7 Afs 69/2007 — Nejvyšší správní soud

9 Af 10/2025- 34 - text  6 9 Af 10/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobce: M. D. bytem XXX zastoupen JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1 proti žalovanému: Generální ředitelství cel se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2025, sp. zn. 329912-12/510000-12, č. j. 11760-2/2025-900000-24130 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu (CÚ) ze dne 18. 12. 2024, č. j. 679495-7/2024-510000-12. Tímto rozhodnutím CÚ byl žalobce uznán vinným spácháním přestupku podle § 135p odst. 2 písm. a) zákona č. 3532003 Sb., o spotřebních daních (zákon o spotřebních daních/ZSD), neboť jako fyzická osoba podnikající dne 6. 4. 2023, v čase 19:55 hod, v prostorách své provozovny označené jako „XXX“ na adrese XXX (provozovna), skladoval tabákové výrobky (tabák do vodních dýmek, v množství 21 801 gramů/tabák), které nebyly označeny tabákovou nálepkou dle § 114 odst. 2 zákona o spotřebních daních (výrok I). Za to byla žalobci uložena pokuta dle § 135p odst. 3 písm. b) zákona o spotřebních daních ve výši 80 000 Kč a rozhodnuto o nákladech řízení (výrok II.). Dále CÚ podle § 135zg téhož zákona ve spojení s § 53 odst. 1 písm. e), odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (přestupkový zákona) rozhodl o zabrání předmětných tabákových výrobků, neboť byly k přestupku užity a jejich vlastník není znám, přičemž vlastníkem zabraných věcí se dle § 53 odst. 3 přestupkového zákona stává stát (výrok III.). Prvostupňové rozhodnutí CÚ bylo žalobou napadeným rozhodnutím potvrzeno. Žaloba 2. Žalobce v prvním žalobním bodu potvrdil, že provozuje restaurační zařízení. Namítal, že žádný tabák využitelný pro kouření vodní dýmky neskladoval, a pokud byl v prostoru kanceláře zajištěn nekolkovaný tabák, není skladovatelem on, nýbrž pan I. H. (H.). H. nemohl tabák odstranit, neboť byl v mezidobí zajištěn za účelem správního vyhoštění, tj. omezen na osobní svobodě. Poslední zprávy o H. jsou žalobci známy z rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství pro hl. m. Prahu (Policie) dle § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (ZPC) a z rozhodnutí Policie ze dne 14. 3. 2023 dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 a bod 3 ZPC. H. byl též žadatelem o udělení mezinárodní ochrany, jedná se tudíž o osobu, která je Policii známa, stejně jako Ministerstvu vnitra, Odboru azylové, migrační politiky (MV). Dle žalobce bylo posledním známým místem pobytu H. XXX. 3. Podle žalobce měl žalovaný provést hlubší dokazování. Žalovaný ale návrhu žalobce na výslech H. jako skladovatele nevyhověl a učinil toliko alibistický úkon v podobě adresování výzvy dopisem k rukám H. Ten se však ke dni zasílání písemnosti v uvedeném zařízení nenacházel. Dle žalobce měl žalovaný kontaktovat MV a zjistit zda, resp. kdy byl H. omezen na osobní svobodě, kam byl dále přesunut, zda byl propuštěn, či zda je MV známa adresa místa jeho pobytu pro předvolání k úkonům v řízení. Žalovaný však tyto kroky nepodnikl a kontumačně přičetl zodpovědnost za tabák žalobci. Žalobce ale o tabáku nevěděl, nebyl jeho vlastníkem ani skladovatelem. Žalovaný tedy nevedl řízení dle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (správní řád) a nevyčerpal možnosti dokazování, neboť uvedeného majitele tabáku nijak nevytěžil. Namísto toho přiznal postavení účastníka řízení „neznámé osobě“, nemohl proto dodržet procesní práva tohoto anonymního účastníka řízení, kterému neustanovil žádného opatrovníka. Přitom bylo možné vypořádat se s obhajobou žalobce přinejmenším pokusem o provedení výslechu H. Žalobou napadené rozhodnutí tak nevychází z prokázaného stavu věci, nýbrž toliko z dedukce žalovaného. 4. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného. 5. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný podrobně popsal skutkový stav, průběh správního řízení a vyjádřil se k žalobním námitkám. 