1 A 57/2025 – Městský soud v Praze

1 A 57/2025- 33 - text  7 1 A 57/2025- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou ve věci žalobce: S. T., narozeného dne X, státní příslušnost: Ukrajina, trvale bytem X, hlášeným pobytem v ČR X zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, sídlem Karlovo náměstí 287/18, 120 00 Praha 2, proti žalované: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2176/2, 130 51 Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 5. 2025, čj. CPR-10699-2/ČJ-2025-930310-V230, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“), uložila žalobci správní vyhoštění rozhodnutím ze dne 11. 5. 2025, čj. KRPA-365108-23/ČJ-2024-000022-SV, podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců, tj. z důvodu, že na území ČR nebo na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „členské státy EU a smluvní státy“) pobýval bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn, konkrétně v období minimálně od 22. 7. 2023 do 22. 11. 2024. Dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států EU, stanovil správní orgán I. stupně na 1 rok. Zároveň uvedl, že podle § 120a odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců není vycestování možné; počátek doby, po niž nelze žalobci umožnit vstup na území Evropské unie a smluvních států se stanoví podle § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ode dne, kdy cizinec vycestuje na základě stanovené doby k vycestování podle § 120a odst. 5 téhož předpisu. 2. O podaném odvolání žalobce rozhodla Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie (dále jen „žalovaná“) rozhodnutím ze dne 30. 5. 2025, čj. CPR-10699-2/ČJ-2025-930310-V230, (dále jen „napadené rozhodnutí“) tak, že jej zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila podle § 90 odst. 5 správního řádu. Žalobce se nyní podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. II. Obsah žaloby 3. Žalobce úvodem své žaloby stručně shrnul dosavadní průběh správního řízení. Není sporu o tom, že dne 22. 11. 2024, kdy se dobrovolně dostavil na pracoviště žalované k řešení své pobytové situace, nesetrvával na území ČR legálně. Namítl, že po konci krátkodobého bezvízového pobytu neměl reálnou možnost svůj pobyt legalizovat. Vzhledem ke svému odsouzení nebyl trestně zachovalou osobou, a tedy mu nemohlo být vydáno vízum strpění. Žalovaná v napadeném rozhodnutí odkázala na možnost požádat o dočasnou ochranu, ta mu však nebude podle dosavadní praxe Ministerstva vnitra ČR udělena. Rozhodnutí je tak v dané situaci nepřiměřené, a s ohledem na válku na Ukrajině v současnosti nevykonatelné. 4. Má za to, že nebyla dostatečně posouzena kritéria přiměřenosti podle § 174a zákona o pobytu cizinců. správní orgány k problému přistoupily čistě formalisticky a své rozhodnutí opřel pouze o skutečnost naplnění zákonných ustanovení a o podstatu správního vyhoštění. Žalobce zmínil, že v případě odpadnutí překážky na Ukrajinu vycestuje, kvůli současnému bezpečnostnímu riziku tak zatím učinit nemusí, nemá nicméně nárok na jakékoliv pobytové oprávnění. 5. Dále uvedl, že způsob a meze opatření na ochranu veřejného pořádku upravuje směrnice 2004/38/ES obecně. Takové opatření musí být přiměřené, založené výlučně na osobním chování dotyčné osoby, přičemž to musí představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Samo předchozí odsouzení pro trestný čin takové opatření ještě neodůvodňuje. Odkázal při tom na závěry rozsudku velkého senátu Soudního dvora Evropské unie ve spojených věcech C-331/16 a C-366/16 s tím, že žalovaná tato východiska nezohlednila. Z konstantní judikatury vyplývá, že opatření odůvodněná veřejným pořádkem mohou být uložena pouze na základě individuálního posouzení případu. 6. Závěrem namítl nepřiměřenost zásahu do svého rodinného a soukromého života, jelikož na území ČR pobývá jeho primární rodina na základě řádných a mimořádných pobytových oprávnění. Na své rodině je závislý, s ohledem na ztrátu možnosti řádně vykonávat výdělečnou činnost a obstarávat své životní potřeby. 7. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 8. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že rozhodnutí doručila v den jeho vydání do datové schránky právní zástupkyně, kterou měla zřízenou jako podnikající fyzická osoba, nikoliv jako advokát. Po jejím upozornění dne 16. 11. 2025 jej žalovaná vydala dne 21. 11. 2025 z procesní opatrnosti znovu, i když se s ním jeho adresát seznámil. 9. Dále plně odkázala na odůvodnění svého rozhodnutí, neboť žalobní námitky se shodují s námitkami odvolacími, které již vypořádala. Neoprávněný pobyt na území trval 16 měsíců. Má za to, že s otázkou přiměřenosti zásahu do rodinného a soukromého života se rovněž uspokojivě vypořádala. Správní vyhoštění bylo uloženo v dolní polovině možné doby. Je v zájmu státu, aby se na jeho území zdržovali pouze ti cizinci, kteří dodržují právní předpisy. Přijaté opatření je v daném případě přiměřené a nelze od něj upustit. 10. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 11. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl přitom o věci bez ústního jednání, neboť účastníci řízení v zákonem stanovené lhůtě nevyjádřili výslovný nesouhlas s takovým projednáním věci. 12. Žaloba není důvodná. 13. Soud při posuzování věci vycházel z následující právní úpravy. 14. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4. zákona o pobytu cizinců [p]olicie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 15. Podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců [r]ozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. 16. Podle § 120a odst. 1 zákona o pobytu cizinců [p]olicie si v rámci rozhodování o správním vyhoštění vyžádá závazné stanovisko ministerstva, zda vycestování cizince je možné (§ 179). 17. Podle § 120a odst. 5 zákona o pobytu cizinců [n]ení-li vycestování cizince podle odstavce 1 až 3 možné, policie tuto skutečnost uvede v rozhodnutí o správním vyhoštění a ministerstvo cizinci udělí vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území (§ 33 odst. 3). 18. Podle § 120a odst. 6 zákona o pobytu cizinců [p]olicie nejméně jedenkrát ročně zkoumá, zda trvají důvody znemožňující cizinci vycestování. Pominou-li důvody znemožňující cizinci vycestování, policie vydá nové rozhodnutí pouze ve věci stanovení nové lhůty k vycestování podle zvláštního právního předpisu po vyžádání a na základě nového závazného stanoviska ministerstva. 19. Podle § 174a zákona o pobytu cizinců [p]ři posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí. 20. Ze správního spisu soud zjistil, že na pracoviště Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4 se dne 22. 11. 2024 dostavil žalobce ve věci řešení svého pobytu v ČR. Kontrolou předloženého cestovního pasu a lustrací v příslušných databázích nebylo nalezeno žádné povolení k pobytu v schengenském prostoru. Žalobce při tomto úkonu rovněž doložil usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 1. 10. 2024, čj. 14 T 4/2023-250, z nějž plyne, že se žalobce ve zkušební době osvědčil, a plnou moc po právní zástupkyni uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku. 21. Dne 22. 11. 2024 bylo s žalob