8 A 43/2025 – Městský soud v Praze

8 A 43/2025- 69 - text 9 č. j. 8A 43/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce R. Z., státní příslušnost Ukrajina bytem X zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil dne 21. 10. 2024 jeho žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod č. j. OAM-406761/Do-2024, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu, zaevidované pod č. j. OAM-406761/Do-2024. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 362,70 Kč a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Podanou žalobou se žalobce domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného spočívající v tom, že žalovaný vrátil žalobci podanou žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobce uvedl v podané žalobě, že je státním občanem Ukrajiny. V důsledku invaze ozbrojených sil Ruské federace na území Ukrajiny byl nucen opustit svou domovskou zemi a přesídlit do některého z členských států Evropské unie. Návrat do země původu pro něj není možný. 3. Dne 21. října 2024 požádal o udělení dočasné ochrany, avšak jeho žádost byla zamítnuta s odůvodněním, že již získal dočasnou ochranu v jiném členském státě EU. 4. Žalobce má za to, že žalovaný postupoval v rozporu s § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace (dále jen „zákon č. 65/2022“, nebo „lex Ukrajina“) ve spojení s prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2022/382 a směrnicí 2001/55/ES (dále jen „směrnice“). Odkázal přitom na čl. 26 odst. 4 uvedené směrnice, který výslovně umožňuje přemístění vysídlené osoby z jednoho členského státu EU do jiného. 5. Tento článek rovněž stanoví pravidla pro ukončení platnosti pobytového oprávnění v jednom členském státě v případě přemístění do jiného. Prováděcí rozhodnutí Rady 2022/382 výslovně nevylučuje takové přemístění; naopak, v souladu s bodem 15 preambule vylučuje aplikaci čl. 11 směrnice, který upravuje navracení osob požívajících dočasné ochrany do členského státu, kde jim byla ochrana původně poskytnuta. 6. Žalobce rovněž odkázal na judikaturu správních soudů, která se zabývá nesouladem § 5 odst. 1 a 2 Lex Ukrajina se směrnicí. Tvrdí, že odmítnutí žádosti o dočasnou ochranu z důvodu jejího předchozího udělení v jiném členském státě představuje nepřípustné rozšiřování důvodů pro vyloučení z ochrany, které směrnice taxativně vymezuje. Takový postup je podle něj v rozporu se smyslem a účelem směrnice, zejména s jejím článkem 28, a neměl by být na jeho případ aplikován. 7. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby z důvodu nepřijatelnosti žádosti žalobce o udělení dočasné ochrany. Nepřijatelnost žádosti vyplývá nejen z ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina, ale rovněž z § 5 odst. 1 písm. b) téhož zákona. 8. Poukázal na to, že žalobce nesplňuje podmínku pobytu na území Ukrajiny před 24. únorem 2022, která je nezbytná pro udělení dočasné ochrany. Ačkoli je ukrajinským státním příslušníkem, z předloženého cestovního dokladu vyplývá, že vstoupil na území Schengenského prostoru dne 24. ledna 2022 a zpět na Ukrajinu se již nevrátil. V době vypuknutí ozbrojeného konfliktu se tedy nenacházel na území Ukrajiny, což vylučuje možnost přiznání dočasné ochrany podle výše uvedených ustanovení. 9. Dále žalovaný uvádí, že žalobce figuruje v evropské platformě pro výměnu informací o držitelích dočasné ochrany jako osoba, které již byla dočasná ochrana udělena v Německu a dříve také v Nizozemsku. Tato platforma byla zřízena na základě článků 10 a 27 směrnice Rady 2001/55/ES a slouží k evidenci a výměně informací mezi členskými státy EU. 10. Směrnice v článcích 15 a 26 stanoví, že možnost přenesení dočasné ochrany mezi členskými státy je výjimečná a omezená pouze na případy výslovně uvedené v těchto ustanoveních. Z toho vyplývá, že držitel dočasné ochrany v jednom členském státě nemá automatické právo získat stejnou ochranu v jiném státě EU. Skutečnost, že členské státy se dohodly na neaplikování článku 11 směrnice, tuto zásadu nijak nemění. 