5 Afs 151/2004 — Nejvyšší správní soud

5 A 12/2024- 79 - text 13 5 A 12/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobce: M. D. bytem X proti žalovanému: Český telekomunikační úřad se sídlem Sokolovská 219, Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady žalovaného ze dne 3. 7. 2023, č. j. ČTÚ-7 039/2023-603, takto: I. Rozhodnutí předsedy Rady žalovaného ze dne 3. 7. 2023, č. j. ČTÚ-7 039/2023-603, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Český telekomunikační úřad, odbor pro severomoravskou oblast (dále „prvostupňový správní orgán“) rozhodnutím ze dne 4. 1. 2023, č. j. ČTÚ-22 868/2021-638/XII. Vyř. – OsE OAM-11123-22/PP-2020, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 119 odst. 1 písm. e) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění účinném do 30. 6. 2021 (dále „zákon o elektronických komunikacích“), kterého se dopustil úmyslně tím, že dne 20. 4. 2021 v 1:23 hod. (hovor trval 2:21 min.), v 1:34 hod. (hovor trval 1:28 min.), v 1:36 hod. (hovor trval 7:16 min.), v 1:51 hod. (hovor trval 4:03 min.), ve 2:06 hod. (hovor trval 0:27 min.), ve 2:16 hod. (hovor trval 6:49 min.) a ve 2:25 hod. (hovor trval 0:31 min.) uskutečnil prostřednictvím mobilního telefonu s telefonním číslem X celkem 7 zlomyslných volání na linku tísňového volání 158, aniž by byl ohrožen život, zdraví, majetek či veřejný pořádek, čímž porušil zákon o elektronických komunikacích. Předseda Rady žalovaného v záhlaví uvedeným rozhodnutím výrok I. prvostupňového správního rozhodnutí změnil tak, že naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 33 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích nově spatřoval toliko v šesti jednáních, a to telefonátech ze dne 20. 4. 2021 v 1:23 hod. (hovor trval 2:21 min.), v 1:34 hod. (hovor trval 1:28 min.), v 1:36 hod. (hovor trval 7:16 min.), v 1:51 hod. (hovor trval 4:03 min.), ve 2:16 hod. (hovor trval 6:49 min.) a ve 2:25 hod. (hovor trval 0:31 min.). Výrokem II. napadeného rozhodnutí předseda Rady žalovaného snížil uloženou pokutu z 5 000 Kč na 4 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu rozklad zamítl a výrok III. prvostupňového rozhodnutí potvrdil. 2. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí předseda Rady žalovaného uvedl, že žalobce v krátkém časovém úseku (dne 20. 4. 2021 v době od 1:23 do 2:25) volal na linku tísňového volání opakovaně, celkem sedmkrát. Prvotním důvodem využití čísla tísňového volání byla zřejmě skutečnost, že k žalobci (na adresu jeho trvalého pobytu) přijela hlídka Policie ČR za účelem jeho výslechu, přičemž jej následně měla označit za opilého. V tomto prvním hovoru předseda Rady žalovaného shodně s prvoinstančním správním orgánem neshledal existenci bezprostředního nebezpečí vzniku škody na životě, zdraví, majetku nebo zásahu do veřejného pořádku, a proto jej vyhodnotil jako zlomyslné volání ve smyslu § 33 odst. 12 zákona o elektronických komunikacích. V následných hovorech (druhý, třetí a čtvrtý hovor) žalobce opakovaně nahlašoval zneužití pravomoci Policie ČR, byl na operátora linky tísňového volání vulgární a dožadoval se příjezdu další hlídky Policie ČR; současně bylo možné vyslechnout, že se „konflikt“ týká autonehody a sousedky žalobce. Ve čtvrtém hovoru odmítl žalobce sdělit, jakým způsobem je on sám v ohrožení života a zdraví; pouze se stále dožadoval příjezdu hlídky Policie ČR. Operátorem byl současně upozorněn, že jeho telefonáty nenaplňují zákonný účel volání na linku tísňového volání. I v těchto případech předseda Rady žalovaného uzavřel, že je zřejmé, že se nejednalo o případy ohrožení života, zdraví, majetku či veřejného pořádku. Pátý hovor, který byl uskutečněn ve 2:06 a ve kterém žalobce oznamuje napadení přivolanou hlídkou Policie ČR, předseda Rady žalovaného vyhodnotil jako souladný se zákonným účelem tísňové linky, když žalobce mohl mít důvodnou obavu o ohrožení svého zdraví nebo majetku v důsledku chování příslušníků Policie ČR, respektive uvedl, že tuto obavu obviněného nelze u pátého hovoru nepochybně vyloučit a v tomto ohledu odkázal i na obsah vyjádření Krajského ředitelství PČR ze dne 30. 8. 2021, č. j. KRPT-102551-25/ČJ-2021-070066-S-OP ke stížnosti žalobce na postup Policie ČR při obhlídce na místě samém dne 20. 4. 