8 A 140/2025 – Městský soud v Praze

8 A 140/2025- 25 - text 8 8A 140/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému Y. F., narozen X, státní příslušnost Ukrajina bytem X zastoupen JUDr. Veronikou Pupalovou, advokátkou se sídlem Májová 606/35, Cheb Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti žalobce o poskytnutí dočasné ochrany dne 13. 8. 2025 č.j.: OAM-0405933/DO-2025 jako nepřijatelné takto: I. Zásah žalovaného, spočívající ve vrácení žádosti žalobce o poskytnutí dočasné ochrany dne 13. 8. 2025 č.j.: OAM-0405933/DO-2025 jako nepřijatelné, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o poskytnutí dočasné ochrany žalobci. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 269,40 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Veroniky Pupalové, advokátky. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou zásahovou žalobou domáhá určení nezákonnosti zásahu žalovaného, který spočívá v tom, že mu dne 13. 8. 2025 byla jako nepřijatelná vrácena žádost o dočasnou ochranu, evidovaná pod č. j. OAM–0405933/DO–2025. Důvodem nepřijatelnosti podle žalovaného bylo, že žalobce měl opakovaně navštěvovat Maďarsko, kde měl též disponovat pobytovým oprávněním, tudíž mu byla žádost vrácena s odkazem na ust. § 3 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace (dále jen „lex Ukrajina“). 2. Podstata sporu spočívá v tom, zda v případě žalobce jsou splněny podmínky pro využití institutu nepřijatelnosti, tedy aplikaci právě § 3 lex Ukrajina. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. V žalobě žalobce uvedl, že se dne 13. srpna 2025 obrátil na žalovaného se žádostí o poskytnutí dočasné ochrany podle zákona č. 65/2022 Sb. Žádost byla žalovaným evidována pod č. j. OAM-0405933/DO-2025, avšak obratem vrácena jako nepřijatelná s odkazem na § 3 uvedeného zákona, neboť žalobce měl opakovaně navštěvovat Maďarsko, kde disponoval pobytovým oprávněním. 4. Žalobce považuje rozhodnutí žalovaného za soudně přezkoumatelné a opírá se přitom o čl. [5] rozsudku NSS č. j. 1 Azs 174/2024-42. 5. Dále žalobce uvedl, že se na Ukrajinu nemůže vrátit v obavě z války a o svůj život, kdy se rozhodl žít svobodně v České republice, společně se svou rodinou a svými přáteli. Před válkou a i v jejím průběhu žalobce opakovaně navštěvoval Slovensko i Maďarsko, kde však nikdy neměl žádný, zejména pak „dlouhodobý“ pobyt. Žalobci byla zároveň udělena dočasná ochrana EU na Slovensku. 6. Svůj pobyt na území ČR se žalobce pokusil legalizovat také ve smyslu dikce § 33 odst. 1. a) zákona č. 326/99 Sb., kdy zjistil, že žalovaný, resp. jeho OAMP uvádí, že žalobce žil dlouhodobě v Maďarsku, jak shora uvedeno, přičemž žalobce uvádí, že nikdy v Maďarsku dlouhodobě nežil, a že i kdyby se v této zemi zrovna nacházel v době vypuknutí války na Ukrajině, hrozí mu v případě návratu do země svého původu aktuálně stejné nebezpečí na životě, jako každému jinému občanovi Ukrajiny, který se v zemi nachází nebo od doby vypuknutí války nacházel. 7. Poté co žalobce zjistil, že žalovaný udělil pobytové oprávnění žadateli ve věci spis. zn.: OAM-0415944-11/DO-2024, MV-2690-9/OAM-2025, a to na základě rozsudku Městského soudu v Praze č.j.: 6 A 122/2024-55, pokusil se dne 13. 8. 2025 podat svou žádost o pobyt prostřednictvím žalovaného, včetně potřebných náležitostí a včetně svého sdělení. Žádost byla v místě a čase žalovaným vyhodnocena jako nepřijatelná, s čím žalobce nesouzní. 8. Žalobce je přesvědčen, že bránění mu v podání jeho žádosti o pobyt představuje nezákonný zásah, který jej krátí na jeho právech – zde odkázal na odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j.: 1 Azs 174/2024-42, ze dne 03.04.2025. Je pevně přesvědčen, že jeho žádost měla být žalovaným v místě a především v čase již bez výhrady přijata a následně přezkoumána, aby ze strany žalovaného nedocházelo k dalším neoprávněným průtahům legalizace pobytu žalobce na území ČR. 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že vyhodnotil žádost žalobce o dočasnou ochranu ze dne 13. 8. 