4 Az 8/2025 – Městský soud v Praze

4 Az 8/2025- 25 - text  7 4 Az 8/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: B. Q. N., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Vratislavem Polkou sídlem Berní 2261/1, 400 01 Ústí nad Labem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2025, č. j. OAM-33/ZA-ZA11-HA15-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podané dne 8. 1. 2025 rozhodnuto tak, že mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), se neuděluje. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný porušil ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a § 14 zákona o azylu. Žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany z důvodu jeho pevných vazeb na území České republiky, kde žije od roku 2007 (od svých 3 let), hovoří pouze česky, má zde rodiče a nyní i přítelkyni, která je v pokročilém stadiu těhotenství. Žalobce se nemá kam vrátit, ve Vietnamu nemá žádné zázemí, ani příbuzné a nehovoří plynně vietnamsky, ČR je jeho jediný domov, nedisponuje prostředky a znalostmi, aby se dokázal o sebe sám ve Vietnamu postarat. Na území ČR původně pobýval na základě trvalého pobytu, který mu byl ukončen z formálních důvodů, a jiný pobyt se mu nepodařilo získat. V případě jeho návratu do Vietnamu mu hrozí, že bude žít na ulici, odkázán na sociální pomoc státu, nebude schopen se domluvit s úřady. Rovněž poukazoval na to, že v zemi původu panují nedemokratické poměry, státní režim je řízen autokratickou vládou, nejsou dodržována základní lidská práva a svobody, právní systém neskýtá jistotu, že se bude možné dovolat jejich dodržování. S ohledem na to vše je žalobce přesvědčen, že mu měl být udělen alespoň humanitární azyl dle § 14 zákona o azylu. Žalobce je případem hodným zvláštního zřetele, neboť v případě jeho neudělení mu hrozí upření jeho základních lidských práv a svobod, a to politických a ekonomických, ze svého domova by se musel vrátit do neznáma, nejistoty, nesvobody a nebezpečí. Příslušné odůvodnění žalovaného je nepřezkoumatelné. Odkázal na rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 52 Az 46/2003, Krajského soudu v Praze sp. zn. 47 Az 114/2003 a Nejvyššího správního soudu č.j. 4 Azs 421/2004. V dané věci došlo k porušení zásad týkajících se mezí volnosti správního uvážení, neboť není patrné, z jakých osobních poměrů žalobce a z jakých konkrétních skutečností týkajících se situace ve Vietnamu žalovaný vycházel. Žalovaný se nevypořádal ani s tím, zda je žalobce za daných okolností schopen se vystěhovat do Vietnamu a tam se o sebe sám postarat, žalovaný takové úvahy ani neučinil a neobhájil, zda je takový zásah do soukromého a rodinného života v daném případě přiměřený a zda nešlo o situaci hodnou zvláštního zřetele. Rozhodnutí tak stojí na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a je nepřezkoumatelné. 3. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný popíral oprávněnost žalobních námitek, nesouhlasil s nimi a odkázal na obsah správního spisu. Trval na správnosti vydaného rozhodnutí, protože zjistil skutečný stav věci, posoudil případ ve všech souvislostech, zabýval se všemi skutečnostmi, které žalobce uvedl během správního řízení, a opatřil si potřebné podklady. Nezjistil žádné důvody pro udělení mezinárodní ochrany v žádné z jejích forem. 5. Hlavní důvodem žádosti žalobce je jeho snaha o setrvání na území ČR a o legalizaci jeho pobytu, v řízení uvedl, že hlavním důvodem je jeho těhotná přítelkyně. Snaha o legalizaci pobytu nezakládá relevantní důvod pro udělení mezinárodní ochrany nehledě na to, že sám žalobce přišel vlastní vinou o povolení k trvalému pobytu. Rovněž uvedl, že byl v psychiatrické léčebně a že tam měl pohlavní styk s dívkou, byl odsouzen za znásilnění, to mu bylo 14 let. 6. Ke snaze žalobce pobývat na území ČR se svou přítelkyní uvedl, že žalobce musí využít zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, neboť institut mezinárodní ochrany nelze pro tyto účely zneužívat. Existence rodinných vazeb nemůže být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany v žádné její formě, jak opakovaně vyložil i Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“). Nadto žalobce při pohovoru uvedl, že jeho otec je v Anglii a má tam legalizovaný pobyt. Jeho žalobní tvrzení o přítomnosti otce v ČR tak působí nevěrohodně. Odkázal na strany 2 – 7 napadeného rozhodnutí. 