4 Ads 40/2008 — Nejvyšší správní soud

1 Ad 30/2025- 28 - text 10 1 Ad 30/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobce: Ing. J. K., narozený dne X, bytem X, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2025, čj. MPSV-2025/178319-325, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věci ze dne 4. 9. 2025, čj. MPSV-2025/178319-325, a rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 12. 6. 2025, sp. zn. 36929-25-AB, čj. 982573/25/AB se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhal zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 12. 6. 2025, sp. zn. 36929-25-AB, čj. 982573/25/AB. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci odňat příspěvek na bydlení od 1. 4. 2025, jelikož nárok na tuto dávku mu zanikl dne 31. 3. 2025. II. Obsah žaloby 2. Žalobce ve stěžejní žalobní námitce namítal, že splňuje všechny podmínky pro přiznání příspěvku na bydlení. Žalovaný nesprávně zúžil výklad pojmu osoba, která si ponechává postavení zaměstnance podle § 3 odst. 2 písm. l) zákona o státní sociální podpoře pouze na ty žadatele, kteří jsou vedeni v evidenci správního orgánu jako uchazeči o zaměstnání a zároveň jim byla přiznána podpora v nezaměstnanosti. Takový výklad je však prý v rozporu se stanovisky právničky Kanceláře Veřejného ochránce práv, Mgr. I. P., kterou žalobce za tím účelem kontaktoval, a též v rozporu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie (SDEU), konkrétně rozsudky ze dne 12. 5. 1998, C-85/96, ze dne 21. 6. 1988, C-39/86, a ze dne 11. 4. 2019, C-483/17. Žalobce je občanem EU s platným osvědčením o přechodném pobytu, dlouhodobě v ČR pracoval, je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a práci si aktivně hledá, a ve smyslu předestřené judikatury si tím zachovává postavení pracovníka, resp. osoby ponechávající si postavení zaměstnance. Všechny podmínky pro přiznání příspěvku na bydlení tak splňoval již v období od září 2023 do srpna 2024, byť tehdy žádost nepodával. Tuto skutečnost by měl správní orgán zohlednit a dávku mu přiznat i zpětně, kdy by žalobce nebýt dalších okolností žádost podal. V uvedeném období byl rovněž nezaměstnaný, žil převážně ze svých úspor. Sociální systém zatěžoval zcela minimálně, čerpal pouze nízkou podporu v nezaměstnanosti. 3. Pokud by bývalo bylo rozhodnuto v jeho prospěch, nevznikly by mu další komplikace související se stresem a zhoršením jeho situace v souvislosti s nezaměstnaností. Upozornil na to, že při posuzování výše nároku na podporu v nezaměstnanosti byly sice zohledněny všechny příjmy dle zákona, ale ty neodpovídaly příjmům skutečným. Žalobce pracoval od května 2023 u jednoho zaměstnavatele, a následně od června 2023 do září 2023 u jiné společnosti, nicméně v úvahu byly vzaty pouze příjmy za červen bez zohlednění zvýšení těchto příjmů ze závislé činnosti, což podporu v nezaměstnanosti snížilo. 4. Žalobce rovněž upozornil na to, že mu bylo samostatným rozhodnutím žalovaného ze dne 2. 9. 2025, čj. MPSV-2025/176354-925, zamítnuto prominutí podmínky trvalého pobytu podle § 3 odst. 7 zákona o státní sociální podpoře. Uvedený akt úzce souvisí s nyní napadeným rozhodnutím o příspěvku na bydlení, neboť bez splnění podmínky pobytu nevzniká nárok na tuto dávku. Správní orgány přitom nezohlednily žalobcovu specifickou situaci, dlouhodobý pobyt v ČR, předchozí pracovní historii a přístup žalobce k sociálnímu systému. Má za to, že rozhodnutí je formalistické, restriktivní, porušující právo na rovné zacházení s občany Evropské unie. V této souvislosti poukázal na čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011, podle nějž má pracovník, jenž je občanem členského státu, právo na přístup ke stejným sociálním a daňovým výhodám jako občané hostitelského státu. 5. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 6. K žalobě přiložil jako důkaz doklad o přidělení evidenčního čísla pojištěnce, odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, rozhodnutí o přiznání podpory v nezaměstnanosti ze dne 19. 9. 2023 a o jejím nepřiznání ze dne 27. 11. 2024, dokumenty související s přezkoumávaným správním řízením (výzva k doložení podkladů, oznámení o zániku nároku na dávku a námitka proti němu; rozhodnutí o odnětí dávky a odvolání proti němu), potvrzení o vedení v evidenci uchazečů ze dnů 7. 