8 As 257/2018 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 19/2024- 49 - text 13 10 Ad 19/2024- [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové, soudce JUDr. Jaromíra Klepše a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: nprap. Mgr. J. P. nar. X. bytem X. proti žalovanému: ředitel Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy se sídlem Kongresová 1666/2, 140 00 – Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ve věcech služebního poměru ze dne 14.08.2024, č. j. KRPA-301081-52/ČJ-2023-0000OP, č. 900/2024 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ve věcech služebního poměru ze dne 14.08.2024 č. j. KRPA-301081-52/ČJ-2023-0000OP, č. 900/2024 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14.08.2024, č. j. KRPA-301081-52/ČJ-2023-0000OP, č. 900/2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 18.12.2023, č. j. KRPA-301081-42/ČJ-2023-0000ZU (dále „prvostupňové rozhodnutí,“ nebo „rozhodnutí náměstka ředitele“). Soud k tomu uvádí, že žalovaný uvedl v napadeném rozhodnutí chybné datum, a to 14.08.2022 namísto 14.08.2024 (pozn. zvýrazněno soudem). Jedná se o zjevnou chybu v psaní. 2. Rozhodnutím náměstka ředitele byla zamítnuta žádost žalobce o proplacení přestávek na jídlo a odpočinek ve službě nařizovaných podle § 60 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2003 Sb.“ nebo „zákon o služebním poměru“). 3. Náměstek ředitele o žádosti žalobce uvážil v prvostupňovém rozhodnutí tak, že pro období od 01.02.2010 do 31.07.2020 žádost zamítl z důvodu uplatnění námitky promlčení (bod 1. výroku) a pro období od 01.09.2023 do 07.09.2023 ji zamítl z důvodu, že způsob organizace služby a přestávek odpovídal požadavkům účastníka řízení (bod 3 výroku). O zbylém nároku za období v rozmezí od 01.08.2020 do 31.08.2023 rozhodl náměstek ředitele pod bodem 2. výroku tak, že jej neuznal, a to z důvodu, že nebyly splněny podmínky pro přiznání nároku, neboť žalobce v této době vykonával službu, jejíž výkon může být přerušen. Právě ve vztahu k období od 01.08.2020 do 31.08.2023 rozhodoval žalovaný v napadeném rozhodnutí, neboť odvolání žalobce směřovalo pouze co do bodu 2. výroku prvostupňového rozhodnutí. 4. Spor se mezi žalobcem a žalovaným vede o charakter služby na oddělení dopravních nehod (ODN), odboru služby dopravní policie (OSDP) Krajského ředitelství policie (KŘP) hl. m. Prahy (HMP), dle kritérií § 60 zákona o služebním poměru. Žalovaný je toho přesvědčení, že služba byla přerušitelná, a proto docházelo v souladu se zákonem k nařizování přestávek na jídlo a odpočinek podle § 60 odst. 1 a odst. 2 zákona o služebním poměru, které se nezapočítávají do doby služby. Žalobce má naopak za to, že jde o službu, jejíž výkon nemůže být přerušen, a proto mu měla být zajištěna přiměřená doba na jídlo a odpočinek ve smyslu § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru, která se do výkonu služby započítává, a tudíž mu za toto období náleží služební příjem. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. V podané žalobě žalobce nejprve shrnuje průběh řízení. Dále uvádí, že byl na ODN OSDP KŘP služebně zařazen od 01.02.2010 na služebním místě jako vrchní inspektor skupiny zpracování dopravních nehod. 6. Žalobce namítá nesprávné právní posouzení věci a nedostatečné a nesprávné zjištění skutkového stavu. 7. Nesprávné právní posouzení věci žalobce spatřuje v závěru správních orgánů o tom, že výkon služby na ODN OSDP KŘP HMP nebyl nepřerušitelný a mohla být tedy naplánována řádná přestávka ve výkonu služby ve smyslu § 60 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. Žalobci náleží za tuto dobu náhrada služebního příjmu za odpracované hodiny ve službě, neboť fakticky přestávku ve službě na jídlo a odpočinek podle § 60 odst. 1 a odst. 2 zákona o služebním poměru (dále též „přestávka“) nečerpal, jednalo se o přiměřenou dobu na jídlo a odpočinek podle § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru (dále „přiměřená doba na jídlo a odpočinek“), která se do doby služby započítává. 