8 Af 16/2024 – Městský soud v Praze

8 Af 16/2024- 51 - text 18 č. j. 8Af 16/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce IZOTHERM PRODUKT, s.r.o., IČO: 27454657, se sídlem K Verneráku 950/45, Praha 4 – Kunratice, zastoupeného Ing. Ladislavem Kubicou, daňovým poradcem se sídlem Rokycanova 1929, Sokolov, proti žalovanému Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7.6.2024, č. j. 18615/24/5300-21444-715756, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo a náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Finanční úřad pro hlavní město Prahu, dále jen („správce daně“) vydal dne 8. 12. 2022 pod č. j. 9153211/22/2011-52521–111060, dodatečný platební výměr, kterým žalobci doměřil daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období červen 2019 ve výši 127 680 Kč s tím, že žalobci zároveň vznikla povinnost uhradit penále ve výši 25 536 Kč. 2. Takto správce daně rozhodl poté, co na základě provedené daňové kontroly za zdaňovací období leden až prosinec 2019 a leden až květen 2020 dospěl k závěru, že v případě zdaňovacího období červen 2019 žalobce neunesl své důkazní břemeno a neprokázal, že přijal předmětná zdanitelná plnění „mramorové desky“ uvedené na daňových dokladech č. T 16/19, T 17/19, T 18/19, a T 19/19 od dodavatele Regia rezidence s. r. o. (dále jen „Regia“ nebo jen „dodavatel“) v deklarovaném předmětu a rozsahu. 3. Žalobce podal proti dodatečnému platebnímu výměru odvolání, o němž rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím tak, že upravil text dodatečného platebního výměru provedením opravy označení čísla jednacího zprávy o kontrole, v ostatním ponechal výrok odvoláním napadeného rozhodnutí beze změny. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Žalobce v podané žalobě namítá nesprávné zjištění skutkového stavu s tím, že to byl nikoliv žalobce, ale žalovaný, kdo nesplnil důkazní břemeno podle § 92 odst. 5 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“). 5. Konkrétně v podané žalobě žalobce uvádí: strana 3–5 napadeného rozhodnutí obsahuje jen selektivní výčet výroků z judikatury, které nekonkretizuje a nevysvětluje jejich aplikaci na projednávanou věc. Odkazy na veřejně přístupné informace uveřejněné na internetu nejsou právně závazné. 6. V rámci daňové kontroly byl proveden výslech paní T. a pana T. a svědci potvrzovali, že obchodní případy byly realizovány. Dodavatel společnost Regia byla podrobena daňovým kontrolám s kladným výsledkem, byly tedy zjištěny dodávky, které žalobce obdržel jako uskutečněné. Žalovaný k tomu nikterak nepřihlédl. Správce daně neshledal žádné nedostatky v režimu EET. Úhrada přijatých zdanitelných plnění byla jednoznačně prokázána. Pokud žalovaný uváděl, že jednatelka dodavatele a svědek, pan T. jednající za dodavatele, nebyli schopni blíže popsat konkrétní obchodní spolupráci s žalobcem, lze to vysvětlit tím, že obvykle jednatelé neřeší běžné obchodní činnosti tam, kde k tomu zmocnili a pověřili jiné pracovníky; rovněž platby v hotovosti jsou obvyklé, byly potvrzeny i v režimu EET. 7. Žalovaný se zabývá judikaturou o tom, jak pouhé předložení dokladů nestačí, aniž by však posuzoval související důkazní prostředky vzniklé objektivně a v čase dodávek, tedy kontrolní hlášení a EET. Po zhodnocení výpovědi pana T. se správcem daně ze dne 22. 2. 2022 byl svědek s tímto hodnocením konfrontován a byl požádán o písemné vyjádření desinterpretací uváděným správcem daně. Svědek tak učinil ke dni 12. 5. 2022 a sdělil rozpory se skutečnou výpovědí. 8. Předchozím doložením dokladů, podáním vysvětlení a výpovědí svědka důkazní břemeno přešlo na správce daně. Tento pokračoval ve vytčené linii se záměrem doměřit daň za každou cenu s tím, že stálými dokola se opakujícími výzvami o doložení nároku na odpočet tohoto cíle dosáhne. Žalobce opakovaně žádal o další vyslechnutí svědka a odstranění pochybností. Žádosti vyhověno nebylo, svědek byl odsouzen, avšak nikoliv za daňový delikt. V době, kdy bylo žádáno o provedení výslechu, byl také naživu jednatel pan Š., který zemřel v X. Od této doby se správce daně zaměřil na podrobnosti, které ve svém začátku nezpochybňoval. Žalobce pokládá za neopodstatněné, že správce daně rozhodl o opakování výslechu svědka po dvou letech, kdy došlo k úmrtí jednatele kontrolovaného subjektu. Při opakovaném výslechu byly kladeny stejné otázky jako při prvním výslechu a svědku byly předkládány totožné listiny. Z toho je