6 A 88/2025 – Městský soud v Praze

6 A 88/2025- 55 - text 12 6 A 88/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobkyně: X. X., narozená X, státní příslušnost Ukrajina bytem X zastoupená advokátem JUDr. Jiřím Pokorným, Ph.D. sídlem Blanická 1008/28, Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 – Holešovice v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobkyně pro nepřijatelnost dne 16. 7. 2025, o návrhu žalobkyně na nařízení předběžného opatření, takto: I. Zásah žalovaného spočívající ve vrácení žádosti žalobkyně o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 16. 7. 2025 jako nepřijatelné byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobkyně o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 16. 7. 2025 jako nepřijatelné. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 21 744 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Jiřího Pokorného, Ph.D., advokáta. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně je občankou Ukrajiny. Dne 16. 7. 2025 požádala v Česku o dočasnou ochranu podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“). Tuto žádost žalovaný dne 16. 7. 2025 označil jako nepřijatelnou. Žalobkyně totiž dle něj získala dočasnou ochranu nebo jinou mezinárodní ochranu v jiném členském státě Evropské unie (konkrétně ve Francouzské republice). Nepřijatelnost žádosti žalovaný vyznačil přímo v jejím tiskopisu. Žalobkyně se žalobou podanou v tomto řízení domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Nezákonnost zásahu žalobkyně spatřuje ve vrácení její žádosti o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 16. 7. 2025, evidované pod č. j. OAM-0397882/DO-2025, jako nepřijatelné z toho důvodu, že žalobkyně získala dočasnou ochranu v jiném členském státě Evropské unie. Žalobkyně zároveň požaduje, aby soud přikázal žalovanému obnovit stav před vrácením nepřijatelné žádosti. II. Žaloba 2. Po vypuknutí ozbrojeného konfliktu v roce 2022 žalobkyně jako občanka Ukrajiny uprchla se svou matkou do Francie, kde 4. 5. 2022 požádala o dočasnou ochranu. Žalobkyně s rodinou (matkou a sestrou) pobývala ve Francii téměř rok. Současně však studovala na Ukrajině, protože její univerzita zavedla kombinovanou (prezenčně-distanční) výuku. Žalobkyně z toho důvodu na přelomu roku 2022-2023 na Ukrajinu dojížděla. Délka cestování oběma směry byla pro žalobkyni nezvladatelná, žalobkyně se proto rozhodla na Ukrajinu vrátit trvale, neboť se bezpečnostní situace v zemi v té době jevila relativně stabilní. Na jaře a v létě roku 2025 se ale bezpečnostní situace v Kyjevě, kde žalobkyně žila, dramaticky zhoršila – téměř každou noc docházelo k masivním raketovým a dronovým útokům. Žalobkyně Ukrajinu okamžitě neopustila, protože dokončovala vysokou školu. V období od května do poloviny července 2025 čelila čtvrť žalobkyně sérii útoků. Po jednom z nich se proto žalobkyně přesunula do Česka, kde se rozhodla společně bydlet se svým snoubencem, který zde požívá dočasnou ochranu od roku 2024. 3. Dne 16. 7. 2025 se tak žalobkyně dostavila do Krajského asistenčního centra pomoci Ukrajincům (KACPU) v Praze a podala žádost o udělení dočasné ochrany (dále jen „žádost“). Žalovaný však její žádost označil za nepřijatelnou. A to z toho důvodu, že žalobkyně získala dočasnou ochranu již v jiném členském státě Evropské unie. Žalobkyně se přesto domnívá, že splňuje podmínky pro udělení dočasné ochrany v Česku. Její žádost měla být posouzena ve správním řízení, nikoli vyhodnocena žalovaným jako nepřijatelná. Vyznačení nepřijatelnosti na žádosti žalobkyně je ze strany žalovaného nezákonným zásahem. 4. Žalobkyně předně uvedla, že žaloba je přípustná. Institut nepřijatelnosti žádosti, který byl ustanovením § 5 odst. 2 Lex Ukrajina v rámci problematiky dočasných ochran nově zaveden do českého právního řádu, je v rozporu s právem Evropské unie, konkrétně s obsahem směrnice Rady č. 2001/55/ES ze dne 20. 7. 