2 Afs 80/2008 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 1/2025- 61 - text 15 č. j. 8 Ad 1/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně Mgr. V. J. K. bytem X proti žalovanému Státní tajemník v Ministerstvu zdravotnictví, sídlem Palackého náměstí 4, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2024, č. j. MZDR 28400/2024-4/PER, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Dne 24. 2. 2022 vydala ředitelka Státního ústavu pro kontrolu léčiv (dále jen „SÚKL“) rozhodnutí, jehož výrokem I. byla žalobkyně odvolána ze služebního místa představené – ředitelky sekce zdravotnických prostředků, a to podle § 60 odst. 1 písm. a) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění účinném do 31. 12. 2022 (dále jen „zákon o státní službě“ nebo jen „zákon“). 2. Výrokem II. téhož rozhodnutí byla žalobkyně podle § 70 odst. 3 zákona o státní službě zařazena s účinností ode dne následujícího po doručení rozhodnutí, nejdříve však od 1. 3. 2022, na služební místo „právník“, REG ID služebního místa SSM702, s výkonem služby ve SÚKL, v sekci registrací, v oboru služby 22 – legislativa a právní činnost, na dobu neurčitou, se služebním označením „vrchní rada“ a služebním působištěm v Praze. 3. Výrokem III. byla žalobkyně zařazena do 14. platové třídy a 7. platového stupně. 4. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. Žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím tak, že výrok I. rozhodnutí služebního orgánu potvrdil a odvolání v této části zamítl. Výroky II. a III. zrušil a věc vrátil služebnímu orgánu prvého stupně k novému projednání. 5. Žalobkyně podala žalobu proti výroku I. rozhodnutí žalovaného a navrhla, aby soud v tomto rozsahu rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 6. Vydání nyní přezkoumávaného rozhodnutí žalovaného předcházelo rozhodnutí téhož orgánu ze dne 30. 6. 2022, č. j. MZDR 19989/2024–4/P, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí ředitelky Státního ústavu pro kontrolu léčiv ze dne 24. 2. 2022. 7. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, o níž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 8. 2024, č. j. 5 Ad 12/2022–185, (dále též jako „rozsudek 5Ad 12/2022“ nebo „rozsudek pátého senátu“). Tímto rozsudkem soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soud se přitom vypořádal se všemi žalobními námitkami, přičemž většinu z nich shledal nedůvodnými. Rozhodnutí žalovaného však zrušil pro vadu spočívající v nesprávném postupu při obsazování volného služebního místa, konkrétně pro nedostatečně zjištěný skutkový stav věci a protiprávní vyhlášení výběrového řízení. 8. Městský soud v této souvislosti konstatoval, že v situaci, kdy bylo možné volné služební místo obsadit postupem podle § 61 zákona o státní službě, nebylo přípustné vyhlásit výběrové řízení. Tento závěr opřel mimo jiné o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2023, č. j. 3 Ads 205/21–64, podle něhož ustanovení § 24 odst. 5 zákona o státní službě nedává služebnímu orgánu diskreci při rozhodování o způsobu obsazení služebního místa, pokud existuje státní zaměstnanec postavený mimo výkon služby, pro něhož by bylo služební místo vhodné. 9. Městský soud v Praze rozsudkem 5Ad 12/2022 zavázal žalovaného svým právním názorem. Nyní přezkoumávané rozhodnutí je tedy rozhodnutím v pořadí druhým (resp. třetím – viz dále), kterým žalovaný znovu rozhodl o odvolání žalobkyně poté, co jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno soudem. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 10. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že napadené rozhodnutí představuje v pořadí již šesté rozhodnutí žalovaného ve věci týkající se jejího odvolání ze služebního místa, přičemž se jedná o třetí konečné rozhodnutí ve věci samé. Dle tvrzení žalobkyně bylo proti ní vedeno kárné řízení, jehož účelem bylo využití institutu upraveného v § 48 zákona o státní službě, a to s cílem fakticky jí znemožnit výkon státní služby na služebním místě představené – ředitelky sekce zdravotnických prostředků – v roce 2018. Tento stav měl trvat až do doby zrušení uvedeného služebního místa na základě usnesení vlády České republiky č. 783 ze dne 29. 11. 2018, kterým byl přijat návrh systemizace služebních a pracovních míst podle § 17 zákona o státní službě pro rok 2019. 11. V rámci žaloby žalobkyně vznesla celkem šest žalobních bodů a navrhla provedení důkazů. 