1 Ads 139/2015 — Nejvyšší správní soud

8 A 126/2024- 55 - text 12 8 A 126/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce Okrašlovací spolek čelákovický, IČO 02206820 sídlem náměstí 5. května 2055, 250 88 Čelákovice proti žalovanému Ministerstvo životního prostřední sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 8. 2024, č. j. MZP/2024/250/1986 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 30. 8. 2024, č. j. MZP/2024/250/1986 a rozhodnutí České inspekce životního prostředí č. j. ČIŽP/48/2024/2261 ze dne 15. 4. 2024 se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám žalobce. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím Ministerstva životního prostřední ze dne 30. 8. 2024, č. j. MZP/2024/250/1986 (dále jen „napadené rozhodnutí“) bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí České inspekce životního prostřední (dále jen „ČIŽP“) č. j. ČIŽP/48/2024/2261 ze dne 15. 4. 2024, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu na uložení a provedení preventivních a nápravných opatření správním orgánem dle zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve věci odstranění případných následků případné ekologické újmy v k.ú. Velké Vrbno v rámci lyžařského areálu Paprsek v souvislosti se stavbou malé vodní nádrže Velké Vrbno (dále jen „rozhodnutí ČIŽP“). 2. Žalobcem požadované opatření mělo spočívat v odstranění ekologické újmy na chráněných druzích volně žijících živočichů způsobené stavbou malé vodní nádrže na dymnivkách a s tím související újmě na jasoni dymnivkovém, a to výsadbou spojenou s výsevem dvou druhů dymnivek. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobce prvně namítl absentující průzkum zaměřený na dymnivky. Žalobce a další osoby podávali od roku 2019 mnoho podnětů ke zmapování výskytu dymnivek ve Velkém Vrbnu. V napadené věci bylo řízení ČIŽP však zahájeno až 11. 5. 2021. Dle žalobce se ČIŽP nesnažila zmapovat výskyt dymnivek ani jasoně dymnivkového, jehož housenky jsou na dymnivkách životně závislé. ČIŽP přistoupila k zadání znaleckého posudku až na podzim 2021, a to až po urgenci žalobce. Sám žalobce musel připomínat výskyt jasoně dymnivkového a již v dubnu 2020 zlikvidované dymnivky v ploše nelegálního staveniště ve Velkém Vrbně. Během pokračování nelegální stavby došlo v červnu 2020 ke zničení zaevidovaných dymnivek, ve spise ale chybí informace, kolik jich bylo zničeno. Přitom bylo dle žalobce evidentní, že docházelo k ničení dymnivek již v roce 2019, když v roce 2020 byly dymnivky nalezeny na hraně odbagrované plochy a další byly nalezeny v drnech, co odpadly ze lžíce bagru. Žalobce a jeho členové (konkrétně RNDr. M. M., Ph.D a RNDr. P. P., Ph.D.) mají vlastní data, a proto má žalobce zato, že „jeho důkazní materiál dokáže usvědčit přinejmenším z nedbalosti některé osoby zúčastněné na šetřeních, ať již úřední osoby anebo jiné přírodovědce, kteří měli vypracovávat nějaké posudky pro stavebníky nebo ČIŽP.“ Dle žalobce je důležité, aby zjištěná důkazní situace byla náležitě projednána před soudem a mohlo tak být vyhodnoceno, proč se během 4-5 let nepodařilo prokázat ani pokles jasoňů dymnivkových, ani rozsah dymnivek ve Velkém Vrbnu. 4. Žalobce dále namítá, že ČIŽP přizváním znalce pouze celou věc prodlužovala, neboť znalec potřeboval k průzkumu skoro celou sezonu a následný čas k vypracování posudku stavu z nadcházející sezony. Vzhledem k tomu, že nebyl zaevidován minulý stav, znalec neměl s čím porovnávat aktuální stav. Žalobce je přesvědčen, že ČIŽP měla ve věci jednat sama a nečekat na závěry znaleckého posudku. ČIŽP nechala populaci jasoňů tzv. „projít úzkým hrdlem lahve“ na jaře 2022, neboť v té době samice nemusely mít dostatek vhodného prostředí pro kladení vajíček na dymnivkách na osluněných místech. Dle žalobce měla ČIŽP jednat a předejít tak situaci, že samice nebudou mít kam naklást vajíčka, a to tím, že zajistí výsadbu spojenou s výsevem dvou druhů dymnivek v pozdním jaře 2022. 