5 Af 15/2024 – Městský soud v Praze

5 Af 15/2024- 70 - text 6 5 Af 15/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: Gablonz s. r. o., IČO: 24730033 se sídlem Husovo náměstí 468/15, Praha 10 – Uhříněves zastoupená Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem náměstí T. G. Masaryka 153, Příbram proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2024, č. j. 33440/24/5300-21441-708995, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyni byla dodatečnými platebními výměry doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období srpen až říjen 2023 v celkové výši 830 849 Kč a uložena povinnost uhradit penále v celkové výši 166 171 Kč. Proti platebním výměrům podala žalobkyně odvolání, která žalovaný v záhlaví tohoto rozsudku uvedeným rozhodnutím zamítl a platební výměry potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného brojí žalobkyně podanou žalobou. 2. V rámci daňové kontroly za daná zdaňovací období srpen 2021, září 2021 a říjen 2021 prověřoval Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále „prvostupňový správní orgán“) přijatá i uskutečněná plnění tvrzená žalobkyní (daňovým subjektem) v příslušných daňových přiznáních. Prvostupňový správní orgán vyzval žalobkyni k předložení účetních a daňových dokladů souvisejících s evidencí prokazující nárok na odpočet DPH. Žalobkyně uvedla, že požadované dokumenty nemá. Důvodem bylo jednání jejího tehdejšího zaměstnance Ing. J. Ř., který měl mít účetnictví u sebe. Ten však při svědecké výpovědi uvedl, že účetnictví spálil. Zároveň však připustil, že má u sebe smlouvy a další dokumenty. Ing. Ř. byl opakovaně prvostupňovým správním orgánem i žalobkyní vyzván k vydání listin; dokumenty však nepředal ani po uložení pořádkové pokuty. 3. Prvostupňový správní orgán proto doplnil dokazování z vlastní iniciativy. Podle údajů z kontrolních hlášení oslovil identifikovatelné dodavatele a odběratele žalobkyně a vyžádal si od nich daňové doklady týkající se žalobkyně za předmětné období. U těchto konkrétních plnění neměl pochybnosti o jejich uskutečnění ani o jejich souvislosti s ekonomickou činností žalobce. Odpovídající odpočty uznal. 4. Sporná zůstala jiná část přijatých plnění; položky uvedené v oddílu B.3 kontrolních hlášení. Tedy plnění do 10 000 Kč, která jsou v hlášení vedena souhrnně bez uvedení obchodního partnera. Ani u těchto plnění žalobkyně nepředložila daňové doklady ani jiné důkazy. Přes výzvu neuvedla ani auditní stopu, například objednávky, bankovní výpisy, příjemky či jiné listiny. Opět pouze odkazovala na to, že účetnictví nemá k dispozici, jelikož ho má u sebe Ing. Ř., kterého opakovaně vyzvala, aby jej vydal. Na návrh prvostupňového správního orgánu, aby si potřebné dokumenty obstarala vyžádáním od jejich obchodních partnerů, nijak nereagovala, ani tak neučinila. 5. Prvostupňový správní orgán proto neuznal žalobkyni nárok na odpočet DPH z podstatné části přijatých plnění uvedených v ř. 40 v oddíle B.3. kontrolního hlášení. Podle názoru prvostupňového správního orgánu žalobkyně neprokázala oprávněnost nároku na tyto odpočty. Prvostupňový správní orgán tak dne 13. 1. 2024 vydal dodatečné platební výměry (č. j. 89543/23/2010-52524-110443, č. j. 89626/23/2010-52524-110443 a č. j. 89712/23/2010-52524-110443). 6. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno podle § 92 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Zdůraznil, že žalobkyni byla opakovaně dána možnost nahradit chybějící faktury jinými důkazy. Této možnosti však nevyužila. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 7. Žalobkyně v žalobě namítá, že postup prvostupňového správního orgánu i žalovaného je nesprávný a nezákonný. Podle ní se orgány nevypořádaly se specifickými okolnostmi případu. Žalobkyně uvádí, že s finanční správou spolupracovala a na výzvy reagovala, avšak objektivně nemohla předložit účetní doklady. Uvádí, že doklady zničil její bývalý zaměstnanec Ing. Ř., který účetnictví fakticky vedl a držel. Žalobkyně poukazuje na to, že Ing. Ř. opakovaně vyzvala k vydání účetnictví, ale bez výsledku. Žalobkyně je názoru, že učinila vše, co po ní bylo možné rozumně požadovat. Má za to, že nelze klást k její tíži jednání třetí osoby, které nezavinila. 