8 A 11/2025 – Městský soud v Praze

8 A 11/2025- 30 - text 6 8A 11/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému D. M., narozena X, Státní příslušnost Běloruská republika bytem X zastoupena Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1 Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného při rozhodování o žádosti ve věci sp. zn. OAM-13475/PP-2024, takto: I. Žalovaný je povinen ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku vydat rozhodnutí o žádosti žalobkyně o vydání povolení k trvalému pobytu podané dne 11. 9. 2024. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 269,40 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Petra Václavka, advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného Ministerstva vnitra České republiky, Odboru azylové a migrační politiky, v řízení o žádosti žalobkyně o vydání povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 87b zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), vedeném žalovaným pod sp. zn. OAM-13475/PP-2024. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. V žalobě žalobkyně uvedla, že podala dne 11. 9. 2024 na pracovišti žalovaného žádost o vydání povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 87b zákona o pobytu cizinců. Žádosti byla přidělena spisová značka OAM-13475/PP-2024. Žalobkyně je ve smyslu § 15a odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců manželkou pana T. S. (nar. 10. 6. 1992), státního občana České republiky, což prokázala v předcházejícím řízení o žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie. 3. Pro vydání rozhodnutí o žádosti žalobkyně stanovuje zákon o pobytu cizinců v ust. § 169t odst. 6 písm. h) bod 3 lhůtu 60 dnů ode dne podání žádosti. Tato lhůta marně uplynula dne 11. 11. 2024. 4. Dne 21. 11. 2024 se žalobkyně obrátila na nadřízený správní orgán, Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se žádostí o přijetí opatření proti nečinnosti žalovaného. Komise vydala dne 19. 12. 2024 opatření proti nečinnosti žalovaného č. j. MV-174057-3/SO-2024, jímž přikázala žalovanému, aby vydal rozhodnutí o žádosti žalobkyně do 60 dnů ode dne doručení zprávy Policie České republiky o výsledku pobytové kontroly. Žalovaný však o žádosti žalobkyně do dne podání žaloby nerozhodl, přestože zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí uplynula více než dvakrát. 5. Žalobkyně tak bezvýsledně vyčerpala procesní prostředky, které jí k ochraně proti nečinnosti žalovaného stanoví platný procesní předpis, správní řád, jelikož nadřízený správní orgán stanovil žalovanému lhůtu k vydání rozhodnutí v nepřiměřené délce a běh této nepřiměřené lhůty navázal na skutečnost plně v dispozici nečinného správního orgánu, čímž žalobkyni neposkytl dostatečnou ochranu proti nečinnosti žalovaného. 6. Přikázanou lhůtu v délce zákonné lhůty shledaly soudy ve správním soudnictví opakovaně nepřiměřenou, s výjimkou odůvodněných případů - zde žalobkyně poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2022, č. j. 1 Azs 171/2022-54. 7. V případě žalobkyně se přitom nejedná o složitý případ, který by vyžadoval rozsáhlé dokazování, jde pouze o posouzení právní otázky, zda lze žalobkyni považovat za rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 15a zákona o pobytu cizinců, či nikoliv. To však žalobkyně již osvědčila předložením originálu oddacího listu a nemůže tak být pochyb, že je manželkou občana České republiky, tedy občana Evropské unie ve smyslu § 15a zákona o pobytu cizinců. S ohledem na to považuje žalobkyně přikázanou lhůtu v délce zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí za nepřiměřenou. 8. Pokud jde o způsob stanovení počátku běhu lhůty, jejíž běh se odvozuje od úkonu provedeného na žádost žalovaného, žalobkyně odkazuje na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2024, č. j. 15 A 133/2023-35, podle něhož byl-li počátek lhůty odvozen od nejisté okolnosti (uskutečnění výslechu žalobce žalovaným), pak takto nastavené opatření proti nečinnosti nemohlo žadateli garantovat účinnou ochranu proti nečinnosti žalovaného. 