8 As 37/2010 — Nejvyšší správní soud

11 A 114/2025- 59 - text 9 11 A 114/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci žalobce: Ing. T. P., narozený X bytem X zastoupen advokátkou Mgr. Martou Ptáčkovou sídlem Uruguayská 11, 120 00 Praha 2 proti žalované: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, IČO 60461373 sídlem Technická 1905/5, 166 28 Praha 6 zastoupené advokátem JUDr. Filipem Marco sídlem Maiselova 38/15, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí rektora žalované ze dne 27. 6. 2025, č. j. 961/310/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou domáhá přezkoumání a zrušení v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí rektora žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým potvrdil rozhodnutí děkana Fakulty potravinářské a biochemické technologie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze (dále jen „Děkan“), ze dne 4. 4. 2025 č. j. 89-4/352/2025 (dále jen „Prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím Děkan rozhodl o ukončení studia žalobce z důvodu uvedeného v § 56 odst. 1 písm. b) a § 68 odst. 1 písm. g) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysokých školách“) a čl. 14 odst. 2 písm. b) Studijního a zkušebního řádu Vysoké školy chemicko-technologické v Praze (dále jen „SZŘ“), pro nesplnění studijních požadavků vyplývajících ze studijního programu podle SZŘ. 2. Pro snazší porozumění řešené věci soud předesílá, že žalobce byl rozhodnutím Děkana ze dne 18. 12. 2024, č. j. 285-4/352/2024, nepravomocně vyloučen ze studia pro užití nástrojů umělé inteligence při zpracování textu disertační práce a pro plagiátorství, a to v rámci disciplinárního řízení vedeného pod sp. zn. 258/352/2024. Žalobní námitky se do značné míry dotýkají právě řízení o zmíněném disciplinárním deliktu. Z jím uvedených pochybení v disciplinární věci pak žalobce dovozuje nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobní argumentace 3. Žalobce namítl porušení zásady rychlosti a vstřícnosti, dále porušení zásady ochrany práv nabytých v dobré víře. Dle žalobce došlo k ukončení jeho studia vinou nezákonného postupu fakulty (na níž studoval doktorské studium), a žalované, k němuž mělo dojít v rámci disciplinárního řízení vedeného se žalobcem. Žalobce má za to, že v disciplinárním řízení žalovaná coby odvolací orgán nerozhodla v zákonem předvídané lhůtě. Žalobci tak bylo fakticky znemožněno obhájit disertační práci a řádně ukončit studium. 4. Dále žalobce namítl nezohlednění souvislosti nyní projednávané věci s disciplinárním řízením a s tím spojené porušení zásady materiální pravdy a zásady rovného zacházení. Žalobce má za to, že žalovaná nezjistila plně skutečný stav a ignorovala, že probíhající disciplinární řízení blokovalo obhajobu disertační práce. Postup správních orgánů byl navíc dle žalobce účelový: nejprve byl nepravomocně vyloučen, což znemožnilo obhajobu disertační práce, poté došlo k ukončení studia pro překročení jeho maximální délky. Poukázal na to, že v minulosti nastaly situace, kdy byly použity podklady jiných studentů pro disertační práce, přičemž v těchto případech následně nedošlo k vyloučení dotčených doktorandů ze studia. 5. Žalobce namítl, že ačkoliv dříve Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) dovodil, že maximální doba studia je objektivní lhůtou, v případě žalobce měla být tato lhůta prodloužena o čas, který byl žalobci ubrán v důsledku disciplinárního řízení. V důsledku přílišného formalismu při řešení žalobcova případu tak došlo k zásahu do jeho práva na vysokoškolské vzdělaní a profesní sebeurčení. 6. Závěrem žalobce namítl kolizi práva na vzdělání podle čl. 33 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též „LZPS“) a čl. 2 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod s účelem maximální doby studia. Žalobce má za to, že mechanická aplikace maximální doby studia by znamenala, že organizační hodnota převáží nad základním právem dokončit započaté studium a uplatnit profesní kvalifikaci. Žalovaná proto měla zvolit takový výklad, který zachová účel maximální doby, a zároveň nepopře základní právo žalobce. Žalobce je navíc názoru, že v jeho případě by se jednalo pouze o drobné prodloužení délky studia, čímž by nedošlo k ohrožení práv třetích osob, které by měly zájem studovat doktorský program žalované. 