8 A 100/2025 – Městský soud v Praze

8 A 100/2025- 29 - text 7 č. j. 8A 100/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně I. V., nar. X, st. přísl. Ukrajina bytem X, proti žalovanému Ministerstvo vnitra- OAMP se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu, takto: I. Zásah žalovaného, spočívající v tom, že žalobkyni sdělil, že její žádost o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 19. 11. 2024 vedená pod sp. zn. OAM-0414565/DO-2024 je nepřijatelná byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu, zaevidované pod sp. zn. OAM-0414565/DO-2024. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně je státní příslušnicí Ukrajiny, která dne 19. 11. 2024 požádala v České republice o dočasnou ochranu podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny (dále jen „lex Ukrajina“). Její žádost byla žalovaným označena jako nepřijatelná, a to sdělením ze dne 2. 6. 2025, v němž žalovaný uvedl, že nebylo prokázáno, že žalobkyně je osobou podle § 3 lex Ukrajina. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. V podané žalobě žalobkyně uvedla, že Ukrajinu opustila dne 17. února 2022, tedy týden před datem 24. února 2022, který je podle prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022 určen jako den počátku ruské invaze na Ukrajinu a rozhodný den pro vznik nároku na dočasnou ochranu. Ukrajinu opustila kvůli dlouho plánované dovolené na Jamajce. Vzhledem k vypuknutí konfliktu se obávala návratu, přičemž její zpáteční let byl navíc zrušen. 3. Po několika týdnech se jí podařilo dostat zpět do Evropy, kde požádala o dočasnou ochranu ve Španělsku. Tato jí byla udělena dne 12. května 2022. Po udělení ochrany se rozhodla pro návrat na Ukrajinu, kde zařizovala cestovní doklady pro sebe a svou dceru a finalizovala rozvodové řízení s bývalým manželem. Dne 3. listopadu 2023 se prokazatelně nacházela na území Ukrajiny. 4. Z Ukrajiny opětovně vycestovala dne 17. listopadu 2023, konkrétně opustila město Oděsa, které bylo zasaženo útoky dronů. Následně s dcerou přejela do České republiky, kde bydlí její otec, a požádala o udělení dočasné ochrany. Její žádost byla odmítnuta jako nepřijatelná z důvodu dříve udělené ochrany ve Španělsku. 5. Po pozitivním rozsudku Městského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 3 A 103/2024 správní orgán přehodnotil důvod nepřijatelnosti žádosti žalobkyně a konstatoval, že žalobkyně je osobou, která nepodléhá režimu § 3 zákona č. 65/2022 Sb. 6. Žalobkyně tvrdí, že takový postup představuje nezákonný zásah do jejích práv, neboť je osobou podle § 3 zákona č. 65/2022 Sb. a její žádost měla být věcně posouzena. Odkázala na argumentaci plynoucí z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2025, č. j. 5A 15/2025 s tím, že osoba, která vycestuje na Ukrajinu a pak se vrátí zpět do Schengenského prostoru, splňuje podmínky vysídlení, i když jí původně nesplňovala. Pojem vysídlení ve smyslu čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí rady je třeba vykládat jako jakékoli, a to i opakované opuštění státu k němuž došlo v době od 24. 2. 2022 v důsledku válečného konfliktu. 7. Žalobkyně současně navrhla, aby soud vydal předběžné opatření, kterým žalovanému a rovněž Policii ČR a všem odborům cizinecké Policie uloží povinnost strpět pobyt žalobkyně na území ČR po dobu soudního řízení. 8. Žalovaný ve vyjádření připustil přípustnost žaloby, avšak trval na tom, že postupoval v souladu s § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. Uvedl, že žalobkyně figuruje v systému Temporary Protection Platform jako držitelka dočasné ochrany ve Španělsku. 9. Dále žalovaný uvedl, že k získání dočasné ochrany nepostačuje samotné prokázání ukrajinské státní příslušnosti. Podle jeho názoru musí být prokázáno, že žalobkyně spadá do některé ze skupin osob, na které se vztahuje rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. 3. 2022. Toto rozhodnutí se podle žalovaného vztahuje pouze na osoby, které pobývaly na Ukrajině ke dni 24. 2. 2022 nebo po tomto datu a byly z jejího území vysídleny. Žalobkyně však podle údajů v cestovním dokladu pobývala ke dni 24. 2. 2022 na Jamajce, kam přicestovala dne 17. 2. 2022. Z přechodových razítek podle žalovaného nevyplývá, že by před odletem pobývala na Ukrajině. Do schengenského prostoru přicestovala dne 26. 