Z rozhodnutí: Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci…
5 A 57/2025- 33 - text
6 5 A 57/2025
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci
žalobce: Q. B. T., narozen X
st. přísl. X
bytem X
zastoupený Mgr. Štěpánem Svátkem, advokátem
se sídlem Na Pankráci 1618/30, Praha 4 - Nusle
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 – Holešovice
o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání vízového štítku,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Základ sporu
1. Žalobce je státní příslušník Vietnamské socialistické republiky. V minulých letech řešil sérii správních i soudních řízení, které se týkaly platnosti jeho zaměstnanecké karty, resp. zda splnil podmínky pro podání žádosti o prodloužení zaměstnanecké karty. V posledním soudním řízení [rozsudek Městského soudu v Praze (dále „městský soud“) ze dne 7. 4. 2025, čj. 21 A 45/2024-20] rozhodl městský soud tak, že žalobce mohl podat žádost o prodloužení zaměstnanecké karty i po uplynutí data její platnosti (23. 7. 2023), neboť ve včasném podání žádosti mu bránila překážka nezávislá na jeho vůli. Přičemž tato překážka trvala minimálně do 3. 4. 2024.
2. Žalobce se dne 9. dubna 2025 dostavil na místně příslušné pracoviště žalovaného – MVČR OAMP pracoviště Chodov, za účelem udělení „aktu osvědčení o žádosti ve smyslu ust. § 47 odst. 4 zák. č. 326/1999 Sb.“ [zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“)]. Ten však nebyl žalobci vydán. Žalovaný odmítl vydat osvědčení žalobci, jelikož měl za to, že nesdělil žádné důvody, proč nepodal žádost o prodloužení zaměstnanecké karty v řádné lhůtě. Zároveň o tomto učinil žalovaný záznam do spisu.
3. Dne 14. dubna 2025 žalobce podal stížnost ve smyslu § 175 správního řádu proti postupu žalovaného. Tuto stížnost následně doplnil dne 15. dubna 2025 a též dne 3. června 2025, přičemž v doplnění ze dne 3. června 2025 žalobce konkrétně požádal „aby bylo o stížnosti neprodleně rozhodnuto a aby bylo nařízeno správnímu orgánu I. Stupně udělit žadateli tzv. akt osvědčení o žádosti ve smyslu ust. § 47 odst. 4 zák. č. 326/1999 Sb.“.
4. Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, jakožto nadřízený správní orgán žalovaného, (dále „Komise“) dne 7. července 2025 vydala usnesení č. j. MV-98120-3/SO-2025, kterým žalobcův návrh ze dne 14. 4. 2025 posoudila jako návrh na vydání opatření proti nečinnosti. Rozhodla o něm ovšem tak, že „Návrhu na provedení opatření proti nečinnosti správního orgánu ve věci řízení o žádosti o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty k povolení výkonu povolání na území České republiky pana T. Q. B., č.j. OAM-30811/ZM-2024, se nevyhovuje.“ Rovněž z odůvodnění usnesení je zřejmé, že Komise posuzovala nečinnost žalovaného v řízení o žádosti o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty a nikoli v řízení o vydání aktu osvědčení (vízového štítku ve smyslu § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců), jak žalobce žádal. O žádosti žalobce na vydání opatření proti nečinnosti tak do dnešního dne nebylo řádně rozhodnuto.
II. Obsah žaloby a vyjádření žalované
5. Žalobce podal dne 17. června 2025 žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
6. Žalobce se domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného, která spočívá v tom, že mu žalovaný odmítl vydat akt osvědčení o žádosti ve smyslu § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. V žalobě shrnuje závěry předchozích soudních řízení a zejména závazné právní závěry rozsudku městského soudu č. j. 21 A 45/2024–20 a návštěvu žalobce na místně příslušné pracoviště žalovaného (viz bod [1] a bod [2] rozsudku). Tedy, z výše uvedeného podle žalobce vyplývá, a to zcela nezpochybnitelně, že s ohledem na probíhající řízení o žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnanecké karty pod sp. zn.: OAM-30811-5/ZM-2024 má žalobce v této souvislosti nárok na tzv. akt osvědčení o žádosti ve smyslu ust. § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců Zároveň uvádí, že na postup žalovaného podal stížnost dle ust. § 175 správního řádu, a to již dne 14. 4. 2025. O jejím výsledku nebyl do data podání žaloby vyrozuměn a předpokládá, že ani vyrozuměn nebude. Žalobce proto žádá městský soud, aby žalovanému rozsudkem uložil ve věci rozhodnout, tedy vydat osvědčení o žádosti ve smyslu ust. § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců, a to bezodkladně v soudem stanovené lhůtě, a uložil mu povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.
