— Nejvyšší správní soud

6 Af 6/2025- 32 - text 8 6 Af 6/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: Mgr. M. D., proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2024, č.j. 33202/24/5200-10423-711333, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2024, č.j. 33202/24/5200-10423-711333, kterým byl k odvolání žalobce platební výměr vydaný Finančním úřadem pro hlavní město Prahu ze dne 5. 5. 2023, č.j. 4342313/23/2009-51524-111041 (dále též „platební výměr“), jímž byla žalobci vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2022 ve výši 0 Kč, vyměřena daňová ztráta ve výši 0 Kč a vyměřen daňový bonus podle ustanovení § 35c zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), ve výši 18.454 Kč, změněn tak, že byla změněna výše daňového bonusu na částku ve výši 23.094 Kč. [2] Žalobce v podané žalobě namítal, že postup správce daně je nesprávný, nezákonný a že má nárok na daňový bonus ve výši 29.412 Kč. Ke skutkovému stavu věci uvedl, že ve zdaňovacím období roku 2022 měl tři dcery: Z. D., nar. X, označenou v napadeném rozhodnutí jako „dcera 2“ (dále jen „dcera 2“), K. D., nar. X, označenou v napadeném rozhodnutí jako „dcera 1“ (dále jen „dcera 1“), a M. K., nar. X, označenou v napadeném rozhodnutí jako „dcera 3“ (dále jen „dcera 3“). Na všechny tyto děti uplatnil v daňovém přiznání daňové zvýhodnění podle ustanovení § 35c zákona o daních z příjmů, a to tak, že na prvním řádku jako první dítě uvedl dceru 3 pro období 4 měsíců, které následně upravil na 6 měsíců, na druhém řádku jako druhé dítě dceru 2 s počtem 12 měsíců a na třetím řádku jako třetí dítě dceru 1 s počtem 12 měsíců. Zdůraznil, že obě daňová přiznání (řádné ze dne 29. 4. 2023 i dodatečné opravné ze dne 6. 5. 2023) byla vyplněna na elektronickém formuláři přístupném z portálu správce daně mojedane.cz s automatickou kontrolou správnosti a konzistence vkládaných dat. Tento formulář při daném postupu, kdy nejmladší dítě uvedl na prvním řádku s odpovídajícím počtem měsíců, neindikoval žádnou chybu. [3] Žalobce namítal, že ustanovení § 35c zákona o daních z příjmů neobsahuje žádné omezení, které by bránilo uvést dítě narozené v průběhu zdaňovacího období na prvním místě (jako první dítě) se zvýhodněním 15.204 Kč (ročně), a další starší děti uvést na další řádky se zvýhodněním 22.320 Kč, resp. 27.870 Kč. Dle žalobce předmětné ustanovení výslovně umožňuje získat daňové zvýhodnění na vyživované dítě již v kalendářním měsíci, ve kterém se dítě narodilo, přičemž je logické, že pokud se dítě nenarodí v lednu kalendářního roku, tak poplatník nebude moci čerpat zvýhodnění v plné výši. Namítl, že správce daně není oprávněn proti vůli daňového subjektu pořadí dětí v rámci uplatněného daňového bonusu svévolně měnit a uměle tím snižovat výši bonusu. Dle žalobce zákon o daních z příjmů neobsahuje žádné ustanovení, které by bránilo daňovému subjektu uplatnit tento bonus způsobem, jakým tak učinil on v daňovém přiznání. Konstatoval, že uvedení nejmladšího dítěte jako prvního dítěte pro účely daňového zvýhodnění je zcela legitimním způsobem, jak rodiny s více dětmi mohou dosáhnout daňového zvýhodnění v optimální výši. Zákon o daních z příjmů pak nestanovuje ani pořadí dětí v rámci uplatněného daňového bonusu, které by pro daňový subjekt a správce daně bylo závazné. Dle žalobce tak správce daně svým postupem porušil princip enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, čímž porušil práva žalobce a jeho oprávněné zájmy. [4] Dále žalobce namítal, že jediné zákonné omezení týkající se poskytnutí daňového zvýhodnění za vyživované dítě narozené v průběhu posuzovaného zdaňovacího období je zakotveno v ustanovení § 35c odst. 10 zákona o daních z příjmů, přičemž spočívá v tom, že u dítěte narozeného v průběhu posuzovaného zdaňovacího období daňový subjekt nesmí uvést větší počet měsíců, než kolik toto dítě v kalendářním roce skutečně vyživoval; nic mu ale dle žalobce nebrání toto dítě uvést na prvním místě. [5] Rovněž namítal, že větu, „je-li v jedné společně hospodařící domácnosti více vyživovaných dětí poplatníka, posuzují se pro účely tohoto ustanovení dohromady,“ je třeba vykládat tak, že pouze jeden z vyživujících rodičů může za identické období daňové zvýhodnění uplatnit. Namítl, že výklad ustanovení § 35c zákona o daních z příjmů učiněný žalovaným, že je