2021. I přes příslib zaslání policejní hlídky na základě pátého telefonátu, žalobce následně uskutečnil další dva hovory, a to ve 2:16 a 2:25, kde se vulgárním způsobem opětovně dožadoval neprodleného poslání policejní hlídky. Z těchto hovorů přitom nebylo možné zjistit, z jakého dalšího důvodu (nad rámec hrozby uvedené v pátém hovoru) se žalobce obává ohrožení zdraví, života majetku nebo veřejného pořádku. Šestý a sedmý hovor byl proto předsedou Rady žalovaného vyhodnocen jako zlomyslné volání na linku tísňového volání, které ve spojení s prvním až čtvrtým hovorem tvoří přesné a úplné vymezení skutku, který lze podřadit pod skutkovou podstatu přestupku dle § 119 odst. 1 písm. e) zákona o elektronických komunikacích. Jedná se o přestupek hromadný, kdy skutek pachatele je charakterizován dvěma a více jednotlivými útoky působícími týž škodlivý následek, jímž je neodůvodněné blokování linky tísňového volání. Tohoto přestupku se přitom žalobce dopustil úmyslně, ve formě nepřímého úmyslu. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobce ve své žalobě namítá, že nešlo o zlomyslná jednání, jelikož šlo o jednání v nouzi proti ozbrojeným útočníkům (hlídky Policie ČR). Jednáním policistů došlo k ohrožení veřejného pořádku (k pojmu veřejného pořádku srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 7. 2011. č.j. 3 As 4/2010-151) a ke spáchání přestupku. O nezákonném jednání policie svědčí i skutečnost, že i stížnost žalobce na zasahující policisty byla shledána částečně důvodnou [viz vyjádření Krajského ředitelství PČR ze dne 30. 8. 2021, č. j. KRPT-102551-25/ČJ-2021-070066-S-OP, ke stížnosti žalobce na postup Policie ČR při obhlídce na místě samém dne 20. 4. 2021, podle kterého stížnost byla shledána důvodnou ve věci zajištění za použití donucovacích prostředků příslušníky Policie ČR a v tom, že oznámení žalobce nebylo přijato a zaevidováno (dále rovněž jako „omluvný dopis Policie ČR“)]. Žalobce je přesvědčen, že policisté při oznámení přestupku žalobce byli vedeni snahou zakrýt svůj přestupek a porušení zákona svalením viny na osobu žalobce (k tomu poukazuje na rozsudek NSS ze dne 3. 6. 2010, čj. 2 As 41/2010-77). Pět ze sedmi hovorů bylo ukončeno samotnými policisty, přičemž u sedmého hovoru nemůže jít již z podstaty věci o zlomyslné volání, když hovor žalobce byl vyřízen tak, že byl přepojen. Jednání policie pak bylo dle žalobce dovršeno posledním třetím výjezdem, kdy byl šesti policisty napaden, spoután a odvezen, i přesto, že nejenom na místě, ale i na služebně došlo k zásadním porušením postupu a chování policie. 4. Z hlediska procesního postupu žalobce namítá, že předseda Rady žalovaného se v odůvodnění napadeného rozhodnutí nezabýval uplatněnou námitkou neprovedení důkazu „sdělením GIPS“. Současně se nijak nevypořádal s námitkami uplatněnými v rozkladu proti prvostupňovému rozhodnutí, zejména že nebyla naplněna míra společenské škodlivosti a nebyl předložen dostatek podkladů pro vydání rozhodnutí. 5. Žalobce dále namítá, že správní orgán zatížil řízení vadou, která má za následek porušení žalobcova práva na soudní ochranu, neboť nezjistil všechny rozhodné okolnosti svědčící v jeho prospěch i neprospěch (viz nález ÚS ze dne 16. 4. 2021 sp. zn. III. ÚS 4092/19). 6. Vadu napadeného rozhodnutí žalobce spatřuje rovněž v tom, že předseda Rady žalovaného částečně změnil a částečně potvrdil rozhodnutí prvostupňového správního orgánu. Žalobce je přesvědčen, že takový postup není právně možný, k čemuž poukazuje na znění § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále „správní řád“) a judikaturu správních soudů (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2018, čj. 11 A 111/2017-43 či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2016, čj. 6 As 63/2016-40). 7. Žalobce dále upozorňuje na rozpornost mezi rozhodnutími prvoinstančního a druhoinstančního správního orgánu, kdy v napadeném rozhodnutí předseda Rady žalovaného uvedl, že žalobce své tvrzení o tom, že je pobíratelem invalidního důchodu nijak neprokázal. Oproti tomu prvoinstanční správní orgán při stanovení výše sankce k doložené výši invalidního důchodu přihlédl a uvedl, že právě s ohledem na tuto skutečnost pokutu ukládá při spodní hranici zákonem stanovené sazby. 8. Žalobce rovněž odkázal na svůj rozklad proti rozhodnutí orgánu prvního stupně, kde jsou v plném rozsahu uvedeny všechny důvody, které jej vedly k podání žaloby. Závěrem shrnul, že svým rozhodnutím předseda Rady žalovaného „dává jasný signál, že pokud se jedná o protiprávní chování policie, pak oznámení tohoto chování je považováno za zlomyslné. Ni