7. Mezinárodní ochrana je zcela výjimečným institutem a nelze jej zaměňovat nebo jím nahrazovat jiné formy pobytu podle zákona o pobytu cizinců (viz rozsudky NSS ze dne 22. 1. 2004 č.j. 5 Azs 37/2003 a ze dne 24. 2. 2005 č.j. 7 Azs 187/2004). Žalobce měl svou pobytovou situaci řešit jinou cestou. 8. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. IV. Obsah správního spisu 9. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce podal dne 8. 1. 2025 v České republice žádost o mezinárodní ochranu a v poskytnutí údajů k žádosti ze dne 13. 1. 2025 uvedl, že je státním příslušníkem Vietnamu, ale cítí se počeštěle, hovoří vietnamsky a česky, je svobodný, bezdětný, ale má těhotnou přítelkyni, v ČR pobývá od roku 2007, v roce 2020 pobýval v Německu, ale nezískal pobytové oprávnění, je zcela zdravý, nemá žádné zvláštní potřeby, v ČR pobýval v psychiatrické léčebně, kde měl pohlavní styk s dívkou, bylo mu 14 let, byl odsouzen za znásilnění. O mezinárodní ochranu žádá, protože má těhotnou přítelkyni, v ČR pobývá dlouho, cítí se jako Čech, má tady rodinu a neumí vietnamsky. 10. Při pohovoru dne 13. 1. 2025 žalobce uvedl, že žije v Praze na X, teď zrovna nemá práci, od 18 let se živil jako číšník, své dětství strávil v ústavech, ve 14 letech byl měsíc v psychiatrické léčebně v X, pak byl v dalším domově, mezitím byl jen s mamkou doma, měl vlastního kurátora, v 16 letech byl trestně stíhán, pak byl v diagnostickém ústavu a ve výchovném ústavu do jeho 18 let. Byl odsouzen za znásilnění dívky v psychiatrické léčebně, dostal ochrannou výchovu. Po opuštění výchovného ústavu chodil do práce do X, s advokátem se snažil si legalizovat pobyt, stále však pobyt nemá, řešil to dlouho už s rodinou, jemu a jeho bratrovi a otci vypršel pobyt, žalobce chtěl opustit ČR, ale pak si našel přítelkyni, tím se vše změnilo, jeho přítelkyně je 4 měsíce těhotná, žalobce nechtěl utrácet peníze rodiny za papírování, ve Vietnamu by neměl budoucnost. Přítelkyně má české a vietnamské občanství, jsou spolu asi 8 měsíců, bydlí spolu, ona je hlavním důvodem jeho žádosti a také to, že si zvykl na zdejší prostředí, ve Vietnamu skoro nikoho nemá a nemá tam budoucnost. Cítí se jako dobrý chlap, jeho rodina měla pech. Ve Vietnamu žije jeho starší bratr, také jeho strýc, ale o tom žalobce neví, kde žije, rovněž tam žijí jeho dvě tety. V případě jeho vycestování do Vietnamu by jeho matka a známí byli hodně smutní, jeho otec žije v Anglii, má tam legalizovaný pobyt. Jeho matka má v ČR dlouhodobý pobyt, žalobce nezpochybnil, že do Vietnamu jezdí. Nechce jet do Vietnamu, aby podal žádost o pobyt v ČR, neboť jeho přítelkyně porodí za 5 měsíců, trvalo by to dlouho, advokát říkal, že je to těžké, ale možnost tam je. Ve vlasti neměl žádné potíže, opustil ji ve 3 letech. Závěrem uvedl, že by tu chtěl zůstat a nevidí důvod, proč by neměl pobyt dostat. 11. Žalovaný shromáždil tyto podklady týkající se situace ve Vietnamu: Informace OAMP – Vietnam – Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, Stav: červen 2024 ze dne 4. 6. 2024. Žalobce se nedostavil k seznámení se s podklady pro rozhodnutí. 12. V napadeném rozhodnutí ze dne 7. 2. 2025 žalovaný podrobně rekapituloval tvrzení žalobce, dospěl k závěru, že žalobci nelze udělit azyl z důvodu podle § 12 písm. a) a b) zákona o azylu. Při posuzování humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu žalovaný zhodnotil rodinnou, sociální a ekonomickou situaci žalobce, přihlédl k jeho věku a zdravotnímu stavu, konstatoval, že žalobce je dospělý, svéprávný, zdravý a práceschopný, uvedl, že v ČR pobývá již dlouho a cítí se jako Čech. Sdělil, že neumí vietnamsky a současně uvedl, že vietnamsky hovoří, ve vlasti téměř nikoho nemá, život tam pro něj nemá budoucnost, na druhou stranu v ČR má matku a těhotnou přítelkyni. Žalovaný konstatoval, že ani existenci příbuzenských vazeb v ČR nelze s ohledem na rozsudek NSS ze dne 15. 10. 2003 č.j. 3 Azs 12/2003 či usnesení ze dne 2