9 Afs 66/2015 — Nejvyšší správní soud

8 Af 8/2025- 50 - text 9 8 Af 8/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobkyně I. J., bytem X proti žalovanému zastoupena PKF APOGEO Tax, s. r. o. sídlem Rohanské nábřeží 671/15, 186 00 Praha 8 Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2025, č. j. 4040/25/5200-10423-713573 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 3 (dále jen „finanční úřad“) vyzval žalobkyni dne 3. 1. 2024 k podání dodatečného daňového přiznání ze zdaňovací období roku 2021 v náhradní lhůtě 15 dnů od doručení rozhodnutí. Lhůta uplynula dne 19. 1. 2024. Daňový subjekt (žalobkyně) osobně donesla v dané lhůtě veškeré podklady ke koupi a prodeji nemovitých věcí a předala do rukou pracovnice vyřizující výzvu k podání dodatečného daňového přiznání paní K. Č. Vzhledem k tomu, že ze strany finančního úřadu neměl daňový subjekt žádnou reakci, ohlásil zplnomocněný zástupce daňového subjektu dne 13. 3. 2024 vstup do daňového řízení, aby zjistil stav řízení. Následně dne 28. 6. 2024 oznámil daňový subjekt svůj záměr podat dodatečné daňové přiznání a učinil tak dne 31. 7. 2024, kde deklaroval doplatek na dani ve výši 806 115 Kč. 2. Dne 19. 8. 2024 vydal finanční úřad dodatečný platební výměr č. j. 6544841/24/2003-51523-111962, kde byla doměřena daňovému subjektu daň ve výši 806 115 Kč a daňová ztráta ve výši - 816 412 Kč a dále stanoveno penále ve výši 169 388 Kč dle § 251 odst. 3 z. č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Finanční úřad uvedl, že pro stanovení daně byly využity údaje z podaného dodatečného daňového přiznání ze dne 31. 7. 2024. 3. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, o kterém žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 12. 2. 2025 č. j. 4040/25/5200-10423-713573 (dále jen „napadené rozhodnutí“) tak, že se odvolání zamítá a potvrzuje se prvostupňové rozhodnutí. 4. Žalobkyně s napadeným rozhodnutím nesouhlasí a navrhuje jak jeho zrušení, tak i zrušení prvostupňového rozhodnutí. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že napadené rozhodnutí je nezákonné, protože jí bylo neoprávněně uloženo penále z daně, která byla doměřena na základě jejího dodatečného daňového přiznání. Podle § 251 odst. 4 daňového řádu se penále neukládá, pokud bylo přiznání přípustné. Žalovaný však přiznání označil za nepřípustné, aniž by se dostatečně zabýval okolnostmi jeho podání, osobní komunikací daňového subjektu s úřední osobou a okolnostmi vedení spisu správcem daně. Tím podle žalobkyně došlo k závažnému zásahu do jejích procesních práv, což činí rozhodnutí nezákonným. 6. První žalobní námitka se týkala přípustnosti dodatečného daňového přiznání. Dodatečné daňové přiznání bylo podáno dne 31. 7. 2024, poté co žalobkyně již reagovala na výzvu finančního úřadu a za situace, kdy finanční úřad na její sdělení nereagoval. Dle žalobkyně je dodatečné daňové přiznání přípustné a nelze souhlasit s tím, že bylo podané po lhůtě. 7. Druhá žalobní námitka se týkala neúplného vedení spisového materiálu. Zástupce daňového subjektu při fyzickém nahlížení do spisu dne 26. 2. 2025 zjistil, že spisový materiál je neúplný a nesplňuje požadavky daňového řádu, zejména ust. § 64. Chyběla časová posloupnost dokumentů a nebylo možné ověřit, kdy byly jednotlivé písemnosti do spisu zařazeny. Navíc ve spise absentovaly jakékoliv podklady k tvrzení správce daně, jak zjistil, že došlo k prodeji nemovitostí v roce 2021, a nebylo jasné, jak se některé dokumenty do spisu dostaly. 8. Daňový zástupce upozornil správce daně, že listinné důkazy byly předány osobně daňovým subjektem na výzvu správce daně, ale ve spise o tom není žádný záznam. Proto podal stížnost dle § 261 daňového řádu a následně požádal o soupis písemností. Správce daně reagoval novým soupisem, kde již byly dokumenty uvedeny s datem, což podle zástupce dokazuje manipulaci se spisem. 9. Zpochybněna byla i správnost uvedených dat, protože není jisté, kdy byly dokumenty skutečně do spisového materiálu zařazeny. Daňový subjekt nemá žádný důkaz o předání, a proto navrhuje výslech svědkyně – samotného daňového subjektu. Celkově nebyl spis veden řádně a žalovaný neověřil jeho obsah. Vzhledem k tomu, že daňový subjekt reagoval na výzvu a podal dodatečné daňové přiznání, mělo být toto přiznání považováno za přípustné a nemělo být uloženo penále. 