5 Af 14/2024 – Městský soud v Praze

5 Af 14/2024- 101 - text 9 5 Af 14/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobce: proti žalovanému: Leponar plus s.r.o., IČO 29016967 se sídlem Korunní 1302/88, Vinohrady, 101 00 Praha 10 zastoupený Boffino Tax s.r.o., daňový poradce se sídlem Petra Bezruče 1776, 272 01 Kladno Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2024, č. j. 29229/24/5200-11434-713180, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2024, č. j. 29229/24/5200-11434-713180, a rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 12. 7. 2023, č. j. 6016058/23/2010-52522-111488, a ze dne 12. 7. 2023, č. j. 6016336/23/2010-52522-111488, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 23 497,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný změnil odvoláním napadená rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) – dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017, č. j. 6016058/23/2010-52522-111488, ze dne 12. 7. 2023 a dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018, č. j. 6016336/23/2010-52522-111488, ze dne 12. 7. 2023, a to tak, že snížil výši doměřené daně a odpovídající penále. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobce v podané žalobě uvedl, že rámci svého podnikání uzavřel reklamní a právní smlouvy s cílem zajištění propagace a ochrany svých obchodních zájmů. Byl přesvědčen, že tyto služby jím byly řádně zdokumentovány smlouvami, fakturami, fotografiemi z reklamních akcí a dokumentací právních úkonů. Nesouhlasil s tím, že byť v daňovém řízení předložil veškerou dokumentaci a důkazy pro své daňové tvrzení, správní orgány nesprávně rozhodly, že uplatněné náklady nejsou daňově uznatelné, neboť jimi nebyl prokázán jednoznačný přínos pro podnikání žalobce. V žalobou napadeném rozhodnutí přitom absentovalo jakékoliv zhodnocení žalobcem předložených důkazů správci daně. 3. Taktéž žalobce namítal, že daňová kontrola byla provedena nezákonně, neboť byla zahájena pouze formálně sepsáním protokolu, ale správce daně nezahájil skutečné prověřování činnosti daňového subjektu. Během následujícího časového období správce daně neučinil žádné kroky, které by vedly ke zjišťování a ověřování činnosti daňového subjektu. Na tomto místě soud předznamenává, že již více nerekapituloval další žalobcem uplatněné námitky pro nadbytečnost, neboť, jak bude rozvedeno níže v kapitole právní posouzení, soud totiž dospěl k právnímu názoru, že v přezkoumávaném daňovém řízení došlo k uplynutí prekluzivní lhůty pro zahájení daňového řízení. 4. Žalobce navrhnul, aby soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 27. 2. 2025 uvedl, že s žalobními tvrzeními žalobce nesouhlasí. K námitce ohledně nezákonného zahájení daňové kontroly žalovaný uvedl, že totožnou námitku žalobce uplatnil již v rámci stížnosti dle § 261 odst. 1 daňového řádu, v podaném odvolání, a také v rámci žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, přičemž Městský soud v Praze rozsudkem, č. j. 6 A 20/2023-34, ze dne 28. 7. 2023 žalobu zamítl s tím, že obecné tvrzení o délce konání daňové kontroly nepostačuje k vyslovení její nezákonnosti, a že žalobce neuvedl žádné konkrétní subjektivní právo, které by mohlo být zahájením a prováděním daňové kontroly porušeno. Žalovaný nesouhlasil se žalobcem, že daňová kontrola byla zahájena pouze formálním sepsáním protokolu. Uvedl, že daňová kontrola byla prokazatelně zahájena dne 17. 12. 2020 protokolovaným ústním jednáním, na kterém byl žalobci sdělen rozsah a předmět daňové kontroly, přičemž správce daně již pokládal zástupci žalobce otázky týkající se kontrolovaných skutečností. Na ústním jednání zástupce žalobce správci daně předal účetní data za daná zdaňovací období, již k 17. 12. 2020, tudíž správce daně začal fakticky prověřovat šetřené skutečnosti. Žalovaný v této souvislosti odkázal na rozsudek NSS ze dne 10. 8. 2021, č. j. 1 Afs 404/2020-40. 6. Žalovaný navrhl, aby soud nedůvodnou žalobu zamítl. 7. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného zopakoval argumentaci uvedenou v žalobě a mírně ji rozvedl. Žalobce zejména zdůraznil, že po formálním zahájení kontroly dne 17. 