7 Ads 419/2018 — Nejvyšší správní soud

1 Ad 19/2025- 75 - text 11 1 Ad 19/2025- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobce J. B., narozeného dne X, bytem X, zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, sídlem Symfonická 1496/9, 158 00 Praha 5, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované č. I ze dne 2. 6. 2025, čj. RN-X X X-341-JJA, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal u žalované dne 19. 3. 2024 na společném formuláři žádost o příplatek k důchodu podle § 25 odst. 7 písm. b) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci (dále jen „zákon o soudní rehabilitaci“) a též podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální (dále jen „nařízení vlády“), protože byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 3. 2024, čj. 2Nt 3000/2024-35, soudně rehabilitován podle § 33 odst. 2 citovaného zákona, neboť byl nezákonně zbaven osobní svobody v období od 17. 11. 1989 do 21. 11. 1989. 2. Žalovaná rozhodnutím č. I uvedeným v záhlaví zamítla námitky žalobce proti rozhodnutí č. I správního orgánu I. stupně ze dne 29. 4. 2025, čj. 1-2R-29.4.2025 – 426/x x x, kterým byla žádost žalobce, týkající se příplatku podle zákona o soudní rehabilitaci, zamítnuta. O žádosti o příplatek k důchodu podle nařízení vlády rozhodla žalovaná stejným způsobem samostatným rozhodnutím č. II. 3. Žalobce následně podal proti rozhodnutím č. I a č. II dvě samostatné žaloby. O žalobě proti nevyhovění žádosti o příplatek k důchodu podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb. zdejší soud vedl souběžně řízení evidované pod sp. zn. 1 Ad 20/2025, kdy rozsudkem ze dne 30. 1. 2026, čj. 1 Ad 20/2025-85 žalobě vyhověl, rozhodnutí správních orgánů zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. 4. Předmětem tohoto řízení je žaloba proti zamítnutí příplatku k důchodu podle zákona o soudní rehabilitaci. 5. Žalovaná v napadeném rozhodnutí v nyní posuzované věci s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 18. 5. 2021, čj. 3 Ads 108/2018-29, zamítnutí žádosti odůvodnila tím, že žalobce nebyl v důsledku nezákonného zbavení osobní svobody, pro které byl soudně rehabilitován, poškozen na svých právech v oblasti důchodového zabezpečení, přičemž rozhodnutí soudu o účasti na rehabilitaci samo o sobě nezakládá nárok na odškodňovací dávky a nezbavuje správní orgán a posléze ani soud ve správním soudnictví povinnosti posoudit, zda jsou splněny podmínky pro vznik nároku na příplatek k důchodu v konkrétním případě. Z doloženého osobního listu důchodového pojištění žalobce za období roku 1989 přitom vyplynulo, že v uvedeném roce mu bylo na dobu zaměstnání (dnes doba pojištění) od počátku započteno plných 365 dnů. II. Obsah žaloby 6. Žalobce v žalobě namítl, že dle jeho právního názoru je na poškozeném, aby si zvolil poté, co byl rehabilitován, zda požádá o zvýhodnění podle § 25 odst. 1 až 6 nebo odst. 7 zákona o soudní rehabilitaci. Není na žalované, aby takovou volbu prováděla za poškozeného nebo dokonce, aby tuto volbu odepřela. Naopak, je povinna poškozenému poskytnout takové důchodové zvýhodnění, které si sám zvolí. Žalovaná též není oprávněna stanovovat jakákoliv další kritéria nad rámec právní úpravy. Pokud postup podle § 25 odstavců 1 až 6 žalobci žádný praktický prospěch nepřináší, nelze mu vyčítat, že volí postup podle odstavce 7. Úvahy žalované o tom, jak byla, či nebyla v osobním listu důchodového pojištění uvedena doba nezákonného zbavení osobní svobody, nebo zda žadatel byl či nebyl poškozen na svých důchodových právech, je dle žalobce právně nevýznamná. 7. Žalobce se domáhal zrušení tohoto rozhodnutí žalované i rozhodnutí správního orgánu I. stupně a vrácení věci k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 8. Žalovaná ve vyjádření k žalobě zopakovala skutkové okolnosti, ze kterých vyřizování žádosti žalobce při ověřování podmínek nároku na příplatek k starobnímu důchodu vycházela. Rozsáhle přitom citovala z rozsudku NSS ze dne 18. 5. 