9 As 66/2009 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 23/2024- 67 - text 19 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: Mgr. L. Ž., Ph.D. bytem X zastoupené JUDr. Jiřím Gorčíkem, advokátem se sídlem Wassermannova 1145/11, Praha 5 proti žalovanému: nejvyšší státní tajemník v Ministerstvu vnitra se sídlem Jindřišská 34, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí Kárné komise II. stupně zřízené v Ministerstvu vnitra ze dne 25. 10. 2024, č. j. MV-125690-5/SR-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí Kárné komise II. stupně zřízené v Ministerstvu vnitra ze dne 25. 10. 2024, č. j. MV-125690-5/SR-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Kárné komise I. stupně zřízené v Ministerstvu kultury, č.j. 59 023/2024 OLP, ze dne 19. 7. 2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Kárná komise I. stupně ve výroku pod bodem I. rozhodla tak, že kárné řízení vedené vůči žalobkyni pro skutek spočívající v tom, že jako státní zaměstnankyně vykonávající službu v Ministerstvu kultury, zařazená na služební místo č. 394 ministerský rada v odboru strukturálních fondů, nerespektovala opakovaně v průběhu měsíců června, července a srpna 2023 (konkrétně ve dnech dne 27. 6., 21. 7., 25. 7., 18. 8. a 30. 8. 2023) základní služební dobu vymezenou časovým úsekem od 8.30 až do 15.00 hodin, přestože na to byla upozorněna svým představeným, podle § 96 odst. 4 písm. a) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „zákon o státní službě“), zastavila, neboť výše uvedený skutek, o němž se vedlo kárné řízení, není kárným proviněním. 3. Dále Kárná komise I. stupně ve výroku pod bodem II. rozhodnutí shledala žalobkyni vinnou, že jako státní zaměstnankyně vykonávající službu v Ministerstvu kultury, na služebním místě č. 394 ministerský rada v odboru strukturálních fondů, spáchala zvlášť závažné kárné provinění podle § 88 odst. 1 zákona o státní službě tím, že: „vykonávala jinou výdělečnou činnost než službu, a to pro Národní památkový ústav, IČO 75032333, se sídlem Valdštejnské náměstí 162/3, 118 01 Praha I - Malá Strana (dále jen „NPÚ“), státní příspěvkovou organizaci zřízenou Ministerstvem kultury, jako investiční referent na úvazek 20 hodin týdně ve dnech a časech, kdy měla podle dohod o výkonu činnosti z jiného místa, uzavřených pro období 7. 9. 2022 až 31. 12. 2022 (č. j. MK 52 010/2022 OŘLZ) a pro období 1. 1. 2023 až 31. 12. 2023 (č. j. MK 68 542/2022 OŘLZ) vykonávat službu pro Ministerstvo kultury na místě určeném těmito dohodami, tj. na adrese Angela Kančeva 2250, 390 02 Tábor ve dnech pondělí, úterý a středa, čímž opakovaně, dlouhodobě porušovala ustanovení § 77 odst. 1 písm. c), o) a q) zákona o státní službě, neboť plně nevyužívala služební dobu k výkonu služby a při výkonu činnosti z jiného místa nevykonávala službu pouze na místě sjednaném v dohodě o výkonu činnosti z jiného místa a nedodržovala podmínky sjednané v této dohodě, v důsledku čehož vznikla státní zaměstnankyni neomluvená absence ve dnech 12. 9. 2022, 25. 4. 2023 a 24. 5. 2023“ tedy zaviněně ve formě nepřímého úmyslu porušila služební kázeň ve smyslu § 87 zákona o státní službě, neboť řádně neplnila povinnosti vyplývající jí z § 77 odst. 1 písm. c), o) a q) zákona o státní službě; a „vykonávala jinou výdělečnou činnost než službu podle § 81 odst. 2 zákona o státní službě bez předchozího písemného souhlasu státní tajemnice v Ministerstvu kultury, o jehož vydání nepožádala, kdy pracovala na základě pracovní smlouvy pro NPÚ jako investiční referent na úvazek 20 hodin týdně, a to od začátku vzniku služebního poměru v Ministerstvu kultury, tj. od 7. 9. 2022, do skončení tohoto pracovního poměru v NPÚ tj. do 31. 12. 2023“ tedy zaviněně ve formě nepřímého úmyslu porušila služební kázeň ve smyslu § 87 zákona o státní službě, neboť řádně nesplnila povinnost vyplývající jí z ustanovení § 81 odst. 2 zákona o státní službě, a dále ustanovení čl. 12 odst. 3 služebního předpisu státního tajemníka v Ministerstvu kultury č. 4/2019, kterým se vydává služební řád (dále jen „služební řád“). 