranu nevyhovět. 12. Ve správním spise je obsažena zpráva o zemi původu, konkrétně Vietnam – Informace OAMP, 4. 6. 2024 – Bezpečnostní a politická situace v zemi – Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv. 13. Žalobci byla dne 6. 3. 2025 dána možnost seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Žalobce se k úkonu dostavil, s informacemi se seznámil, a vzal si 10denní lhůtu na vyjádření. V písemném vyjádření uvedl, že žádá o azyl z humanitárních důvodů. Zdůraznil, že má v ČR družku, se kterou nemůže realizovat rodinný život jinak než skrze mezinárodní ochranu. Požádal o zohlednění svého věku a věku své družky. Dále navrhl výslech své družky. 14. V napadeném rozhodnutí ze dne 19. 3. 2025 žalovaný shrnul tvrzení žalobce poskytnutá v průběhu řízení, uvedl, ze kterých podkladů vycházel, mimo jiné se jednalo o předchozí rozhodnutí o mezinárodní ochraně a informace, které shromáždil ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu. Žádost posoudil podle ust. § 10a písm. e) a § 11a odst. 1 zákona o azylu a konstatoval, že se jedná o druhou žádost podanou na území ČR, shrnul průběh předchozího správního řízení a soudního přezkumu, ve kterém jeho rozhodnutí ze dne 12. 10. 2023 obstálo, kasační stížnost byla odmítnuta jako nepřijatelná (usnesení NSS ze dne 23. 10. 2024, č. j. 4 Azs 100/2024-28). Provedl porovnání důvodů současné žádosti s tvrzeními žalobce v předchozím řízení. Shledal, že žalobce svou první žádost podal z důvodu legalizace svého pobytu v ČR a návrat do vlasti odmítal kvůli obavě z jednání svých spolupachatelů a majitelů pěstírny, a rovněž proto, že tam nemá kde bydlet. Konstatoval, že své první rozhodnutí podložil též dostupnými informacemi o situaci v zemi původu. Pokud nyní žalobce uvedl, že ve vlasti nemá zázemí a nesehnal by tam práci, nejedná se o novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. Dle žalovaného uvedl žalobce jisté nové skutečnosti, tedy že má družku, se kterou se hodlá oženit a žít na území ČR. Žalovaný nicméně shledal, že sdělené skutečnosti nejsou důvodem pro udělení mezinárodní ochrany v žádné její formě, tedy ani ve formě humanitárního azylu či d