9 As 12/2014 — Nejvyšší správní soud

11 Ad 14/2025- 55 - text 17 11 Ad 14/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců a JUDr. Jitky Hroudové a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci žalobce: J. K., narozený X, bytem X zastoupen JUDr. Barborou Steinlauf, advokátkou sídlem Fetrovská 893/29, 160 00 Praha 6 proti žalovanému: Revizní komise Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3 v řízení o žalobě proti rozhodnutí revizní komise žalovaného ze dne 10. 9. 2025, č. j. VZP-25-06320360-D4GE, sp. zn. S-ZP-VZP-24-08196103-A46D, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí revizní komise Všeobecné zdravotní pojišťovny (dále jen „žalovaný“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Všeobecné zdravotní pojišťovny, regionální pobočky VZP ČR Praha, Odboru zdravotní péče, Oddělení kontroly a revize zdravotní péče (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 9. 7. 2025, č. j. VZP-25-05206629-A479, jímž byl zamítnut návrh žalobce na posouzení naplnění podmínek nároku pojištěnce na poskytnutí zdravotních služeb jako hrazených. Z návrhu je patrné, že se žalobce dožadoval úhrady „ZP Protézy horní končetiny myoelektrická na zakázku – od 16 let; maximální doplatek 2 922,08 Kč, kód 4000017, v počtu 2 kusy“. Žalobní argumentace 2. Žalobce se závěry žalovaného nesouhlasí a v prvé řadě namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, neboť se žalovaný nevypořádal se všemi odvolacími námitkami. 3. Dále vytýká žalovanému, že nesprávně posoudil podmínky úhrady stanovené v § 19 odst. 1 písm. h) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, (dále též „zákon č. 48/1997 Sb.“ nebo „zákon o VZP“). 4. Žalovaný navíc dle žalobce chybně vyhodnotil žalobcem doložené důkazy, zejména lékařské zprávy a odborné zdroje, tedy nesprávně zjistil skutkový stav v projednávané věci. Namítal také nedostatečnou odbornost na straně žalovaného i členů revizní komise v oblasti protetické práce. Poukázal na to, že k návrhu přiložil několik lékařských zpráv a vyjádření ergoterapeuta, které v žalobě obsáhle citoval. Žalovaný nevysvětlil, proč považuje závěry lékařských posudků a odborné vyjádření ergoterapeuta se specializací na práci s pacienty po amputacích za nesprávné nebo nerelevantní, ani o jaké odborné podklady opírá své odborné posouzení nároku žalobce na úhradu. Pouhé tvrzení o „neprokázané nezbytnosti“ je nedostačující a neumožňuje soudní přezkum. Tímto konstatováním žalovaný vylučuje prostor pro jakoukoliv odbornou rozvahu o přínosech a rizicích různých protetických řešení. Žalovaný nikterak nezohlednil ani skutečnost, že případ žalobce byl po odborné stránce konzultován rovněž s dalšími odborníky na protetická řešení pro pacienty po amputacích horních končetin, včetně oboustranných amputací, a to ortopedem MUDr. A. M., odborníky z OttoBock ČR Mgr. Et Bc. J. Z. a Mgr. O. V. Přístup žalovaného je v přímém rozporu v s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 9 Ad 19/2023, s rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 9 As 12/2014-86 a č.j. 5 Ads 131/2018. Žalovanému vytýká, že se omezil na formální výčet v zásadě jednoho důvodu pro zamítnutí nároku na úhradu, a to bez jakékoli vazby na konkrétní lékařské zprávy, odborné vyjádření nebo další podklady doložení v řízení. V odůvodnění se objevují obecné formulace o nedoložené nezbytnosti a existenci levnější alternativy, aniž by bylo uvedeno, jak k těmto závěrům dospěl, z jakých odborných stanovisek čerpal a proč odmítl posudky odborných lékařů. Žalobce poukázal také na to, že jím doložené důkazy, a to odborné vyjádření ergoterapeutky paní Mgr. B. V., DiS., a vyjádření ředitelky Konzervatoře a střední školy J. D. p. o., paní Mgr. S. L., DiS., MBA. při hodnocení nároku žalobce na úhradu zdravotnického prostředku žalovaný nezohlednil vůbec. 