8. Žalobkyně dále namítá, že chyběly-li jí doklady z důvodů mimo její vliv, neměl jí být nárok na odpočet odepřen. Uvádí, že prvostupňový správní orgán měl postupovat v souladu s § 5 odst. 3 daňového řádu, způsobem, který je přiměřený a nezasahuje nad nezbytnou míru do práv daňových subjektů. Odkazuje i na judikaturu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2019, č. j. 10 Afs 182/2018-42), která chrání legitimní očekávání daňových subjektů. Uvádí, že její podnikání probíhalo standardně a že oprávněnost odpočtů v rozsahu, který byl reálně možný, prokázala. 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nesouhlasí s tvrzením žalobkyně. Zdůrazňuje, že důkazní břemeno nese daňový subjekt. Ten musí prokázat skutečnosti uváděné v daňových tvrzeních. Podle žalovaného žalobkyně tuto povinnost nesplnila. U sporných plnění neuvedla obchodní partnery, nespecifikovala předmět a rozsah plnění a nepředložila žádné náhradní důkazy. Prvostupňový správní orgán podle žalovaného postupoval vstřícně. Sám vyžádal doklady od identifikovatelných obchodních partnerů a v rozsahu takto doložených plnění odpočty uznal. U souhrnných položek z oddílu B.3 kontrolního hlášení to však bez součinnosti žalobkyně nebylo možné. Žalovaný připomíná, že bylo na žalobkyni, aby předložila jiné objektivní důkazy, například smlouvy, objednávky, platební doklady nebo další prvky auditní stopy. Žalobkyně tak však neučinila. 10. Žalovaný odmítá, že by správní orgány postupovaly přepjatě formalisticky. Podle něj dostala žalobkyně opakovaně možnost prokázat nárok i bez faktur jinými důkazními prostředky. Žalovaný rovněž uvádí, že rizika spojená s organizací vedení účetnictví nese sám daňový subjekt. Skutečnost, že účetnictví zničil zaměstnanec, proto nemění rozložení důkazního břemene. Spory mezi žalobkyní a bývalým zaměstnancem jsou soukromoprávní a nemají vliv na výsledek daňového řízení. Z těchto důvodů žalovaný navrhuje žalobu zamítnout. III. Ústní jednání 11. Soud na ústním jednání dne 20. 10. 2025 k důkazu provedl doručenku k výzvě k vydání účetnictví ze dne 22. 1. 2022, kterou žalobkyně zaslala Ing. J. Ř. Z této doručenky plyne, že pan Ř. si výzvu převzal dne 25. 1. 2022. Soud k důkazu neprovedl všechny ostatní v žalobě navrhované důkazní prostředky, jelikož se nacházejí ve správním spise, kterým se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). 12. Žalobkyně na ústním jednání odkázala na podanou žalobu a doplnila, že k důkazu provedenou doručenkou prokazovala, že učinila maximum pro to, aby doklady obstarala. Žalovaný na ústním jednání setrval na svém stanovisku a rovněž odkázal na žalobou napadené rozhodnutí a vyjádření k žalobě. IV. Posouzení žaloby 13. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného a shledal, že žaloba není důvodná. 14. Podle § 5 odst. 3 zákona daňového řádu, platí, že správce daně šetří práva a právem chráněné zájmy daňových subjektů a třetích osob v souladu s právními předpisy a používá při vyžadování plnění jejich povinností jen takové prostředky, které je nejméně zatěžují, a ještě umožňují dosáhnout cíle správy daní. 15. Podle § 92 odst. 3 daňového řádu platí, že daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v daňovém tvrzení a dalších podáních. 16. Podle § 73 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, platí, že pro uplatnění nároku na odpočet daně je plátce povinen splnit tyto podmínky: a) při odpočtu daně, kterou vůči němu uplatnil jiný plátce, mít daňový doklad, b) při odpočtu daně, kterou plátce uplatnil při poskytnutí zdanitelného plnění osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku nebo jiným plátcem, anebo kterou plátce uplatnil při pořízení zboží z jiného členského státu, daň přiznat a mít daňový doklad; nemá-li plátce daňový doklad, lze nárok prokázat jiným způsobem, c) při odpočtu daně při dovozu zboží, je-li plátce povinen tuto daň přiznat podle § 23 odst. 2 až 4, daň přiznat a mít daňový doklad, nebo d) při odpočtu daně při dovozu zboží, není-li plátce povinen postupovat podle § 23 odst. 2 až 4, vyměřenou daň zaplatit a mít daňový doklad. 17. Podle čl. 167 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listo