4. 2022 přes letiště v Bruselu a dne 12. 5. 2022 jí byla udělena dočasná ochrana ve Španělsku. III. Posouzení žaloby 10. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. O podané žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 11. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (např. č. j. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS) musí být pro poskytnutí ochrany podle § 82 s. ř. s. splněno pět podmínek. V projednávané věci jsou všechny podmínky splněny — zásah není rozhodnutím, je zaměřen přímo proti žalobkyni, je nezákonný, a žalobkyně je jím přímo zkrácena na svých právech. 12. Vrácení žádosti bez jejího věcného posouzení představuje zásah do práva žalobkyně na přístup k řízení. Judikatura připouští, že nepřijetí žádosti může být nezákonným zásahem [srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS č. j. 10 Azs 153/2016-52, č. 3601/2017 Sb. NSS]. 13. Soud vychází z rozsudku SDEU ve věci C-753/23, Krasiliva, který zdůraznil, že členské státy nemohou odmítnout žádost o dočasnou ochranu pouze z důvodu předchozího pobytového oprávnění v jiném státě. NSS na tento rozsudek navázal v tzv. „dubnové judikatuře“ (např. č. j. 5 Azs 273/2023-27, č. j. 1 Azs 336/2024-42, č. j. 9 Azs 20/2024-37). 14. Zdejší soud se s těmito závěry ztotožňuje a na jejich odůvodnění odkazuje. Nepovažuje za účelné je opakovat v plném rozsahu, neboť žalovaný je s nimi obeznámen z předchozích řízení. 15. Soud se zabýval námitkou žalovaného, že žalobkyně nespadá pod žádnou kategorii osob, na které se vztahuje rozhodnutí Rady (EU) 2022/382. Podle žalovaného je rozhodující, zda osoba pobývala na Ukrajině ke dni 24. 2. 2022 a byla následně vysídlena. Žalobkyně však Ukrajinu opustila dne 17. 2. 2022, tedy před tímto datem, a to kvůli plánované dovolené. 16. Podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina je žádost nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který není uveden v § 3. V § 3 uvedeného zákona jsou vymezeny osoby, na něž se zákon (dočasná ochrana) vztahuje. Podle § 3 odst. 1 uděluje žalovaný dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady. 17. V prováděcím rozhodnutí Rady 2022/382, jež aktivovalo stav hromadného přílivu osob, jak jej předpokládá směrnice o dočasné ochraně, jsou takové osoby vymezeny zejména jako ukrajinští státní příslušníci pobývající na Ukrajině před 24. únorem 2022, kteří byli z Ukrajiny vysídleni dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil [čl. 2 odst. 1 písm. a)]. 18. Z dokladů předložených žalobkyní zjevně plyne, že na Ukrajině pobývala ke dni 3. 11. 2023, a to v Oděsské oblasti. Soud souhlasí se žalovaným, že žalobkyně zřejmě cestovala a není zcela jasné, kdy a za jakých okolností přicestovala do Schengenského prostoru, není to však důvod, aby bylo a priori odmítnuto tvrzení žalobkyně, že vycestovala z Ukrajiny dne 17. 2. 2022 na plánovanou dovolenou. Šlo tedy o krátkodobý pobyt mimo území Ukrajiny, který nemůže odůvodnit vynětí žalobkyně z okruhu osob, na něž se rozhodnutí Rady a směrnice vztahují. Při plánování dovolené žalobkyně sotva mohla předpokládat, že v době jejího dočasného (!) pobytu v zahraničí (dovolená) vypukne válečný konflikt, který pro ni bude znamenat ztrátu domova a v zájmu doslova záchrany života nutnost opustit vlast. 19. Soud konstatuje, že výklad žalovaného je příliš restriktivní a neodpovídá účelu směrnice Rady 2001/55/ES ani judikatuře SDEU. Rozsudek ve věci Krasiliva (C-753/23) výslovně uvádí, že členské státy nemohou odmítnout žádost o dočasnou ochranu pouze z důvodu předchozího pobytového oprávnění v jiném státě, aniž by zkoumaly individuální okolnosti. Nejvyšší správní soud v tzv. „dubnové judikatuře“ zdůraznil, že klíčové je, zda osoba nemůže bezpečně a trvale pobývat na území Ukrajiny, nikoli pouze formální datum jejího odjezdu. 20. Nad rámec uvedeného nezbývá než dodat, že pro přiznání ukrajinskému státnímu příslušníku postavení osoby oprávněné podle § 3 Lex Ukrajina je tak zapotřebí kumulativního splnění podmínky (i) pobytu na Ukrajině před 24. 2. 2022 a (ii) vysídlení z Ukrajiny dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil. 21. Výkladem pojmu „pobývání na Ukrajině“ se již správní soudy zabývaly. V rozsudku ze dne 2. 11. 2023, č. j. 11 A 111/2023-62 městský soud konstatoval