2001, o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice“). Směrnice totiž zná pouze důvody pro zamítnutí žádosti (srov. čl. 28 směrnice). Obsah směrnice v tomto ohledu odrážela před účinností Lex Ukrajina i tehdejší vnitrostátní právní úprava. Současná praxe, kdy žalovaný nad rámec postupu obsaženého ve směrnici meritorně posuzuje žádost dle Lex Ukrajina tak, že pouze konstatuje její nepřijatelnost, je nepřípustná. Pokud má být žalobkyně jako žadatelka z poskytnutí dočasné ochrany vyloučena, má se tak stát na základě správního rozhodnutí o zamítnutí žádosti. Je tedy nepřípustné, aby byl soudní přezkum o nepřijatelnosti žádosti vyloučen. Nepřípustnost výluky ze soudního přezkumu jednoznačně potvrdil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 27. 2. 2025 ve věci C-753/23 Krasiliva (dále jen „rozsudek Krasiliva”). Na jeho právní názor navázal Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-24. V něm Nejvyšší správní soud výslovně uvedl, že výluka soudního přezkumu dle § 5 odst. 2 Lex Ukrajina je neslučitelná s právem EU. 5. Žalobkyně pak ve vztahu k samotné nezákonnosti tvrzeného zásahu odkázala na závěry uvedené v rozsudku Krasiliva a v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2024, č. j. 10 Azs 151/2024-28, ze dne 2. 4. 2025, č. j. 5 Azs 272/2023-31 a v rozsudku 1 Azs 174/2024. Její žádost nemůže být považována za nepřijatelnou pouze proto, že jako vysídlená osoba v minulosti obdržela dočasnou ochranu v jiném členském státě EU. Postup, který dle Lex Ukrajina zvolil žalovaný, je v rozporu s čl. 28 směrnice, s čl. 15 preambule prováděcího rozhodnutí a s čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „prováděcí rozhodnutí“). 6. Žalobkyně současně podala návrh na vydání předběžného nařízení. Usnesením ze dne 12. 8. 2025, č. j. 6 A 88/2025-30 byl tento návrh soudem zamítnut. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. 8. Žalovaný připustil, že s ohledem na závěry Soudního dvora EU, přijaté v rozsudku Krasiliva, je žaloba přípustná. 9. Žalovaný je přesvědčen, že žalobkyně stále požívá dočasnou ochranu ve Francii. To dle jeho názoru vyplývá z informací, které žalovaný dohledal v databázi Temporary Protection Platform, která členským státům slouží k výměně informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany. Žalobkyně měla ostatně tuto skutečnost sama potvrdit, když takovou informaci uvedla v tiskopisu žádosti. To žalovanému postačovalo k tomu, aby žádost označil za nepřijatelnou dle § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina. Žalobkyně navíc v žádosti neuvedla, že by byl na území Česka přítomný některý z jejích rodinných příslušníků. Žalovaný proto ani neuvažoval, zda jsou naplněny podmínky pro udělení dočasné ochrany z důvodu slučování rodin či z důvodu zřetele hodných ve smyslu § 51 a 52 Lex Ukrajina. V úvahu tedy nepřipadalo nic jiného než vyhodnotit žádost jako nepřijatelnou. 10. Žalovaný současně zopakoval své obsáhlé vyjádření, které v podobných případech podává a průběžně jej také aktualizuje. Soudu je z úřední činnosti známo, že totožný právní názor žalovaný zastával např. ve skutkově obdobném řízení sp. zn. 6 A 87/2025 či 10 A 91/2025. I v tomto řízení žalovaný tvrdí, že žádost je nepřijatelná, nesouhlasí s tím, že jeho postup je v rozporu s unijním právem a nesouhlasí se závěry, které v návaznosti na rozsudek Krasiliva zastává Nejvyšší správní soud v tzv. „dubnové judikatuře“ z tohoto roku. Konkrétně neobstojí závěr vyslovený v rozsudku ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 336/2024-42, neboť červnové rozhodnutí o prodloužení dočasné ochrany obsahuje oproti tomu tomu minulému ve vztahu k druhotným pobytům žadatelů odmítavý postoj. Právo „druhotného pobytu“, tedy možnost žadatele vybrat si pro čerpání dílčích práv z dočasné ochrany další stát, ze směrnice nevyplývá a nelze jej nad její rámec dovozovat z obsahu prováděcího rozhodnutí, které má ve vztahu ke směrnici pouze upřesňující charakter. 11. Žalovaný nesouhlasil také s vyloučením aplikace článku 11 směrnice, které bylo všemi členskými státy dne 4. 3. 2022 dohodnuto v dokumentu Generálního Sekretariátu Rady č. 6826/22. Z vyloučení přerozdělovacího mechanismu žadatelů, obsaženého v čl. 11 směrnice, totiž nelze automaticky vyvozovat, že okruh