2 As 244/2023 — Nejvyšší správní soud

5 A 67/2024- 95 - text  5 A 67/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobce: T. P. bytem X zastoupený JUDr. Tomášem Pitrou, advokátem se sídlem Žatecká 41/4, Praha 1 – Staré Město proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1 – Malá Strana o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2024, č. j. MSMT-5026/2024-2, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2024, MSMT-5026/2024-4, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 33 747 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Tomáše Pitry, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Vysoká škola ekonomická v Praze (dále jen „prvostupňový správní orgán“ nebo „VŠE“) rozhodnutím ze dne 27. 11. 2023, č. j. VŠE/9563/9202/2023, poř. č. 11400 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), zamítla žádost žalobce o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání „Bachelor of Business Administration“ získaného absolvováním studijního programu se zaměřením na Finance, Investment and Banking a Risk Management and Insurance na University of Wisconsin-Madison ve Spojených státech amerických za rovnocenné vysokoškolskému vzdělání dosaženému absolvováním tuzemského magisterského studijního programu s odůvodněním, že předmětné vzdělání žalobce je možné uznat toliko za rovnocenné vysokoškolskému vzdělání bakalářského stupně. Proti prvoinstančnímu rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž rozhodl žalovaný tak, že odvolání zamítl a rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrdil. Žalovaný se ztotožnil se závěry učiněnými prvostupňovým správním orgánem, že zahraniční vysokoškolská kvalifikace, o jejíž uznání žalobce žádá, neodpovídá magisterským vysokoškolským kvalifikacím v České republice. Žalobcem dokladované vzdělání totiž dokládá pouze bakalářskou úroveň vzdělání, což je zjevné již z označení samotného diplomu „Bachelor of Business Administration“, a nejedná se tedy o magisterskou úroveň vzdělání ani v zemi původu. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného brojí žalobce podanou žalobou. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a následná podání 2. Žalobce v podané žalobě předně namítá nesprávné právní posouzení spočívající v tom, že správní orgány neposuzovaly jeho žádost na základě kvalifikovaného rozsahu znalostí a dovedností srovnáním studijních programů ve smyslu § 44, § 89 odst. 3 a § 90 odst. 5 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění účinném do 31. 7. 2024 (dále jen „zákon o vysokých školách“), ale na základě formálního porovnání vysokoškolských systémů a stupňů kvalifikace ve Spojených státech amerických a České republice. Uznání vzdělání a kvalifikace na základě znalostí a dovedností je přitom při různorodosti vzdělávacích systémů ve světě i uvnitř jednotlivých států a rozdílnosti úrovně jednotlivých univerzit jediným objektivním a spravedlivým kritériem. V této souvislosti žalobce poukazuje na to, že i přesto, že se žalovaný dovolává Úmluvy o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu, publikované ve sbírce mezinárodních smluv pod č. 60/2000 Sb. m. s. (dále jen „Lisabonská úmluva“), která na jeho žádost být aplikována nemůže, neboť Spojené státy americké nejsou smluvní stranou, tak i předmětná úmluva v čl. III.1 odst. 2 stanoví znalosti a dovednosti jako výlučné kritérium pro uznání kvalifikace. Stejně tak žalovaný žádost žalobce neposoudil podle znění zákona o vysokých školách účinného v době rozhodování o jeho žádosti, ale dle připravované a dosud neúčinné novely citovaného zákona, která předpokládá posouzení srovnatelnosti absolvovaného zahraničního vzdělání ve studijních programech právě na základě formálního porovnání stupně kvalifikace oproti detailnímu srovnání obsahu těchto vzdělání. Za nepravdivé pak považuje žalobce tvrzení žalovaného, že U.S.ENIC-NARIC poskytuje metodiku pro uznání kvalifikací. U.S.ENIC-NARIC spolupracuje se sítí ENIC-NARIC jako pozorovatel, jenž poskytuje pouze obecné informace o vzdělávacím systému. Nesdílí však žádnou metodiku uznávání kvalifikací, tzv. kvalifikační rámce mezi evropskými státy jako je např. European Area of Recognition (dále jen „EAR“) nebo European Qualification Framework (dále jen „EQF“), když sám žádnou metodiku ani kvalifikační rámce nemá. U.S.ENIC-NARIC navíc v odpovědi ze dne 2. 10. 