10 Afs 220/2024 — Nejvyšší správní soud

9 Af 17/2024- 30 - text 11 9 Af 17/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobkyně: obec X., IČO sídlem XX. zastoupená advokátem JUDr. Lubošem Průšou sídlem tř. Národní svobody 32/11, 397 01 Písek proti žalovanému: Generální finanční ředitelství, IČO 72080043 sídlem Lazarská 15/7, 110 00 Praha 1 – Nové město o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2024, č. j. 41213/24/7700-60501-101251, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl dvě žádosti žalobkyně o prominutí daně podle ustanovení § 259 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád”), a podle ustanovení § 44a zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech (dále jen „rozpočtová pravidla“). 2. Žalobkyně konkrétně žádala o prominutí odvodu za porušení rozpočtové kázně ve výši x Kč vyměřeného Finančním úřadem pro Jihočeský kraj platebním výměrem ze dne 30. 11. 2022, č. j. 2156807/22/2200-31471-304765 (dále jen „platební výměr odvodu“), a o prominutí penále ve výši xx Kč vyměřeného týmž úřadem platebním výměrem ze dne 4. 9. 2023, č. j. 1804066/23/2200-31471-304765 (dále jen „platební výměr penále“). 3. Platební výměr odvodu za porušení rozpočtové kázně byl odůvodněn tím, že žalobkyně porušila podmínky, za kterých jí byly poskytnuty finanční prostředky Ministerstvem pro místní rozvoj (dále také jen „MMR“ či „poskytovatel dotace“) na odstranění škod po přívalovém dešti a povodni v roce 2013 (dále také jen „dotace“). Žalobkyně se měla porušení podmínek dopustit tím, že v rozpočtovém roce 2014 zrealizovala čtyři samostatná výběrová řízení na čtyři veřejné zakázky s totožným nebo obdobným předmětem plnění, stejnými hodnotícími kritérii a stanovenými termíny, přičemž k podání nabídek byli osloveni vždy totožní uchazeči, z čehož lze vyvodit místní, časovou, věcnou a funkční souvislost. Mělo tak dojít k neoprávněnému rozdělení předmětu veřejných zakázek, snížení předpokládané hodnoty pod zákonné limity a k zadání zakázek v nesprávném režimu. 4. Žalobkyně podala proti oběma platebním výměrům odvolání, které Odvolací finanční ředitelství zamítlo rozhodnutím ze dne 14. 3. 2024, č. j. 7612/24/5100-10612-712396. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí správní žalobu, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 16. 10. 2024, č. j. 51 Af 9/2023-58, zamítl jako nedůvodnou. Kasační stížnost žalobkyně proti právě uvedenému rozsudku Nejvyšší správní soud zamítl svým rozsudkem ze dne 12. 8. 2025, č. j. 10 Afs 220/2024-42. II. Napadené rozhodnutí 5. Žalovaný odůvodnil zamítnutí obou shodně odůvodněných žádostí žalobkyně následujícím způsobem. 6. 1. K likvidační povaze vyměřeného odvodu pro žalobkyni 7. Žalobkyně v žádostech uvedla, že je pro ni stanovená výše odvodu zcela likvidační, když přesahuje polovinu všech jejích ročních příjmů a splácení odvodu znemožní jakýkoli rozvoj obce a investiční činnost na několik let. Na podporu tohoto tvrzení přiložila žalobkyně kopie rozpočtů obce na roky 2022 a 2023. 8. Žalovaný označil za zcela běžné, že musí daňový subjekt, pokud nedisponuje dostatečnými příjmy, hradit vyměřený odvod a penále na úkor jiných výdajů, a to např. omezením investic nebo jejich odložením, snížením určitých nákladů či jiným opatřením, jako je např. půjčka či prodej majetku. Podle žalovaného není tento argument důvodem k prominutí vyměřeného odvodu, když rozpočtová pravidla neuvádějí pro žádný subjekt výjimku z povinnosti zaplatit odvod včetně penále. Žalovaný také poukázal na ustanovení § 156 a násl. daňového řádu obsahuje nástroje jako je splátkový kalendář či posečkání k odvrácení negativních dopadů jednorázové úhrady částek do hospodaření daňového subjektu. 9. 2. K mimořádným okolnostem a velikosti obce 10. Žalobkyně vysvětlila, že šlo o obtížnou situaci. Zadávala zakázky na každou akci zvlášť, jelikož si nebyla jistá, zda dotace získá, a její roční rozpočet by bez poskytnutí dotace nepostačil na úhradu nákladů na opravy a obnovu rybníků po povodních. Neměla v úmyslu omezit hospodářskou soutěž, ani nevolila jednodušší způsob zadání. 11. Žalovaný nepopřel, že zadávání zakázek probíhalo v obtížné situaci, byla však pro všechny stejná; dotace byla čerpána právě v důsledku povodní, které byly důvodem pro její čerpání. Podmínky dotace tak byly stanoveny v kontextu této živelní události a žalobkyně měla předem posoudit, zda je schopna (v souvislosti právě s touto živelní pohromou) splnit. 