4. A ve výroku pod bodem III. Kárná komise I. stupně uložila žalobkyni kárné opatření dle § 89 odst. 2 písm. d) zákona o státní službě, a to propuštění ze služebního poměru. Výrokem pod bodem IV. prvostupňového rozhodnutí bylo žalobkyni uloženo nahradit náklady kárného řízení paušální částkou 1 000 Kč. 5. Žalobkyně proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí podala odvolání, o němž rozhodla Kárná komise II. stupně (dále též „Komise“) žalobou napadeným rozhodnutím. Komise prvostupňové rozhodnutí potvrdila, toliko formulačně upřesnila text výroku pod bodem IV., jinak se v odůvodnění ztotožnila se závěry Kárné komise I. stupně. Přičemž shodně konstatovala, že Kárnou komisí I. stupně bylo jednoznačně prokázáno a odůvodněno, že žalobkyně porušovala služební kázeň, a to s ohledem na různé povinnosti státního zaměstnance uvedené v § 77 odst. 1 zákona o státní službě. Žalobkyně tuto skutečnost v průběhu řízení před Kárnou komisi I. stupně rozporovala, zároveň porušování některých povinnosti, byť nepřímo, přiznala ve svých písemných vyjádřeních. Konkrétně se jednalo o výkon jiné výdělečné činnosti bez souhlasu služebního orgánu či samotný výkon činnosti pro jiného zaměstnavatele než služební úřad. Komise nevešla na námitku žalobkyně ohledně možnosti vykonávat práci souběžně pro oba zaměstnavatele, ale přesto kvalitně. Komise konstatovala, že nelze vykonávat dvě různé činnosti současně pro dva různé zaměstnavatele v naprosto stejném časovém úseku. Žalobkyně ve stejných dnech a stejném, resp. překrývajícím se, časovém rozmezí fakticky nemohla vykonávat pracovní činnost zároveň pro Ministerstvo kultury i pro NPÚ. Pokud tak žalobkyně činila, pak z logiky věci vyplývá, že v konkrétním čase pracovala pouze pro jeden ze subjektů a pro druhý subjekt svou pracovní nebo služební činnost pouze simulovala. Komise uvedla, že žalobkyně pomíjí skutečnost, že důvodem pro kvalifikaci zvlášť závažného kárného provinění je skutek spočívající v tom, že žalobkyně v čase a ve dnech vymezených v dohodě pro výkon služby z jiného místa, namísto využívání služební doby pro výkon služby pro Ministerstvo kultury plně využívala tuto dobu pro výkon práce pro NPÚ. Žalobkyně navíc dvojí vykazování práce i pro jiný subjekt, než služební úřad (tj. NPÚ) praktikovala po velmi dlouhou dobu, a to od 7. 9. 2022 až do konce roku 2023. Činnost pro NPÚ navíc okamžitě neukončila, ale pokračovala v ní i po zahájení kárného řízení. 6. Komise předně akcentovala, že žalobkyně o souhlas s výkonem jiné výdělečné činnosti dle § 81 odst. 2 zákona o státní službě nikdy během svého služebního poměru nepožádala, ačkoliv měla dostupné informace o tom, že je povinna tak učinit. Komise odmítla argumentaci žalobkyně, že nemusela podávat žádost o souhlas s výkonem jiné výdělečné činnosti, jelikož jí vykonávaná činnost během předchozího pracovního poměru u Ministerstvu kultury (v rámci kterého žalobkyně měla souhlas k výkonu jiné výdělečné činnosti) je totožná s její činností při výkonu jejího (navazujícího) služebního poměru u Ministerstva kultury. Komise se ztotožnila se závěrem Kárné komise I. stupně, že ačkoliv služební poměr žalobkyně plynule navazoval na její předchozí pracovní poměr u Ministerstva kultury, a byť se z větší části jednalo o stejnou pracovní náplň v případě pracovního i služebního místa, přesto jde o dva samostatné poměry, z nichž každý vzniká a řídí se jiným právním předpisem. Ve služebním poměru žalobkyně navíc nevykonávala totožné činnosti jako v předchozím pracovním poměru, jednalo se například o činnost „zajišťování administrace přidělených iniciativ v rámci Národního plánu obnovy a s tím související agendy“, výkon této činnosti mohl představovat v souběhu s výkonem činnosti investičního referenta pro NPÚ střet zájmů a toto riziko mělo být případně posouzeno služebním orgánem v rámci řízení o udělení souhlasu. Komise dále konstatovala, že žalobkyně byla informována o tom, že pro výkon jiné výdělečné činnosti, než služby je potřebný předchozí písemný souhlas služebního orgánu. O nutnosti podat žádost o souhlas s jinou výdělečnou činnosti byla žalobkyně informována již dne 18. 7. 2022, tedy ještě před nástupem do služebního poměru. Přesto žalobkyně při nástupu do služebního poměru podepsala Prohlášení zaměstnance podle ustanovení § 81 zákona č. 234/2014 Sb., ze kterého vyplývá, že jinou výdělečnou činnost nevykonává. Pracovní poměr vůči NPÚ žalobkyni skončil až uplynutím sjednané doby, což nastalo více než 2 měsíce po zahájení kárného řízení (pracovní poměr u NPÚ měla uzavřen na dobu určitou do 31. 12. 2023). Komise uzavřela, že jinou výdělečnou či