8 Afs 14/2010 — Nejvyšší správní soud

8 Af 1/2025- 70 - text 35 č. j. 8Af 1/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce FLADEMON s.r.o., IČ 28973241, se sídlem Chalupnická 40/14, Praha 10, zastoupeného bfinance.cz tax s.r.o. se sídlem K Učilišti 40/20, Praha 10, proti žalovanému Odvolací finanční ředitelství, se sídle Masarykova 427/31, Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2024, č. j. 34144/24/5300-22441-711776, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Po provedené daňové kontrole u žalobce Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále je „správce daně“) vydal: dodatečný platební výměr na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období listopad 2018 č. j. 351291/23/2010-53523-110746 ze dne 31. 01. 2023, kterým byla žalobci doměřena daň ve výši 777.228 Kč a současně byla uložena zákonná povinnost uhradit penále ve výši 20 % z doměřené daně, tj. v částce 155.446 Kč, dodatečný platební výměr na DPH za zdaňovací období prosinec 2018 č. j. 351336/23/2010-53523-110746 ze dne 31. 01. 2023, kterým byla žalobci doměřena daň ve výši 704.838 Kč a současně byla uložena zákonná povinnost uhradit penále ve výši 20 % z doměřené daně, tj. v částce 140.968 Kč, dodatečný platební výměr na DPH za zdaňovací období leden 2019 č. j. 351384/23/2010-53523-110746 ze dne 31. 01. 2023, kterým byla žalobci doměřena daň ve výši 2.775.170 Kč a současně byla uložena zákonná povinnost uhradit penále ve výši 20 % z doměřené daně, tj. v částce 555.034 Kč, dodatečný platební výměr na DPH za zdaňovací období únor 2019 č. j. 351445/23/2010-53523-110746 ze dne 31. 01. 2023, kterým byla žalobci doměřena daň ve výši 2.376.541 Kč a současně byla uložena zákonná povinnost uhradit penále ve výši 20 % z doměřené daně, tj. v částce 475.309 Kč, dodatečný platební výměr na DPH za zdaňovací období březen 2019 č. j. 351562/23/2010-53523-110746 ze dne 31. 01. 2023, kterým byla žalobci doměřena daň ve výši 2.914.332 Kč a současně byla uložena zákonná povinnost uhradit penále ve výši 20 % z doměřené daně, tj. v částce 582.867 Kč, dodatečný platební výměr na DPH za zdaňovací období duben 2019 č. j. 351639/23/2010-53523-110746 ze dne 31. 01. 2023, kterým byla žalobci doměřena daň ve výši 2.400.840 Kč a současně byla uložena zákonná povinnost uhradit penále ve výši 20 % z doměřené daně, tj. v částce 480.168 Kč. 2. Správce daně dospěl k závěru, že žalobce byl součástí obchodních řetězců zasažených podvodem na dani z přidané hodnoty. Na základě tohoto zjištění posoudil nárok žalobce na odpočet daně z přidané hodnoty z přijatých zdanitelných plnění jako neoprávněný, a to konkrétně: z nákupu kuřecího masa původem z Thajska a Brazílie od společnosti ABC Investor s.r.o., a z nákupu slunečnicového oleje od společnosti Fresh & Fit s.r.o. v likvidaci. 3. Správce daně uzavřel, že žalobce o podvodném charakteru těchto plnění věděl, případně alespoň vědět měl a mohl. Z tohoto důvodu vyloučil nárok žalobce na odpočet daně z přidané hodnoty z uvedených plnění a doměřil žalobci daň. Proti vydaným dodatečným platebním výměrům podal žalobce odvolání, o němž rozhodl žalovaný tak, že odvolání zamítl a rozhodnutí správce daně potvrdil. 4. Žalobce brojí proti rozhodnutí žalovaného správní žalobou, v níž se domáhá jeho zrušení. V podané žalobě uplatnil pět žalobních bodů. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. V prvním žalobním bodě žalobce namítá nezákonnost předepsaného penále. Tvrdí, že penále nemělo být předepsáno, neboť správce daně již při zahájení daňové kontroly důvodně předpokládal, že daň bude doměřena. Podle žalobce tak došlo k naplnění hypotézy ustanovení § 145 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), a měl být proto před zahájením daňové kontroly vyzván k podání dodatečných daňových tvrzení. Tento názor žalobce opírá o obsah trestního oznámení ze dne 2. 5. 2019, č. j. 1308438/19/2201-61561-303136 (dále jen „trestní oznámení“), které správce daně podal přibližně devět měsíců před zahájením daňové kontroly. Z uvedeného trestního oznámení podle žalobce vyplývá, že důvody pro doměření daně byly správci daně známy již v době jeho podání, a tudíž i v době zahájení daňové kontroly. 