napřed nutno plně využít (v délce 12 měsíců) daňové zvýhodnění na první, resp. druhé dítě, je neudržitelný, neboť rodiče mají plnou autonomii v určení, zda, na které dítě a v jakém rozsahu daňové zvýhodnění uplatní, pochopitelně při dodržení podmínky, že na dané dítě za identické období nebudou zvýhodnění čerpat oba naráz. [6] Žalovaný v písemném vyjádření k podané žalobě navrhoval její zamítnutí. K výkladu ustanovení § 35c zákona o daních z příjmů žalovaný uvedl, že v průběhu zdaňovacího období roku 2022 došlo u žalobce k navýšení počtu vyživovaných dětí ve smyslu ustanovení § 35c odst. 6 zákona o daních z příjmů, když se v červenci 2022 žalobci narodila dcera 3. Dle ustanovení § 35c odst. 1 téhož zákona pak platí, že pro účely tohoto ustanovení se děti posuzují dohromady. Z uvedeného dle žalovaného vyplývá, že v období od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 mohl žalobce uplatnit daňové zvýhodnění pouze ve vztahu k dceři 1 a dceři 2, ve vztahu k dceři 3 tak mohl učinit až od 1. 7. 2022. V rámci posuzovaného zdaňovacího období měl žalobce v období od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 dvě vyživované děti a až od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022 tři vyživované děti. Žalobci tak vznikl nárok na uplatnění daňového zvýhodnění za zdaňovací období 2022 na dceru 1 ve výši 12/12 na jedno dítě (tj. 15.204 Kč), na dceru 2 ve výši 12/12 na druhé dítě (tj. 22.320 Kč) a na dceru 3 ve výši 6/12 na třetí dítě (tj. 13.920 Kč), celkem tedy ve výši 51.444 Kč. Žalovaný konstatoval, že souhlasí s tím, že je na žalobci, zda a na které dítě si daňové zvýhodnění uplatní a že si v rámci svého daňového přiznání může zvolit pořadí vyživovaných dětí, ovšem za současného dodržení podmínky, že děti jsou pro tyto účely posuzovány dohromady. Jelikož žalobce mohl uplatit daňové zvýhodnění na třetí dítě jen po dobu 6 měsíců v rámci posuzovaného zdaňovacího období, po které své tři děti skutečně vyživoval, žalovaný uzavřel, že předtím musel nutně využít daňové zvýhodnění v délce 12 měsíců na první, resp. druhé dítě. V této souvislosti žalovaný odkázal na důvodovou zprávu k zákonu č. 267/2014 Sb., kterým bylo novelizováno ustanovení § 35c zákona o daních z příjmů, z níž plyne, že dítě narozené v průběhu roku je posuzováno za poměrnou dobu dle svého pořadí, resp. pokud dítě v přechozím pořadí přestane být vyživovaným dítětem, dítě s vyšším pořadím automaticky „spadne“ za poměrnou část období do nižšího pořadí. Tuto argumentaci lze dle žalovaného analogicky využít i za situace, kdy v průběhu zdaňovacího období dojde k navýšení počtu vyživovaných dětí. [7] K námitkám ohledně optimalizace daňového zvýhodnění žalovaný uvedl, že je přesvědčen, že si žalobce nemohl uplatnit nejvyšší daňové zvýhodnění (na třetí a další dítě) na dceru 1 i za období, ve kterém tři děti nevyživoval (tj. za období od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022). Uvedl, že daňové zvýhodnění lze uplatnit i jiným než popsaným způsobem. V nyní projednávaném případě je možné uplatnit daňové zvýhodnění na dceru 1 za část zdaňovacího období od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 ve výši 6/12 na jedno dítě (tj. 7.602 Kč) a za část zdaňovací období od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022 ve výši 6/12 na třetí dítě (tj. 13.920 Kč), na dceru 2 ve výši 12/12 na druhé dítě (tj. 22.320 Kč) a na dceru 3 ve výši 6/12 na jedno dítě (tj. 7.602 Kč), celkem tedy ve výši 51.444 Kč. Dle žalovaného tak není rozhodující, které z výše uvedeného pořadí je použito, neboť částka nároku na daňové zvýhodnění je stále stejná; vždy je však nutné reflektovat počet vyživovaných dětí v daném období. Uvedl, že je přesvědčen, že posuzované ustanovení § 35c zákona o daních z příjmů má za cíl přinášet daňová zvýhodnění rodinám s dětmi za podmínek v tomto ustanovení uvedených, ovšem úmyslem zákonodárce nebylo dávat daňovým subjektům v těchto případech na výběr, která varianta je pro ně ekonomicky nejvýhodnější, jak tvrdil žalobce. [8] Při ústním jednání konaném před soudem dne 11. 9. 2025 setrvali účastníci řízení na svých dříve uplatněných argumentech. [9] Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: [10] Dne 29. 4. 2023 podal žalobce daňové přiznání k dani z příjmů z fyzických osob za zdaňovací období roku 2022, v němž mimo