5 A 23/2025 – Městský soud v Praze

5 A 23/2025- 48 - text 9 5 A 23/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobkyně: Z. Š. bytem X proti žalované: Česká advokátní komora se sídlem Národní 118/16, Praha 1 – Nové Město o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 2. 2025, č. j. 10.04-000008/25-0002, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutí neurčila žalobkyni advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu dle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., zákona o advokacii, ve znění účinném do 31. 3. 2025, konkrétně k zastoupení v řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 A 61/2024-6 ze dne 19. 11. 2024. Žalovaná nevyhověla žádosti žalobkyně ze dne 3. 1. 2025 z toho důvodu, že žalobkyně v žádosti nedoložila, že oslovila alespoň dva advokáty, kteří jí odmítli poskytnout požadovanou právní službu. Dle žalované žalobkyně rovněž neuvedla, kdy jí bylo usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2024 doručeno, proto žalovaná nemohla posoudit včasnost podané žádosti. II. Obsah žaloby a vyjádření žalované 2. Žalobkyně považuje napadená rozhodnutí za neurčitá, a tudíž nepřezkoumatelná, neboť v jejich výrocích není uvedeno, v jaké věci se advokát neurčuje. 3. Dále žalobkyně uvádí, že výrok napadeného rozhodnutí je vnitřně rozporný. Žalovaná ve výroku uvedla, že se neurčuje „advokát k poskytnutí právní služby za úplatu dle § 18c zákona o advokacii“. Zákon o advokacii přitom podle žalobkyně ani po novele přijaté po nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 44/21 ze dne 24. 1. 2023 (N 11/116 SbNU 87; 38/2023 Sb.) zjevně nepočítá s určením advokáta za úplatu. Ustanovení § 18 odst. 2 obsahuje pouze právo na určení advokáta k poskytnutí a) právní porady podle § 18a a b) právní služby podle § 18c, tj. bezúplatné právní služby. S určením advokáta za úplatu nepočítá ani § 18c odst. 3, který se rovněž týká pouze bezplatné právní služby. Žalovaná si tak podle žalobkyně určila podmínky pro ustanovení advokáta za úplatu bez výslovné zákonné úpravy. Napadené rozhodnutí je tudíž nicotné. Podle žalobkyně lze důvodně pochybovat o zákonnosti přílohy č. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 120/2012 Sb., kterou je „Žádost o právní službu za úplatu pro fyzickou osobu (§ 18c odst. 4 věta druhá zákona o advokacii)“ a s tím spojeného požadavku uvést mj. jména dvou advokátů, kteří odmítli právní službu ve věci poskytnout. Zákonná úprava tedy není nadále ústavně souladná, což by žalobkyni nemělo být k tíži. 4. Žalobkyně konstatuje, že dosud nebyla žádným soudem vyřešena otázka, zda se novela zákona o advokacii účinná ode dne 1. 1. 2024 měla či neměla projevit v § 18 odst. 2 zákona o advokacii za účelem vytvoření právního rámce i pro majetné žadatele, kteří logicky nemají nárok na bezplatnou právní pomoc, nýbrž pomoc za úplatu. V té souvislosti navrhuje, aby městský soud vyslovil nicotnost napadeného rozhodnutí z důvodu neexistence zákonného podkladu a předložil věc k Ústavnímu soudu k posouzení této otázky podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. 5. Žalovaná rovněž žalobkyni vyčítala, že neprokázala včasnost své žádosti. Přitom zákon o advokacii žádnou lhůtu k posouzení včasnosti žádosti nestanovuje. 6. Žalovaná tak zatížila řízení vadami, které způsobují nicotnost, resp. nezákonnost, jejího rozhodnutí, důsledkem čeho je odepření práva žalobkyně na přístup k soudu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a práva na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny. 7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí a odkázala na obsah napadeného rozhodnutí. Žalobkyně kasační stížnost skutečně podala, avšak v žádosti ani v příloze neuvedla, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí správního soudu, proti kterému ji podala. Dodala, že Nejvyšší správní soud usnesením z 19. 2. 2025, č. j. 3 As 319/2024–29, kasační stížnost odmítnul. Žalobkyně tak již v rámci lhůty pro doplnění projednávané žaloby věděla, že předmět poptávané právní služby již odpadl. Nynější věc je tak pouze akademickým sporem, kdy žalobkyně zřejmě usiluje pouze o řetězení řízení. Žalovaná přitom poukázala na princip vigilantibus iura vyjádřený v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2024, č. j. 6 Afs 79/2024–20. S ohledem na to žalovaná žalobkyni o aktuálních podmínkách určování advokátů již nepoučila, když tak učinila dříve. Žalobkyně i přesto postupuje stále stejně. 