2023 sama uvedla, že nehodnotí ani nepotvrzuje kvalifikace vzdělání a na rozdíl od většiny ENIC/NARIC center je limitována na poskytování informací o vzdělávacím systému a kvalifikacích ve Spojených státech amerických. Nemůže proto komentovat nic ve vztahu k určení srovnání nebo rovnocennosti. 3. Žalobce dále nesouhlasí se skutkovými zjištěními správních orgánů, že univerzitní systém ve Spojených státech amerických je totožně jako v České republice třístupňový a že žalobcem předložená kvalifikace odpovídá pouze bakalářskému stupni. Oba systémy vzdělávání jsou dle žalobce formálně neporovnatelné, přičemž žalovaný v otázce vysokoškolských systémů a v otázce akademických práv žalobce nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a k označeným důkazům. Z nich vyplývá, že znalosti a dovednosti nabyté na University of Wisconsin-Madison jsou v podstatných částech stejné jako znalosti a dovednosti, jež nabývají absolventi magisterského studijního programu na Fakultě financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze. Za tímto účelem žalobce v rámci správního řízení doložil k důkazu sylaby, transkripty, screenshoty a dopisy ze dne 28. 3. 2022 a 27. 4. 2023 z University of Wisconsin-Madison. Za nesprávné pak považuje žalobce závěry učiněné ze schématu NCES „The Structure of Education in the US“ a webových stránek na University of Wisconsin-Madison. Uvedené schéma popisuje pouze typické, nikoliv univerzální vzorce postupu celým vzdělávacím systémem ve Spojených státech amerických, což je na něm i uvedeno. Rovněž pak následné vyjádření NCES ze dne 5. 10. 2023, které si žalobce opatřil a přiložil k důkazu, potvrzuje, že vzdělávací systém není celkově lineární a je možné např. jít ze čtyřletého studijního programu přímo na doktorský program bez nutnosti předchozího titulu master. Žádný z žalobcem uvedených důkazních prostředků správní orgány k důkazu neprovedly. 4. Za nesprávný považuje žalobce závěr o tom, že nemá ve Spojených státech amerických obecné akademické právo být přijat ke studiu doktorského studijního programu. Tato skutečnost jednak není důvodem pro zamítnutí žádosti dle § 90 odst. 5 zákona o vysokých školách a dále žalobce trvá na tom, že je naopak oprávněn se k doktorskému studiu hlásit, a to nejen na University of Wisconsin-Madison. Tuto skutečnost žalobce doložil dopisem od University of Wisconsin-Madison ze dne 28. 3. 2022, webovými stránkami 60 náhodně vybraných univerzit, na nichž v doktorském studijním programu může pokračovat, a dále korespondencí s univerzitami MIT, Harvard a Stanford, které mu potvrdily, že absolvované studijní programy na University of Wisconsin-Madison mu dávají právo být přijat k jejich doktorskému studijnímu programu. Uvedené důkazní prostředky správní orgány k důkazu opět neprovedly. 5. Za vadně vyhodnocený závěr považuje žalobce rovněž skutkové zjištění ohledně standardní doby studia. Při porovnání doby studia je totiž nutné brát v potaz standardní počet kreditů na jeden rok a obvyklou délku semestru v týdnech, který je na University of Wisconsin-Madison v průměru o 2 až 3 týdny delší než na VŠE. Při standardní době studia na obou školách jde tedy o 120 týdnů na University of Wisconsin-Madison a o 120 až 130 týdnů na VŠE. 6. Žalobce dále namítá vady řízení spočívající v tom, že jej žalovaný ve výzvě ze dne 5. 10. 2023 neupozornil na všechny důvody, pro které žádost žalobce zamítne (délka studia, přepočet kreditů). Žalobce proto neměl možnost se proti tomuto postupu správních orgánů bránit. Žalovaný pak k těmto žalobcem namítaným vadám řízení o jeho žádosti v napadeném rozhodnutí nepřihlédl a prvoinstanční rozhodnutí aproboval. 7. Dle žalobce rovněž došlo k porušení hned několika zásad správního řízení. Konkrétně žalovaný porušil zásadu zákonnosti, když žádost žalobce neposuzoval v souladu se zákonem o vysokých školách a judikaturou Nejvyššího správního soudu. Dále správní orgány porušily zásadu materiální pravdy, neboť skutkový stav zjišťovaly tak, aby mohla být žádost zamítnuta. Porušena byla dle žalobce rovněž zásada legitimního očekávání, když prvoinstanční správní orgán nepostupoval v souladu se zákonem o vysokých školách, vnitřním předpisem VŠE o uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání PR 2/2013 a související judikaturou Nejvyššího správního soudu. Stejně tak byla postupem správních orgánů porušena zásada rovnosti stran, když nebyla žádost žalobce posuzována na základě znalostí a dovedností, jak to činí u absolventů magisterského st