5 Af 13/2024 – Městský soud v Praze

5 Af 13/2024- 31 - text 5 5 Af 13/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: UNIPROGRAM PRAHA s.r.o., v likvidaci, IČO: 63148307 se sídlem U průhonu 1516/32, Praha 7 – Holešovice zastoupená E-servis.cz s.r.o., IČO: 28686845, daňovou poradkyní se sídlem nám. Dr. Eduarda Beneše 93, Klášterec nad Ohří proti žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu se sídlem Štěpánská 619/28, Praha 1 – Nové Město o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2024, č. j. 6966708/24/2007-50522-109877, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalovaný platebními výměry vyměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty za červenec a srpen roku 2016. Proti platebním výměrům se žalobkyně odvolala. Odvolací finanční ředitelství v zásadě platební výměry potvrdilo. Proti tomuto rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství se žalobkyně bránila u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobou, kterou soud zamítl. Nejvyšší správní soud nicméně k podané kasační stížnosti rozsudkem ze dne 14. 5. 2024, č. j. 10 Afs 52/2023-54, zrušil rozhodnutí městského soudu i rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství. Do vydání zrušujícího rozsudku kasačního soudu žalobkyně na vyměřené dani uhradila celkem 6 splátek po 50 000 Kč. 2. Žalobkyně v návaznosti na zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu požádala dne 5. 6. 2024 o vrácení všech vratitelných přeplatků. Na žádost reagoval žalovaný vyrozuměním ze dne 6. 8. 2024, č. j. 6303073/24/2007-50522-112170, kde uvedl, že do 5. 8. 2024 nebyl evidován žádný vratitelný přeplatek. Proti tomuto vyrozumění podala žalobkyně námitky. Žalovaný podané námitky zamítl žalobou napadeným rozhodnutím. V tomto rozhodnutí citoval § 155 odst. 3 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, dle kterého zejména platí, že žádosti o vrácení, použití nebo převod vratitelného přeplatku správce daně nevyhoví vznikl-li tento vratitelný přeplatek v důsledku uhrazení daně, která dosud nebyla pravomocně stanovena nebo u které dosud neuplynul náhradní den splatnosti. Žalovaný uvedl, že po zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu bude dále probíhat odvolací daňové řízení a daň z přidané hodnoty za předmětná období tak není dosud pravomocně stanovena. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně v podané žalobě shrnula skutkový stav a namítala, že žalovaný zadržuje bez právního důvodu platby provedené žalobkyní, jelikož rozhodnutí, na základě kterého byla daň hrazena, bylo Nejvyšším správním soudem zrušeno. 4. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že výsledek odvolacího řízení není možné předvídat, jelikož Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku uvedl, že „nevyslovuje nesouhlas s věcným závěrem projednávaného případu, tedy s tím, že stěžovatelce byl ve zdaňovacích obdobích červenec a srpen 2016 (zčásti) odepřen odpočet DPH.“ Žalovaný dále uvedl, že v důsledku zrušujícího rozsudku se platební výměry za předmětná zdaňovací období staly nepravomocnými, tudíž u daně stanovené těmito platebními výměry neuplynula lhůta k plnění. Žalovaný není povinen vrátit přeplatek dokud neexistuje „nové“ rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství. Zároveň nedošlo ke zrušení, změně nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně ve smyslu § 155 odst. 4 daňového řádu. 5. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného uvedla, že § 155 odst. 3 písm. b) daňového řádu nedopadá na posuzovanou situaci, jelikož Odvolací finanční ředitelství již konstatovalo, že nestihne z důvodu blížícího se konce prekluzivní lhůty provést další navrhnuté důkazy a rozhodne (až na malou odchylku) ve prospěch žalobkyně. Žalobkyni tak bude vyměřen nadměrný odpočet. Toto bylo zřejmé z toho, že Odvolací finanční ředitelství ke dni 30. 10. 2024 neprovedlo žádné úkony k řádnému stanovení daně, a rovněž následně z přípisu Odvolacího finančního ředitelství č. j. 36858/24/5300-21441-711676 (jež byl vydán po 30. 10. 