7. Pro výše uvedené žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalované k dalšímu řízení. Vyjádření žalované a další vyjádření žalobce 8. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Na úvod shrnula procesní historii jak v nyní řešené věci, tak disciplinárního řízení vedeného se žalobcem. Poté přešla ke stručné reakci na žalobcovy námitky. 9. Nejprve uvedla, že do situace, kdy nemohl obhájit disertační práci, se dostal žalobce sám. Stalo se tak z důvodu pochybení jemu vytýkaných v rámci disciplinárního řízení a zpětvzetím žádosti o povolení obhajoby disertační práce. 10. Žalovaná je názoru, že v řízení postupovala správně a nedošlo k porušení procesních norem. Žalobce nebyl nijak diskriminován či krácen na právech. Dále uvedla, že napadené rozhodnutí vychází z faktu, že žalobci uplynula maximální doba pro studium, která je objektivní lhůtou, a nešlo ji proto prodloužit. 11. Věci žalovaná posoudila samostatně, jelikož spolu právně nesouvisí. Uvedla, že vycházela žalobci v průběhu jeho studia vstříc, poukázala přitom na napadené rozhodnutí, v němž je její dobrodiní zaneseno. 12. Žalovaná nesouhlasí ani s námitkou porušení zásady rychlosti a vstřícnosti, ty navíc dle žalované nejsou podloženy důkazy. Lidskoprávní argumentace žalobce je dle žalované irelevantní, jelikož postrádá podklad v ústavních normách či judikatuře Ústavního soudu. 13. Žalobce následně soudu zaslal vyjádření prof. Ing. T. B., Ph. D., jenž byl žalobcovým školitelem při jeho doktorském studiu. V něm se prof. B. vyjádřil k osobnostním kvalitám žalobce, profilu studenta, a následně nastínil svůj pohled na disciplinární řízení vedené se žalobcem. O skutečnostech stran řízení o ukončení studia žalobce pro překročení jeho maximální doby však mlčí. Spolu s tímto vyjádřením zaslal žalobce soudu návrh na výslech právě zmíněného školitele. 14. Krátce před nařízeným jednáním žalovaná zaslala návrh na doplnění dokazování, a to výslechem svědka J. K., jehož výslech považuje za přínosný, neboť se zabýval dizertační prací žalobce nejvíce. Obsah správního spisu 15. Soud ze správního spisu zjistil následující podstatné skutečnosti. 16. Dne 1. 9. 2017 se žalobce zapsal ke studiu v doktorském studijním programu (dále též „DSP“) Biochemie a biotechnologie (P2836) oboru Biotechnologie (2810V001) v prezenční formě studia. S ohledem na právní úpravu § 2 odst. 1, písm. b) zákona č. 188/2020 Sb., o zvláštních pravidlech pro vzdělávání a rozhodování na vysokých školách v roce 2020 a o posuzování doby studia pro účely dalších zákonů, se období studia od 1. 3. 2020 do 31. 8. 2020 definované právní úpravou jako doba narušeného studia, do maximální doby studia žalobci nezapočítala. Dne 4. 8. 2021 podal žalobce žádost o prodloužení prezenční formy studia v DSP. Tuto žádost Děkan schválil a žalobci byla standardní doba studia v prezenční formě se stipendiem prodloužena o „dobu narušeného studia“ (tj. o 6 měsíců), tedy do 28. 2. 2022. Žalobce dne 25. 02. 2022 podal žádost o převedení do kombinované formy studia. I tuto žádost Děkan schválil a od 1. 3. 2022 žalobce studoval v kombinované formě studia. 17. Dne 10. 6. 2024 bylo žalobci nabídnuto pokračovat v nástupnickém studijním programu, jelikož studijnímu programu, jehož byl žalobce studentem, končila akreditace ke dni 31. 12. 2024. Žalobce tuto nabídku přijal a dne 3. 10. 2024 podal žádost o pokračování v nástupnickém studijním programu. Tuto žádost schválil Děkan a od 1. 1. 2025 byl žalobce studentem nástupnického programu D302 Biotechnologie. 18. Původní maximální doba studia (s ohledem na konec původního studijního programu) končila ke dni 31. 8. 2024. Žalobce termín odevzdání disertační práce opakovaně prodlužoval, když poprvé žádal o prodloužení lhůty pro odevzdání dne 30. 8. 2024 a následně dne 23. 9. 2024. Tyto žádosti byly schváleny Děkanem. Dne 24. 9. 2024 Děkan schválil rovněž navrženou změnu názvu tématu žalobcovy disertační práce. 19. Dne 14. 10. 2024 žalobce předložil žádost o povolení obhajoby disertační práce. Dne 5. 12. 2024 vzal žalobce svou disertační práci a žádost o její obhajobu zpět. 20. Maximální doba studia byla žalobci vyměřena do 13. 3. 2025. Ze spisu je dále patrné, že přestože se žalobce zapsal do studia v DSP dne 1. 9. 2017, byl pro výpočet maximální doby studia začátek studia počítán až den 11. 9. 2017, který byl prvním dnem akademického roku 2017/2018. 21. Dne 17. 3. 2025 byla žalobci pros