9. Žalobkyně má tak za to, že bezvýsledně vyčerpala procesní prostředky, které jí k ochraně proti nečinnosti žalovaného poskytuje platný procesní předpis, jelikož podala k nadřízenému správnímu orgánu návrh na provedení opatření proti nečinnosti, přičemž nadřízený správní orgán stanovil žalovanému lhůtu k vydání rozhodnutí v nepřiměřené délce a její běh navázal na nejistou událost plně v dispozici nečinného žalovaného. 10. Na základě uvedených skutečností žalobkyně navrhla, aby soud uložil žalovanému správnímu orgánu povinnost vydat v soudem stanovené lhůtě rozhodnutí ve správním řízení o žádosti žalobkyně o vydání povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie vedeném pod sp. zn. OAM-13475/PP-2024 a aby žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení. 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě namítal, že ve věci nečinný nebyl. Dne 5. 2. 2025 požádal o součinnosti Policii ČR o provedení pobytové kontroly na adrese X za účelem prověření, zda jmenovaná žije na poslední známé adrese společně se svým manželem a možnými dalšími rodinnými příslušníky (viz správní spis, č.j. OAM-13475-8/PP-2024). Správní orgán zatím výsledek pobytové kontroly neobdržel. Správní orgán upozorňuje, že zákonný zástupce žalobkyně v návrhu žaloby popisuje zcela jiné opatření Komise (č.j. MV-174057-3/SO-2024), než který k danému případu skutečně náleží (MV-175101-3/SO-2024). Ze spisového materiálu jmenované bylo zjištěno, že Komise dne 19.12.2024 vydala usnesení, ve kterém žádosti o vydání opatření proti nečinnosti správního orgánu žalobkyni nevyhověla, jelikož dospěla k závěru, že důvody neudělení osvědčení o oprávnění pobývat na území ČR byly žalobkyni sděleny ihned po podání žádosti. Potvrzení o podání žádosti o přechodný pobyt ji bylo dne 11.09.2024 vydáno rovněž po podání žádosti. Žádná lhůta tedy ze strany Komise nebyla v usnesení správnímu orgánu stanovena. Žalovaný uzavřel s tím, že v případě obdržení kladného výsledku pobytové kontroly (což je zpravidla do 30 dnů od jejího vyžádání), bude o žádosti bezodkladně rozhodnuto. Navrhl proto, aby soud žalobu zamítl. III. Posouzení žaloby 12. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadený postup žalovaného v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán, přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání svého rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. 13. O podané žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 soudního řádu správního bez nařízení jednání, když účastníci s takovým rozhodnutím věci souhlasili. 14. Městský soud se především musel vypořádat s rozpornými tvrzeními žalobkyně i žalovaného, jež se týkala identifikace sporné věci. 15. Žalobkyně v úvodu žaloby tvrdila, že dne 11. 9. 2024 podala na pracovišti žalovaného žádost o vydání povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 87b zákona o pobytu cizinců a že této žádosti byla přidělena spisová značka OAM-13475/PP-2024. 16. Z obsahu správního spisu, jenž byl žalovaným soudu předložen v elektronické podobě, však vyplývá, že dne 11. 9. 2024 podala žalobkyně žádost rodinného příslušníka občana EU o vydání povolení k přechodnému pobytu, nikoliv tedy pobytu trvalému, jak žalobkyně nesprávně uvádí v žalobě. Tato žádost byla zaevidována pod č.j. OAM-13475/PP/2024. 17. Tato skutečnost je zřejmá ze scanu jak formuláře této žádosti, tak potvrzení o podání žádosti, jež žalovaný vydal žalobkyni dne 11. 9. 2024, tak i žádosti žalobkyně o vydání překlenovacího štítku z téhož data. 18. Soud tedy považoval za jisté, že žalobkyně se žalobou domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného při rozhodování o žádosti rodinného příslušníka občana EU o vydání povolení k přechodnému pobytu, nikoliv pobytu trvalému. 19. Další nepřesnost se týká otázky rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců o návrhu žalobkyně na provedení opatření proti nečinnosti. 20. Žalobkyně v žalobě uvedla, že takovému jejímu návrhu Komise vyhověla usnesením dne 19. 12. 2024 opatření proti nečinnosti žalovaného č. j. MV-174057-3/SO-2024, jímž přikázala žalovanému, aby vydal rozhodnutí o žádosti žalobkyně do 60 dnů ode dne doručení zprávy Policie České republiky o výsledku pobytové kontroly. 21. Tomuto tvrzení oponoval žalovaný s tím, že žalobkyně v žalobě popisuje zcela jiné opatření Komise, a to č.j. MV-174057-3/SO-2024, než které k danému případu skutečně náleží, tedy č.j. MV-175101