12. Žalobkyně rovněž uvedla, že kdyby zadala zakázku jako jedinou pro všechny 4 stavby, tak by ji musela vzhledem k ustálené judikatuře rozdělit na části a umožnit jejich dílčí plnění, aby nediskriminovala potencionální menší dodavatele, což není v možnostech žalobkyně jakožto malé obce. Musela by si v takovém případě obstarat odborného zadavatele, což by proces prodloužilo a nebylo by možné dodržet termín poskytovatele pro zadání zakázky. Žalobkyně shrnula, že šlo o podlimitní zakázku s výjimkou, že nebylo vyzváno nejméně 5 uchazečů, ale přímo 3 uchazeči, reálně však zveřejněním Oznámení na úřední desce byl dosah ještě větší. 13. Žalovaný uvedl, že ani velikost obce se při stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně podle rozpočtových pravidel nezohledňuje. Nejvyšší správní soud stanovil výslovně, že nelze zohledňovat právní status příjemce dotace, jeho majetkové poměry, ekonomické nebo politické důvody, popřípadě ani, jedná-li se o obec, její velikost (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 201, č. j. 2 Afs 364/2017-39 a ze dne 23. 4. 2021, č. j. 1 Afs 132/2019-76). Žalovaný by pak musel odvody promíjet všem žadatelům, kteří jsou malou obcí, což určitě není smyslem právní úpravy, šlo by o nedůvodné zvýhodňování před jinými žadateli. 14. 3. K rozdělení zakázek 15. Na svou obranu žalobkyně upozornila, že přestože přímo obeslala o zakázce pouze 3 namísto požadovaných 5 uchazečů, nad rámec zákonných povinností ale zveřejnila Oznámení o zahájení zadávacího řízení (dále také jen „Oznámení“) na úřední desce do konce lhůty pro podání nabídek. Tím dala ve skutečnosti příležitost většímu počtu uchazečů uvedených v zákoně jako minimální počet, než kdyby oslovila jen zmíněných 5 uchazečů přímo. Žalobkyně má za to, že nejvhodnější nabídka ve všech čtyřech veřejných zakázkách potvrdila správnost její úvahy. 16. Podle žalovaného argumentace žalobkyně, že nad rámec zákona zveřejnila Oznámení na úřední desce, nic nemění na skutečnosti, že byla místo 4 veřejných zakázek malého rozsahu povinna zadat jednu veřejnou zakázku ve zjednodušeném podlimitním řízení podle ustanovení § 38 zákona o veřejných zakázkách, aby nedošlo k omezení hospodářské soutěže a diskriminaci dodavatelů. V takovém řízení zákonodárce klade důraz na oslovení nejméně pěti zájemců, tedy zadavatel musí výlučně oslovit minimálně těchto pět zájemců písemnou výzvou, což žalobkyně nesplnila. Žalovaný poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (jeho rozsudky ze dne 21. 5. 2021, č. j. 10 Afs 399/2020-43; ze dne 5. 6. 2008, č. j. 1 Afs 20/2008; ze dne 25. 7. 2013, č. j. 9 Afs 78/2012 a ze dne 25. 4. 2019, č. j. 1 Afs 39/2018-33), podle které ke konstatování porušení rozpočtové kázně pak plně postačuje pouhá potencialita ovlivnění výběru v zadávacím řízení. 17. 4. K nedostatku poučení ze strany poskytovatele dotace 18. Žalobkyně vyjádřila v žádostech přesvědčení, že i stát, tj. administrátor dotačního programu, přispěl k jejímu chybnému postupu. Ministerstvo pro místní rozvoj (dále jen „MMR“) nikterak nepoučilo ani neinformovalo postižené obce, které žádaly o dotace na více stavebních akcí, že v případě více jednotlivých přiznaných dotací je třeba tyto akce zadávat jako jedinou zakázku. 19. K tomuto žalovaný uvedl, že žalobkyně se mohla se svými pochybnostmi ohledně procesu získávání dotace a zadávání zakázek, který je náročný a složitý, obrátit i na samotného poskytovatele dotace, MMR. Za dodržení podmínek dotace odpovídá výhradně žalobkyně jako její příjemkyně, bylo tedy i na ní, aby zvážila, zda má dostatek kvalifikovaného personálu, který celý průběh použití dotace v souladu s právními normami zvládne zpracovat. MMR sice žadatele nikterak samostatně nepoučilo a neinformovalo, ale vše uvedlo srozumitelně do podmínek Rozhodnutí, se kterými žalobkyně přijetím dotace souhlasila (srov. např. též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2012, č. j. 1 Afs 59/2012-34, a ze dne 17. 7. 2024, č. j. 10 As 10/2014-43). 20. 5. K opožděnosti zjištění porušení podmínek 21. Žalobkyně označila za problematické i to, že byly závady v čerpání dotace zjištěny až po 8 letech. Podle žalobkyně šlo o opomenutí, MMR mělo prověřit limity pro zadání veřejné zakázky dříve. Žalobkyně dotaci nabyla v dobré víře a již