6. Ve druhém žalobním bodě žalobce namítá opožděné doručení dodatečných platebních výměrů. Tvrdí, že tyto výměry mu byly doručeny až po uplynutí lhůty pro stanovení daně. Podle žalobce nelze při výpočtu této lhůty aplikovat ustanovení § 148 odst. 4 písm. c) daňového řádu, neboť mezi daní, u níž byl uplatněn nárok na odpočet, a daní, která je předmětem trestního stíhání, neexistuje materiální souvislost. Lhůta pro stanovení daně podle žalobce uplynula dne 4. 2. 2023, přičemž dodatečné platební výměry mu byly doručeny až dne 9. 2. 2023. 7. Žalovaný se touto námitkou zabývá v napadeném rozhodnutí v bodě č. 105, kde uvádí, že lhůta pro stanovení daně neběžela od dne 3. 6. 2021, neboť tímto dnem bylo zahájeno trestní stíhání jednatele žalobce. Ustanovení § 148 odst. 4 písm. c) daňového řádu stanoví, že lhůta pro stanovení daně neběží po dobu trestního stíhání pro daňový trestný čin související s touto daní. Jedná se však o ustanovení, které je třeba vykládat restriktivně a s ohledem na materiální souvislost. 8. Podle žalobce použití tohoto ustanovení v jeho věci není možné, neboť není dána materiální souvislost mezi daňovou povinností žalobce, u níž se zkoumá prekluzivní lhůta, a daní, která je předmětem trestního stíhání. Z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 3. 6. 2021, č. j. KRPB-64889-6/TČ-2021-000097 – BRE, je zřejmé, že žalobce sám není trestně stíhán a daň nebyla zkrácena přímo u něj. Daň byla zkrácena u společností ABC Property (dodavatel dodavatele žalobce) a Fresh & Fit s.r.o. v likvidaci (přímý dodavatel žalobce), a to prostřednictvím vykazování fiktivních plnění v oddíle B.3 kontrolního hlášení. Podle žalobce tak nelze dovodit materiální souvislost mezi daní žalobce a daní, která je předmětem trestního stíhání, a ustanovení § 148 odst. 4 písm. c) daňového řádu proto nelze aplikovat. 9. Ve třetím žalobním bodě žalobce namítá, že důkazní prostředky převzaté z trestního spisu nelze v daňovém řízení použít, neboť byly získány nezákonným způsobem. Podle žalobce žalovaný na základě těchto nezákonných důkazů není schopen unést důkazní břemeno k prokázání vědomého zapojení žalobce do transakcí zasažených podvodem na DPH. Důkazy z trestního spisu jsou podle žalobce jedinými rozhodujícími důkazy, o něž žalovaný své závěry opřel, což je v rozporu se zásadou bezprostřednosti dokazování v daňovém řízení. 10. Žalobce dále namítá, že žalovaný porušil svou povinnost posoudit legalitu těchto důkazů, a to formou předběžné otázky. Namísto toho žalovaný důkazy z trestního spisu bez dalšího přejal do daňového řízení, aniž by si učinil vlastní úsudek o jejich zákonnosti. V napadeném rozhodnutí žalovaný dospěl k závěru o vědomém zapojení žalobce do transakcí stižených podvodem na základě těchto důkazů, které však podle žalobce byly nejen získány nezákonně, ale rovněž nezákonně použity v daňovém řízení. 11. Konkrétně žalobce namítá, že do trestního řízení se jako poškozený subjekt připojil Finanční úřad pro Jihočeský kraj. Podle § 65 trestního řádu má poškozený právo nahlížet do trestního spisu, přičemž jedině prostřednictvím tohoto oprávnění lze legálně získat obsah trestního spisu. V daném případě však podle žalobce absentuje záznam o nahlížení do spisu ze strany poškozeného, což znamená, že Finanční úřad pro Jihočeský kraj do spisu nenahlížel a nemohl se tak legálně seznámit s jeho obsahem. Důkazní prostředky z trestního řízení vedeného Policií ČR lze přitom legálně získat pouze za podmínek stanovených trestním řádem, který klade na takové úkony nejvyšší formální požadavky. Nahlížení do spisu musí být řádně zaznamenáno, včetně údajů o tom, kdo, kdy a do jaké části spisu nahlížel. 12. Žalobce dále namítá, že správní výzva podle § 57 odst. 1 daňového řádu, na niž žalovaný v napadeném rozhodnutí odkazuje (viz bod č.107), nemůže splňovat přísné formální požadavky trestního řízení a nemůže být legitimním prostředkem k získání důkazů z trestního spisu. 13. Dále žalobce uvádí, že důkazy použité v daňovém řízení byly nepřípustné i z hlediska jejich povahy. Jednalo se o tzv. kvalifikované důkazy ve smyslu trestního řádu, jejichž získání vyžaduje souhlas státního zástupce nebo soudce. Konkrétně se jedná o důkazy získané podle: § 88 trestního řádu – odposlech a záznam telekomunikačního provozu, § 88a trestního řádu – sledování telekomunikačního provozu, § 158d trestního řádu – sledování osob a věcí. 14. Trestní řád použití těchto důkazů v jiné trestní věci připouští pouze za zákonem stanovených restriktivních podmínek. Tím spíše je podle žalobce vyloučeno jejich použití v jiných typech řízení, jako je řízení daňové. V této souvislosti žalobce odk