11 A 153/2025- 23 - text
9
pokračování 11 A 153/2025
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudkyně JUDr. Jitka Hroudové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci
žalobce: M. S.
bytem X
zastoupen S. W., zmocněnkyní
bytem X
proti
žalovanému: Ministerstvo dopravy
sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2025, čj. MD-21790/2025-160/12, sp. zn. ?D/21790/2025/160
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Vymezení věci
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení výše uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný správní orgán zamítl jako nepřípustné odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravněsprávních činností („správní orgán prvého stupně“) ze dne 1. 7. 2025, čj. MHMP 731369/2025/Dit, jímž byla zamítnuta námitka žalobce proti provedení záznamu dvou bodů v kartě řidiče ke dni 5. 12. 2024.
Žalobní body
2. Žalobce v podané žalobě namítl, že žalobou napadené rozhodnutí bylo doručeno dne 23. 8. 2025 do datové schránky zástupce žalobce a žaloba je tak podána včas v zákonné lhůtě dvou měsíců. Nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí spočívá v tom, že odvolání bylo zamítnuto jako nepřípustné, byť bylo podáno zástupcem účastníka řízení, který byl řádně zmocněn podáním účastníka ze dne 4. 6. 2025. Pokud žalovaný odůvodňuje nepřípustnost odvolání tím, že nebylo akceptováno zmocnění, protože nebyla předložena plná moc s úředně ověřenými podpisy, žalobce namítá, že k neakceptaci zmocnění správní orgán neměl právo, neboť zmocněnce si volí účastník, jehož vůle musí být respektována. Zmocnění bylo předloženo datovou schránkou, takový způsob je dostatečně věrohodný a správní orgán nemá právo požadovat úřední ověření plné moci.
3. Žalovaný uvedl, že „nastala situace, kdy bylo zjištěno, že osoba zmocněnce nebyla zvolena tak, aby řádně zastupovala pana S., nýbrž zde bylo dáno podezření ze zneužití práva.“ Žalobce namítl, že tento závěr nebyl nijak popsán, není tedy zřejmé, jakou neoprávněnou výhodu by měl pan S. volbou zmocněnce získat. Žalovaný své úvahy nepřednáší, pouze obecně odkazuje na rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, ve kterém však také nic konkrétního není tvrzeno. Zmocněnkyně žalobce řádně zastupovala, podala odvolání a zmocnění bylo řádně doloženo. Zamítnutí odvolání jako nepřípustného je naschválem ze strany správního orgánu.
Vyjádření žalovaného k žalobě
4. Žalovaný ve vyjádření k obsahu žaloby nejprve stručně shrnul dosavadní průběh řízení před správními orgány obou stupňů. Správní orgán prvého stupně v něm vydal dne 1. 7. 2025 rozhodnutí, kterým zamítl námitku žalobce jako nedůvodnou a záznam dvou bodů ke dni 5. 12. 2024 byl potvrzen. Toto rozhodnutí bylo dne 11. 7. 2025 doručeno žalobci. Dne 16. 7. 2025 podala proti uvedenému rozhodnutí odvolání fyzická osoba S. W., jež uvedla, že rozhodnutí, na jehož základě byl proveden záznam dvou bodů, nemohlo nabýt právní moci, neboť nebylo řádně doručeno. Správní orgán prvého stupně následně postoupil odvolání spolu s předmětným spisovým materiálem a svým stanoviskem žalovanému.
5. Žalovaný vydal rozhodnutí dne 19. 8. 2025 pod čj. MD-21790-160/12, kterým odvolání S. W. zamítl jako nepřípustné. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 23. 8. 2025. Následně podala zástupkyně žalobce žalobu ke správnímu soudu.
6. K vlastnímu obsahu žalobních bodů žalovaný uvedl, že není pravdou, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí nebyl popsán důvod, na základě kterého bylo zastoupení žalobce vyhodnoceno jako zneužití práva. Žalovaný se odkázal na totožný postup správních orgánů v souvisejícím řízení o přestupku. Žalovaný na svém postupu trvá, proto se na něj odkazuje a navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Průběh řízení před správními orgány obou stupňů
7. Městský soud v Praze z předloženého spisového materiálu ověřil průběh dosavadního řízení v podstatných rysech tak, jak jej popsal žalobce v podané žalobě i žalovaný ve vyjádření k ní.
8. Ze spisu tak vyplývá, že správní orgán prvého stupně vydal dne 1. 7. 2025 shora uvedené rozhodnutí, kterým zamítl námitku pana S. jako nedůvodnou a záznam dvou bodů ke dni 5. 12. 2024 v kartě řidiče byl potvrzen. Toto rozhodnutí bylo dne 11. 7. 2025 doručeno žalobci panu S.
