5 A 77/2024 – Městský soud v Praze

5 A 77/2024- 58 - text 8 5 A 77/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobce: Ing. P. M. bytem X zastoupený JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem Legerova 148, Kolín proti žalovanému: Ministerstvo dopravy se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 – Nové Město o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2024, č. j. MD-37228/2024-160/4, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Magistrát hl. m. Praha (dále „prvostupňový správní orgán“) rozhodnutím ze dne 6. 12. 2023, č. j. MHMP 2572525/2023/Dit, zamítl námitky žalobce proti záznamu počtu dosažených bodů v bodovém hodnocení řidiče ve smyslu § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném do 31. 12. 2023, a provedený záznam 12 bodů ke dni 28. 10. 2023 potvrdil. V záhlaví uvedeným rozhodnutím (žalobou napadené rozhodnutí) žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrdil. 2. V žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že záznam v registru řidičů se provede na základě oznámení o uložení pokuty za přestupek namístě či na základě jiných podkladů. Oznámení o uložení pokuty založená ve správním spise byla dle žalovaného dostatečně přesná, identifikují žalobce jako přestupce, označují místo a čas spáchání přestupku, specifikují jakého přestupkového jednání se žalobce dopustil a uvádí porušená ustanovení zákona o silničním provozu. Dle žalovaného bylo spolehlivě prokázáno, že žalobce dosáhl celkového počtu 12 bodů. Žalovaný nesouhlasil s žalobcem, že záznam bodů lze potvrdit pouze na základě detailního posouzení jednotlivých příkazových bloků. K přezkoumání záznamu bodů naopak postačí i oznámení o uložení pokuty, pokud obsahuje povinné náležitosti. Žalobce v podaném odvolání ani v řízení před prvostupňovým správním orgánem neuvedl žádné konkrétní námitky proti záznamům bodů. Žalovaný rovněž s poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2021, č. j. 6 As 174/2019-44, uvedl, že zástupce žalobce vznáší typizované námitky, které uplatňuje opakovaně. Prvostupňový správní orgán tak nebyl povinen vyžádat kopie předmětných příkazových bloků. K poukazu na některá rozhodnutí krajských úřadů žalovaný uvedl, že tato rozhodnutí žalobce do správního spisu nedoložil a zároveň žalovaný jakožto nadřízený (ústřední) správní orgán není vázán právním názorem podřízených správních orgánů. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobce v podané žalobě předně namítal, že se žalovaný nezabýval jím předloženými důkazními prostředky. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Městského úřadu Hlučín ze dne 6. 1. 2020, č. j. HLUC/00590/2020/OD/Vo, Městského úřadu Černošice ze dne 26. 3. 2019, č. j. MUCE 20786/2019 SO, Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 13. 2. 2020, č. j. KUJCK – 24343/2020, a Magistrátu města Kladna ze dne 18. 3. 2019, č. j. ŘP/741/19-16/Ka, vydané ve skutkově obdobných věcech. Z těchto rozhodnutí vyplývá, že běžnou praxí odvolacího správního orgánu je posuzovat i jednotlivé podklady (rozhodnutí v blokových řízeních), a to z hlediska jejich způsobilosti pro provedený záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Žalobce v této souvislosti namítal porušení zásady legitimního očekávání, dle které by správní orgány měly ve věcech se shodnými či obdobnými znaky postupovat a rozhodovat shodně. Žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2019, č. j. 1 As 353/2018-52. 4. Dle žalobce nemohla být dostatečným důkazem pro záznam bodů do bodového hodnocení jednotlivá oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení. Prvostupňový správní orgán měl toto oznámení vždy porovnat s předmětným rozhodnutím (pokutovým blokem), kterého se týkalo, aby mohla být vyloučena chyba lidského faktoru či možná zvůle orgánu veřejné moci. K žalobě přiložil žalobce příkladmo i pokutové bloky (nesouvisející přímo s projednávanou věcí), na nichž demonstroval, které pokutové bloky jsou vadně vyplněné a které splňují požadované náležitosti. Žalobce také považoval za nesprávnou argumentaci žalovaného, že by žalobce svým podpisem dal souhlas s tímto druhem projednání a stvrdil správnost takového rozhodnutí. Dle názoru žalobce není možné, aby za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem odpovídal přestupce (žalobce) a není možné po přestupci vyžadovat ani očekávat takovou znalost práva. Žalobce k žalobě doložil rozhodnutí Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 30. 