6 Af 7/2025 – Městský soud v Praze

6 Af 7/2025- 48 - text pokračování - 16 - 6 Af 7/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: smart program s. r. o., IČ 09110739 sídlem Anenská 186/5, Praha 1 zastoupená advokátem JUDr. Jakubem Hlínou, LL.M. sídlem Havlíčkova 1680 /13, Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2025, č. j.: 272/25/5300-21441-711671 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Shrnutí skutkového stavu [1] Dne 21. 2. 2022 byla u žalobce zahájena daňová kontrola ve vztahu k dani z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za zdaňovací období listopad 2021. Cílem bylo prověřit, zda je žalobcem uplatněný nárok na odpočet DPH za dané zdaňovací období oprávněný, a zda je tak dodržen soulad s ust. § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“ nebo „zákon o dani z přidané hodnoty“). Jednalo se o odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění od dodavatele TOZDE s. r. o. (dále jen „TOZDE“ nebo jen obecně „dodavatel“). [2] Žalobce uvádí výčet následujících jedenácti daňových dokladů, které přijal od společnosti TOZDE s. r. o.: č. 21 FV0077, č. 21 FV0078, č. 21 FV0079, č. 21 FV0080, č. 21 FV0081, č. 21 FV0082, č. 21 FV0083, č. 21 FV0085, č. 21 FV0086, č. 21 FV0089, č. 21 FV0090. [3] Žalobce správci daně poskytl také svoji evidenci pro účely DPH a rámcovou smlouvu, kterou uzavřel s dodavatelem TOZDE s. r. o. [4] Správce daně následně žalobce prostřednictvím výzvy k prokázání skutečností ze dne 21. 6. 2022, č. j. 5531802/22/2011-60563-109103 (dále též „Výzva I“), vyzval, aby mu předložil další podklady pro účely daňové kontroly. V reakci na tuto výzvu zaslal žalobce dne 22. 7. 2022 správci daně další „rozsáhlé penzum důkazních prostředků“ – dodací listy k výše uvedeným daňovým dokladům, příjmové pokladní doklady (k dosvědčení proplacení daňových dokladů), daňové doklady vystavené na vrub odběratelů žalobce (k dosvědčení užití plnění přijatých na vstupu od společnosti TOZDE s. r. o., a to v rámci ekonomické činnosti žalobce). [5] Správce daně dne 21. 11. 2022 žalobce znovu vyzval k prokázání předmětných skutečností, a to výzvou ze dne 16. 11. 2022, č. j. 8466506/22/2011-60563-109103 (dále též „Výzva II“). Žalobce reagoval na tuto výzvu podáním ze dne 6. 1. 2023, ve kterém podrobně rozvedl svoji argumentaci, kterou zdůvodnil, že jím uplatňovaný nárok na odpočet DPH nemá být již nadále správcem daně rozporován. Žalobce uvádí, že správce daně následně částečně pozměnil své předešlé závěry obsažené ve Výzvě II, a to zejména co do užití plnění k ekonomickým činnostem a v části i co do rozsahu plnění. [6] Následně žalobce dne 22. 6. 2023 obdržel Dosavadní výsledek kontrolního zjištění ze dne 21. 6. 2023, s č. j. 5640858/23/2011-60563-109103. Jeho obsahem bylo shrnutí dosavadních zjištění správce daně v průběhu daňové kontroly. [7] Ukončení daňové kontroly bylo žalobci oznámeno dne 11. 12. 2023, a to oznámením o ukončení daňové kontroly ze dne 8. 12. 2023, č. j. 9141070/23/2011-60563-109103. Zároveň žalobce obdržel i zprávu o daňové kontrole ze dne 8. 12. 2023, č. j. 9141069/23/2011-60563-109103 (dále též „Zpráva o DK“). Tato Zpráva o DK obsahovala závěr správce daně, že nebylo ze strany žalobce prokázáno splnění podmínek pro nárok na odpočet DPH z předmětných plnění od společnosti TOZDE s. r. o., která byl uvedena ve výše vyčtených daňových dokladech. Žalobce cituje správce daně: „daňový subjekt nedostál své důkazní povinnosti ve smyslu ustanovení § 92 odst. 3 daňového řádu a neprokázal splnění podmínek pro uplatnění nároku na odpočet daně dle ustanovení § 72 a § 73 zákona o DPH.“ Správce daně rovněž uvedl, že „daňový subjekt neprokázal, že předmětná plnění přijal od deklarovaného dodavatele, resp. od jiné osoby v postavení plátce DPH. U faktur č. 21FV0081 a č. 21FV0082 současně nebyl prokázán faktický rozsah plnění, tedy náležitost daňového dokladu ve smyslu ustanovení § 29 odst. 1 písm. f) zákona o DPH.