2025 jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2022 Sb. Žalobce totiž přede dnem 24.2.2022 pobýval na území Slovenské republiky, a nikoliv na Ukrajině. To vyplývá z žalobcem předloženého cestovního dokladu č. FJ379115, když podle přechodného razítka v něm vstoupil žalobce na území států Schengenského prostoru již 21. 1. 2022 přes hraniční přechod Záhony. Skutečnost, že pobýval 24. 2. 2022 na Slovensku, pak sám žalobce potvrdil v tiskopisu žádosti o dočasnou ochranu. 10. Na území států Schengenského prostoru (především Slovenska a Maďarska) žalobce pobýval také v průběhu roku 2021, což potvrzuje také ve své žalobě. Není přitom pravdivá jeho námitka, že na Slovensku ani v Maďarsku nikdy neměl udělené žádné pobytové oprávnění - právě nad vstupním razítkem ze dne 21. 1. 2022 v cestovním dokladu je totiž zaznačeno také číslo pobytového oprávnění, na základě kterého mu byl umožněn vstup a další pobyt v Schengenském prostoru. 11. Žalobce tak ke dni 24. 2. 2022 na Ukrajině zcela zjevně nepobýval. Již delší dobu před tímto datem pobýval na území Slovenské republiky. Žalovaný se tak domnívá, že žádost žalobce o udělení dočasné ochrany ze dne 13. 8. 2025 vyhodnotil jako nepřijatelnou důvodně. 12. Dle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2022 Sb. pak platí, že žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který není uveden v § 3 téhož zákona. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb. se dočasná ochrana udělí v případě cizinců, na které se povinně vztahuje rozhodnutí Rady (EU) č. 2022/382 ze dne 4. března 2002, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku pět směrnice č. 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „rozhodnutí Rady (EU) č. 2022/382“). 13. Žalobce je sice státním příslušníkem Ukrajiny, nicméně přede dnem 24. 2. 2022 nepobýval na území Ukrajiny, ale jak je uvedeno výše, pobýval na Slovensku. 14. Z článku 2 písm. c) směrnice Rady (ES) č. 2001/55/ES je patrné, že se vztahuje pouze na osoby, které zemi původu opustily v důsledku situace, která v této zemi nastala a v důsledku jejího trvání se do ní nemohou bezpečně a natrvalo vrátit. Jedná se například o osoby, které opustily zemi původu v důsledku probíhajícího ozbrojeného konfliktu, který stále trvá. Za osobu vysídlenou je tedy možné považovat pouze tu osobu, která zemi původu opustila v důsledku situace, která v této zemi nastala, například v důsledku již zmíněného ozbrojeného konfliktu. Mezi situací v zemi původu a jejím opuštěním tedy musí existovat příčinná souvislost, jedině tak může být pro účely směrnice č. 2011/55/ES považována za osobu vysídlenou, která má nárok na poskytnutí dočasné ochrany. 15. V případě žalobce nejsou splněny podmínky uvedené v § 3 zákona č. 65/2022 Sb., tedy, že není osobou, na kterou se vztahuje rozhodnutí Rady (EU) č. 2022/382 a jeho žádost o dočasnou ochranu je nepřijatelná z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. b) téhož zákona. žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby. III. Posouzení žaloby 16. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal postup žalovaného v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 84 odst. 3 soudního řádu správního), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době tvrzeného zásahu. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. 17. O podané žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 soudního řádu správního bez nařízení jednání, když účastníci s takovým rozhodnutím ve věci souhlasili. 18. Žaloba je důvodná. 19. Městský soud v Praze posoudil věc takto: 20. Ochranu podle § 82 a násl. soudního řádu správního může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byly zaměřeny přímo proti němu nebo v jejich důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. soudního řádu správního poskytnout (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Aps 1/2005 65, č. 603/2005 Sb. NSS, ze 17. 3. 2008). 21. Pokud jde o podmínky nezákonného zásahu, z povahy věci je nesporné, že jsou splněny podmínky první, druhá, čtvrtá, pátá i šestá, neboť opatření žalovaného bylo přímo zaměřeno proti žalobci, nejedná se o rozhodnutí, a přímo znamená zk