9 Afs 8/2008 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 13/2024- 83 - text 12 5 Ad 13/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: Mgr. Š. M. bytem X zastoupená Mgr. Michalem Nerudou, advokátem se sídlem náměstí Čs. legií 500, Pardubice proti žalovanému: generální ředitel Generálního ředitelství cel se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4 – Michle o žalobě proti rozhodnutí žalovaného 21. 6. 2024, č. j. 15076-8/2024-900000-317, a ze dne 10. 7. 2024, č. j. 15074-5/2024-900000-317, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně svojí žádostí ze dne 11. 5. 2021 požádala o převedení do služebního zařazení ze 7. tarifní třídy do 8. tarifní třídy a požádala, aby jí byl doplacen rozdíl mezi jí vyplacenou mzdou a mzdou vyplacenou jejím kolegům vykonávajícím práci metodiků se stejnou služební činností avšak v 8. tarifní třídě, a to od prosince 2018 do doby nového zařazení. Tento nárok žalobkyně dovozovala ze skutečnosti, že její kolegové vykonávající stejnou činnost byli zařazeni do vyšší tarifní třídy než ona. O žádosti o doplatek platu stanoveného mezi 7. tarifní třídou a 8. tarifní třídou za období od 1. 12. 2018 do 31. 5. 2021 rozhodl ředitel sekce 03 – Pátrání Generálního ředitelství cel (dále jen „služební funkcionář“) rozhodnutím ze dne 13. 3. 2024, č. j. 15076/2024-900000-03, tak, že tento zamítl. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 21. 6. 2024, č. j. 15076-8/2024-900000-317, a rozhodnutí služebního funkcionáře potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného žalobkyně brojí podanou žalobou. 2. Podáním ze dne 8. 11. 2022 žalobkyně požádala o navrácení místa metodika trestního řízení v 8. tarifní třídě a doplacení ušlé mzdy, které byla zbavena. Dále vysvětlila, že si je vědoma, že osobní příplatek a odměna je nenárokovou složkou platu. O žádosti ze dne 8. 11. 2022 o poskytnutí příplatku a poskytnutí odměny rozhodl služební funkcionář usnesením ze dne 13. 3. 2024, č. j. 15074/2024-900000-03, tak, že řízení o této žádosti zastavil, jelikož tuto žádost shledal zjevně právně nepřípustnou. Odvolání proti tomuto usnesení žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 10. 7. 2024, č. j. 15074-5/2024-900000-317, a rozhodnutí služebního funkcionáře potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného žalobkyně brojí podanou žalobou. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) na úvod této části poznamenává, že argumenty vznesené v podané žalobě jsou prezentovány velmi zmateně. V takové míře, že je často nesrozumitelné, co žalobkyně namítá, či čeho se domáhá. Žalobkyně v podané žalobě rovněž prolíná a vzájemně zaměňuje civilněprávní argumentaci s argumentací rozhodnou v právě posuzované věci [žalobkyně se např. domáhá toho, aby soud přikázal žalovanému zaplatit žalobkyni určitou částku (bod II. žalobního petitu)], popř. žalobkyně zjevně nepochopila roli a pravomoc správních soudů [žalobkyně se domáhá toho, aby sám soud vydal správní rozhodnutí (bod 3.12 žaloby)]. Žalobkyně rovněž bez patřičného rozlišení reaguje na tvrzení žalovaného či služebního orgánu, aniž by bylo patrné, v jakém rozhodnutí měl správní orgán dané vyslovit, a zda tak měl učinit vůbec v řízení, které je nyní předmětem žaloby. Podaná žaloba tak působí velmi chaoticky. V tomto ohledu soud považuje za nezbytné poukázat na to, že řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. je postaveno na principu, že je to žalobce, kdo s ohledem na dispoziční zásadu přísně ovládající tento typ soudního řízení soudu předestírá konkrétní důvody, pro které považuje žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné. Obsah a kvalita žaloby v zásadě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Není přitom úlohou soudu, aby za žalobce žalobní argumentaci dotvářel. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by roli advokáta jedné ze stran sporu (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2132/2011 Sb. NSS, či rozsudek kasačního soudu ze dne 15. 2. 2012, č. j. 1 Afs 57/2011-95, nebo ze dne 6. 10. 2015, č. j. 6 Afs 9/2015-31). Soud tak bude v dalších bodech rekapitulovat žalobní námitky tak, jak je při nejlepší vůli pochopil, aniž by však překročil limity své činnosti a za žalobkyni žalobní námitky domýšlel. Nebude-li soud některá žalobní tvrzení rekapitulovat, znamená to, že tato tvrzení za žalobní námitku nepovažoval (např. bod 1.3 žaloby, ve které žalobkyně uvedla, že není zřejmé, proč nebylo po 11. 