zřejmé, že správce daně postupuje jen vytčeným směrem doměrku za každou cenu. Do úředního záznamu týkajícího se prověřování stavu pozemků v Poříčanech správce daně promítl jen ty skutečnosti, které svědčily linii o doměření daně. 9. Argumentace ohledně kvality mramorových desek při prodeji jsou pouhé fabulace a překrucování skutečnosti. Všechny keramické obkladové prvky jsou vyráběny v dávkách tzv. šaržích, které se navzájem mohou lišit barevným odstínem a rozměrem, jednotlivé šarže jsou označeny na paletách, kartonech, případně na hraně výrobků a v dodacích listech výrobce. Kromě katalogového čísla názvu série, případně druhu povrchu a typu výrobku je označen odstín, deklarovaný rozměr, EAN kód, jakost a informace, je-li výrobek glazovaný či neglazovaný a interní kód třídění. Obkladové prvky jednotlivých šarží s odlišně označeným barevným odstínem šarže nebo odlišným deklarovaný rozměrem nesmí být použity na jednu plochu. Žalobce daný materiál pořizoval s tím, že ucelená dodávka bude jako harmonicky vybarvený obklad prodána jako celek. Je častým případem, že se záměr nemusí vydařit a následně je obchodník postaven do režimu, že minimalizuje ztráty prodejem pod cenou, skladováním, kdy dojde při přepravě dílčím poškozením, případně materiál, který není v dané chvíli ve své barevnosti a harmonii k takové množství, jak odběratel požaduje, se prodává se slevou, jak lze. 10. Z argumentace žalovaného je zřejmé, že nezná základní režimy obchodní činnosti. Pokud by žalovaný umožnil žalobci uplatnit všechna procesní práva, tak by žalobce vysvětlil dané obchodní případy v celé šíři a v souvislostech. Neurčitá a obecná formulace výzev správce daně však nedává možnosti odpovědět na nevyslovené pochybnosti, aby následně každá odpověď byla užita jako potvrzení neunesení důkazního břemene. Žalovaný argumentoval nepřesností dokladů a označení, to je v křiklavém rozporu s jeho vlastní chybovostí i v tak důležité věci, jako je správné uvedení podkladů a rozhodnutí, které užil v doměření daně, kdy v rozhodnutí bylo chybně uvedeno číslo jednací kontrolní správy. Vlastní chyby žalovaný označí za chyby v psaních či administrativní pochybení, pochybení na straně žalobce však pokládá za podstatná. 11. Žalobce namítl, že žalovaný argumentuje tím, že daňový doklad nelze chápat izolovaně, sám však neposkytuje žádné hodnocení souvislostí. Zřejmý řetězec dodávky od vystavení daňového dokladu, uvedení v kontrolním hlášením, přijetí úplaty a její uvedení v elektronické evidenci tržeb a následné svědectví osvědčující tyto skutečnosti žalovaný bagatelizuje a dospívá k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno. 12. Žalobce odkázal na stranu 10 zprávy o kontrole, kde správce daně odkazuje na tvrzení žalobce o provedení plateb, správce daně nijak neprokázal nepravdivost pokladní dokladů podepsaných jednatelkou dodavatele. Přijaté platby nejsou ani v rozporu s evidencí EET. 13. Pod bodem 46 žalovaný podává výklad daňového řádu jako zmocnění pro správní libovůli a vyjadřuje se, že je jeho možností rozhodnout v rámci zásad volného hodnocení. Z průběhu jednání i písemností vydaných žalovaným je však zřejmé, že zcela pomíjí povinnosti uložené mu v záhlaví daňového řádu. 14. Žalobce rovněž nesouhlasí s argumentací v bodě 47 napadeného rozhodnutí, v nichž žalovaný tvrdí, že nemá žádné zákonné povinnosti ohledně dokazování, které leží toliko na žalobci - to je v rozporu jak s ustanovením § 92 daňového řádu, tak s rozsudky Nejvyššího správního soudu. 15. Pod bodem 48 se žalovaný odvolává na výzvu č. j. 1349917/2/2001–62561–110364, v níž obšírně popisuje skutečnosti doložené žalobcem, uvádí vlastní dodatečné zjišťování bez spolupráce se žalobcem s tím, že mu vytýká, že některé položky je možné koupit jinde levněji. Žalobce nemá za povinnost nakupovat nejlevněji. Je zřejmé, že servis dodavatele v pečlivosti a operativě dodávek opravňuje k nákupním cenám, jak byly dohodnuty. Vystavení dokladů v EET svědčí pro to, že dodavatel se chová nadstandardně a také svědčí o zaujatosti pracovníků správce daně vůči osobám zúčastněným na daňovém řízení. Žalovaný tento postup bagatelizuje pod bodem 50 napadeného rozhodnutí bez vyvození příslušné nápravy ve vztahu k ostatním postupům a celkovému hodnocení. 16. Tvrzení obsažené pod bodem 49 napadeného rozhodnutí o povinnostech žalobce postrádá odkaz na povinnosti ukládané zákonem. Žalobce několikrát zdůraznil, že četnost obchod