6 A 78/2025 – Městský soud v Praze

6 A 78/2025- 33 - text 8 6 A 78/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudců JUDr. Hany Kadaňové, Ph. D. a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: X. X., nar. X., státní příslušnost Ukrajina zastoupen Organizací pro pomoc uprchlíkům, z.s. sídlem Poděbradská 173/5, Praha 9 žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím ve vrácení žádosti žalobce o dočasnou ochranu ze dne 27. 6. 2025 jako nepřijatelné takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze dne 8. 7. 2025 domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícího ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu z důvodu dle ust. § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 65/2022 Sb.”), kdy žádost podal dne 27. 6. 2025. Žalobce požaduje, aby soud určil, že vrácení žádosti bylo nezákonné, a aby žalovanému zakázal pokračovat v porušování práv žalobce a přikázal mu obnovit stav před vrácením žádosti. 2. Ke skutkovému stavu žalobce shrnuje, že je občanem Ukrajiny, od 14. 1. do 13. 4. 2022 byl držitelem krátkodobého víza za účelem zaměstnání, Ukrajinu opustil před vypuknutím války dne 15. 1. 2022, tedy před 24. 2. 2022, který je Prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022 (dále jen „prováděcí rozhodnutí) určen jako den počátku ruské invaze na Ukrajinu a den rozhodující pro nárok na dočasnou ochranu. Žalobce následně v ČR získal dočasnou ochranu, která mu byla udělena s platností od 5. 4. 2022 do 31. 3. 2023. Žalobce se registroval k jejímu prodloužení. Dne 28. 3. 2023 však odcestoval na Ukrajinu, kvůli pohřbu své manželky, která zemřela dne 26. 3. 2023. Na Ukrajině pak setrval do 26. 6. 2023, kdy přes Polsko odletěl do USA, kde získal status dočasně tolerované osoby, tzv. „Paroled“ s platností do 24. 6. 2025. Následně odcestoval do ČR, kde znovu požádal o dočasnou ochranu, a to dne 27. 6. 2025. 3. Žalobce s odkazem na judikaturu správních soudů uvádí, že výluka soudního přezkumu zakotvená v ust. § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb. je v rozporu s právem EU, žaloba je tudíž přípustná. 4. Dále žalobce odkazuje na čl. 2 prováděcího rozhodnutí, které vymezuje vysídlené osoby, na něž se vztahuje dočasná ochrana, tak, že musí jít a) buď o ukrajinské státní příslušníky pobývající na Ukrajině před 24. 2. 2022; nebo b) o osoby bez státní příslušnosti a státní příslušníky třetích zemí jiných než Ukrajiny, kterým byla před 24. 2. 2022 poskytnuta mezinárodní ochrana nebo odpovídající vnitrostátní ochrana na Ukrajině, a nebo o rodinné příslušníky osob uvedených v písm. a) a b). 5. Žalobce si je vědom, že pod definici prováděcího rozhodnutí nespadá. Upozorňuje však na bod 14 odůvodnění prováděcího rozhodnutí, v němž Komise členské státy vybízí, aby zvážily rozšíření dočasné ochrany zejména na osoby, které z Ukrajiny uprchly krátce před 24. 2. 2022 v důsledku nárůstu napětí nebo které se těsně před tímto datem ocitly na území Unie nebo jiné třetí země (například na dovolené nebo z pracovních či rodinných důvodů) a v důsledku ozbrojeného konfliktu se na Ukrajinu nemohou vrátit. Důvodem je, že se tyto osoby v současné situaci v žádném případě nebudou moci vrátit na Ukrajinu, která je jejich zemí původu nebo útočištěm. Alternativou je poskytnout jim okamžitý přístup k azylovému řízení a jejich případy upřednostnit, jelikož tito lidé potřebují okamžitou ochranu stejně jako Ukrajinci, kteří uprchli dne 24. února. 6. Žalobce opustil Ukrajinu před zahájením vojenské invaze, nicméně dočasná ochrana mu v dubnu 2022 byla bez problémů udělena. I v rámci principu právní jistoty by měl žalovaný k jeho nynější žádosti o dočasnou ochranu ze dne 27. 6. 2025 přistupovat stejně jako v roce 2022. Pro úplnost žalobce dodává, že od minulého udělení dočasné ochrany v ČR neměl udělenou dočasnou ochranu, vízum ani jiné pobytové oprávnění v jiném státě, ani o dočasnou ochranu, vízum či pobytové oprávnění v jiném státě nežádal (kromě již ukončeného „Paroled“ v USA). 