7. Žalovaný se k žalobě vyjádřil jen stroze. Sdělil, že ve věci nečinný není a prováděl a provádí veškeré nezbytné úkony za účelem vydání rozhodnutí. Veškeré informace jsou součástí kopie správního spisu. Návrhu na vydání opatření proti nečinnosti nebylo vyhověno, vzhledem k tomu že věc byla vrácena k novému projednání 19. 5. 2025 a byla stanovena lhůta 60 dnů na vydání nového rozhodnutí, přičemž tato lhůta ještě neuplynula. Proto navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.
8. V replice na vyjádření žalovaného ze dne 21. 7. 2025 žalobce zdůraznil, že předmětem věci je nečinnost spočívající v nevydání osvědčení o žádosti ve smyslu ust. § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. Na žalobě trvá v plném rozsahu.
III. Posouzení žaloby
9. Městský soud v souladu s § 81 odst. 1 s. ř. s., při přezkoumání tvrzené nečinnosti vycházel ze skutkového stavu v době vydání rozsudku. Městský soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem souhlasili, resp. žalovaný nevyjádřil nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Veškeré podklady a listiny, z nichž městský soud vycházel a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS).
10. Ze všeho nejdřív městský soud uvádí na pravou míru, že posuzovaná nečinnost se netýká vydání rozhodnutí o prodloužení zaměstnanecké karty. Nýbrž, týká se nečinnosti spočívající v nevydání vízového štítu (aktu osvědčení o žádosti, jak je označuje žalobce) ve smyslu § 47 odst. 4 a § 47 odst. 11 zákona o pobytu cizinců.
11. Nejprve se městský soud zabýval přípustností podané žaloby.
12. Podle § 79 odst. 1 věty první s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.
13. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce vyčerpal prostředky na ochranu proti nečinnosti ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. Za tento prostředek se v režimu zákona o pobytu cizinců považuje podání žádosti o přijetí opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2023, č. j. 9 Azs 194/2023-40), přičemž opatření proti nečinnosti se uplatní i ve vztahu k řízením vedeným podle části čtvrté správního řádu (srov. Lukáš Potěšil a spol.: Správní řád, 2. vydání, 2020, C. H. Beck). Žalobce dané opatření dne 14. 4. 2025 podal a dne 3. 6. 2025 doplnil, přesto na něj Komise dosud nereagovala (usnesení Komise ze dne 7. 7. 2025 se věcně míjí s obsahem žádosti žalobce ze dne 14. 4. 2025, resp. 3. 6. 2025, a tudíž jej nelze za reakci považovat). Přitom Komise byla povinna na žádost žalobce o přijetí opatření proti nečinnosti reagovat ve lhůtě 30 dnů od přijetí této žádosti (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 8. 2009, čj. 9 Ans 8/2009-149). Uplynutím lhůty stanovené nadřízenému orgánu pro vyřízení podaného prostředku ochrany proti nečinnosti je podmínka bezvýsledného vyčerpání prostředků naplněna (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2017, čj. 9 Azs 344/2016-22, body 23 až 25). Skutečnost, že žalobce vyčerpal bezvýsledně prostředek na ochranu proti nečinnosti v právě posuzované věci, má tedy soud za splněnou.
14. Dále se městský soud zabýval vhodností zvoleného žalobního typu. Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) se povahou překlenovacího vízového štítku zabýval v rozsudku ze dne 31. 5. 2010, č. j. 2 Ans 1/2009-71, č. 2114/2010 Sb. NSS, v němž (k osvědčení fikce pobytu podle § 87y zákona o pobytu cizinců) konstatoval, že „překlenovací štítek je pouhým osvědčením, vydaným dle § 155 správního řádu. Tento typ aktů veřejné správy nezakládá (respektive neruší či nemění) práva a povinnosti svých adresátů, jako je tomu v případě správních rozhodnutí. Narozdíl od jim blízkých deklaratorních rozhodnutí není ani prostředkem k řešení sporných skutečností či autoritativnímu odstraňování pochybností. Správní orgány jimi osvědčují existenci nesporných skutečnos