8. 2024 a 23. 1. 2025, potvrzení o zaměstnání z let 2018, 2023 a 2024, informace o pojištěnci veřejného zdravotního pojištění od Všeobecné zdravotní pojišťovny, a záznam z jednání s uchazečem o zaměstnání ze dne 8. 9. 2025. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření zrekapituloval dosavadní průběh řízení. Důvodem odnětí dávky byla skutečnost, že žalobce nesplňuje podmínku trvalého pobytu, a zároveň na něj nedopadá žádná z výjimek podle zákona o státní sociální podpoře. Zejména správní orgány hodnotily, zda je žalobce jako občan členského státu osobou, jejíž nárok vyplývá z přímo použitelných předpisů, osobou výdělečně činnou nebo zachovávající si takové postavení, případně rodinným příslušníkem takové osoby. Příspěvek na bydlení se považuje za sociální výhodu, na niž náleží právo pracovníkům podle čl. 7 odst. 2 nařízení EU č. 492/2011. Otázka bydliště tu není rozhodná, jelikož nejde o rodinnou dávku ve smyslu nařízení č. 883/2004. Žalobce byl zaměstnán od 6. 8. 2024 do 25. 10. 2024, před tím byl veden jako uchazeč o zaměstnání, s nárokem na podporu v nezaměstnanosti do 31. 1. 2024. Postavení zaměstnané osoby si občan EU ponechává v situacích vyjmenovaných v čl. 7 odst. 3 směrnice 2004/38/ES, žádná z nich na případ žalobce nedopadá, a není tedy v kategorii cizinců vyjmenovaných v § 3 odst. 2 písm. l) zákona o státní sociální podpoře. Správní orgány rovněž posoudily, zda žalobce splnil podmínku podle § 3 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona, tedy zda byl žalobce v okamžiku žádosti přihlášen k pobytu po dobu alespoň 365 dní. Vzhledem k tomu, že se přihlásil až 14. 1. 2025, tuto podmínku rovněž nesplňuje. Závěrem zmínil, že rozhodnutí o prominutí podmínky pobytu, předchozí evidence uchazeče o zaměstnání a výše podpory v nezaměstnanosti nejsou předmětem tohoto soudního řízení. 8. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Obsah správního spisu 9. Ze správního spisu zjistil zdejší soud tyto pro řízení podstatné skutečnosti. 10. Žalobce podal žádost o příspěvek na bydlení na standardizovaném formuláři dne 24. 2. 2025, s přiznáním této dávky od 1. 1. 2025. K ní přiložil nájemní smlouvu a doklad o výši čtvrtletního příjmu za 4. čtvrtletí roku 2024, z nějž plyne, že byl zaměstnán u společnosti Xerox Czech Republic, s. r. o., a to do 25. 10. 2024, od 26. 10. 2024 do 4. 11. 2024 byl bez příjmu, a od 5. 11. 2024 byl poté veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, aniž však uvedl konkrétní výši příjmů. Do spisu žalobce dále založil doklad o výši nákladů na bydlení, doplňující údaje o společně posuzovaných osobách pro účely vyplácení dávky v rámci EU, kdy žalobce žádnou takovou osobu neuvedl, a osvědčení o registraci k pobytu od 14. 1. 2025. Dne 25. 3. 2025 vydal správní orgán I. stupně oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory, jímž byl žalobci příspěvek na bydlení přiznán. 11. Žalobce doložil výši příjmů a výdajů na bydlení za 1. čtvrtletí roku 2025 dne 2. 4. 2025. Správní orgán I. stupně jej následně dne 23. 4. 2025 vyzval, aby do 8 dnů doložil buď potvrzení o výdělečné činnosti v ČR, neboť registrace v evidenci uchazečů bez podpory v nezaměstnanosti není dostatečným doložením, nebo doklad o splnění podmínky ročního pobytu v ČR. 12. Následně dne 27. 5. 2025 vydal správní orgán I. stupně oznámení o zániku nároku na dávku, a to od 1. 4. 2025, jelikož žalobce nebyl na území ČR přihlášen k trvalému pobytu, nevztahuje se na něj žádná z výjimek § 3 zákona o státní sociální podpoře, není migrujícím pracovníkem ani nebyl na území registrován k pobytu po dobu alespoň 365 dní. Proti uvedenému oznámení podal dne 9. 6. 2025 žalobce námitku (označenou jako odvolání) a doložil k ní osvědčení o registraci ke zdravotnímu pojištění, doklad o zajištění ubytování a záznam z jednání s uchazečem o zaměstnání. 13. Správní orgán I. stupně vydal dne 12. 6. 2025 prvostupňové rozhodnutí, jímž z výše uvedených důvodů příspěvek na bydlení od 1. 4. 2025 znovu odňal. Proti němu žalobce podal dne 1. 7. 2025 odvolání a požádal zároveň o prominutí podmínky pobytu podle § 3 odst. 7 zákona o státní sociální podpoře, neboť měl za to, že jsou v jeho případě dány okolnosti zvláštního zřetele hodné. Žalova