6. K tvrzení žalobce, že nebyl vlastníkem tabáku, ale byl jím H., žalovaný odkázal na str. 13 a 14 svého rozhodnutí, a citoval z nich. Měl tak za to, že v řízení postupoval v souladu s § 3 správního řádu, kdy byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 téhož zákona. Žalovaný měl za prokázané, že to byl žalobce, který skladoval, resp. umožnil ve své provozovně v rozhodný den skladování tabáku neoznačeného tabákovou nálepkou. Žalobce v době kontroly vypověděl, že je vlastníkem tabáku určeném pro hosty jeho provozovny, kteří si objednají vodní dýmku. Později žalobce své tvrzení změnil (popřel) a začal nově tvrdit, že vlastníkem tabáku je H., který tabák do provozovny žalobce umístil a skladoval jej zde. Na podporu svého tvrzení žalobce navrhl provedení výslechu H., jiný důkaz neoznačil ani nepředložil. 7. Žalovaný dále uvedl, že se CÚ nepodařilo doručil H.výzvu, nemohl proto provést jeho výslech a prověřit tvrzení žalobce. Proto CÚ přistoupil k ustanovení opatrovníka „neznámé osobě“ s přihlédnutím k tomu, že v řízení o přestupku může být uložena sankce odnětí práva zabráním předmětných tabákových výrobků, a rozhodl dle § 135 zg zákona o spotřebních daních o zabrání tabáku. 8. Dle žalovaného nebylo třeba, aby Celní úřad ve snaze zjistit vlastníka tabáku vyčerpal všechny myslitelné možnosti, a tedy po něm s vynaložením nepřiměřeného úsilí pátral, tj. aby kontaktoval MV, jak tvrdí žalobce. Postačí, že CÚ vyčerpal možnosti, které se mu reálně nabízely. Výzvu ze dne 19. 4. 2024 tak doručoval na adresu, pod kterou byl H.evidován v Centrálním registru subjektů (XXX), a výzvu ze dne 18. 7. 2024 na adresu Pobytového a integračního střediska XXX, t.j na adresy, které mu byly známy. Celní úřad tak vyčerpal možnosti, které se mu reálně nabízely. 9. Za nedůvodnou považoval žalovaný i námitku žalobce, že správní orgán přiznal postavení účastníka řízení „neznámé osobě“, které neustanovil žádného opatrovníka a nemohl tak dodržet procesní práva tohoto anonymního účastníka. Žalovaný k tomu poukázal na skutečnost, že Celní úřad ustanovil opatrovníka neznámé osobě usnesením ze dne 17. 7. 2023, č. j. 430208-12/2023-510000-12, jak vyplývá ze strany 5 rozhodnutí žalovaného (usnesení o ustanovení opatrovníka). Procesní práva tohoto anonymního účastníka řízení tak byla dodržena. 10. Žalovaný žádal, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Posouzení věci Městským soudem v Praze. 11. Soud o věci jednal v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci takový postup soudu akceptovali. Žalobce důkazy nenavrhoval, soud o nich proto nerozhodoval a vyšel z obsahu spisového materiálu, jímž se podle ustálené judikatury správních soudů důkaz neprovádí. 12. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni jeho vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 13. Soud ověřil účastníky řízení tvrzený skutkový stav z obsahu spisového materiálu a přistoupil k vypořádání žalobních námitek. 14. Podle § 3 správního řádu Nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2. 15. Soud nemohl vejít na tvrzení žalobce o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu (první žalobní bod). K tomu soud předně poukazuje na protokol o místním šetření ze dne 6. 4. 2023, č. j. 329912/2023-510000-61. Z jeho obsahu se totiž podává, že byl žalobce rozsáhle procesně poučen, a to dle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (DŘ) a zákona o spotřebních daních. Mimo jiné byl žalobce poučen o právu na protokolaci dle § 62 odst. 2 DŘ, o podpisu protokolu a právu odepřít tento podpis dle § 62 odst. 3, 4 DŘ, právu na opravy chyb v protokolu dle § 62 odst. 2 DŘ, jakož i právu na tlumočníka dle § 76 odst. 3 téhož zákona, přičemž žalobce svým podpisem stvrdil, že poskytnutému poučení porozuměl. Z obsahu protokolu k věci vyplynulo, že kontrola probíhala za přítomnosti pěti kontrolujících osob. Při kontrole bylo zjištěno, že je žalobce majitelem provozovny a zde umístěného zboží, a zároveň zde pracuje. Podle označení provozovny na dveřích a dle aplikace ARES žalobce podniká jako fyzická osoba. V prostorách jeho provozovny se mimo jiné prodává i tabák do vodních dýmek (poznámka soudu-zjištěno vizuálním a čichovým posouzením, později ověřeno stanovisky k sazebnímu zařazení zboží). Sám žalobce/k