5 Ad 5/2025 – Městský soud v Praze

5 Ad 5/2025- 44 - text 7 5 Ad 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: J. Š. bytem X zastoupená Ligou lidských práv, IČO: 26600315 se sídlem Burešova 615/6, Brno proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2 – Nové Město o žalobě proti rozhodnutí ministra žalovaného ze dne 24. 1. 2025, č. j. MZDR 15280/2024-3/PRO, takto: I. Rozhodnutí ministra žalovaného ze dne 24. 1. 2025, č. j. MZDR 15280/2024-3/PRO, a rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2024, č. j. MZDR 17888/2023-10/PRO, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobkyni se náhrada nákladů nepřiznává. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalovaný (dále i „prvostupňový správní orgán“) rozhodnutím ze dne 6. 3. 2024, č. j. MZDR 17888/2023-10/PRO, zamítl žádost žalobkyně o poskytnutí jednorázové peněžní částky za protiprávní sterilizaci podle zákona č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem (dále jen „zákon o odškodnění protiprávních sterilizací“), neboť dospěl k závěru, že žalobkyně opakovaně požádala o provedení sterilizace. To bylo schváleno sterilizační komisí a žalobkyně byla poučena o povaze a důsledcích zdravotního výkonu. 2. Ministr žalovaného v žalobou napadeném rozhodnutí ke skutkovému stavu uvedl, že žalobkyně ve své žádosti uvedla, že si je vědoma, že po zákroku již nebude moci otěhotnět normální cestou. Následně se dostavila k podpisu prohlášení o nezvratnosti zákroku po jednání sterilizační komise, přičemž nelze vyloučit její účast na jednání. Dále se podrobila vyšetření před samotným provedením zákroku a závěrem nastoupila do nemocnice pouze za účelem provedení sterilizace. 3. Ministr k jednotlivým rozkladovým námitkám uvedl, že absence data rozhodnutí sterilizační komise a nesprávné složení sterilizační komise nelze považovat za takové porušení právních předpisů, jež by vyloučilo nebo vážně narušilo svobodu a prostotu omylu uděleného souhlasu. Dle ministra žalovaného muselo být rozhodnutí sterilizační komise logicky vydáno až po projednání sterilizační komisí. Odůvodnění žádosti („je mi 35 let a mám 5 žijících dětí“) je dostatečné odůvodnění žádosti o sterilizaci. Absence data žádosti je pouze formálním pochybením bez vlivu na svobodu nebo prostotu omylu souhlasu. Podpisem prohlášení v rozhodnutí sterilizační komise žalobkyně potvrdila, že byla komisí řádně poučena o možných následcích a nezvratnosti zákroku. Ministr uvedl, že v chorobopisu je uvedeno, že existuje zdravotní indikace ke sterilizaci, žádost byla schválena a žalobkyně poučena. K rozkladovým námitkám ministr žalovaného doplnil, že je mohla a měla vznést již v řízení před prvostupňovým správním orgánem a k jako takovým k nim nemůže dle § 84 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, přihlížet. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. V podané žalobě žalobkyně namítá, že v době provedení sterilizace (dne 25. 6. 2003) platného zákona č. 20/1966 Sb., o péči a zdraví lidu, ve znění účinném od 1. 3. 2003 do 31. 8. 2003, (dále „zákon o péči a zdraví lidu“) platilo, že sterilizaci lze provést pouze se souhlasem nebo na vlastní žádost dotčené osoby a za podmínek daných směrnicí Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 1/1972 Věst. MZd, ze dne 17. 12. 1971, č. j. LP-252.3-19.11.71, směrnice o provádění sterilizace, ve znění platném a účinném od 1. 1. 1972 do 1. 1. 2012 (dále jen „směrnice“). Podle § 27a odst. 2 zákona o péči a zdraví lidu musela být osoba náležitě informována lékařem o povaze lékařského zásahu s upozorněním na rizika a případné nepříznivé důsledky s ním spojené, a to již před podáním žádosti. První žádost o sterilizaci datovaná ke dni 9. 6. 2003 není nikterak odůvodněna, když je v ní pouze uvedeno, že žalobkyně má 35 let a 5 žijících dětí. Věk pacientky a informace o počtu dětí nijak nevypovídá o důvodech a záměrech žalobkyně při podání žádosti a ani o jejím srozumění s významem a důsledkem zákroku. Tato první žádost ani neobsahuje poučení o důsledcích a rizicích sterilizačního zákroku. Ani druhou (nedatovou) žádost nelze považovat za dostatečnou. Vzhledem k tomu, že druhá žádost není datovaná, nelze prokázat včasnou informovanost žalobkyně (tj. při podání žádosti a před provedením zákroku). Sám žalovaný ve své správní praxi uzavřel, že nedatové žádosti nemohou platně souhlas pacienta prokázat. 5. Jako dostatečné poučení nemohlo sloužit ani podepsané prohlášení žalobkyně v rozhodnutí o povolení provedení sterilizace, podle nějž měla být žalobkyně řádně poučena o možných následcích a nezvratnosti zákroku. Tehdejší právní úprava vyžadovala předchozí poučení před podáním žádosti a následné poučení po kladném rozhodnutí o žádosti. Rozhodnutí o provedení sterilizace je však nedatované a není tak prokázáno, že bylo vydáno před realizací zákroku. Sterilizační komise neurčila indikaci sterilizace ani nezhodnotila zdravotní stav žalobkyně a důvod pro provedení zákroku. Lékařské vyšetření a navazující indikace byly podmínkou rozhodnutí sterilizační komise o žádosti o provedení sterilizace. V chorobopisu žalobkyně je uvedeno, že v den nástupu do nemocnice (24. 6. 2003) byla její žádost schválena komisí. Dle zdravotnické dokumentace se však žalobkyně podrobila vyšetření až po nástupu do nemocnice. Není jasné, kdy přesně sterilizační komise rozhodla o povolení zákroku, je ale zřejmé, že k tomu v době vydání rozhodnutí neměla potřebné podklady. Zdravotní dokumentace žalobkyně se přitom na indikaci k provedení sterilizace neshoduje a vnitřně si odporuje, když v žádosti je zmíněna jako možná indikace 35 let a 5 dětí, avšak ostatní zdravotnická dokumentace uvádí pouze „ze zdravotních důvodů“. Rozhodnutí o povolení sterilizace spočívá pouze v tvrzení „jelikož sterilizace je prováděna ze zdravotních důvodů bude výkon hrazen ve smluvních cenách pojišťovnou.“ Toto odůvodnění nesplňuje zákonné požadavky. 6. Žalobkyně se rovněž vymezila proti názoru ministra, že své námitky uplatnila opožděně až v rozkladu. Svoji žádost o odškodnění odůvodnila tím, že si není vědoma, že by se sterilizací souhlasila. Na tomto tvrzení nadále stavěla odůvodnění rozkladu. Žalobkyně byla v prvostupňovém správním řízení bez zastoupení jako právní laik. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu se má přihlédnout k účelu zákona o odškodnění protiprávních sterilizací a nemá docházet k mechanickému uplatňování obecných procesních pravidel. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně opakuje rozkladovou argumentaci, proto odkázal na žalobou napadené rozhodnutí ministra. III. Posouzení žaloby 8. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování ministra žalovaného a shledal, že žaloba je důvodná. O věci rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem žalobkyně i žalovaný vyjádřili souhlas, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 9. Soud předesílá, že zákon o odškodnění protiprávních sterilizací zakládá nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky (kompenzace) osobám v minulosti protiprávně sterilizovaným (§ 1). V ustanovení § 2 vymezuje oprávněnou k poskytnutí peněžní kompenzace jako osobu, která se podrobila v období od 1. července 1966 do 31. března 2012 (dále jen „rozhodné období“) ve zdravotnickém zařízení na území, které je součástí území České republiky, sterilizaci v rozporu s právem. 10. Co se rozumí sterilizací v rozporu s právem stanoví § 3 odst. 1 zákona o odškodnění protiprávních sterilizací, dle něhož jde o zdravotní výkon zabraňující plodnosti, k jehož provedení oprávněná osoba neudělila souhlas, nebo souhlas udělila při takovém porušení právních předpisů upravujících v rozhodném období provedení zdravotního výkonu zabraňujícího plodnosti anebo za takových okolností, jež vylučují nebo vážně narušují svobodu a prostotu omylu uděleného souhlasu. 11. Podle § 3 odst. 2 zákona o odškodnění protiprávních sterilizací se porušením právních předpisů a okolnostmi dle odstavce 1 rozumí zejména působení na oprávněnou osobou v podobě jakéhokoli nátlaku, donucení či přesvědčování, aby se zdravotnímu výkonu zabraňujícímu plodnosti podrobila, jakož i skutečnost, že oprávněná osoba nebyla srozumitelným způsobem a v dostatečném rozsahu informována o svém zdravotním stavu a o účelu, povaze, předpokládaném přínosu, možných důsledcích a rizicích navrhovaného zdravotního výkonu a o jiných možnostech řešení zdravotního stavu, jejich vhodnosti, přínosech a rizicích. 12. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 7. 2024, č. j. 9 As 61/2023-65, č. 4623/2024 Sb.