5 A 76/2024 – Městský soud v Praze

5 A 76/2024- 56 - text 8 5 A 76/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: Z. Š. bytem X proti žalované: Česká advokátní komora sídlem Národní 16, Praha 1 – Nové Město o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 5. 2024, č. j. 10.04-000010/24-0002, a ze dne 30. 5. 2024, č. j. 10.04-000012/24-0002, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V dané věci se Městský soud v Praze zabýval dalším z mnoha sporů žalobkyně s žalovanou týkající se určení advokáta žalobkyni k poskytnutí právní služby za úplatu podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (zákon o advokacii). 2. V dané věci se žalobkyně domáhala soudního přezkumu v záhlaví uvedených dvou rozhodnutí žalované, jimiž nebyl žalobkyni určen advokát k poskytnutí právní služby za úplatu podle § 18c zákona o advokacii. Jednalo se o: 1) žádosti (na formuláři) ze dne 25. 4. 2024, jíž žalobkyně požádala o určení advokáta ve věci kasační stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2024, č. j. 7 As 217/2023–28. Žalobkyně k žádosti přiložila své podání ze dne 25. 4. 2024 s názvem „Příloha k formuláři“, na jehož obsah v podrobnostech v žalobě odkázala. Žalovaná 1) žádosti žalobkyně nevyhověla rozhodnutím ze dne 28. 5. 2024, č. j. 10.04-000010/24-0002. V pořadí 2) žádostí (podanou na formuláři) ze dne 29. 4. 2024, opět požádala žalovanou o určení advokáta, a to ve věci kasační stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2024, č. j. 2 As 388/2023–28. Žalobkyně k žádosti přiložila své podání ze dne 29. 4. 2024 s názvem „Příloha k formuláři“, na jehož obsah v podrobnostech v žalobě odkázala. Žalovaná ani 2) žádosti žalobkyně nevyhověla rozhodnutím ze dne 30. 5. 2024, č. j. 10.04-000012/24-0002. 3. Žalovaná napadenými rozhodnutími žalobkyni advokáta neurčila, jelikož žalobkyně v žádosti neuvedla a nedoložila, že se neúspěšně pokusila zajistit si poskytnutí právní služby alespoň dvou jí oslovených advokátů (a neprokázala tak, že si ji nemohla zajistit jinak, tj. na smluvním základě). II. Žaloba 4. Žalobkyně v žalobě vedle nezákonnosti namítala i nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí, v důsledku čehož jí bylo odepřeno právo na přístup k soudu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 5. Žalobkyně konkrétně namítala, že mj. v přílohách k žádostem vysvětlila, že jména dvou advokátů, kteří jí odmítli poskytnout právní službu, v nich neuvádí s odkazem např. na rozhodnutí žalované ze dne 30. 8. 2023, č. j. 10.01-000405/23-002, a ze dne 30. 6. 2023, č. j. 10.01-000299/23-002. Těmito rozhodnutími jí totiž byl určen advokát k poskytnutí právní služby za úplatu, přestože v žádosti rovněž neuvedla jména dvou advokátů, kteří jí odmítli právní službu ve věci poskytnout; přičemž se nejednalo o ojedinělé rozhodnutí v tomto směru. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že žalovaná ve svých rozhodnutích nikterak nezdůvodnila odlišný postup v dané věci, čímž došlo k porušení principu předvídatelnosti soudního rozhodnutí a ochrany legitimního očekávání, potažmo i právo na spravedlivý proces. Dále namítala, že ani po dni 31. 12. 2023, kdy nabyl účinnosti nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 44/21, nedošlo ke změně v textu zákonných ustanovení § 18 odst. 2 a § 18c odst. 3 zákona o advokacii, a proto byla přesvědčena, že požadavek žalované na uvedení dvou jmen advokátů, kteří jí neposkytli právní služby, je nezákonný. Na podporu svého tvrzení odkázala na druhou právní větu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Afs 47/2004-83. S odkazem žalované na rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023, č. j. 15 A 73/2021-31, a ze dne 25. 7. 2023, č. j. 17 A 93/2022-42, nesouhlasila, jelikož se oba týkaly neurčení advokáta žalobkyni k poskytnutí bezplatné právní služby. 6. Žalobkyně dále namítala, že žalovaná si podmínky určení advokáta za úplatu nastavila bez zákonné opory a v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023 sp. zn. Pl. ÚS 44/21 a s ním spojenou částečnou novelou zákona o advokacii, neboť doložení odmítnutí poskytnutí právních služeb nemá oporu v § 18 odst. 2 ani § 18c odst. 3 zákona o advokacii, ve kterých se novela zákona o advokacii neprojevila. Podle žalobkyně se § 18c zákona o advokacii i po novele týká pouze bezplatné právní služby (a § 18 odst. 2 se nezměnil); toliko v § 18c odst. 4 věta druhá zákona o advokacii je proveden odkaz na přílohu č. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 120/2012 Sb., jenž se týká jak poskytování advokáta žadatelům za úplatu, tak bezúplatně. Žalobkyně byla proto přesvědčena, že zmiňovaná vyhláška je nezákonná. 7. Žalobkyně navrhla soudu, aby žalobou napadená rozhodnutí zrušil. III. Vyjádření žalované 8. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 17. 10. 2024 navrhla její zamítnutí a odkázala na obsah napadených rozhodnutí. Předně poukázala na to, že žalobkyně podala ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2024, č. j. 7 As 217/2023–28, jenž byla usnesením Ústavního soudu odmítnuta dne 31. 5. 2024, sp. zn. II. ÚS 1272/24. Taktéž žalobkyně podala ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2024, č. j. 2 As 388/2023–28, jenž byla usnesením Ústavního soudu ze dne 31. 7. 2024 sp. zn. I. ÚS 1376/24 odmítnuta. Přesto žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu datovanou dne 5. 8. 2024 proti rozhodnutím žalovaného, za takovéto situace však musí být žalobkyni jasné, že ani případný procesní úspěch jí nezaručí skutečnou obranu jejích veřejných subjektivních práv. Dodala, že byť žalobkyně již v minulosti podala množství totožných správních žalob a žádostí k žalované, a byla náležitě poučena správními orgány a soudy o stávající praxi rozhodování, přesto svou argumentaci za celou dobu správního a soudního rozhodování nikterak nezměnila. 9. Pokud jde o důvod neurčení advokáta, žalobkyně žádost podala již dávno po účinnosti novely zákona o advokacii, od které již uvedený zákon rozlišuje určení advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně a za úplatu. Žalobkyně žádala o určení advokáta za úplatu, uplatní se tak § 23 odst. 5 ve spojení s § 18c odst. 3 zákona o advokacii. Žalobkyně měla povinnost označit alespoň dva advokáty a prokázat, že jí v této věci odmítli právní službu poskytnout. K této otázce se již dříve vyjádřil městský soud (např. v rozsudku z 20. 2. 2025, č. j. 15 A 56/2024–40 či ze dne 30. 9. 2024 sp. zn. 14 A 43/2024). 10. V podání ze dne 23. 10. 2025 žalovaná potvrdila, že žalobkyní v žalobě odkazovaná rozhodnutí žalované, v nichž jí byl určen advokát k poskytnutí právní služby za úplatu, aniž v žádosti uvedla a doložila, že se neúspěšně pokusila zajistit si poskytnutí právní služby alespoň dvou jí oslovených advokátů. Zdůraznila, že se nejedná o ustálenou praxi, nýbrž že tato rozhodnutí byla vydána poté, co Ústavní soud rozhodl ve věci Nálezem sp. zn. Pl. ÚS 44/21, tj. dne 24. 1. 2023, avšak ještě předtím, než zákonodárce s účinností ke dni 1. 1. 2024 (v důsledku právě citovaného nálezu) novelizoval příslušná ustanovení zákona o advokacii. Tedy ke dni 1. 1. 2024 skončil stav rozkolísané správní praxe žalované a poukázal již na rozsudky zdejšího soudu např. pod sp. zn. 5 A 74/2024, 5 A 96/2024, 5 A 27/2025, kde s námitkou libovůle žalobkyně již vypořádal. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 11. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, a jedná se o žalobu přípustnou, splňující formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal na základě skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí a v mezích uplatněných žalobních bodů [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (s. ř. s.)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. 12. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 13. Soud nařídil na den 17. 12. 2025 ústní jednání. Žalobkyně se přípisem ze dne 12. 12. 2025 z ústního jednání omluvila z důvodu, že soud nedostál své úřední povinnosti vyslovit ve smyslu § 76 odst. 2 s. ř. s. nicotnost žalobou napadených rozhodnutí žalované z důvodu neexistence zákonného podkladu a s tím spojenou vnitřní rozpornost výroků obou rozhodnutí. Žalobkyně rovněž navrhovala přerušit dané řízení do doby, než bude řádně vyřešena otázka úpravy vyhlášky č. 120/2018 Sb., či zákonem o advokacii ze strany veřejného ochránce práv. Žalobkyně ve svém podání nepožádala o odročení ústního jednání, toliko se z jeho konání omluvila. Soud připomíná, že to byla žalobkyně, kdo v dané věci žádala o konání ústního jednání, nicméně z podání ze dne 12. 12. 2025 vyplývá, že žalobkyně již na konání ústního jednání, resp. na veřejném projednání své věci nadále netrvá a souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Soudu je navíc z úřední č