2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

1 A 4/2026- 64 - text  11 1 A 4/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobce: V. S., narozeného dne X, státní příslušnost: Ukrajina, v ČR bytem X, zastoupeného JUDr. Mgr. Uljanou Bondarevskou Kurivčakovou, advokátkou, UNITED LEGAL PARTNERS s. r. o., advokátní kancelář, sídlem U Prašné brány 1079/3, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu ze dne 27. 1. 2026, zaevidované žalovaným pod čj. OAM-308055/DO-2026, takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil dne 27. 1. 2026 z důvodu nepřijatelnosti jeho žádosti o poskytnutí dočasné ochrany, zaevidovanou pod čj. OAM-308055/DO-2026, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu obnovit stav před vrácením jeho žádosti o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 27. 1. 2026, zaevidované pod. čj. OAM-308055/DO-2026. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18.404,10 Kč, k rukám JUDr. Mgr. Uljany Bondarevské Kurivčakové, advokátky, a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce je státním občanem Ukrajiny a od října 2023 pobýval v ČR na základě povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany. V prosinci 2025 žalovaný žalobci toto povolení k pobytu zrušil. Žalobce proto podal dne 27. 1. 2026 novou žádost o dočasnou ochranu, evidovanou žalovaným pod čj. OAM-308055/DO-2026, kterou však žalovaný vrátil jako nepřijatelnou, kdy jako důvod nepřijatelnosti označil skutečnost, že žalobce je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie (EU) nebo Schengenského prostoru (Polsko), a bylo učiněno prohlášení podle § 3 odst. 3 lex Ukrajina. 2. Vrácení žádosti jako nepřijatelné žalobce považoval za nezákonný zásah, proto se podanou žalobou nyní domáhá vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval nezákonnost zásahu a přikázal mu obnovit stav před vrácením žádosti. II. Obsah žaloby 3. Žalobce uvedl, že do ČR přicestoval v říjnu 2023, a byla mu bez jakýchkoliv komplikací udělena dočasná ochrana, která mu byla stejně tak opakovaně prodlužována. Živí se jako řidič kamionové dopravy, může proto být obtížné jej zastihnout v místě hlášeného pobytu. Dne 28. 12. 2025 jej žalovaný e-mailem informoval, že mu zrušil oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany, stejně jako dalším zaměstnancům jeho zaměstnavatele v obdobné situaci. Důvodem zrušení měla být pobytová kontrola, při níž nebyl žalobce na své hlášené adrese zastižen. Společně s tím mu bylo doporučeno podat novou žádost o dočasnou ochranu. To učinili jak jeho kolegové, tak žalobce, ovšem pouze jemu žalovaný žádost vrátil jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina. Již postup, kdy je dočasná ochrana zrušena na základě jediné pobytové kontroly, je podle žalobce krajně problematický a neobhajitelný. Navíc tím byla i přerušena kontinuita pobytu, nezbytná pro vyjádření zájmu o zvláštní dlouhodobý pobyt podle § 7o lex Ukrajina. 4. Dále žalobce s poukazem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ze dne 27. 2. 2025 ve věci C-753/23 Krasiliva (dále jen „rozsudek Krasiliva“) zmínil, že žaloba je přípustná, a to i když ji § 5 odst. 2 lex Ukrajina vylučuje. Má za to, že závěry citovaného rozsudku lze vztáhnout i na případy, kdy osoba v jiné členské zemi dočasnou ochranu obdržela, a to s poukazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (NSS), zejména rozsudek ze dne 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 174/2024-42. NSS přitom vyšel z toho, že je rozdíl mezi obecným režimem předpokládaným směrnicí o dočasné ochraně, a režimem zavedeným speciálně pro ukrajinské uprchlíky prováděcím rozhodnutím Rady č. 2022/382, neboť ve druhém jmenovaném případě je občanům Ukrajiny umožněno si hostitelský stát, v němž o pobytové oprávnění požádají, vybrat. Není tak možné využít vyrovnávací mechanismy podle uvedené směrnice. NSS je podle žalobce dále přesvědčen, že právo zvolit si členský stát, v němž budou dočasnou ochranu požívat, nutně zahrnuje i právo se mezi nimi přemístit, a to s poukazem na vyloučení čl. 11 směrnice o dočasné ochraně, který jinak předpokládá nucené navracení uprchlíků do hostitelského členského státu. 5. Žalobce si je vědom, že nyní použitý důvod nepřijatelnosti žádosti se opírá o nově zavedené ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina, podmíněné oznámením podle § 3 odst. 3 téhož zákona. Tento úkon žalovaný učinil již 25. 8. 