1 Azs 174/2024 — Nejvyšší správní soud

6 A 128/2025- 44 - text 11 6 A 128/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobkyně: X. X, státní příslušnost Ukrajina bytem X. zastoupená advokátkou JUDr. et Mgr. Uljanou Bondarevskou Kurivčakovou sídlem U Prašné brány 1079/3, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobkyně pro nepřijatelnost dne 15. 9. 2025 takto: I. Zásah žalovaného spočívající ve vrácení žádosti žalobkyně o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 15. 9. 2025 jako nepřijatelné byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobkyně o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 15. 9. 2025 jako nepřijatelné. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15.609 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám JUDr. et Mgr. Uljany Bondarevské Kurivčakové, advokátky. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobkyně je občankou Ukrajiny. Dne 15. 9. 2025 požádala v Česku o dočasnou ochranu podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“). Tuto žádost žalovaný dne 15. 9. 2025 označil jako nepřijatelnou. Žalobkyně totiž dle něj získala dočasnou ochranu nebo jinou mezinárodní ochranu v jiném členském státě Evropské unie (konkrétně v Maďarsku). Nepřijatelnost žádosti žalovaný vyznačil přímo v jejím tiskopisu. Žalobkyně se žalobou podanou v tomto řízení domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Nezákonnost zásahu žalobkyně spatřuje ve vrácení její žádosti o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 15. 9. 2025, evidované pod č. j. OAM-0413427/DO-2025, jako nepřijatelné z toho důvodu, že žalobkyně získala dočasnou ochranu v jiném členském státě Evropské unie. Žalobkyně zároveň požaduje, aby soud přikázal žalovanému obnovit stav před vrácením nepřijatelné žádosti. Žaloba 2. Žalobkyně získala nejprve dne 5. 11. 2024 dočasnou ochranu v Maďarsku, s pobytovým oprávněním platným do 4. 3. 2026. Dne 3. 9. 2025 se však žalobkyně dočasné ochrany v Maďarsku výslovně vzdala, přestěhovala se do České republiky, kde poté požádala o dočasnou ochranu. Žalobkyně současně bydlí na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. 3. Dne 15. 9. 2025 žalobkyně u žalovaného podala žádost o poskytnutí dočasné ochrany v České republice. Žalobkyně přitom přímo do formuláře žádosti uvedla, že její dočasná ochrana v Maďarsku již není platná a že zanikla k 3. 9. 2025 tím, že se jí žalobkyně výslovně vzdala. Tato skutečnost měla být dle žalobkyně známa příslušnému pracovníkovi žalovaného z jeho úřední činnosti. Žalovaný však žádost žalobkyně označil jako nepřijatelnou, protože žalobkyně již v minulosti získala dočasnou ochranu v jiném členském státě EU. 4. Žalobkyně výluku ze soudního přezkumu podle § 5 odst. 2 Lex Ukrajina označila za rozpornou s unijním právem. V této souvislosti odkázala na rozsudek Soudního dvora Evropské Unie (SDEU) ze dne 27. 2. 2025, C-753/23, Krasiliva. 5. Žalobkyně ohledně věci samé odkázala mj. na rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky (dále také jako „NSS“) ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42. Dovodila přitom, že § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina nelze v projednávané věci aplikovat, neboť aplikace je v rozporu s právem EU. Dle aktuální judikatury nelze žádost o dočasnou ochranu považovat za nepřijatelnou výlučně z toho důvodu, že žadatelka – občanka Ukrajiny – měla dočasnou ochranu v jiném státě. Přestože dle žalobkyně platí, že jako žadatelka nemůže současně čerpat výhody dočasné ochrany ve více členských státech EU, Nejvyšší správní soud jasně vymezil postup správního orgánu v případě, kdy zjistí, že žadatel již má udělenu dočasnou ochranu v jiném členském státě. Žalovaný je povinen takovou žádost přijmou a věcně ji posoudit s tím, že současně ověří, zda žadatel v době podání žádosti skutečně disponuje platným pobytovým oprávněním. Pokud tomu tak není, musí žalovaný dočasnou ochranu udělit. Žalovaný tak postupem, který zvolil vůči žalobkyni, nerespektuje závěry ustálené judikatury, přestože jsou mu z jiných řízení známy. 