12. V první žalobní námitce žalobkyně namítla, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a nezákonné, neboť vychází z nepravdivých údajů týkajících se účelu systemizace služebních míst, čímž je dle jejího názoru porušen § 3 správního řádu. Žalobkyně má za to, že jak žalovaný, tak i Městský soud v Praze pochybili, když za prokázaný vzali účel systemizace tvrzený SÚKLem v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Na straně sedm tohoto rozhodnutí jsou uvedena tvrzení, která dle žalobkyně neodpovídají skutečnosti a nejsou podložena obsahem správního spisu. Jedná se podle ní o nepřípustné rozšiřování účelu systemizace, které nemá oporu v podkladech rozhodnutí. 13. Žalobkyně trvá na tom, že skutečný účel systemizace byl zachycen v jejím odůvodnění, kde se uvádí, že „systemizace na rok 2019 dále provádí reorganizaci sekce zdravotnických prostředků, kdy je nezbytné zefektivnit a zjednodušit stávající strukturu řízení. Dochází zde ke skončení několika oddělení a ke zrušení místa ředitele sekce, a namísto toho k vytvoření další řadové pozice, která se bude moci podílet na aktivním vyřizování několika desítek tisíc doposud dlouhodobě nevyřízených úkolů. Dochází tedy ke zrušení sekce a celou problematiku bude nově zastřešovat již existující odbor, který bude řídit 4 oddělení a bude přímo řízený ředitelem Ústavu.“ 14. Žalobkyně dále namítla, že žalovaný v napadeném rozhodnutí nepřípustně a nezákonně rozšířil a změnil původní důvody systemizace, jak byly uvedeny v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Podle žalobkyně je zrušení služebního místa ředitelky sekce zdravotnických prostředků výslovně uvedeno v odůvodnění systemizace, přičemž právě toto místo bylo žalobkyní zastáváno. Dle jejího názoru tedy důvodem systemizace bylo zrušení jejího služebního místa, což je v rozporu s právním názorem vysloveným městským soudem v rozsudku 5 Ad 12/2022, kterým je žalovaný vázán. 15. Žalobkyně dále poukázala na to, že žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel ze závěrů, které jsou v přímém rozporu s jeho vlastním předchozím rozhodnutím ze dne 22. 12. 2021, v němž výslovně uvedl, že zrušení služebního místa žalobkyně (SSM 475) a vytvoření nového řadového služebního místa mělo být rovněž uvedeno jako důvod systemizace. 16. I v případě, že by tvrzený účel systemizace byl skutečně jejím cílem, žalobkyně namítá, že to nezakládá oprávnění uvádět v návrhu systemizace nepravdivé údaje. Skutečnost, že návrh systemizace obsahuje nepravdivé údaje, podle ní vyplývá i z výše uvedeného rozsudku městského soudu. Žalovaný se s touto námitkou vypořádal pouze nepřímo, a to odkazem na obecný účel systemizace a na vyjádření JUDr. R. M., která uvedla, že si jednotlivá oddělení v rámci sekce zdravotnických prostředků vzájemně vypomáhají. 17. Žalobkyně však nesouhlasí s tím, aby v řízení podávala vysvětlení osoba, která nikdy na sekci zdravotnických prostředků nepůsobila a která postrádá odborné i technické znalosti o agendě vyřizování žádostí v této sekci. JUDr. M. je dle žalobkyně zaměstnankyní pracující na základě dohody o pracovní činnosti na personálním a vzdělávacím oddělení, a nebyla tedy oprávněna podávat vysvětlení k otázkám týkajícím se činnosti sekce zdravotnických prostředků. 18. Dále žalobkyně poukázala na to, že listiny předložené v rámci soudního řízení zpochybnila již ve svém vyjádření ze dne 22. 8. 2018, jakož i ve vyjádření ze dne 26. 8. 2024. Jejími námitkami se však ani soud, ani žalovaný v napadeném rozhodnutí nezabývali. Nesprávná skutková zjištění byla podle žalobkyně učiněna rovněž ve vztahu k jednotlivým agendám vykonávaným na sekci zdravotnických prostředků. Soud při svém rozhodování vycházel z podkladů organizačního řádu č. S–018, účinného od 1. 8. 2018, ačkoliv žalobkyně v té době již nepůsobila ve funkci ředitelky sekce zdravotnických prostředků, neboť byla s účinností od 1. 6. 2018 zproštěna výkonu služby (toto zproštění výkonu služby bylo následně zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 27. 9. 2018). 19. Ve druhé žalobní námitce žalobkyně namítla porušení čl. 4 odst. 1 služebního předpisu při schvalování systemizace, přičemž tvrdí, že proces schvalování systemizace neproběhl v souladu se zákonem. Podle jejího názoru se ani městský soud, ani žalovaný nezabývali její námitkou, že žalovaný měl povinnost vrátit návrh systemizace k přepracování, pokud obsahoval nesprávné údaje poskytnuté SÚKLem. Tato povinnost vyplývá z čl. 4 odst. 1 služebního předpisu náměstka ministra vnitra pro státní službu ze dne