2021, čj. 3 Ads 108/2018-29, na který odkazovala i v napadeném rozhodnutí, jenž dle jejího názoru potvrzoval v napadeném rozhodnutí prezentovaný výklad dotčeného ustanovení. Připomněla, že je „pouze“ v pozici vykonavatele vůle zákonodárné moci. Na jedné straně žalobce tvrdí, že žalovaná není pro přiznání příplatku oprávněna stanovovat jakákoliv další kritéria, na straně druhé ji však nutí, aby přímo porušila zákon. Žalovaná dále ve vyjádření zdůraznila, že se obrátila na odbor sociálního pojištění Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též jen „ministerstvo“) s žádosti o vyjádření, zda se ztotožňuje s jejím stanoviskem, které se opírá zejména o výše cit. rozsudek NSS, čj. 3 Ads 108/2018-29, že nárok na příplatek podle dotčeného ustanovení nelze přiznat osobám, které v důsledku věznění nebyly na svých právech v oblasti sociálního zabezpečení jakkoliv poškozeny. S odkazem na e-mailovou komunikaci ze dne 8. 4. 2025 žalovaná dodala, že oslovený odbor s tímto stanoviskem žalované souhlasil. 9. Dále s odkazem na citovanou judikaturu zdůraznila, že příplatek podle § 25 odst. 7 zákona o soudní rehabilitaci představuje pouze alternativu k zápočtu dob podle odst. 5. Nejde o zcela nový nárok, jenž by se měl vztahovat i na osoby, které nemohlo jednání státu v rozporu s demokratickými předpisy v oblasti důchodového zabezpečení jakkoliv poškodit. 10. Žalovaná závěrem uvedla, že v případě, že zdejší soud postaví svůj právní názor proti legitimnímu postupu žalované, který nebyl doposud zpochybněn správními soudy včetně NSS, ani Ústavním soudem, ani ministerstvem, „pak by měl svůj oponentní právní názor vyjádřit velmi podrobně s jednoznačným konstatováním, jak a podle jakých zákonných předpisů by měla žalovaná v dalším řízení postupovat“. 11. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Další podání účastníků řízení a postup soudu 12. Replika: Žalobce podal dne 25. 8. 2025 soudu repliku. V ní reagoval na odkaz žalované na e-mailovou korespondenci s Ministerstvem práce a sociálních věcí, kdy doložil, že žalovaná mu k jeho žádosti o zaslání kopie odpovědi ministerstva odpověděla přípisem ze dne 15. 7. 2025, že věc projednala pouze ústně. V tom spatřoval žalobce rozporuplnost a požádal o kopii této korespondence soud. 13. Dále odkázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 9. 2024, čj. 64 Ad 9/2024-43 ve věci žalobce, jemuž žalovaná obdobně odpírala příplatek k důchodu podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb., který žalobce na rozdíl od rozsudku NSS, čj. 3 Ads 108/2018-29, považoval ve své věci za přiléhavější. Současně soudu doložil kopii tohoto rozsudku. 14. Žalobce následně zopakoval svá žalobní tvrzení o tom, že mu byla za rok 1989 zohledněna plná doba pojištění (365 dnů) není právně významné a zákon nestanovuje podmínku, že věznění poškozeného muselo mít dopad na jeho pojistné doby. Žalovaná tak zastáváním tohoto názoru fakticky upírá nároky řadě osob, např. těch, kteří si své krátkodobé věznění „pokryla“ tím, že si vzala dovolenou, nebo šlo o studenty či důchodce. Žalobce dodal, že on sám byl zatčen v pátek (17. 11. 1989) až po pracovní době, pak přišel víkend (tedy nepracovní dny), a tedy následné pondělí a úterý vazby (20. a 21. 11. 1989) mu nic nebránilo „pokrýt“ dovolenou nebo neplaceným volnem od zaměstnavatele. Jako důkaz své diskriminace ze strany žalované žalobce doložil 8 rozhodnutí, kterými žalovaná jiným osobám příplatek k důchodu podle § 25 odst. 7 písm. b) zákona o soudní rehabilitaci přiznala, aniž by řešila, kolik dnů v daném roce byly zaměstnány [(i) ze dne 11. 2. 2020, čj. R-11.2.2020 - 425/i i i, (ii) ze dne 21. 6. 2023, č. I, čj. 1-3R-21.6.2023 - 415/ii ii ii, (iii) ze dne 28. 2. 2024, č. I, čj. 1-2R-28.2.2024 - 4210/iii iii iii, (iv) ze dne 24. 5. 2024, čj. R-24.5.2024 - 4210/iv iv iv, (v) ze dne 18. 6. 2024, č. I, čj. 1-2R-18.6.2024 - 421/v v v, (vi) ze dne 5. 2. 2025, č. I, čj. 1-2R-5.2.2025 - 425/vi vi vi, (vii) ze dne 12. 2. 2025, č. I, čj. R-12.2.2025 - 4210/vii vii vii, a (viii) ze dne 12. 6. 2025, čj. R-12.6.2025 - 426/viii viii viii]. 15. Výzva soudu a doplnění správního spisu: Soud s ohledem na obsah vyjádření žalované k žalobě a žádosti žalobce o zaslání odkazované e-mailové komunikace ze dne 8. 4. 2025 vyzval žalovanou výzvou ze dne 10. 9. 2025, čj. 1 Ad 19/2025-59, k doplnění správního spisu o chybějící listiny, a současně žalobce informoval, že mu požadované listiny nemohl zaslat, neboť nejsou obsahem správního spisu. Současně jej poučil o možnosti a postupu při nahlížení do soudního spisu. 16. Žalovaná doložila požadované části chybějícího správního spisu dne 18. 9. 2025. 17. Doplnění repliky: Podáním ze dne 5. 9. 2025 žalobce svou repliku doplnil. Jelikož v mezidobí získal požadovanou e-mailovou kor