11. Žalovaný poukázal na rozhodovací praxi správních soudů s tím, že se závěry, které soudy v obdobných věcech vyslovují, nesouhlasí, neboť tyto neodpovídají textu směrnice. Následně žalovaný citoval z čl. 15 a čl. 26 směrnice, podle kterých právo držitele dočasné ochrany v jiném členském státě, resp. že právo držitele povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany na získání stejného povolení v jiném členském státě se omezuje pouze na případy uvedené v čl.15. 12. Na základě výše uvedeného žalovaný uzavírá, že žalobce nemá právní nárok na udělení dočasné ochrany v České republice, a žádost byla proto správně posouzena jako nepřijatelná. 13. Při ústním jednání konaném dne 28. 5. 2025 setrvali účastníci na svých stanoviscích. Žalobce podrobně popsal svůj dosavadní pobyt na území ČR, jakož i okolnosti, které vedly k tomu, že mu byla dočasná ochrana udělena v Německu. V České republice chce zůstat a zde pracovat. III. Posouzení žaloby 14. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadený postup žalovaného v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 84 odst. 1 s. ř. s.). S ohledem na žalobní typ a povahu věci soud o předmětné žalobě rozhodl přednostně v souladu s § 56 odst. 3 s. ř. s. 15. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobce podal dne 21. října 2024 žádost o poskytnutí dočasné ochrany, a to pod spisovou značkou OAM-406761/D.O.-2024. K žádosti přiložil cestovní pas a doklad potvrzující zajištění ubytování. 16. Součástí správního spisu je dále záznam o poskytnutí dočasné ochrany žalobci v Německu a rovněž přehled jeho cest. 17. Žaloba je přípustná (projednatelná). Žalovaný postupoval podle § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb., jenž mu ukládá povinnost vrátit cizinci žádost o dočasnou ochranu, pokud je naplněn některý z důvodů nepřijatelnosti podle odst. 1, a jenž zároveň vylučuje soudní přezkum takového postupu. K tomu soud odkazuje na nedávné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, dle kterého: Vrácení žádosti o dočasnou ochranu podle § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb. podléhá soudnímu přezkumu. Soudní výluku stanovenou v tomto ustanovení v části věty za středníkem nelze aplikovat pro rozpor s právem Evropské unie. 18. Žaloba je důvodná. 19. Soud vycházel při svých úvahách z kritérií pro určení nezákonného zásahu, jak byla definovaná v recentní judikatuře správních soudů, zejména v již zmíněném rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005-65. 20. Ochrana podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li – a to kumulativně, tedy zároveň - splněny následující podmínky: 21. Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout. 22. V posuzovaném případě spočíval nezákonný zásah ve vyhodnocení žádosti žalobce o udělení dočasné ochrany jako nepřijatelné dle § 5 odst. 1 písm. b a d) z. č. 65/2022 Sb., neboť dle žalovaného žalobce není osobou dle § 3 lex Ukrajina. 23. Soud se zabýval otázkou, zda jsou v dané věci splněny podmínky pro poskytnutí ochrany dle § 82 a násl. s.ř.s. 24. Soud má za to, že je splněna první, druhá, čtvrtá a pátá podmínka, neboť žalobce byl přímo zkrácen na svých právech, když mu byla vrácena jeho žádost o prodloužení dočasné ochrany. Podstatné však je, zda byla splněna třetí a šestá podmínka, tedy jestli lze vrácení žádosti žalobci z důvodu, že nespadá do osob uvedených v § 3 lex Ukrajina, považovat za nezákonný zásah. 25. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb. (ve znění účinném do 12. 2. 2025) Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky uděluje dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje rozhodnutí Rady. 26. Dle § 3 odst. 2 citovaného zákona Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky dále uděluje dočasnou ochranu cizinci, který doloží, že a) byl ke dni 24. února 2022 držitelem platného povolení k t