9. Dne 16. 7. 2025 podala proti uvedenému rozhodnutí odvolání odvolatelka S. W., jež uvedla, že rozhodnutí, na jehož základě byl proveden záznam dvou bodů, nemohlo nabýt právní moci, neboť nebylo řádně doručeno.
10. Správní orgán prvého stupně následně postoupil odvolání spolu s předmětným spisovým materiálem a svým stanoviskem odvolacímu správnímu orgánu, který v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí konstatoval, že správní orgán prvého stupně postupoval v souladu s právními předpisy a soudní judikaturou, když v průběhu správního řízení vyzval žalobce pana S. k doložení zmocnění s úředně ověřenými podpisy jeho osoby coby zmocnitele a zmocněnkyně, tj. odvolatelky S. W.
11. V předmětném případě totiž dle žalovaného nastala situace, kdy bylo zjištěno, že osoba zmocněnkyně nebyla zvolena tak, aby řádně zastupovala pana S., nýbrž zde bylo dáno podezření ze zneužití práva. Tato skutečnost vyplývá z faktu, že fyzická osoba S. W. byla jako zmocněnkyně zvolena i v jiných správních řízeních jiných účastníků řízení a správní orgány i soudy v rámci soudních řízení dospěly k tomuto závěru, například v souvisejícím řízení o přestupku, po jehož pravomocném projednání byly panu S. zaznamenány předmětné dva body. Pan S. se i v řízení o přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o silničním provozu), nechal zastupovat paní S. W. Magistrát města Plzně rovněž vyzval pana S. k doložení zmocnění s úředně ověřenými podpisy a stanovil mu k tomu lhůtu. Pan S. na tuto výzvu nereagoval a proti následně vydanému meritornímu rozhodnutí se odvolala paní W. Magistrát odvolání postoupil Krajskému úřadu Plzeňského kraje, který dne 2. 5. 2025 vydal rozhodnutí, jímž zamítl toto odvolání jako nepřípustné, přičemž se mimo jiné odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni čj. 17 A 8/2024-50, jenž se v dané věci zabýval totožnou otázkou, tj. zastoupením jiného účastníka řízení osobou zmocněnkyně S. W., přičemž konstatoval: „Tyto skutečnosti mohly vyvolat u správních orgánů oprávněné pochybnosti o existenci a smyslu zastoupení zmocněncem ze zahraničí. V takovém situaci byl správní orgán dle názoru soudu oprávněn vyzvat žalobkyni k odstranění těchto pochybností např. způsobem, který zvolil, tj. k předložení ověřené plné moci a ke sdělení, jak může uvedený zmocněnec řízení zefektivnit. Celý postup správního orgánu je tak podle názoru soudu v souladu s postupem doporučeným ve zmiňovaném rozsudku NSS čj. 1 As 27/2011-81, a je také v souladu se zákonem.“
12. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí dále plyne, že žalovaný dospěl k závěru, že správní orgán prvého stupně zcela správně vyzval pana S. k doložení zmocnění s úředně ověřenými podpisy jeho a odvolatelky, k čemuž mu stanovil přiměřenou lhůtu. Správní orgán prvého stupně zároveň pana S. poučil o skutečnosti, že pokud nebude na tuto výzvu reagovat, bude na něj nahlíženo jako na nezastoupeného účastníka předmětného správního řízení. Pan S. tak byl srozuměn se stavem, který nastane, pokud nebude na tuto výzvu reagovat. Navzdory tomu pan S. na tuto výzvu nereagoval a plnou moc s ověřenými podpisy správnímu orgánu prvého stupně nezaslal. Proto správní orgány dovodily, že odvolání proti předmětnému rozhodnutí podala osoba, která není účastníkem řízení ani jeho zástupcem a jedná se tak o odvolání nepřípustné, které bylo správně a důvodně postupem podle ustanovení § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu v platném znění, jako nepřípustné odvolání zamítnuto.
Řízení před soudem
13. Ve věci samé rozhodl Městský soud v Praze bez nařízení jednání, s čímž žalobce i žalovaný souhlasili konkludentně [viz ustanovení § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Soud nepovažoval za potřebné provést dokazování listinami, které žalobce k žalobě připojil. Předně je třeba uvést, že žalobce je jako důkaz výslovně nenavrhl k žádnému ze svých tvrzení, zároveň žalobou napadené rozhodnutí je součástí spisového materiálu a listinami, které jsou součástí správního spisu, se dokazování neprovádí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu – dále též „NSS“ – ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008-117, dostupný též online na www.nssoud.cz a publikovaný pod č. 2383/2011 ve Sbírce NSS).
14. Žalobou napadené rozhodnutí soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.) a vycházel ze skutkového a p