1 As 93/2024 — Nejvyšší správní soud

8 A 113/2024- 31 - text 11 8A 113/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému Odborová organizace Sluníčko, se sídlem Petrušov 152, 571 01 Staré Město doručovací adresa: Tovární 1072/4, Moravská Třebová 571 01 Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 29. října 2024,č. j. MV-102338-8/SO-2024, takto: I. Rozhodnutí ministra vnitra ze dne 29. října 2024, č. j. MV-102338-8/SO-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3000 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce napadl shora uvedené správní rozhodnutí ministra vnitra (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, sekce pro státní službu (dále jen „povinný subjekt“), ze dne 23. 9. 2024, č. j. MV- 81820-9/TP-2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Ve správním řízení se posuzovala žádost žalobce o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů; žádost o informaci byla odmítnuta. Předmětem sporu je výklad § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím týkající se služebního hodnocení státních zaměstnanců. 2. Povinný subjekt obdržel žádost žalobkyně ze dne 25. května 2024 v následujícím znění: „Žádáme o služební hodnocení nejvyššího státního tajemníka za období od 1. ledna 2023 do 31. prosince 2023, včetně všech příloh. Žádáme také o návrh ministra vnitra na toto služební hodnocení, včetně všech příloh.“ Povinný subjekt žádost odmítl podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 8a odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. V odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí je mimo jiné uvedeno, že služební hodnocení státního zaměstnance se bezprostředně a zásadně výlučně dotýká člověka jako jednotlivce, jeho osobnosti, cti, důstojnosti, jeho soukromí a obdobných aspektů. II. Obsah žaloby 3. Žalobce v žalobě napadá zejména prvostupňové rozhodnutí, přičemž odkazuje na relevantní judikaturu, konkrétně na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2024, č. j. 1 As 93/2024–26, a rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 12. 4. 2024, č. j. 6 A 128/2023–63. Žalobce namítá, že se povinný subjekt nevypořádal s právními závěry soudů v citované judikatuře. 4. Dále žalobce uvádí, že odstranění několika údajů, které nelze poskytnout, není nijak obtížné. Navrhuje důkaz spočívající v předložení požadovaných dokumentů soudu, za účelem posouzení, zda skutečně obsahují výhradně údaje, které nelze postupem podle zákona o svobodném přístupu k informacím poskytnout, jak povinný subjekt tvrdí. Současně žalobce navrhuje důkaz spočívající v posouzení, zda podklady služebního hodnocení odpovídají požadavkům uvedeným v odůvodnění služebního předpisu náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 1/2019, dostupném na webových stránkách povinného subjektu. 5. Žalobce uzavřel, že pokud takové podklady nejsou doloženy, nelze tvrzení o ochraně osobních údajů považovat za legitimní důvod pro odmítnutí žádosti. Má za to, že opakované vydávání nepřezkoumatelných rozhodnutí povinným subjektem může být zneužíváno k zakrytí systémových pochybení ve vedení služebních hodnocení. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný se k žalobě vyjádřil s tím, že žaloba spíše představuje nesouhlas s výsledkem řízení než nové právní argumenty, a odkazuje na odůvodnění obou rozhodnutí. Povinný subjekt se v prvostupňovém rozhodnutí řádně vypořádal s námitkami žalobce, přičemž odstranil dříve vytýkané vady a srozumitelně odůvodnil, proč služební hodnocení nelze podle informačního zákona poskytnout. Podle žalovaného převažuje právo na ochranu soukromí nad právem na přístup k informacím. Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou, neboť žalobce neprokázala nezákonnost rozhodnutí ani porušení svých práv. IV. Obsah správního spisu 7. Ze správního spisu je zřejmé, že žalobce podal dne 25. 5. 2024 u Ministerstva vnitra žádost o poskytnutí informací podle zákona č. 106/19999 Sb., zákona o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, jejímž předmětem byla služební hodnocení nejvyššího státního tajemníka za období od 1. ledna 2023 do 31. prosince 2023, včetně příloh, a též návrh ministra vnitra na toto služební hodnocení, včetně všech příloh. 8. Ministerstvo vnitra jako povinný subjekt vydalo dne 23. 9. 