3 As 100/2021 — Nejvyšší správní soud

5 A 34/2024- 29 - text 10 5 A 34/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobce: M. S. bytem X zastoupený advokátkou JUDr. Bc Marcelou Oškrdovou se sídlem Národní 416/37, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 13. 2. 2024, č. j. MV-100766-23/SO-2020, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce požádal dne 30. 4. 2020 Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále také jen „povinný subjekt“) o poskytnutí následujících informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“): 1/ všechny materiály povinného, které sloužily jako podklad pro přijetí usnesení vlády ze dne 2. 4. 2008 vydaného pod č. 366/V, 2/ všechny materiály povinného, které sloužily jako podklad pro přijetí usnesení vlády ze dne 23. 7. 2008 vydaného pod č. 990/D, 3/ všechny materiály povinného, které sloužily jako podklad pro přijetí usnesení vlády ze dne 12. 11. 2008 vydaného pod č. 1438/D, 4/ všechny materiály povinného, které sloužily jako podklad pro přijetí usnesení vlády ze dne 9. 2. 2009 vydaného pod č. 171, 5/ všechny materiály povinného, které sloužily jako podklad pro přijetí usnesení vlády ze dne 16. 9. 2009 vydaného pod č. 1205. 2. Povinný subjekt rozhodnutím ze dne 18. 5. 2020, č. j. MV-76516-2/OAM-2020 žádost žalobce podle § 15 odst. 1 informačního zákona odmítl v bodech 1., 2., a 3. s odkazem na ustanovení § 7 informačního zákona. V odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že požadované materiály byly v souladu se zákonem č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně utajovaných informací“) utajeny. Povinný subjekt dále uvedl, že usnesení vlády ze dne 2. 4. 2008, č. 366/V eviduje pod č. j. V29/2008-OAM. Materiál, který předložilo Ministerstvo vnitra jako podklad pro jednání vlády, na jehož základě bylo přijato toto usnesení, je veden pod č. j. V22/2008-OAM v režimu „VYHRAZENÉ“. Usnesení vlády ze dne 23. 7. 2008, č. 990/D eviduje žalovaný pod č. j. D59-3/2008-OAM a usnesení vlády ze dne 12. 11. 2008, č. 1438/D eviduje pod č. j. D80-7/2008-OAM. Materiál, který předložilo Ministerstvo vnitra jako podklad pro jednání vlády, na jehož základě byla tato usnesení přijata, je veden pod č. j. D51/2008-OAM, resp. č. j. D80/2008-OAM, přičemž v obou případech je tento materiál veden v režimu „DŮVĚRNÉ“. Z těchto důvodů povinný subjekt žádost žalobce v těchto bodech odmítl. 3. Proti rozhodnutí ze dne 18. 5. 2020, č. j. MV-76516-2/OAM-2020, podal žalobce rozklad, ve kterém namítl nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí, přičemž odkazoval na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Ministr žalovaného rozklad žalobce zamítl rozhodnutím ze dne 8. 7. 2020, č.j. MV-100766-3/SO-2020. Žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu proti tomuto rozhodnutí ministra žalovaného. 4. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 3. 2021, č.j. 15 A 93/2020-24 žalobu nejprve zamítl. V odůvodnění rozsudku městský soud zejména uvedl, že zákon o ochraně utajovaných informací, informační zákon ani jiný právní předpis nepřiznává povinnému subjektu ani soudu pravomoc původci informace cokoliv nařizovat či místo něj rozhodovat o charakteru takové informace. Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti žalobce rozsudkem ze dne 20. 7. 2023, č. j. 3 As 100/2021-41 (dále také „zrušující rozsudek“) rozsudek Městského soudu zrušil. Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku uvedl, že z obsahu správních rozhodnutí ani ze správního spisu nevyplývá, že by žalovaný nebyl původcem informací. NSS dále konstatoval, že jeli žalovaný původcem informace, je v rámci řízení podle informačního zákona povinen znovu posoudit, zda požadovaná informace splňuje všechny znaky pro utajení a v závislosti na výsledku pak informaci buď poskytne, anebo neposkytne s odůvodněním, proč je vedle formálních znaků naplněn i ten materiální. 5. Poté Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 11. 2023, č.j. 15 A 93/2020-53, rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2020, č.j. MV-100766-3/SO-2020, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení měl žalovaný posoudit, zda důvod pro utajení požadovaných informací trvá či nikoliv a v závislosti na vyhodnocení této otázky o žádosti znovu rozhodnout. Městský soud v rozsudku uvedl, že shledá-li žalovaný, že důvod pro utajení trvá, informaci neposkytne s odůvodněním, proč je vedle formálních znaků naplněn i ten materiální. 