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že s uvedenými námitkami nesouhlasí a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a spisový materiál. 11. K nezákonnosti napadeného rozhodnutí uvedl, že žalobkyně měla povinnost uvést příjem z prodeje nemovitostí již do daňového přiznání za rok 2021 jako příjem podle § 10 ZDP. Správce daně ji vyzval k podání dodatečného daňového přiznání, ale žalobkyně ve lhůtě nereagovala a dodatečné daňové přiznání nepodala. Po marném uplynutí lhůty bylo zahájeno doměřovací řízení. Dodatečné přiznání podala až 31. 7. 2024, tedy v průběhu doměřovacího řízení, což je podle § 145a odst. 1 nepřípustné. Nepřípustné tvrzení nevyvolává zákonné účinky, ale údaje z něj byly využity pro stanovení daně. Uložení penále k doměřené dani a daňové ztrátě bylo podle žalovaného v souladu se zákonem. Námitka žalobkyně, že dodatečné přiznání bylo nesprávně vyhodnoceno jako nepřípustné, je považována za nedůvodnou. 12. Žalobkyně tvrdila, že její dodatečné daňové přiznání mělo být posouzeno jako přípustné a bez uložení penále, neboť reagovala na výzvu správce daně předložením dokumentů. Dle žalovaného dodatečné přiznání bylo podáno až v průběhu doměřovacího řízení, což je podle § 145a odst. 1 daňového řádu nepřípustné. Aktivita žalobkyně (předložení listin) není podáním daňového přiznání ani zahájením řízení. Údaje z nepřípustného přiznání lze využít pro stanovení daně, ale daň se považuje za doměřenou z moci úřední, nikoli „podle dodatečného přiznání“. Podle judikatury NSS nelze v takovém případě použít výluku z povinnosti hradit penále (§ 251 odst. 4 daňového řádu). Žalobkyně měla povinnost podat řádné přiznání v roce 2022 nebo dodatečné přiznání ve lhůtě stanovené výzvou. Nesplnění této povinnosti znamená vznik penále. 13. K procesním vadám a neúplnému vedení spisu žalovaný uvedl, že zástupce žalobkyně při nahlížení do spisu dne 26. 2. 2025 podal stížnost na údajnou neúplnost spisu a porušení § 64 a násl. daňového řádu. Nahlížení však proběhlo až po vydání napadeného rozhodnutí; stížnost byla prošetřena a vyrozumění doručeno dne 8. 4. 2025. Žalobkyně namítala, že ve spise jsou založené listiny bez úředního záznamu o jejich doručení, což mělo dokazovat její aktivitu na výzvu správce daně. 14. Žalovaný dále uvedl, že spis byl odvolacímu orgánu předán v rozsahu odpovídajícím odvolacím námitkám, nemusí tedy obsahovat všechny dokumenty. Podstatné je, že žalobkyně podala dodatečné daňové přiznání až v průběhu doměřovacího řízení, což je podle § 145a odst. 1 nepřípustné. Úřední záznam o doručení listin není povinností správce daně; doručené dokumenty byly řádně zaevidovány v systému ADIS EPI s čísly jednacími a datem doručení. Evidence dokumentů probíhá podle Spisového řádu Finanční správy a zákona o archivnictví; postup při přijímání zásilek je standardizovaný. 15. Námitka žalobkyně, že spis nebyl úplný a žalovaný neprověřoval původ písemností, je podle žalovaného nedůvodná. V odvolání žalobkyně namítala pouze podání dodatečného daňového přiznání, nikoli absenci záznamů, proto odvolací orgán neměl povinnost tyto skutečnosti zkoumat. Žalobkyně byla seznámena s obsahem spisu prostřednictvím korespondenčního nahlížení, přičemž tehdy absenci záznamů nenamítala. K absenci záznamu o vyhledávací činnosti správce daně žalovaný uvádí, že tento záznam nebyl nezbytný, protože při doměření daně byly využity údaje z dodatečného přiznání (byť nepřípustného). V odvolacím řízení žalobkyně nesporovala vyhledávací činnost, doměřený základ daně ani důvody výzvy, proto nebylo nutné záznamy o vyhledávací činnosti zkoumat. 16. Námitka žalobkyně, že spis obsahoval pouze názvy písemností bez dat a že správce daně manipuloval se spisem, je podle žalovaného nedůvodná. Žalobkyně byla seznámena s obsahem spisu a obdržela soupis písemností, později i nový soupis s daty zaevidování, což bylo provedeno řádně na její žádost. Absenci dat žalobkyně nenamítala v řízení před správcem daně ani v odvolacím řízení. Správce daně sdělil, kdy byly listiny zařazeny do spisu (22. 1. 2024 a 8. 2. 2024) a ověřil, že žalobkyně předložila důkazy dne 9. 1. 2024 a 8. 2. 2024. I když mohlo dojít k odlišnému datu doručení, nejde o zásadní procesní pochybení ovlivňující zákonnost rozhodnutí. Předložené listiny nebyly reakcí na výzvu k podání dodatečného přiznání, které žalobkyně podala až 31. 7. 2024, po