8 A 103/2024 – Městský soud v Praze

8 A 103/2024- 68 - text 12 8 A 103/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně: Obec Bulhary, IČ: 00283088, sídlem Bulhary 88, 691 89 Bulhary, zastoupena Mgr. Michalem Staňkem, advokátem se sídlem Opletalova 1525/39, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí ministra žalovaného ze dne 3. 9. 2024, č. j. MZP/2024/290/1285, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí, jímž ministr životního prostředí (dále jen „ministr“) zamítl rozklad žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 25. 5. 2024, č. j. MZP/2024/620/2318 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím vydaným podle § 40 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“ nebo „ZOPK“), žalovaný nevyhověl námitkám žalobkyně proti zařazení pozemků p. č. 910/24, 1759, 1763, 1793, 1805, 1821, 1923/1, 1923/2, 1925/1, 1925/2, 1940/1, 1940/2, 2128, 2176, 2306, 2387 v k. ú. Bulhary do Chráněné krajinné oblasti Soutok (dále jen „CHKO Soutok“). II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozhodnutí. 3. V první žalobní námitce žalobkyně namítá, že její námitky proti záměru žalovaný nevyřídil v zákonné lhůtě 60 dnů podle § 40 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny. Vliv nedodržení lhůty má za následek například to, že vlastník pozemku mohl oprávněně nabýt přesvědčení, že její námitce je vyhověno a může pozemek nabídnout k prodeji. 4. Ve druhé žalobní námitce žalobkyně namítla, že část záměru vymezující předmět ochrany nezahrnuje pozemky typu „pole a orná půda“, a proto nemohou být uváděny v detailnějším popisu jednotlivých předmětů ochrany. Jestliže nejde o předmět ochrany, není zřejmý smysl zahrnutí takových pozemků do CHKO. Důvody tvrzené žalovaným pro zařazení orné půdy do CHKO jsou přitom pouze hypotetické a teoretické. Navíc biotopy, které je dle analýzy stavu ekosystémů potřeba chránit, se na orné půdě nenacházejí. 5. Ve třetí žalobní námitce žalobkyně označila za zavádějící a lživé tvrzení ministra, že se ve zvláště chráněných oblastech nachází široká škála dotačních nástrojů. Ministrem zmiňované tři typy nástrojů, jimiž je možné motivovat vlastníky pozemků k šetrnějšímu hospodaření, lze využít, aniž by se pozemky nacházely v CHKO. Tyto instrumenty lze dokonce využít již nyní, neboť dotčené území je evropsky významnou lokalitou (EVL Niva Dyje a Soutok – Podluží, dále též „EVL“), pro kterou jsou jmenované programy rovněž dostupné. K zavedení vyššího stupně ochrany území tudíž není důvod. 6. Ve čtvrté žalobní námitce žalobkyně namítla s přihlédnutím k existenci EVL, že dle § 39 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny má být ochrana takového území realizována „přednostně“ v součinnosti s vlastníky pozemku. Smluvní ochranu měly orgány ochrany přírody a krajiny realizovat dle § 45c odst. 5 zákona o ochraně přírody a krajiny již po vyhlášení EVL, avšak dodnes tak neučinily. Namísto toho, aby se žalovaný s vlastníky domluvil, vyhlásil CHKO. Tento postup je dle žalobkyně nezákonný až nepřezkoumatelný. 7. V paté žalobní námitce žalobkyně namítla, že na území záměru probíhají rozsáhlé pozemkové úpravy ve vysokém stupni rozpracovanosti, o čemž byl žalovaný informován Státním pozemkovým úřadem (dále jen „SPÚ“). Pozemky tedy budou dotčeny změnou vlastnictví a SPÚ za tímto účelem požádal žalovaného, aby s ním jednal jako s účastníkem. Žalobkyně k tomu dodala, že jen k úvodnímu kolu jednání o pozemkových úpravách (z plánovaných tří) bylo pozváno 1 547 účastníků. Podstatná část z nich přitom nyní nedostane možnost se k záměru vyjádřit. Stran tohoto tvrzení pak navrhla provést důkaz dopisem SPÚ adresovaným žalovanému ze dne 30. 8. 2023. 