5. 2023, č. j. KRPC-57063-4/ČJ-2023-0200DP, a Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje ze dne 29. 5. 2023, č. j. KRPT-82262-5/ČJ-2023-0700DP (žádné rozhodnutí se netýká žalobce), které dle žalobce zrušili původní rozhodnutí policejního orgánu. 5. Žalobce dále ilustrativně vyjmenoval případy, kdy dle jeho názoru pokutový blok nemůže být způsobilým podkladem pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče: např. pokud z rozhodnutí není patrné, jakého jednání se měl přestupce dopustit (např. v případě překročení nejvyšší povolené rychlosti). Z rozhodnutí dále musí být naprosto zřejmé, kde a kdy mělo ke spáchání přestupku dojít, aby bylo možno vyloučit, že přestupek se stal mimo pozemní komunikaci. Údaje v rozhodnutí by měly být uvedeny čitelně, srozumitelně a přehledně tak, aby rozhodnutí mohlo být vůbec přezkoumáno a aby bylo možné na jeho základě vůbec evidovat body. 6. Dále pak žalobce k pokutovému bloku ze dne 28. 10. 2023 namítal, že v něm nebylo uvedeno místo spáchání přestupku a nebyla dostatečně uvedena právní kvalifikace. K pokutovým blokům ze dne 16. 11. 2022, ze dne 26. 8. 2022 a ze dne 8. 9. 2021 shodně namítal, že v nich není přesně zachycena osoba přestupce, údaje jsou nečitelné či scházejí, další údaje (doba spáchání přestupku, právní kvalifikace, forma zavinění, výše uložené sankce, místo spáchání přestupku) pak nejsou uvedeny přezkoumatelným způsobem. Žalobce tedy zpochybňoval způsobilost jednotlivých pokutových bloků být podkladem pro záznam bodů do registru řidiče, neboť v daném případě přestupky nebyly vůbec vymezeny jako konkrétní a individualizovaná jednání. Dle žalobce tak nebylo bez důvodných pochybností patrno, komu, kdy a kde, potažmo za jaký přestupek byla uložena pokuta v blokovém řízení, tento nedostatek nebylo možno zhojit připuštěním strohých a zkratkovitých formulací. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že není vázán právními názory podřízeného správního orgánu (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2021, č. j. 6 A 130/2019-35). Správní orgány v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu nevyžadovaly kopie příkazových bloků, neboť žalobce neuvedl žádnou pochybnost, se kterou by se musely správní orgány zabývat (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010-76, č. 2145/2010 Sb. NSS). Žalobce ke spáchaným přestupkům nesdělil žádné konkrétní pochybnosti. Žalovaný ohledně formálních nedostatků pokutových bloků odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2018, č. j. 10 As 141/2018-40. Žalovaný s poukazem na již citovaný rozsudek kasačního soudu č. j. 6 As 174/2019-44 uvedl, že námitky žalobce vůči jednotlivým příkazovým blokům jsou typizované, jež zástupce žalobce vznáší opakovaně. III. Posouzení žaloby 8. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobcem vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného a shledal, že žaloba není důvodná. O věci rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem žalobce i žalovaný vyjádřili souhlas, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Návrh k provedení důkazu sám o sobě neznamená nesouhlas s rozhodnutím o věci bez nařízení jednání (usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 2. 2016, č. j. 7 As 93/2014-48, č. 3380/2016 Sb. NSS). Žalobce v podané žalobě výslovně nenavrhl k provedení důkazu žádné důkazní prostředky. K žalobě však přiložil řadu dokumentů. Ve prospěch žalobce soud posoudí, zda tyto dokumenty jsou podstatné k důkazu provést, přestože to žalobce výslovně nenavrhl. Žalobce k žalobě přiložil rozhodnutí (citovaná v bodě [3] tohoto rozsudku) správních orgánů podřízených žalovanému, jimž chtěl prokázat, že tyto správní orgány postupovaly v obdobné věci odlišně. Soud souhlasí s žalovaným, že jakožto ústřední orgán, jež je nadřízen všem žalobcem vyjmenovaným správním orgánům, není vázaný právním názorem těchto správních orgánů. Tato rozhodnutí tak mohla teoreticky prokázat roztříštěnost praxe podřízených správních orgánů žalova