“ [8] Správce daně vyšel ze zjištění, že splnění podmínky přijetí plnění od společnosti TOZDE (resp. od jiné osoby, která by byla v postavení plátce DPH) nebylo žalobcem prokázáno u žádného z plnění uvedených na předložených jedenácti daňových dokladech (viz bod 2). Rozsah plnění nebyl dle správce daně prokázán u plnění na daňových dokladech č. 21FV0081 a č. 21FV0082. [9] V návaznosti na výše uvedené závěry správce daně byl žalobci vystaven Platební výměr, ve kterém mu správce daně vyměřil DPH navýšenou o příslušnou částku oproti částce uvedené žalobcem v podaném daňovém přiznání. Proti platebnímu výměru podal žalobce odvolání, které zamítl žalovaný napadeným rozhodnutím. II. Obsah žaloby [10] Dle žalobce je podstatou daného sporu otázka, jestli žalobce splnil podmínky, které ve vztahu k uplatněným nárokům na odpočet DPH stanoví § 72 a § 73 ZDPH. [11] Žalobce zdůrazňuje, že spor „je tedy veden pouze ohledně plnění uvedených na dokladech od dodavatele TOZDE, u nichž byl žalobci nárok na odpočet odepřen pouze z důvodu údajného nesplnění hmotněprávní podmínky přijetí plnění od deklarovaného dodavatele či jiné osoby v postavení plátce DPH (…)“. Dodává, že „[o]statní podmínky nároku na odpočet (…), zejm. pak fakticita plnění a užití plnění k ekonomickým činnostem, má žalovaný za prokázané a předmětem sporu tedy nejsou“. [12] Žalobce uvádí, že unesl důkazní břemeno, které mu ukládá ust. § 92 odst. 3 a 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“). Je přesvědčen, že dostatečně doložil přijetí plnění od osoby v postavení plátce DPH a prokázal rozsah plnění. Namítá, že orgány finanční správy neunesly důkazní břemeno ohledně existence pochybností ve smyslu ust. § 92 odst. 5 DŘ. Žalobce podotýká, že splnění formálních podmínek předmětného nároku je nesporné. Uvádí, že jak správce daně uvedl na str. 5 Zprávy o DK, byly žalobcem formální podmínky nároku splněny. [13] Dle názoru žalobce poskytnuté důkazní prostředky dostatečným způsobem prokazují existenci obchodní spolupráce mezi jím a společností TOZDE (jako dodavatelem). Uvádí, že dodavatel mu vystavil daňové doklady, které patřičně orazítkoval a podepsal. Rovněž tyto doklady obsahují specifikaci plnění a údaj o zaplacení kupní ceny. Žalobce dodává, že předmětná plnění jím byla zaznamenána do účetní a daňové evidence. Odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2022, č. j. 3 Afs 223/2020-66, podle něhož: „[n]akonec, nad rámec výše uvedeného, Nejvyšší správní soud též považuje za velmi zjednodušené tvrzení krajského soudu, že by měl každý daňový subjekt vyžadovat od dodavatelů řádné účetní doklady a zajistit si pro případ potřeby i další důkazní prostředky pro budoucí daňové řízení (…)“. [14] Žalobce rovněž podotýká, že předmětem sporu není ani tak prokázání konkrétní osoby, která je daným dodavatelem, nýbrž otázka, zda byl dodavatel plátcem DPH. Zdůrazňuje důležitost podkladů vztahujících se k plnění na vstupu i k plnění na výstupu, jelikož právě z podkladů ohledně plnění na výstupu dle žalobce jasně vyplývá, že předmětná plnění odebíraná od dodavatele dále poskytoval svým odběratelům. Ve vztahu k unesení důkazního břemene žalovaným žalobce uvádí, že pochybnosti nebyly žalovaným vyvráceny tak, jak to požaduje zákon, judikatura a doktrína. Připomíná, že judikatura vyžaduje označení konkrétních, opodstatněných a v daňovém spise zdokumentovaných skutečností, které by zakládaly vážné a důvodné pochyby ve vztahu k věrohodnosti, úplnosti, průkaznosti a správnosti daných důkazních prostředků. [15] Žalobce se dále vyjádřil také k otázce dodání plnění ze strany společnosti TOZDE. Zdůrazňuje, že důkazní prostředky, které předložil správci daně dostatečně prokazují, že předmětné plnění bylo poskytnuto společností TOZDE. Uvádí, že obchodní spolupráce mezi jím a danou společností měla písemný smluvní základ. Trvá na tom, že tato společnost vůči němu realizovala jedenáct zdanitelných plnění. K jednotlivým plněním byly vystaveny daňové doklady, dodací listy a příjmové pokladní doklady. [16] Žalobce se rovněž vymezuje vůči polemice žalovaného o dobré víře žalobce, o jeho obezřetnosti a dodržování péče řádného hospodáře. Uvádí, že „posuzování dobré víry či obezřetnosti/neobezřetnosti daňového subjektu má své místo (…) toliko v případě odepírání nároku na odpočet pro účast na daňovém podvodu, což je však procesní postup, kterého orgány finanční správy nevyužily (…)“. Namítá tak, že posuzování hmotněprávních podmínek (jako tomu je v tomto případě) spočívá pouze v objektivním zhodnocení toho, zda důkazní prostředky mohou dostatečně prokázat dodání plnění osobou, která je v postavení plátce DPH. Proto se domnívá, že orgány finanční správy jednaly nezákonně. Napadené rozhodnutí považuje žalobce za nepřezkoumat