1 Azs 174/2024 — Nejvyšší správní soud

6 A 119/2025- 24 - text 11 6 A 119/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: X. X., státní příslušnost Ukrajina bytem X. zastoupený advokátkou JUDr. Veronikou Pupalovou sídlem Májová 606/35, Cheb proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobce pro nepřijatelnost dne 22. 8. 2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce je občanem Ukrajiny. Dne 22. 8. 2025 požádal v Česku o dočasnou ochranu podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“). Tuto žádost žalovaný dne 22. 8. 2025 označil jako nepřijatelnou s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že by byl žalobce osobou podle § 3 Lex Ukrajina. Nepřijatelnost vyznačil přímo v tiskopisu žádosti č.j. OAM- 409008/DO-2025. Žalobce v žalobě nicméně namítá, že žalovaný žádost označil jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina, tedy proto, že žalobce získal dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném členském státě Evropské unie (dále jen „EU“), konkrétně v Polsku. II. Žaloba 2. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah žalovaného byl nezákonný. Zároveň požaduje, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování jeho práv a přikázal žalovanému obnovit stav před vrácením žádosti o poskytnutí dočasné ochrany žalobci. 3. Žalobce konstatoval, že splňuje podmínky pro udělení dočasné ochrany v Česku, jeho žádost proto žalovaný neměl vyhodnotit jako nepřijatelnou. Odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 3. 4. 2025, č.j. 1 Azs 174/2024-42, který navazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 27. 2. 2025, C-753/23, Krasiliva. Současně žalovaný poukázal na rozsudek zdejšího senátu ze dne 28. 5. 2025, č. j. 6 A 122/2024-55, díky němuž bylo v obdobném případu vedeném pod sp. zn. OAM-0415944-11/DO-2024, MV-2690-9/OAM.2025 žalovaný v minulosti udělil pobytové oprávnění poté, co si jiný žadatel předchozí pobytové oprávnění v Rumunsku zrušil. 4. S ohledem na znění bodu 5 rozsudku NSS sp. zn. 1 Azs 174/2024 má žalobce tvrzený zásah za přezkoumatelný. Žalobce uvedl, že se rozhodl před válkou uprchnout z Ukrajiny do Česka, které si zvolil pro svůj další život s přáteli a rodinou. Žalobce v minulosti disponoval pracovním vízem z Polské republiky, které bylo platné do 6. 10. 2022. Vízum bylo žalobci ale proti jeho vůli automaticky prodlouženo. Žalobce proto své vízum na konzulárním oddělení Polské republiky v Praze zrušil, do Polska už se totiž vracet nechce. Žalovaný měl přitom informací o zrušeném vízu disponovat. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 6. Žalovaný uvedl, že žádost žalobce vyhodnotil jako nepřijatelnou z důvodu uvedeném v § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina, protože žalobce není osobou ve smyslu § 3 Lex Ukrajina. Dle § 3 odst. 1 Lex Ukrajina se dočasná ochrana uděluje cizincům, na které se vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana. (dále jen „prováděcí rozhodnutí“), konkrétně pak těm, kteří spadají do kategorií osob vymezených v čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí. 7. Žalobce je sice občanem Ukrajiny, ke dni 24. 2. 2022 však na jejím území nepobýval – žalobce k 24. 2. 2022 pobýval v Polsku, kde měl také uděleno dlouhodobé vízum platné od 19. 1. 2022 do 6. 10. 2022 – tyto skutečnosti žalobce sám uvedl v tiskopisu své žádosti. Do ní také sdělil, že na území států schengenského prostoru vstoupil již dne 12. 2. 2022. Žalovaný je tak přesvědčen, že na základě těchto skutečností je potvrzeno, že žalobce se k 24. 2. 2022 nenacházel na území Ukrajiny. 8. Žalovaný dále poukázal na čl. 2 prováděcího rozhodnutí. To se vztahuje na ukrajinské státní příslušníky, kteří pobývali na Ukrajině a kteří byli dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu vysídleni z území Ukrajiny a dále na jejich rodinné příslušníky bez ohledu na státní příslušnost. Ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice Rady (ES) č. 2001/55/ES Směrnice Rady (ES) č. 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími. ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“) se tak vysídlenými osobami rozumí státní občané třetích států nebo osoby bez státní příslušnosti, které musely opustit zemi původu nebo z ní byli evakuováni a nemohou se s ohledem na stávající situaci v zemi vrátit za bezpečných a trvalých podmínek. Zejména se jedná o osoby, které opustily území ozbrojených konfliktů nebo endemického násilí. 9. Z uvedené definice tak vyplývá, že mezi situací v zemi původu a jejím opuštěním musí existovat příčinná souvislost; jen v takovém případě lze osobu považovat za vysídlenou ve smyslu směrnice o dočasné ochraně, která má nárok na práva plynoucí z dočasné ochrany. Za osobu vysídlenou nemůže být osoba považována jen proto, že se tato osoba nemůže trvale a bezpečně vrátit do země původu kvůli tamní situaci – je nutné, aby tato situace byla důvodem, pro kterou osoba zemi původu vůbec opustila; to vyplývá ze čl. 2 písm. c) směrnice o dočasné ochraně i z prováděcího rozhodnutí. Na dočasnou ochranu tedy podle směrnice o dočasné ochraně nemají nárok občané Ukrajiny, kteří se před 24. 2. 2022 nacházeli mimo území Ukrajiny z důvodů zaměstnání práce, studia, dovolené, rodinných a zdravotních důvodů, aj. 10. U žalobce ale uvedená příčinná souvislost chybí, protože opustil Ukrajinu z jiných důvodů, než je probíhající ozbrojený konflikt. 11. Žalovaný také argumentoval sdělením Komise č. 2022/C 126 I/01 „Operační pokyny k provádění prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana“, který byl v rozsudku NSS ze dne 3. 4. 2025, č.j. 1 Azs 174/2024-42, označen za „soft law“. Žalovaný konkrétně citoval z pasáže, podle které nárok na dočasnou ochranu (nebo na odpovídající ochranu podle vnitrostátního práva) v zásadě nemají nárok státní příslušníci Ukrajiny, kteří byli z Ukrajiny vysídleni před 24. 2. 2022 nebo se před tímto datem mimo Ukrajinu nacházeli např. z důvodu práce, studia, dovolené, rodinných důvodů, zdravotním prohlídkám nebo z jiných důvodů. 12. Žalovaný závěrem dodal, že jsou mu známy rozsudky, které pod vlivem rozsudku NSS ze dne 7. 3. 2025, č.j. 5 Azs 72/2024-21, podmiňují uplatnění § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina dlouhodobým pobytem žadatele mimo území Ukrajiny. NSS však tento závěr formuloval ve skutkově odlišném případě. Dle žalovaného navíc do okruhu osob, na něž se vztahuje prováděcí rozhodnutí, mohou náležet pouze ti cizinci, kteří se před 24. 2. 2022 fyzicky nacházeli na Ukrajině. V opačném případě by příčinou jejich opuštění Ukrajiny nemohly být události před 24. 2. 2022 – vpád vojsk Ruské federace na její území, který je v daném případě událostí, které má za následek vznik situace hromadného přílivu osob dle čl. 5 směrnice o dočasné ochraně. Žalovaný má uvedenou úvahu za souladnou také právě s výše citovaným „soft law“ Komise. Uvedený dokument by měl být brán v potaz mj. proto, že vykládá právě čl. 2 prováděcího rozhodnutí a aplikaci § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina a současná judikatura jej použila na podporu svého závěru, že § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina je v rozporu s unijním právem. 13. Žalovaný se tak domnívá, že pro vyhodnocení žalobcovy žádosti jako nepřijatelné byl zákonný důvod. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze Přípustnost žaloby 14. Zdejší soud posoudil, zda je zásah žalovaného nezákonný, a vycházel přitom ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). 15. Soud také konstatuje, že žaloba byla podána v zákonné lhůtě, je tedy včasná. Žaloba je zároveň přípustná (srov. rozsudek NSS sp. zn. 1 Azs 174/2024). 16. Soud o žalobě rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/200