2024). Z uvedeného plyne, že zadržování přeplatku neplní účel správy daní. Žalovaný tak měl postupovat dle § 155b odst. 4 daňového řádu a vrátit přeplatek do 15 dnů ode dne účinnosti zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu. III. Posouzení žaloby 6. Městský soud v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného a shledal, že žaloba není důvodná. O věci rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem žalobkyně i žalovaný vyjádřili souhlas, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Žalobkyně sice navrhla provedení důkazů, avšak to samo o sobě neznamená nesouhlas s rozhodnutím o věci bez nařízení jednání (usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 2. 2016, č. j. 7 As 93/2014-48, č. 3380/2016 Sb. NSS). Žalobkyně k důkazu navrhla provést přípis Odvolacího finančního ředitelství, jež soud k důkazu neprovedl vzhledem k právnímu názoru soudu (viz dále). 7. Soud považuje za nezbytné poukázat na to, že řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. je postaveno na principu, že je to žalobce, kdo s ohledem na dispoziční zásadu přísně ovládající tento typ soudního řízení soudu předestírá konkrétní důvody, pro které považuje žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné. Obsah a kvalita žaloby v zásadě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Není přitom úlohou soudu, aby za žalobce žalobní argumentaci dotvářel. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by roli advokáta jedné ze stran sporu (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2132/2011 Sb. NSS, či rozsudek kasačního soudu ze dne 15. 2. 2012, č. j. 1 Afs 57/2011-95, nebo ze dne 6. 10. 2015, č. j. 6 Afs 9/2015-31). 8. Podle § 155 odst. 3 písm. b) daňového řádu platí, že žádosti o vrácení, použití nebo převod vratitelného přeplatku správce daně nevyhoví vznikl-li tento vratitelný přeplatek v důsledku uhrazení daně, která dosud nebyla pravomocně stanovena nebo u které dosud neuplynul náhradní den splatnosti. 9. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí s odkazem na § 155 odst. 3 písm. b) daňového řádu uvedl, že po zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 10 Afs 52/2023 bude dále probíhat odvolací daňové řízení a daň z přidané hodnoty za předmětná období tak není dosud pravomocně stanovena. Námitky žalobkyně tak seznal nedůvodné. 10. Proti tomuto rozhodnému důvodu žalobkyně v podané žalobě pouze velmi obecně uvedla, že žalovaný zadržuje poskytnuté platby bez právního důvodu, jelikož rozhodnutí, na základě kterého byla daň uhrazena, bylo Nejvyšším správním soudem zrušeno. 11. Tuto námitku soud považuje za nedůvodnou, jelikož z citovaného § 155 odst. 3 písm. b) daňového řádu skutečně plyne, že je-li vedeno odvolací řízení proti platebnímu výměru, na základě kterého byla stanovena daň, správce daně nevyhoví žádosti o vrácení vratitelného přeplatku. Taková situace nastala v právě posuzované věci. Nejvyšší správní soud zrušujícím rozsudkem zrušil rozhodnutí městského soudu a Odvolacího finančního ředitelství, kterému i vrátil věc k dalšímu řízení. U Odvolacího finančního ředitelství tak bylo vedeno další řízení a není tak naplněna hypotéza citovaného § 155 odst. 3 písm. b) daňového řádu. 12. Důvodná není ani námitka žalobkyně uvedená v replice k vyjádření žalovaného, kterou je dle městského soudu stále možné považovat za rozšíření obecně vznesené námitky žalobkyně uvedené v žalobě. V této námitce uvedené v replice k vyjádření žalovaného žalobkyně uvedla, že bylo zjevné, že Odvolací finanční ředitelství nestihne z důvodu blížícího se konce prekluzivní lhůty provést další navrhnuté dokazování a rozhodne ve prospěch žalobkyně. Tato skutečnost však není ve smyslu § 155 odst. 3 písm. b) daňového řádu rozhodná, jelikož toto ustanovení nenechává správci daně žádnou možnost úvahy, zda rozhodne o vrácení vratitelného přeplatku, zdá-li se či je-li dokonce pravděpodobné, že k doměření daně nedojde. Dané ustanovení zcela jasně stanoví, že vznikl-li vratitelný přeplatek v důsledku uhrazení daně, která dosud nebyla pravomocně stanovena nebo u které dosud neuplynul náhradní den splatnosti, správce daně žádosti nevyhoví. Z tohoto důvodu soud neprovedl k důkazu žalobkyní navržený přípis Odvolacího finančního ředitelství, kterým chtěla prokázat, že samo Odvolací finanční ředitelství uvedlo, že dojde k uplynutí prekluzivní lhůty. 13. Podle § 155b odst. 4 písm. a) platí, že vznikne-li v důsledku zrušení, změny, zániku účinnosti nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně nebo z