7. Žalobce navíc v průběhu války na Ukrajinu opětovně vycestoval (kvůli pohřbu své manželky), a následně opět odjel kvůli válce, a proto se jedná o vysídlenou osobu ve smyslu čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady. Žalobce tedy má za to, že by žalovaný měl jeho žádost posoudit a dočasnou ochranu mu podruhé udělit. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Má za to, že u žalobce nejsou splněny podmínky uvedené v § 3 zákona č. 65/2022 Sb., tedy, že není osobou, na kterou se vztahuje prováděcí rozhodnutí, a jeho žádost o dočasnou ochranu je nepřijatelná z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. b) téhož zákona. Žalobce sám do žádosti uvedl, že přede dnem 24. 2. 2022 pobýval na území České republiky, a nikoliv na Ukrajině. To navíc vyplývá i z cestovního pasu žalobce, v němž je vyznačeno krátkodobé (schengenské) vízum udělené žalobci českou republikou za účelem zaměstnání. A z otisků přechodových razítek je zřejmé, že žalobce tohoto krátkodobého víza využil k cestě na území států Schengenského prostoru již dne 15. 1. 2022 a od té doby Schengenský prostor neopustil. 9. Dle žalovaného žalobce není tzv. vysídlenou osobou, za kterou čl. 2 písm. c) směrnice Rady (ES) č. 2001/55/ES (dále též „směrnice o dočasné ochraně“) považuje státní občany třetích států nebo osoby bez státní příslušnosti, které musely opustit zemi původu nebo z ní byli evakuováni a nemohou se s ohledem na stávající situaci v zemi vrátit za bezpečných a trvalých podmínek. Zejména se jedná o osoby, které opustily území ozbrojených konfliktů nebo endemického násilí. Za osobu vysídlenou je možné považovat pouze tu osobu, která zemi původu opustila v důsledku situace, která v této zemi nastala, například v důsledku ozbrojeného konfliktu. Mezi situací v zemi původu a jejím opuštěním tedy musí existovat příčinná souvislost. Jedině tak může být pro účely směrnice o dočasné ochraně považována za osobu vysídlenou, která má nárok na poskytnutí dočasné ochrany. Na udělení dočasné ochrany podle směrnice o dočasné ochraně tak v zásadě nemají nárok ti občané Ukrajiny, kteří se před 24. 2. 2022 nacházeli mimo území Ukrajiny ať už z důvodu práce, studia, dovolené, rodinných či zdravotních důvodů apod. V případě žalobce tedy popsaná příčinná souvislost dána není, neboť ten opustil Ukrajinu nikoliv v důsledku probíhajícího ozbrojeného konfliktu, ale již dříve z jiných důvodů. Konkrétně 15. 1. 2022 na základě krátkodobého víza uděleného za účelem zaměstnání. 10. Žalovaný na podporu své argumentace citoval z dokumentu vypracovaného Komisí EU a nazvaného „Operační pokyny k provádění prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana“ . Jde o sdělení Komise č. 2022/C 126 I/01. Dle něj na dočasnou ochranu podle směrnice o dočasné ochraně nebo na odpovídající ochranu podle vnitrostátního práva nemají nárok ukrajinští státní příslušníci pobývající na Ukrajině, kteří byli vysídleni z Ukrajiny před 24. 2. 2022 nebo se před tímto datem nacházeli mimo Ukrajinu, například z důvodu práce, studia, dovolené, rodinných důvodů, kvůli zdravotním prohlídkám nebo z jiných důvodů. Soudní přezkum 11. Městský soud v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal popsaný skutkový děj. Vycházel při tom ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). 12. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem souhlasili, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Veškeré podklady a listiny, z nichž soud vycházel a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy v žalobcem i žalovaným doložených písemnostech, které byly oběma stranám předem známy, a nebylo navrženo provedení dalších důkazních prostředků. 13. Úvodem soud uvádí, že žaloba v této věci je přípustná, jelikož Soudní dvůr EU ve věci Krasiliva dovodil, že čl. 47 Listiny základních práv EU vyžaduje, aby osoba žádající o dočasnou ochranu ve smyslu směrnice o dočasné ochraně měla přístup k účinné soudní ochraně. Ust. § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb. je rozporný s čl. 47 Listiny základních práv EU, soud proto neaplikoval soudní výluku dle uvedeného ustanovení. 14. Žaloba není důvodná. 15. Mezi stranami není sporné, že žalobce opustil území Ukrajiny před 24. 2. 2022, konkrétně dne 15. 1. 2022, kdy odcestoval z Ukrajiny do České republiky poté, co mu dne 14.