12. 2020 teprve až dne 16. 8. 2022 se správce daně pokusil kontaktovat zástupce žalobce, přičemž zjistil, že plná moc zástupce byla zrušena. Nepokusil se ovšem kontaktovat žalobce samotného, nejedná se tedy o komunikaci s daňovým subjektem, ale pouze o pokus o komunikaci. Teprve 27. 1. 2023 zaslal správce daně žalobci výzvu k prokázání skutečností, tedy teprve v tomto okamžiku začal skutečně prověřovat skutečnosti potřebné ke zjištění a stanovení daně. Dle žalobce tedy daňová kontrola byla zahájena až dne 27. 1. 2023, ovšem po uplynutí prekluzivní lhůty dle § 148 daňového řádu. Žalobce odkázal na rozsudek NSS ze dne 17. 6. 2021, sp. zn. 7 Afs 241/2019, dle kterého nadměrná prodleva mezi oznámením kontroly a navazujícím úkonem činí zahájení kontroly nezákonným. Uvedl, že v dané věci byl formálně sepsán protokol o zahájení kontroly, ale správce daně neučinil další relevantní úkon po dobu 20 měsíců. V navazující námitce žalobce doplnil, že správce daně zahájil kontrolu pouze formálním aktem, přičemž bezprostředně nenásledovala žádná kontrolní činnost. Žalobce odkázal na rozsudek NSS ze dne 22. 4. 2015, č.j. 9 Afs 286/2014. 8. Žalovaný ve vyjádření k replice žalobce k jeho odkazu na rozsudek NSS ze dne 17. 6. 2021, sp. zn. 7 Afs 241/2019, uvedl, že se jednalo o jinou skutkovou situaci. V případě řešeném NSS správce daně sepsal protokol, v němž byl vymezen předmět a rozsah daňové kontroly, avšak nedošlo k předání jakýchkoliv účetních dokladů, či jiných důkazních prostředků a správce daně několik měsíců nevyvinul žádnou procesní aktivitu k jejich získání. Nejvyšší správní soud v předmětném rozsudku polemizoval s naplněním materiální stránky zahájení daňové kontroly, výlučně ovšem z toho důvodu, že správce daně po sepsání protokolu nedisponoval žádnými účetními doklady žalobce. Z protokolu o zahájení daňové kontroly ze dne 17. 12. 2020 však vyplývá, že v nyní posuzovaném případě byly správci daně předány účetní data za daná zdaňovací období (účetní deník, soupis vydaných faktur a soupis přijatých faktur). Dle žalovaného tedy tímto úkonem byla naplněna materiální stránka zahájení daňové kontroly. Žalovaný setrval na svém závěru, že žaloba je nedůvodná. 9. Žalobce v duplice na vyjádření žalovaného poukázal na to, že ve svém vyjádření žalovaný uvedl, že neměl k dispozici prvotní doklady, v tom případě tedy nemohl nic kontrolovat. Dle žalobce to potvrzuje, že daňová kontrola byla zahájena pouze formálně. Po celou dobu správce daně nevykonával žádnou činnost, doklady si vyžádal až výzvou v roce 2023. III. Ústní jednání 10. Na nařízeném ústním jednání dne 26. 11. 2025 právní zástupce žalobce i žalovaný setrvali na svých procesních stanoviscích, a co do argumentace ve věci odkázali na svá podání založená v soudním spise. 11. Soud k důkazu neprovedl žalobcem navržené důkazy listinami, které jsou součástí spisového materiálu, neboť z něj při přezkumu zákonnosti rozhodnutí žalovaného vychází a správním spisem se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 8/2008–117 ze dne 29. 1. 2009, č. 2383/2011 Sb. NSS). Soud neprovedl ani další žalobcem navržené důkazy jako zprávu o daňové kontrole pod č.j. 699149/25/2010-61564-111748, za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2024 či fotodokumentaci prokazující reklamní plnění a faktury za právní služby, jelikož pro meritorní posouzení věci soudu plně postačuje obsah spisového materiálu žalovaného. Účastníci řízení na ústním jednání neuplatnily nové návrhy na provedení důkazů a ani námitky vůči provedenému dokazování ve věci. IV. Posouzení žaloby 12. Na základě podané žaloby přezkoumal Městský soud v Praze napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 s. ř. s.]. 13. Žaloba je důvodná. 14. Soud se nejdříve zabýval námitkou nezákonného zahájení daňové kontroly a uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně dle § 148 daňového řádu. 15. Podle § 148 odst. 1 daňového řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2025: „Daň nelze stanovit po uplynutí lhůty pro stanovení daně, která činí 3 roky. Lhůta pro stanovení daně počne běžet dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení,