1 Azs 174/2024 — Nejvyšší správní soud

6 A 107/2025- 25 - text 11 6 A 107/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: X. X., státní příslušnost Ukrajina bytem X. zastoupený advokátkou JUDr. Veronikou Pupalovou sídlem Májová 606/35, Cheb proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobce pro nepřijatelnost dne 15. 8. 2025 takto: I. Zásah žalovaného spočívající ve vrácení žádosti žalobce o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 15. 8. 2025 jako nepřijatelné byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 15. 8. 2025 jako nepřijatelné. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12.269 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Veroniky Pupalové, advokátky. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobce je občanem Ukrajiny. Dne 15. 8. 2025 požádal v Česku o dočasnou ochranu podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“). Tuto žádost žalovaný dne 15. 8. 2025 označil jako nepřijatelnou. Žalobce totiž dle něj získal dočasnou ochranu nebo jinou mezinárodní ochranu v jiném členském státě Evropské unie (konkrétně v Rumunské republice). Žalobce se žalobou podanou v tomto řízení domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Nezákonnost zásahu žalobce spatřuje ve vrácení jeho žádosti o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 15. 8. 2025, evidované pod č. j. OAM- 0407214/DO-2025, jako nepřijatelné z toho důvodu, že žalobce získal dočasnou ochranu v jiném členském státě Evropské unie. Žalobce zároveň žádá, aby soud přikázal žalovanému obnovit stav před vrácením nepřijatelné žádosti. Žaloba 2. Žalobce se rozhodl před válkou uprchnout z Ukrajiny do Česka, které si zvolil pro svůj další život s rodinnou a přáteli. Z Ukrajiny se přitom přemisťoval přes Rumunskou republiku, která mu dne 19. 7. 2024 automaticky udělila tamější „permis“. Když žalobce dorazil na území Česka, prostřednictvím rumunského velvyslanectví pobyt v Rumunsku zrušil a označený permis odevzdal. Tato skutečnost je patrná z certifikátu, který žalobci dne 13. 11. 2024 vystavilo rumunské velvyslanectví. Žalobce, vědom si rozsudku zdejšího senátu ze dne 28. 5. 2025, č. j. 6 A 122/2024-55, na základě kterého již historicky došlo žalovaným k vydání pobytového oprávnění ve skutkově obdobném řízení jinému žadateli, se rozhodl žádost o udělení dočasné ochrany podat v Česku prostřednictvím žalovaného. 3. Žalobce má za to, že postup žalovaného, kdy žalobcovu žádost označil za nepřijatelnou dle § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina, je v rozporu s aktuálními závěry judikatury správních soudů, které vycházejí z rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále také jako „NSS“) ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42. Rozsudek sp. zn. 1 Azs 174/2024-42 navazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále také jako „SDEU“) ze dne 27. 2. 2025, C-753/23, Krasiliva. Postup žalovaného také odporuje znění směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice“) a také znění navazujícího prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „prováděcí rozhodnutí 2022/382“). Žalobce tak má za to, že žalovaný uvedeným postupem nezákonně zasáhl do jeho práv. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. 5. Žalovaný dohledal v databázi Temporary Protection Platform, která členským státům slouží k výměně informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany, že zde žalobce stále figuruje jako držitel dočasné ochrany v Rumunsku. O tom dle žalovaného svědčí znak „tp“ uvedený v rubrice „Type of protection“. Označení „tp“ je zkratkou pro „Temporary protection“ a používá se tam, kde je cizinec dosud držitelem pobytového oprávnění z titulu dočasné ochrany. Žalobce ostatně tuto skutečnost sám potvrdil, když do tiskopisu žádosti o poskytnutí dočasné ochrany uvedl, že požádal a získal pobytové oprávnění z titulu dočasné ochrany v Rumunsku. 6. Žalobce žalovanému předložil certifikát vyhotovený v anglickém jazyce, který dne 13. 11. 2024 vydalo rumunské velvyslanectví. Z něj se žalovaný dozvěděl, že žalobce se dostavil na rumunské velvyslanectví, aby se vzdal svých práv, které mu vyplývaly z dočasné ochrany udělené v Rumunsku. Žalobce pak předložil své povolení k pobytu č. 0212171 ze dne 19. 7. 2024, které vydal Generální inspektorát pro imigraci – ten je vydáván držitelům dočasné ochrany. Tento certifikát dle žalovaného hovoří o tom, že žalobce sice vrátil povolení k pobytu vydané rumunskými orgány, nevyplývá z něj však, že se žalobce dočasné ochrany v Rumunsku skutečně vzdal a ta mu tedy zanikla. Žalovanému je navíc z úřední činnosti známo, že Rumunsko umožňuje vzdát se práv souvisejících s dočasnou ochranou, nikoli dočasné ochrany jako takové. 7. Žalovaný současně zopakoval své vyjádření, které v podobných případech podává. Soudu je z úřední činnosti známo, že totožný právní názor žalovaný zastával např. ve skutkově obdobných a datem podání žalo blízkých řízeních sp. zn. 5 A 96/2025, 5 A 108/2025, 18 A 84/2025, 18 A 85/2025 či 18 A 89/2025. 8. Žalovaný v tomto konkrétním znění svého vyjádření reagoval na „dubnovou“ judikaturu NSS, která považuje úpravu nepřijatelnosti žádosti dle § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina za rozpornou s unijním právem (rozsudky NSS ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 336/2024-42 a sp. zn. 1 Azs 174/2024). Žalovaný dále uvedl pasáže anglického a českého znění nově schváleného návrhu prováděcího rozhodnutí č. 9933/2025, který Rada EU měla přijmout dne 13. 6. 2025. Žalovaný má přitom za to, že citované recitály nadále vylučují výklad unijního práva tak, jak NSS učinil ve své dubnové judikatuře v návaznosti na rozsudek Krasiliva. Dle žalovaného sice cizincům svědčí právo vybrat si členský stát, ve kterém o udělení dočasné ochrany požádají (právo volby primárního členského státu), není však cílem, aby žadatelé žádali o dočasnou ochranu ve více členských státech a tím zbytečně, případně účelově vyčerpávali kapacity a zdroje členských států (právo volby sekundárního členského státu). K tomu žalovaný zvolil obsáhlou polemiku týkající se výkladu znění čl. 8, 10, 11, 15 a 26 směrnice a textu její preambule. Žalovaný ve vyjádření nesouhlasil ani se závěrem NSS o tom, že prováděcí rozhodnutí 2022/382 a následná dohoda členských států neaplikovat čl. 11 směrnice právo zvolit si sekundární členský stát v této kombinaci umožňuje. K žalobcem citovanému rozsudku sp. zn. 6 A 122/2024 pak žalovaný uvedl, že takto postupoval před vydáním aktualizačního rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 z 15. 7. 2025, o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím (EU) 2022/382 (dále jen „prováděcí rozhodnutí 2025/1460“), díky jehož dvěma novým recitálům je nyní zřejmé, že žadatelům právo volby sekundárního členského státu nepřísluší. Posouzení věci Městským soudem v Praze Přípustnost žaloby 9. Městský soud posoudil, zda je zásah žalovaného nezákonný, a vycházel přitom ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). 10. Soud rozhodoval v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání. Povinnost nařídit jednání za účelem provedení dokazování je v soudním řádu správním stanovena v § 77 odst. 1 s. ř. s. Toto ustanovení je součástí úpravy, která se týká řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Systematickým výkladem a v souladu s principem racionálního zákonodárce lze proto dojít k závěru, že povinnost nařídit jednání za tímto účelem na řízení o žalobě proti nezákonnému zásahu nedopadá. Pokud by totiž bylo záměrem zákonodárce, aby bylo jednání nařizováno i v rámci řízení o zásahové žalobě, vtělil by obdobné ustanovení buď do obecných ustanovení o řízení, nebo přímo do příslušného dílu zákona, který tento žalobní typ upravuje. Dle § 64 s. ř. s. je možné v soudním řízení správním aplikovat také postup, který je upraven v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Pokud soud postup dle § 115a o. s. ř. zvolí, nemusí jednání nařizovat, jestliže lze ve věci rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a