8. Co se týče prvního důvodu neurčení advokáta, žalobkyně žádost podala již dávno po účinnosti novely zákona o advokacii, od které již uvedený zákon rozlišuje určení advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně a za úplatu. Žalobkyně žádala o určení advokáta za úplatu, uplatní se tak § 23 odst. 5 ve spojení s § 18c odst. 3 zákona o advokacii. Žalobkyně měla povinnost označit alespoň dva advokáty a prokázat, že jí v této věci odmítli právní službu poskytnout. K této otázce se již dříve vyjádřil městský soud (např. v rozsudku z 20. 2. 2025, č. j. 15 A 56/2024–40), kde se v neprospěch žalobkyně vypořádal i s totožnou námitkou nicotnosti napadeného rozhodnutí. 9. Jde-li o druhý důvod nevyhovění žádosti spočívající v její (ne)včasnosti, žalobkyně neprokázala, že ji doručila (podala) žalované včas. Nešlo přitom o to, kolik dní zbývalo pro podání kasační stížnosti, ale o zjištění, kdy byl žalobkyni doručen rozsudek Krajského soudu v Ostravě, a zda byla ještě vůbec „otevřena“ lhůta k podání kasační stížnosti. Žalobkyně v žádosti uvedla pouze že, „usnesení NSS sp. zn. 5 As 319/2024 doručeno 16. 12. 2024“. Datum doručení rozsudku Krajského soudu v Ostravě v žádosti neuvedla. Žalovaná tak včasnost žádosti nemohla posoudit. III. Posouzení žaloby 10. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované a shledal, že žaloba není důvodná. 11. Městský soud rozhodl ve věci samé bez jednání. Žalovaná s tímto postupem nevyslovila nesouhlas (§ 51 odst. 1 věta druhá soudního řádu správního). Žalobkyně se ve svém podání ze dne 26. 11. 2025 z nařízeného jednání na den 1. 12. 2025 omluvila z důvodu, že městský soud neshledal důvod pro předložení věci ve smyslu čl. 95 odst. 2 Ústavy Ústavnímu soudu a ani nedostál své úřední povinnosti vyslovit ve smyslu § 76 odst. 2 s. ř. s. nicotnost napadeného rozhodnutí žalované z důvodu neexistence zákonného podkladu a s tím spojené vnitřní rozpornosti výroku rozhodnutí. Zopakovala, že zákon nadále neupravuje možnost určit advokáta za úplatu. Jedná se o mezeru v zákoně, která podle ní nebyla odstraněna ani novelou zákona přijatou po již mnohokrát citovaném nálezu Ústavního soudu. Žalovaná proto rozhodovala o žalobkynině žádosti bez zákonného podkladu a její rozhodnutí je nicotné. V závěru svého podání navrhla žalobě v plném rozsahu vyhovět a požádala o náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplacení soudního poplatku a poštovného. 12. Městský soud toto podání žalobkyně, kterým svou účast na jednání omluvila, shrnula obsah žaloby a žalobní petit a vyčíslila náklady, které v případě úspěchu žádá zaplatit, interpretuje tak, že žalobkyně na ústním, veřejném projednání své věci nadále netrvá a souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Městskému soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně se opakovaně (v jiných věcech) k nařízenému jednání nedostavuje a z obdobných důvodů či bez udání důvodu se z účasti omlouvá. Městský soud považuje za zcela neúčelné nařizovat jednání, pokud se jej poté žalobkyně neúčastní, pokud jediným důvodem pro nařízení jednání byla žádost žalobkyně. Soud má tedy za to, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí ve věci bez jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s. 13. Městský soud dodává, že ve věci nebylo nutné provést ústní jednání, přestože žalobkyně v žalobě navrhla provedení napadeného rozhodnutí k důkazu. Žalobou napadené rozhodnutí je však součástí předloženého správního spisu, kterým se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). 14. Městský soud předně podotýká, že případy, kdy žalobkyně neúspěšně žádala žalovanou o určení advokáta za úplatu po 1. 1. 2024, tedy případy na totožném skutkovém i právním základu, se již v minulosti opakovaně zabýval, a to v rozsudcích ze dne 22. 8. 2024, č. j. 10 A 41/2024-47, ze dne 21. 10. 2024, č. j. 18 A 17/2024-42, ze dne 28. 11. 2024, č. j. 10 A 33/2024-27, ze dne 23. 1. 2025, č. j. 15 A 57/2024-53, ze dne 20. 2. 2025, č. j. 15 A 56/2024-40 nebo ze dne 14. 5. 2025, č. j. 18 A 88/2024. Na závěrech vyslovených v těchto svých předchozích rozhodn