9 As 66/2009 — Nejvyšší správní soud

5 A 1/2024- 73 - text 14 5 A 1/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobce: proti žalovanému: Elektrárna Tisová, a.s., IČ 29160189 sídlem Tisová 2, 356 01 Březová zastoupen advokátem Mgr. Lukášem Zdvihalem sídlem Dušní 10, 110 00 Praha 1 Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 30. 10. 2023, č. j. MZP/2023/290/333, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž byl zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva životního prostředí, odboru energetiky a ochrany klimatu (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 21. 3. 2023, č. j. MZP/2023/810/592 (dále jen „prvostupňové správní rozhodnutí“). Prvostupňovým správním rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o změnu povolení k emisím skleníkových plynů dle § 4 odst. 1 a 2 zákona č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, ve znění účinném ke dni 9. 4. 2024 (dále též jen „zákon o obchodování s povolenkami“). 2. Z obsahu správního spisu vyplynuly následující skutečnosti: 3. Žalobce disponuje povolením k emisím skleníkových plynů pro zařízení CZ-0208 – Elektrárna Tisová (dále také jen „zařízení CZ-0208“ či „zařízení žalobce“) dle § 3 zákona o obchodování s povolenkami, které bylo vydáno pro zařízení provozované v obci Březová u Sokolova, část Tisová, konkrétně k provozu elektrárny Tisová, v níž jsou prováděny výrobní činnosti výroba elektrické energie (spalování hnědého uhlí či zemního plynu). K výrobě elektrické energie docházelo prostřednictvím tří výrobních objektů. Jedním z těchto výrobních objektů byla plynová kotelna, sestávající ze dvou kotlů K31 a K32 (dále též „plynová kotelna“), ve které rovněž probíhala výroba tepelné energie spalováním zemního plynu; v povolení jsou oba vypočtené kotle označeny jako skupina zdrojů č. 3. 4. Žalobce v žádosti ze dne 6. 4. 2022 požádal o změnu povolení k emisím skleníkových plynů vydaném k zařízení CZ-0208. Změna měla spočívat ve vyčlenění plynové kotelny z rozsahu povolení. Žalobce v žádosti uvedl, že plynovou kotelnu prodal společnosti SUAS Gas s. r. o., IČO: 09782389 (dále jen „společnost SUAS Gas“), čímž přestal být jejím vlastníkem a provozovatelem. Dle žalobce v důsledku prodeje plynové kotelny již nejsou splněny zákonné podmínky pro její zahrnutí pod stávajícího povolení k emisím skleníkových plynů. 5. Prvostupňový správní orgán zahájil řízení o žádosti a dne 9. 6. 2022 vydal rozhodnutí č. j. MZP/2022/810/1747, kterým žádost žalobce zamítl. Rozhodnutí prvostupňového správního orgánu ze dne 9. 6. 2022, č. j. MZP/2022/810/1747, bylo následně zrušeno rozhodnutím ministra žalovaného ze dne 9. 1. 2023, č. j. MZP/2021/770/1433, a vráceno zpět prvostupňovému orgánu. Po vrácení věci pokračoval prvostupňový správní orgán v řízení, přičemž vyzval žalobce ke zodpovězení řady otázek směřujících ke zjištění stavu a okolností provozu plynové kotelny. V prvostupňovém správním rozhodnutí dospěl prvostupňový orgán k závěru, že plynová kotelna není samostatným zařízením ve smyslu zákona o obchodování s povolenkami a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (dále jen „směrnice 2003/87/ES“). Uvedl, že plynová kotelna tvoří spolu s ostatními částmi zařízení CZ-0208 umístěnými v jednom průmyslovém areálu jednotný technologický celek sloužící k výrobě energie a zásobování napojených odběratelů. Dle prvostupňového orgánu vyjma méně významných a převážně jen organizačních změn nedošlo na zdrojích emisí provozovaných v rámci zařízení k žádným změnám, které by zakládaly předpoklad, že se plynová kotelna stala samostatným zařízením. Prvostupňový orgán odkázal rovněž na metodický pokyn „Pokyny k výkladu Přílohy I směrnice o systému EU pro obchodování s emisemi“, které slouží k tomu, aby byla směrnice 2003/87/ES vykládána konzistentně ve všech státech EU. Uzavřel, že žalobcem uváděná skutečnost, že provozovatelem plynové kotelny je společnost SUAS Gas nezakládá důvod pro vyjmutí plynové kotelny z rozsahu stávajícího povolení k emisím, neboť rozhodující pro zařazení do systému EU ETS jsou parametry zdrojů emisí umístěných v plynové kotelně, popřípadě jejich technologická a funkční propojenost s dalšími zdroji emisí. 6. Proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí podal žalobce rozklad. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí se ministr žalovaného zcela ztotožnil s právním posouzením věci prvostupňovým orgánem, a námitky žalobce jako nedůvodné zamítl. Ministr žalovaného nesouhlasil s námitkou žalobce, že bylo nesprávné považovat za pramen práva v České republice směrnici 2003/87/ES a pokyny k jejímu výkladu. Uvedl, že prvostupňový orgán postupoval podle zákona o obchodování s povolenkami, přičemž rozhodnutí vydané podle tohoto zákona argumentačně podpořil odkazem na směrnici a na pokyny k jejímu výkladu. Ministr žalovaného rovněž uvedl, že žalobce nedoložil, k jakým významným změnám ve fungování či technických parametrech, vyjma snížení příkonu zdrojů umístěných v kotelně, mělo dojít. V samotném prodeji plynové kotelny ministr žalovaného neshledal takovou změnu, aby mohla být otázka zařazení kotelny do rozsahu zařízení CZ-0208 posouzena jinak. Ministr žalovaného doplnil, že vyhodnocení zařazení zařízení do systému EU ETS nezávisí primárně na osobě provozovatele, ale na parametrech zařízení. Nesouhlasil se žalobcem, že by plynová kotelna neměla být součásti zařízení žalobce, neboť nesplňuje podmínky § 2 písm. a) zákona o obchodování s povolenkami. Dle ministra žalovaného jsou podmínky § 2 písm. a) zákona o obchodování s povolenkami splněny, když na všech zdrojích emisí (pozn. soudu v rámci zařízení) je provozována shodná činnost za stejným účelem, a to spalování paliva za účelem výroby energie. Ministr žalovaného shrnul, že plynová kotelna je závislá na infrastruktuře žalobce, je umístěna v areálu jeho zařízení, zcela obklopena pozemky ve vlastnictví žalobce, a vykazuje další známky provozních souvislostí a závislostí. K odkazu žalobce na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 29. 4. 2021 ve věci C-617/19 Granarolo SpA (dále jen „rozsudek SDEU C-617/19“) uvedl, že na rozdíl od závodu Granarolo, kdy se jednalo o dva zdroje emisí s odlišným účelem provozu, se v daném případě jedná o dva zdroje emisí provozovaných za stejným účelem výroby tepelné energie. Ministr žalovaného uvedl, že v daném případě je prokázána závislost plynové kotelny na zařízení žalobce, když bez spolupráce se žalobcem by nebylo vůbec možné plynovou kotelnu provozovat. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a repliky 7. Žalobce v podané žalobě předně uvedl, že k 1. 1. 2022 prodal pozemek a plynovou kotelnu s příslušenstvím společnosti SUAS Gas, žalobce tak přestal být vlastníkem a provozovatelem plynové kotelny. Uvedl, že plynová kotelna je nezávislým zařízením, které je po jeho prodeji provozováno nezávislým provozovatelem, společností SUAS Gas, a to v režimu záložního zdroje pro soustavu centrálního zásobování teplem (dále také „SCZT“). Budova plynové kotelny je samostatně stojící objekt nacházející se na samostatném pozemku. Veškerá média potřebná pro provoz plynové kotelny SUAS Gas zajišťuje na základě smluvních vztahů. Žalobce má za to, že po prodeji plynové kotelny již nejsou splněny zákonné podmínky pro zařazení kotelny pod stávající povolení pro zařízení CZ-0208, požádal proto o vyřazení plynové kotelny z rozsahu povolení. 8. Žalobce uvedl, že svůj právní názor podložil rozsudkem SDEU C-617/19, který se dle žalobce týká totožné problematiky, tj. vymezení zařízení dle příslušných předpisů upravujících systém EU ETS. Žalobce nesouhlasil s názorem ministra žalovaného, že se případ závodu Granarolo výrazně liší od nyní projednávaného případu. Uvedl, že nelze spatřovat odlišnost případů v rozdílných účelech zdrojů emisí, jak uvádí ministr. Žalobce předestřel, že v řízení o žádosti žalobce se jedná o otázku, zda v důsledku prodeje plynové kotelny, již plynovou kotelnu nelze považovat za součást zařízení žalobce, pro které bylo vydáno jediné povolení k emisím, či naopak zda plynová kotelna bude nadále součástí zařízení žalobce. Uvedl, že pokud by plynová kotelna nebyla součástí zařízení žalobce, její tepelný příkon by nedosahoval minimální prahové hodnoty 20 MW, což by zapříčinilo, že emise skleníkových plynů z kotelny by byly vyloučeny z působnosti zákona o obchodování s povolenkami a nespadaly by pod systém EU ETS. Dle žalobce žalovaný veden snahou nadále zahrnovat emise z plynové kotelny pod systém EU ETS, nesprávně trvá na závěru, že plyno