2024 rozhodnutí č.j. MV-81820-9/TP-2024, kterým podle ust. § 15 odst. 1 ve spojení s § 8a § 11 odst.1 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím tuto žádost odmítlo. 9. V prvostupňovém rozhodnutí povinný subjekt uvedl, že subjektu platí, že služební hodnocení státního zaměstnance se bezprostředně a zásadně výlučně dotýká člověka jako jednotlivce, jeho osobnosti, cti, důstojnosti, jeho soukromí a obdobných aspektů. 10. Povinný subjekt vycházel z přesvědčení, že služební hodnocení státního zaměstnance představuje výlučně interní nástroj řídicí personální práce, jehož podstata spočívá v citlivém a důvěrném posouzení osobnostních, profesních a komunikačních kvalit jednotlivce působícího ve veřejné správě. Jedná se o dokument, který ve své struktuře i obsahu zasahuje hluboko do osobní sféry hodnoceného zaměstnance, a to nejen skrze slovní či bodové klasifikace, ale i prostřednictvím hodnocení jeho morálně volních vlastností, schopnosti týmové spolupráce, způsobu komunikace či míry profesního rozvoje. 11. Podle povinného subjektu služební hodnocení není výstupem úřední činnosti státního zaměstnance, nýbrž výstupem hodnotitele, jehož subjektivní pohled se do hodnocení nevyhnutelně promítá. Ačkoliv hodnotitel má jednat nestranně a objektivně, nelze zcela eliminovat vliv osobního postoje, zkušeností či předsudků, které mohou ovlivnit výslednou podobu hodnocení. Tato skutečnost podle povinného subjektu podtrhuje důvěrný charakter dokumentu, který není určen k veřejné kontrole, ale k internímu využití v rámci personálního řízení. 12. Zveřejnění služebního hodnocení, byť jen jeho jednotlivých částí, by podle povinného subjektu v prvostupňovém rozhodnutí mohlo vést k neadekvátnímu zjednodušení a vytržení z kontextu, což by mohlo mít za následek neoprávněné zpochybnění profesní integrity zaměstnance. Veřejné zpřístupnění například bodového hodnocení komunikačních dovedností bez znalosti okolností, v nichž bylo hodnocení provedeno, by mohlo vést k neodůvodněné kritice, nátlaku či dokonce stigmatizaci hodnoceného. Takový výklad práva by nereflektoval společenskou realitu a mohl by ohrozit důvěru ve státní správu jako celek. 13. Povinný subjekt dále poukázal na to, že služební hodnocení obsahuje osobní údaje ve smyslu § 8a informačního zákona, které lze poskytovat pouze v souladu s právními předpisy upravujícími jejich ochranu. Ačkoliv zákon umožňuje zpřístupnění osobních údajů o veřejně činných osobách, funkcionářích či zaměstnancích veřejné správy, činí tak pouze tehdy, pokud se jedná o údaje vypovídající o jejich úřední činnosti. Podle povinného subjektu však služební hodnocení nevypovídá o výkonu působnosti správního orgánu navenek, ale o interním působení zaměstnance uvnitř úřadu, jeho osobnostních rysech a způsobu práce, což nelze považovat za úřední činnost ve smyslu zákona. 14. Z těchto důvodů povinný subjekt uzavřel, že služební hodnocení jako celek, včetně jeho jednotlivých částí a příloh, nepodléhá režimu povinného zpřístupnění podle zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť jeho zveřejnění by bylo v rozporu s ochranou osobnostních práv zaměstnance a mohlo by ohrozit veřejný zájem na důvěryhodném a nerušeném výkonu státní správy. 15. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad ze dne 12. 6. 2024, o němž rozhodl ministr vnitra dne 5. 8. 2024 žalobou napadeným rozhodnutím. V. Posouzení žaloby 16. Městský soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalovaný s takovým posouzením věci výslovně souhlasil a žalobce nevyjádřil nesouhlas ve lhůtě stanovené výzvou, která jí byla doručena dne 30. 12. 2024 (§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů). Zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě listin, které jsou součástí spisového materiálu. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první soudního řádu správního), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 soudního řádu správního). Po prostudování správního spisu a zhodnocení jeho obsahu a rozhodných skutečností dospěl městský soud k závěru, že žaloba je důvodná. 17. Jádrem posuzované věci je otázka, zda povinný subjekt postupoval v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím,, jestliže odmítl poskytnout požadované informace s odůvodněním, že služební hodnocení státního zaměstnance se