2025, nicméně v té době ještě nebyla daná úprava umožňující takové oznámení k Evropské komisi učinit platná ani účinná, k tomu došlo teprve 2. 9. 2025. Dle názoru žalobce žalovaný navíc neměl zákonné zmocnění k odeslání oznámení a obsah tohoto oznámení ani nesplňuje minimální standardy, které lze od tohoto úkonu očekávat. Oznámení je tak ex nunc neúčinné a v rozporu se základními zásadami právního státu. Není navíc jasné, z čeho žalovaný dovodil, že jsou kapacity vyčerpány, k příslušnému oznámení nebyl doložen žádný podklad. Žalovaný ani nepostupuje fakultativně tak, jak to prezentoval v oznámení Evropské komisi, ale automaticky bez ohledu na konkrétní skutkové okolnosti. To je zjevné zejména v případě žalobce, který dočasnou ochranu v ČR požíval skoro 2 roky, byla mu opakovaně prodlužována, a zároveň nemá povědomí o tom, že by měl toto pobytové oprávnění uděleno v jiném členském státě. Bylo mu sice přiděleno číslo PESEL v Polsku, ale orgány tohoto státu mu sdělily, že jeho pobytové oprávnění tam zaniklo. Nově zavedený důvod nepřijatelnosti žádosti tak nemůže ve světle judikatury SDEU a NSS obstát. Žalobce k tomu poukázal na závěry zdejšího soudu v rozsudku ze dne 15. 12. 2025, čj. 5 A 112/2025-34. 6. Ačkoli NSS opakovaně a zcela jednoznačně vyložil, jak mají správní orgány postupovat v případech žadatelů dříve požívajících dočasné ochrany v jiném členském státě, žalovaný tuto judikaturu setrvale ignoruje a setrvává na vlastní improvizované interpretaci unijního práva. NSS v rozsudku ze dne 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 174/2024-42, poskytl zcela detailní návod, podle nějž jsou správní orgány povinny postupovat. Žalovaný musí vyvinout alespoň minimální úsilí k tomu, aby se podle závazné judikatury ve své činnosti zařídil. Pokud by namítl, že je na místě položit SDEU předběžnou otázku, má žalobce za to, že použité ustanovení má stejnou podstatu jako ta, která již byla v judikatuře řešena. Za těchto okolností převažuje zájem na ochraně veřejných subjektivních práv. Žalobce s odkazem na již citovaný rozsudek NSS, čj. 5 A 112/2025-34, zdůraznil, že dočasná ochrana je oprávněným osobám udělena již prováděcím rozhodnutím Rady hromadně; na národní úrovni pak „udělení“ představuje toliko poskytnutí dílčích práv takovým osobám. 7. Žalobce k žalobě přiložil doklad o zajištění ubytování, plnou moc pro zástupce ubytovatele k vystavování těchto potvrzení, e-mail žalovaného o zrušení dočasné ochrany ze dne 28. 12. 2025, a o nutnosti dostavit se osobně na jeho pracoviště ze dne 23. 1. 2026, pracovní smlouvu, fotokopie cestovního pasu, listinu v polštině „Powiadomienie o nadaniu numeru PESEL“ ze dne 5. 9. 2023 a vrácenou žádost o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 27. 1. 2026. Později ještě soudu zaslal přeložené osvědčení z registru PESEL o změně stavu ke dni 5. 10. 2023. 8. Žalobce navrhl, aby soud konstatoval nezákonnost zásahu žalovaného a přikázal mu obnovit stav před vrácením žádosti. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a uvedl, že postupoval v souladu se zákonem. Žalobce požádal o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany v Polsku, kde mu bylo toto povolení též vydáno, a figuruje v platformě pro výměnu informací (Temporary Protection Platform, TPP) jako bývalý držitel dočasné ochrany v tomto státě. Není rozhodné, proč je status neaktivní, důležité je, že toto pobytové oprávnění v jiném členském státě získal. Dále žalovaný uvedl, že v souladu s § 3 odst. 3 lex Ukrajina odeslal Evropské komisi oznámení o vyčerpání kapacit, a zveřejnil jej rovněž na svých internetových stránkách. Žádost proto byla jako nepřijatelná vyhodnocena podle § 5 odst. 1 písm. f) tohoto zákona správně. Odkázal přitom na preambuli prováděcího rozhodnutí Rady č. 2025/1460, jímž se dočasná ochrana prodlužuje, a z nějž má plynout, že smyslem nikdy nebylo vyloučit čl. 11 směrnice o dočasné ochraně. Žalovanému je judikatura správních soudů známa, avšak má za to, že by mělo být postaveno najisto, zda je uvedené ustanovení skutečně v rozporu s unijním právem, neboť k němu se SDEU v rozsudku Krasiliva přímo nevyjádřil. Navrhl proto položení předběžné otázky k SDEU. 10. Obecně má však žalovaný za to, že § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina není v rozporu s právem EU. S poukazem na rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 174/2024-42, uvedl, že z unijního práva neplyne osobám, které dočasné ochrany požívají v jiném členském státě, právo na vydání t