6. Povinný subjekt následně žádost opětovně posoudil a rozhodnutím ze dne 11. 1. 2024, č.j. MV-76516-11/OAM-2020 (dále také jen „prvostupňové rozhodnutí) žádost žalobce v bodech 1, 2 a 3 odmítl podle § 15 odst. 1 informačního zákona s odkazem na § 7 téhož zákona, neboť požadované informace jsou v souladu s právními předpisy klasifikované jako utajované. Uvedl, že v případě materiálu stupně utajení „Vyhrazené“ se jedná o analytickou zprávu rizik v oblasti migrace a ochrany státních hranic, včetně doporučení a návrhů řešení v oblasti ochrany státních hranic a mezinárodní migrace z pohledu všech rezortů zabývajících se ochranou státních hranic. Vyzrazením utajovaných informací by byl naplněn § 3 odst. 5 zákona o ochraně utajovaných informací, a bude to pro zájmy ČR nevýhodné. V případě materiálů stupně utajení „Důvěrné“ se jedná o strategické a koncepční dokumenty sloužící jako podklad k formulování komplexní, systematické a cílené migrační politiky České republiky. Vyzrazením utajovaných informací by byl naplněn § 3 odst. 4 zákona o ochraně utajovaných informací a mohl by způsobit prostou újmu. S ohledem na výše uvedené, tedy na stále aktuální návrhy opatření v souvislosti s riziky v oblasti migrace, by se poskytnutím informací stanovená opatření stala neúčinnými. 7. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, o kterém rozhodl ministr žalovaného rozhodnutím ze dne 13. 2. 2024, č. j. MV-100766-23/SO-2020 (dále také jen „napadené rozhodnutí“), kterým rozklad zamítl. V odůvodnění napadeného rozhodnutí ministr žalovaného uvedl, že v rámci nového projednání byly přezkoumány materiální podmínky stupně utajení „Vyhrazené“ a „Důvěrné“ u požadovaných informací, přičemž dokumenty svou povahou obsahují hodnocení a analýzy rizik v souvislosti s migrací do České republiky a formulují doporučení a návrhy opatření v této oblasti. Poskytnutím požadovaných informací by byl zmařen záměr jejich utajení. Poskytnutím materiálu stupně utajení „Vyhrazené“ (bod 1 žádosti) neoprávněné osobě by byl naplněn § 3 odst. 5 zákona o ochraně utajovaných informací a poskytnutím utajovaných informací stupně utajení „Důvěrné“ (bod 2 a 3 žádosti) by byl naplněn § 3 odst. 4 téhož zákona. Ministr vnitra seznal, že důvody pro utajení požadovaných informací odpovídají stupni utajení, a proto nebyl aplikován postup podle § 22 odst. 4 zákona o ochraně utajovaných informací. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 8. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobce opakovaně namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Jádrem sporu je dle žalobce otázka výkladu ustanovení § 7 informačního zákona, podle kterého se neposkytne informace, která je v souladu s právními předpisy označena za utajovanou informaci. Informace podle § 2 písm. a) zákona o ochraně utajovaných informací však není utajovanou informací pouze proto, že je tak formálně označena, ale musí splňovat i materiální podmínky. Pokud povinný subjekt postupuje podle ustanovení § 7 informačního zákona, nemůže své rozhodnutí odůvodnit pouhým odkazem na formální označení požadovaných informací za utajené, ale musí v odůvodnění rozhodnutí dostatečně konkrétně a přezkoumatelně uvést, proč jsou materiální podmínky utajení těchto informací splněny. 9. Žalobce namítal, že odůvodnění v napadeném rozhodnutí je nepřezkoumatelné, když je obecné a nesplňuje základní požadavky na řádné zdůvodnění odmítnutí poskytnutí informace. Žalovaný zdůvodňuje neposkytnutí informace pouze tak, že požadovaná informace obsahuje hodnocení a analýzy rizik v souvislosti s migrací a formuje doporučení a návrhy opatření v této oblasti. Dle žalobce není zřejmé, jak by poskytnutí takové informace mohlo naplnit ustanovení § 3 odst. 4, 5 zákona o ochraně utajovaných informací. Migrace jako taková není nezákonnou činností, ale přirozeným jevem. Jsou-li v utajované informaci formulována doporučení a návrhy opatření, měla by být výsledkem opatření ve formě právních předpisů či úkonů vlády, které budou seznatelné pro širokou veřejnost. Žalobce rovněž připomněl, že se jedná o informace, které byly vytvořeny v roce 2008 a 2009, proto by mělo být rovněž zdůvodněno, jak je možné, že trvají materiální podmínky pro utajení „hodnocení a analýzy rizik v souvislosti s