8. V šesté žalobní námitce žalobkyně vyjádřila pochybnost o nestrannosti a objektivnosti analýzy Agentury ochrany přírody a krajiny (dále jen „Agentura“, případně „AOPK“), na kterou se žalovaný odvolává. Agentura je přímo podřízena žalovanému a její závěry tedy stěží mohou obstát. Žalovaný si proto měl obstarat minimálně jednu oponentní analýzu, a to například z akademického prostředí. Jelikož tak neučinil, zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 10. K první žalobní námitce žalovaný uvedl, že samotné nedodržení lhůty nemá za následek nezákonnost rozhodnutí. Zdůraznil, že mu došlo přes 1 700 samostatných dopisů. Jednotlivé osoby zaslaly mnohdy i desítky dopisů. Takové jednání by mohlo být považováno za obstrukční s cílem znesnadnit úkony správního orgánu. Rovněž odkázal na analýzu Agentury ohledně vlivu vyhlášení CHKO Soutok na ceny dotčených pozemků, z níž plyne, že tento krok nesnižuje ceny pozemků; naopak vlastník pozemku zařazeného do záměru v I. zóně ochrany přírody CHKO je osvobozený od placení daně z nemovité věci. Dodal, že žalobkyně si musela být vědoma zahájení správního řízení, které nutně vyústí ve vydání meritorního rozhodnutí, nikoliv ve fikci vyhovění jejím námitkám. 11. Ke druhé žalobní námitce žalovaný uvedl, že pozemky žalobkyně jsou nedílnou součástí několika navržených předmětů ochrany a zopakoval argumenty uvedené v napadeném rozhodnutí. Obava žalobkyně z obnovení přirozeného vodního režimu s rozlivy, který by znamenal obnovení záplav, je neopodstatněná. K plošnému a celoročnímu zaplavování pozemků v oblasti Soutoku totiž nedochází. 12. Ke třetí žalobní námitce žalovaný uvedl, že v CHKO se oproti EVL nacházejí i jiné programy, které souvisí s ochranou dochovaného krajinného rázu nebo přírodní funkcí krajiny, například Program péče o krajinu. Rovněž uvedl, že pakliže by došlo ke ztížení zemědělského hospodaření v důsledku přijatých omezení, má žalobkyně dle § 58 zákona o ochraně přírody a krajiny nárok na finanční náhradu. 13. Ke čtvrté žalobní námitce žalovaný uvedl, že dosavadní ochrana dotčeného území jako EVL není dostatečně účinná. Současně je prakticky neuskutečnitelná smluvní ochrana. Žalovaný v minulosti nepostupoval podle § 45c odst. 5 zákona o ochraně přírody a krajiny z důvodu, že v okamžiku zařazení obou EVL na evropský seznam již byly lokality navrženy do národního seznamu EVL v kategorii CHKO. 14. K páté žalobní námitce žalovaný uvedl, že pozemkové úpravy probíhající v dotčeném území jsou samostatným dlouhodobým procesem, do něhož nemůže zasahovat. Proti záměru na vyhlášení CHKO Soutok bylo možné uplatnit námitky, čímž byla zajištěna ochrana vlastnických práv. Záměr byl vyhlášen v souladu se zákonem a všichni vlastníci se k němu mohli vyjádřit; této možnosti ostatně využilo přes 200 osob a samospráv (mezi nimi i žalobkyně). Žalovaný navíc nad rámec zákonných povinností v březnu roku 2023 uspořádal informativní jednání se všemi městy a obcemi v regionu, Agentura zřídila webové stránky pro poskytování veškerých potřebných informací a v dubnu a květnu roku 2023 proběhla jednání se všemi městy a obcemi, v některých případech i za účasti občanů. 15. K šesté žalobní námitce žalovaný uvedl, že Agentura je organizační složkou státu, která provedla v souladu s § 78 zákona o ochraně přírody a krajiny analýzu ekosystémů na základě dat a poznatků z výzkumů a inventarizací provedených rovněž i jinými vědeckými institucemi. Nebylo by účelné, aby žalovaný vynakládal veřejné prostředky na totéž, tedy aby platil kromě odborníků Agentury i oponentní vědecké posudky. Závěrem dodal, že sama žalobkyně měla možnost navrhovat v rámci správního řízení vlastní důkazy, což však neučinila. IV. Posouzení žaloby 16. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správním orgánem z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané žalobě a při přezkumu vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 75 zákona č. 150/2000 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“ a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 17. Městský soud o věci rozhodl bez jednání, jelikož s tímto postupem účastníci nevyjádřili výslovný nesouhlas (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Důvodem pro nařízení jednání nebylo ani dokazování, neboť veškeré listiny potřebné pro rozhodnutí jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 8/2008-117 z 29. 1. 2009). Soud zároveň neprovedl žalobkyní předložené důkazy Dotačními programy a Dopisem SPÚ žalovanému z 30. 8. 2023, přitom odkazuje na níže uvedené odůvodnění. Soud pro úplnost poznamenává, že neprovedl jako důkaz ani Návrh nařízení vlády o CHKO Soutok, neboť tento důkaz žalobkyně nes