8. Ke skutkovému stavu žalobce konstatuje, že na oddělení neexistoval žádný fungující systém, který by v každé jednotlivé službě zaručil, že bude možné řádně čerpat přestávku. Poukazuje na vysoký nápad dopravních nehod, nemožnost předem odhadnout jejich závažnost a dobu řešení a zpracování, a v souvislosti s tím upozorňuje, že nelze nikterak garantovat, že přestávku bude možné čerpat v předem určený čas a že ji bude skutečně možné realizovat nejdéle po každých pěti hodinách nepřetržitého výkonu služby a v zákonem stanoveném trvání. Během nápadu dopravních nehod bylo leckdy nutné si přestávku u dozorčí služby přímo aktivně vyžádat. Poukazuje na situaci, kdy se v důsledku zvýšené četnosti nehod přestávky posouvaly na neurčito s nulovou garancí jejich čerpání, a přestávku bylo možné čerpat až za několik hodin od zákonem předepsané lhůty. Pokud by ovšem měla být pětihodinová lhůta posouvána, musel by dle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru o takový postup příslušník předem sám požádat, což žalobce nikdy neučinil. 9. Faktické čerpání přestávek bylo podřízeno nápadu dopravních nehod, nebylo tedy možné příslušníky s jejich čerpáním předem seznámit. Čas, na kdy byly přestávky plánovány, byl pouze formální. V návaznosti na to poukazuje na skutečnost, že organizace práce na oddělení dopravních nehod znemožňovala řádné čerpání přestávky ve službě v naplánovaném čase, neboť všichni příslušníci ve službě, resp. na jedné směně, mají plánem služeb předepsáno čerpání přestávky ve službě ve stejný čas. Žalovaný tedy nemůže již z principu příslušníkům umožnit, aby přestávku ve výkonu služby v naplánovaném čase čerpali, protože by tím zcela paralyzoval směnu. Čerpání přestávek se na oddělení neřešilo a ani řádně nedodržovalo. 10. K režimu na pracovišti žalobce uvádí, že slouženy byly 3 druhy služeb. Ranní služba probíhala od 06:45 do 17:00 hod., přičemž do 15:00 hod. byly nabírány nehody, které byly v posledních dvou hodinách služby administrativně zpracovány. Odpolední služba probíhala od 11:00 do 07:00 hod., přičemž do 15:00 hod. probíhala administrativní práce na spisech, a následně bylo do konce služby vyjížděno k nehodám. Služba během víkendů a svátků probíhala 24 hodin od 07:00 do 07:00 hod. následujícího dne. Všichni příslušníci měli ve výjezdu plánovanou přestávku na stejný čas a tím pádem by půl hodiny nemohl operátor zavolat žádnému příslušníkovi, aby mu předal dopravní nehodu. Ostatně formálnost stanovení přestávek, kdy se skutečné čerpání lišilo od toho plánovaného, žalobce ani nepopírá. 11. Nezřídka se též stávalo, že počet dopravních nehod v danou chvíli převyšoval počet hlídek na oddělení. V těchto situacích nebyla k dispozici volná hlídka, která by žalobce mohla při výjezdu k dopravní nehodě zastoupit. Na oddělení tedy nebyla v praxi často možná zastupitelnost. Ostatně neexistovalo ani žádné konkrétní organizační opatření, které by bylo srozumitelné, jasné a konkrétně popisovalo fungování systému střídání příslušníků ve službě v době čerpání přestávky a současně zachovávalo a garantovalo dodržení smyslu a účelu přestávky ve službě, jak předpokládá zákon. Jako příklad uvádí závažnější dopravní nehody, jejichž zpracování na místě může trvat i několik hodin, což může znemožnit čerpání plánované přestávky, a to aniž by byla tato situace jakkoliv organizačně řešena. 12. Dále žalobce poukazuje na judikaturu správních soudů, která se zabývá přestávkami. Podle NSS je nutno posuzovat samotnou faktickou možnost čerpání přestávky, nikoli pouze formální označení služby za přerušitelnou a nařízení přestávky nadřízenými pracovníky (rozsudek NSS ze dne 26.08.2020, č. j. 8 As 160/2018-42). Pokud zastoupení pro případ naplánované přestávky není předem předvídatelně a dostatečně konkrétním způsobem organizačně zabezpečeno, musí být příslušníkovi zajištěna přiměřená doba na jídlo a odpočinek (rozsudek KS v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 27.07.2018, č. j. 65 Ad 9/2017-53 a rozsudek NSS ze dne 18.07.2019, č. j. 8 As 257/2018-44. Požadavek plnohodnotného vystřídání příslušníků však není na ODN OSDP KŘP HMP splněn – není jakkoli stanoveno předem předvídatelné a konkrétně stanovené zastoupení, proto považuje svou službu za fakticky nepřetržitou a nepřerušitelnou. 13. Žalobce zmiňuje obdobné žádosti příslušníků totožného oddělení, v nichž Městský soud v Praze dal za pravdu žalobcům (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23.01.2023, č. j. 17 Ad 6/2022-112). Poukazuje na organizační změnu na oddělení poté, co začala vznikat obdobná soudní judikatura – KŘP HMP změnilo svůj přístup a od 01.09.2023 začalo dobu na jídlo a odpočinek posuzovat podle