5. Právní závěry žalovaného jsou nadto v rozporu se základním lidskoprávním rámcem, ve kterém by se rozhodování zdravotní pojišťovny o nároku žalobce na dostupnost bezplatné zdravotní péče, resp. na úhradu zdravotnického prostředku v režimu dle § 19 odst. 1 písm. h) zákona o VZP, mělo odehrávat. Rozpor se základními lidskoprávními zárukami zakotvenými jak v Listině základních práv a svobod, tak v Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením, spatřuje žalobce v úplné absenci rozvahy žalovaného o skutečných dopadech dostupnosti nebo naopak nedostupnosti adekvátní varianty zdravotnického prostředku na jeho každodenní život, na jeho profesní přípravu, na jeho soběstačnost a sebeobslužnost a obecněji kvalitu života a dále na možnost integrace, vedení nezávislého života a osobní mobility. Zdůraznil, že z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 14/02 vyplývá obecné východisko, podle něhož má každý pacient právo na poskytování zdravotních služeb v souladu se současnými poznatky lékařské vědy. To explicitně uvádí Ústavní soud a zakotvuje to také § 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v platném znění. Dle Ústavního soudu je třeba reflektovat vývoj medicínského poznání a umožnit pacientům přístup ke kvalitní účinné léčbě, která odpovídá objektivně zjištěným potřebám a požadavkům náležité odborné úrovně. Totožné závěry Ústavního soudu jsou obsaženy také v pozdějších nálezech, včetně nálezu sp. zn. III. ÚS 2332/16, kde Ústavní soud shrnuje svou dosavadní rozhodovací praxi následovně: „Podstata a smysl tohoto základního práva budou zachovány tehdy, bude-li občanům zaručeno bezplatné poskytnutí zdravotní péče a zdravotních pomůcek pro zlepšení nebo zachování jejich zdravotního stavu nebo zmírnění jejich utrpení, a to formou takového ošetření a léčby, jež odpovídají objektivně zjištěným potřebám a požadavkům náležité úrovně a lékařské etiky. “ 6. V daném případě byla předložena komplexní zdravotnická dokumentace, která jednoznačně dokládá, že požadovaný myoelektrický systém Michelangelo umožní vyšší míru soběstačnosti a integrace žalobce. Žalobce již ve svém odvolání velmi výstižně argumentuje, že pokud je technologický pokrok obecně uznáván, ale individuálním pojištěncům není umožněn přístup k jeho výhodám, stává se takové uznání pouhou formalitou bez právního významu. Dále uvádí, že nerozumí, proč žalovaný trvá na prosazování systému vyvinutého v sedmdesátých letech minulého stolení, v době, kdy možnosti biomechaniky, senzoriky a funkční ergonomie zdaleka nedosahovaly dnešní úrovně. Přestože lze tento systém z pohledu žalovaného označit za technicky osvědčený, v praxi již nedokáže reagovat na nároky současné generace uživatelů s oboustrannou amputací horních končetin, zejména pokud jde o jemnou motoriku, variabilitu úchopů, přirozené držení těla a ergonomii při celodenním používání. 7. Žalobce připomněl, že - dle vyjádření ošetřujícího lékaře představuje Michelangelo Hand jediný dostupný systém, který umožňuje kvalitní provedení jemných úchopových forem, díky čemuž se žalobce při vyzkoušení zkušebních protéz mohl poprvé od úrazu sám najíst, rozepnout si pásek atd. - tvrdá data ukazující na lepší manuální zručnost, zlepšení v ADL, konstrukční výhody, spolehlivost ve srovnání s jinými systémy myoelektrické ruky. - vzhledem k věku žalobce, došlo také k výraznému navýšení potřeb. Stávající systém disponuje pouze jedním úchopovým vzorcem, což výrazně omezuje provádění běžných denních činností, jako je péče o sebe, studium či manipulace s předměty každodenní potřeby. Tato omezení mají zásadní dopad na kvalitu života žalobce, zejména s ohledem na bilaterální amputaci předloktí. - navrhovaný protetický systém Michelangelo poskytuje výrazně vyšší úroveň funkcionality díky několika stupňům volnosti a možnosti kombinace různých úchopových vzorců. Díky tomu je dosaženo přirozenější a ergonomičtější pohybové souhry obou horních končetin. - díky pokročilé funkcionalitě systému Michelangelo dochází ke snížení rizika přetížení a vzniku kompenzačních pohybových stereotypů, které mohou vést k dalším zdravotním komplikacím. Tento faktor z dlouhodobého hlediska podporuje fyziologické držení těla a předchází vzniku nevhodných pohybových stereotypů. - dosavadní protetický systém nesplňuje svou anatomickou a fyziologickou funkci, což vede ke zvýšené závislosti klienta na pomoci druhých. 8. Žalovaný však žádný z uvedených odborných argumentů k náležité odborné úrovni, k technologické pokročilosti varianty Michelangelo Hand, ani k objektivním aktuálním potřebám žalobce, nezohlednil. 9. Žalovaný porušil povinnost posuzovat každý jednotlivý případ individuálně, zohledňovat konkrétní skutkové okolnosti a nedopouštět se nepřípustné paušalizace. Té se dle žalobce dopustil tím, že v bodech 26. a 30. napadeného rozhodnutí poukazuje na průměrné úhrady, které VZP vynaložila na myoeleltrické protézy horních končetin. Z toho však nelze posoudit, zda se skutečně jednalo o skutkově to