11. 2021 zahájeno správní řízení, aniž by však z dalšího tvrzení žalobkyně vyplynulo, že se jedná o nezákonnost, kvůli které se domáhá zrušení žalobou napadených rozhodnutí; nebo bod 2.4 žaloby, kde toliko poznamenala, že plénum Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 1/19 řešilo systémovou podjatost, aniž by jakkoliv namítala, že v nyní posuzované věci byly její vznesené námitky podjatosti posouzeny nesprávně). 4. Žalobkyně v podané žalobě primárně namítá, že na rozdíl od jiných regionálních metodiků, kteří byli zařazení do 8. tarifní třídy, ona byla od 31. 12. 2018 zařazena do 7. tarifní třídy. S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3955/2018, namítá, že má právo na stejnou odměnu, jelikož vykonávala stejnou práci. Žalobkyně v podané žalobě poukazuje na trvající šikanózní jednání ze strany služebních funkcionářů. 5. Žalobkyně sporovala příslušnost správního úseku městského soudu k projednání podané žaloby, jelikož je názoru, že zařazení pro výkon činnosti u bezpečnostního sboru nemá veřejnoprávní ale soukromoprávní charakter. Namítá, že příslušníci bezpečnostního sboru nejsou občany druhé kategorie a mají zachována stejná práva jako civilní zaměstnanci. Žalobkyně podala žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 a pro jistotu i nyní posuzovanou žalobu. 6. Žalobkyně namítá, že celé správní řízení trvalo více jak 3 roky. Předmětem řízení zahájeného přípisem služebního funkcionáře ze dne 14. 2. 2022, sp. zn. 9725/2022-900000-03, bylo neoprávněné odejmutí specializační činnosti žalobkyni a nerovný přístup spočívající v jejím zařazení pro výkon této činnosti do nižší platové třídy. Služební funkcionář vydal rozhodnutí, jež jsou předmětem podané žaloby (dvě prvoinstanční rozhodnutí), a třetí rozhodnutí, proti kterému žalobkyně podala odvolání, o kterém žalovaný nerozhodl. Usnesením ze dne 13. 3. 2024 služební funkcionář zastavil řízení o žádosti ze dne 8. 11. 2022 o údajném zvýšení osobního příplatku a o poskytnutí odměny. Žalobkyně namítá, že takto podanou žádost nepodala, nýbrž namítala šikanózní jednání služebních funkcionářů za to, že se domáhá svých práv a oprávněných zájmů. Namítala, že šikanózní jednání spočívá mimo jiné i v nerovném přístupu v odměňování, a to v absenci zvýšení osobního příplatku. Zvýšení osobního příplatku a poskytnutí odměny jako nenárokové složky platu, však nebylo předmětem řízení zahájeného přípisem ze dne 14. 2. 2022, sp. zn. 9725/2022-900000-03. V rozhodnutí služebního orgánu ze dne 13. 3. 2024 bylo rozhodnuto pouze o doplacení rozdílu základního tarifu stanoveného mezi 7. tarifní třídou a 8. tarifní třídou za období od 1. 12. 2018 do 31. 5. 2021 ve výši 66 925 Kč, ale ani tato částka nebyla předmětem řízení. Služební funkcionář nebyl v rámci daného řízení oprávněn rozhodovat třemi rozhodnutími a nebyl oprávněn rozhodovat o věcech, které nebyly předmětem řízení. Služební funkcionář měl naopak rozhodnout o věcech, které předmětem řízení byly. Služební funkcionář tak doposud nerozhodl o neoprávněném odejmutí specializační činnosti žalobkyni a o odstranění nerovného přístupu jejím zařazením do 7. tarifní třídy. 7. Žalobkyně byla rozhodnutím služebního orgánu ze dne 31. 12. 2018, č. j. 71299/2018-900000-405-31624, pro výkon specializační činnosti (metodická podpora procesních postupů v trestním řízení) zařazena do 7. tarifní třídy. Měla být však zařazena do 8. tarifní třídy. Od 1. 6. 2021 byla žalobkyni specializační činnost odejmuta. Toto odejmutí považuje žalobkyně za protiprávní. Odejmutí by muselo být řádně odůvodněno. Na odejmutí byla poprvé upozorněna dne 4. 5. 2021. Podáním ze dne 11. 5. 2021 požádala o navrácení specializační činnosti a zařazení do 8. tarifní třídy. Zároveň uplatnila svůj nárok na doplacení rozdílu mezi vyplaceným služebním příjmem a příjmem, na který jí vznikl nárok z důvodu nesprávného zařazení, a požádala o odstranění nezákonné nerovnosti. Žalobkyně v podané žalobě uvedla následující: „Není přitom rozhodující, co služební funkcionář uvedl v rozhodnutí, co je jeho obsahem, co uvedl v popisu pracovní činnosti žalobkyně a co uvedl jako doplňující popis pracovní činnosti, když byl jeho postup zařadit žalobkyni do nižší tarifní třídy pro výkon specializační činnosti v rozporu s ústavním právem na rovné zacházení, tu