6. Žalobkyně se pak vymezila i vůči opakující se argumentaci žalovaného, že závěry rozsudku 1 Azs 174/2024 již nelze použít, protože bylo přijato nové prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 z 15. 7. 2025, o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím EU 2022/382, jež bylo publikováno v Úředním věstníku Evropské unie 24. 7. 2025 a nabylo platnosti 13. 8. 2025 (dále jen „prováděcí rozhodnutí 2025/1460“). Ze strany zdejšího soudu bylo opakovaně judikováno, že nové prováděcí rozhodnutí 2025/1460 není způsobilé změnit ustálenou judikaturu NSS – k tomu žalobkyně uvedla rozsudek NSS ze dne 13. 10. 2025, č. j. 10 A 124/2025-29. 7. Žalobkyně podala také návrh na vydání předběžného opatření a návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. V samostatném podání nesouhlasil také s návrhem žalobkyně na předběžné opatření a s jejím návrhem na přiznání odkladného účinku. 9. Žalovaný připustil, že s ohledem na závěry Soudního dvora EU, přijaté v rozsudku Krasiliva, je žaloba přípustná. 10. Žalovaný dohledal v databázi Temporary Protection Platform, která členským státům slouží k výměně informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany, že zde žalobkyně stále figuruje jako držitelka dočasné ochrany v Maďarsku. O tom dle žalovaného svědčí znak „tp“ uvedený v rubrice „Type of protection“. Označení „tp“ je zkratkou pro „Temporary protection“ a používá se tam, kde je cizinec dosud držitelem pobytového oprávnění z titulu dočasné ochrany. Žalobkyně sice doložila vzdání se dočasné ochrany prohlášením na maďarském formuláři, na němž je ofocen i průkaz k pobytu v Maďarsku. Její prohlášení však aktuálně nekoresponduje s údaji ve vnitrostátním maďarském systému, odkud se data přenášejí přímo do Temporary Protection Platform. Žalovaný příčinu tohoto stavu považuje za nerozhodnou, pro naplnění důvodu nepřijatelnosti je stěžejní, že pobytové oprávnění z titulu dočasné ochrany už žalobkyně v minulosti získala v jiném členském státě. 11. Žalovaný současně zopakoval své obsáhlé vyjádření, které v podobných případech podává a průběžně jej také aktualizuje. Soudu je z úřední činnosti známo, že totožný právní názor žalovaný zastával např. ve skutkově obdobném řízení sp. zn. 6 A 93/2025 či 6 A 94/2025. I v tomto řízení žalovaný tvrdí, že žádost je nepřijatelná, nesouhlasí s tím, že jeho postup je v rozporu s unijním právem a nesouhlasí se závěry, které v návaznosti na rozsudek Krasiliva zastává NSS v tzv. „dubnové judikatuře“ z tohoto roku - konkrétně v rozsudcích ze dne 1. 4. 2025, č. j. 5 Azs 273/2023-27, č. 4683/2025 Sb. NSS, a ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 336/2024-42 a 1 Azs 174/2024-42. Tyto prvotní závěry pak převzaly i další senáty NSS (např. rozsudky ze dne 8. 4. 2025, č. j. 9 Azs 20/202437, ze dne 17. 4. 2025, č. j. 2 Azs 271/202443, ze dne 24. 4. 2025, č. j. 10 Azs 4/202549, ze dne 25. 4. 2025, č. j. 5 Azs 217/202336, a následující). 12. Konkrétně neobstojí závěr vyslovený v rozsudku sp. zn. 1 Azs 336/2024, neboť červnové rozhodnutí o prodloužení dočasné ochrany obsahuje oproti tomu minulému ve vztahu k druhotným pobytům žadatelů odmítavý postoj. Právo „druhotného pobytu“, tedy možnost žadatele vybrat si pro čerpání dílčích práv z dočasné ochrany další stát, ze směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice“) nevyplývá a nelze jej nad její rámec dovozovat z obsahu prováděcího rozhodnutí, které má ve vztahu ke směrnici pouze upřesňující charakter. Replika žalobkyně 13. V replice žalobkyně rozvedla své žalobní námitky a polemizovala s argumenty žalovaného. Posouzení věci Městským soudem v Praze Přípustnost žaloby 14. Městský soud posoudil, zda je zásah žalovaného nezákonný, a vycházel přitom ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). 15. Soud rozhodoval v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání. Povinnost nařídit jednání za účelem provedení dokazování je v soudním řádu správním stanovena v § 77 odst. 1 s. ř. s. Toto ustanovení je součástí úpravy, která se týká řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Systematickým výkladem a v souladu s principem racionálního zákonodárce lze proto dojít k závěru, že povinnost nařídit jednání za tímto ú