5. V další námitce se žalobce vyjadřoval k absentující úvaze o početnosti populací jasoňů na severní Moravě, popř. celé Moravě. V Čechách se jasoni již nevyskytují. Lze je ještě najít v obci Dolní Morava a na hraničním katastru Pardubického kraje, ale i tam jejich populace ubývá. Dle ČIŽP a žalovaného by muselo dojít k celorepublikově významné škodě či téměř absolutnímu vymizení druhu z plochy České republiky, aby se jednalo o ekologickou újmu. Dle mínění žalobce bylo cílem zákona č. 123/2008 Sb. chránit evropsky významné druhy a jejich biotopy. ČIŽP ani žalovaný nijak nepodložili svá prohlášení o tom, že jasoni mají dost potravy a není proto potřeba provádět výsadbu dymnivek doplněnou výsevem. Žalobce dále namítá, že takový zákon by nemusel ani existovat, pokud se mělo přistoupit na argumentaci ČIŽP a žalovaného, neboť by to znamenalo, že i malá populace nějakou činností nezasažená by znemožňovala aplikaci zákona ve zbytku republiky. ČIŽP i žalovaný mluví o nespecifikované populaci jasoňů na Moravě, ale nemají pro svá tvrzení žádné podklady. Není tedy jasné, zda tato populace ještě existuje, příp. jak je velká. Dále argumentuje, že pokud se ČIŽP a žalovaný chtěly odvolávat s činností ve Velkém Vrbně na nezasaženou populaci jasoňů dymnivkových na Pálavě, bylo nutné alespoň vědět aktuální stav druhu, jeho početnost a perspektivu, aby bylo možné zhodnotit, zda zásah ve Velkém Vrbně byl či nebyl významný z celorepublikového nebo celoevropského hlediska. To však ve spise není nijak rozvedeno. Nakonec žalobce dodal, že již 11. 5. 2021 navrhoval provést mapování výskytu dymnivek a také o přizvání k případné kontrole. Nic z toho se však nestalo. 6. Třetí námitkou žalobce poukazoval na odborně nedostatečný oblastní inspektorát ČIŽP v Olomouci. Žalobce je toho názoru, že ČIŽP by se měla zabývat vzhledem ke své zákonné povinnosti všemi vlivy na zákony chráněné zájmy. Tuto kapacitu ČIŽP v Olomouci nemá. Na konci roku 2023 došlo ke změně zákona o České inspekci životního prostřední. Nově došlo k přesunu některých kompetencí z ČIŽP a byla vytvořena nová povinnost oznamovatelů předem posoudit, zda činnost vykonávala fyzická osoba nepodnikající anebo podnikatel či firma. Žalobce dále dodává, že tímto krokem si úřady mohou přehazovat podněty mezi sebou a ve výsledku nemusí nést žádný úřad zodpovědnost za špatné prošetření podnětu. Žalobce na toto riziko již předem upozorňoval. Poté dodal, že „mezi 14. dubnem a 9. květnem došlo kvůli tomu ke zničení důkazního materiálu a biotopu jasoně dymnivkového včetně…“. Žalobce byl krácen na svých právech, když nebyly na jeho návrh zajištěny důkazy k doplnění. 7. Ve čtvrté námitce žalobce poukazuje na přírodní stanoviště 6510 (biotop T1.1 Mezofilní ovsíkové louky) a 6230 (biotop T2.3 Podhorské a horské smilkové trávníky) a s tím spojený znalecký posudek č. 548/2022 ze dne 15. 8. 2022. Ve znalecké posudku bylo uvedeno, že některé plochy těchto stanovišť zůstaly v okolí stavby. Jejich kvantifikace ale nebyla dostatečně doložena. Žalobce je toho názoru, že na místě neprobíhal aktuální výzkum v terénu, který by vyžadoval pečlivou práci botanika. Žalobcovy nashromážděné důkazy jsou přesnější. Žalobce je přesvědčen, že znalec do svého znaleckého posudku nezapracoval informaci o nelegální pokládce zasněžovacího systému a množství kabelových chrániček přes tento biotop. Znalec ani nezakreslil zbylý biotop 6510 mimo staveniště a vyhnul se tak vynechání plochy zničené jinou činností. Biotop 6510 byl zasažen činností pokládky nelegálního zasněžovacího systému, a to zásahem do míst s výskytem dymnivek bobovitých a květnaté louky, které jsou potravou dospělců jasoňů dymnivkových, pokud je v blízkosti místo líhnutí, páření a odpočinku. Dle žalobce znalec tyto vlivy nezohlednil v posudku, ale ani ČIŽP či žalovaný ve své vlastní úvaze na základě jimi zajištěných důkazů. Žalobce následně shrnul, že kumulace vlivů více činností ve Velkém Vrbnu nebyla zohledněna a podklady jsou nepřezkoumatelné. Posudek znalce bylo sledovat zadání ale v některých ohledech se spíše zaměřil na plochu skutečného staveniště a ačkoliv okolí třeba i nějak popisoval, skutečný rozsah zjištění a úvah z okolních ploch mimo skutečné staveniště nebyl jasně a přesvědčivě formulován. Nadto žalobce disponuje důkazy, které absenci zjištění ve spisu, resp. spisech, dokládají. Procesní nedostatky ve správním řízení správní orgány ČIŽP nezhojily ani dodatečně poté, co již žalovaný jedenkrát věc vrátil k novému došetření. 8. Pátá námitka se týkala výskytu a biotopu střevlíka hrbolatého (Carabus variolosus). Žalobce argumentoval, že znalec v posudku konstatoval, že nálezy druhu nejsou uváděny v NDOP a bližším okolí, ale dle žalobcových nálezů to je naopak. Znalec musel pr