11 Af 14/2025 – Městský soud v Praze

11 Af 14/2025- 58 - text  18 11 Af 14/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudkyně JUDr. Jitky Hroudové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci žalobkyně: REGION RACING s. r. o., IČO 08356378 sídlem Dlouhá 730/35, 110 00 Praha 1 zastoupená advokátem JUDr. Mgr. Filipem Rigelem, Ph.D. sídlem Teplého 2786, 530 02 Pardubice proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 8. 7. 2025, č. j. 17020/25/5300-21441-712599 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci 1. Městský soud se v této věci zabýval vyměřením daně z přidané hodnoty („DPH“), kdy žalobkyni nebyl uznán uplatněný nárok na odpočet daně ve zdaňovacím období září 2020, z plnění přijatého od společnosti Rentor racing group s. r. o. („Rentor“) z důvodu toho, že žalobkyně neprokázala rozsah a předmět tohoto plnění, a z plnění přijatých od společnosti BERNIKS CZ s. r. o. („BERNIKS CZ“), neboť žalobkyně neprokázala, že tato plnění přijala od deklarovaného dodavatele, či jiné osoby v postavení plátce daně z přidané hodnoty. 2. Žalobkyně se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného („napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný změnil platební výměr vydaný Finančním úřadem pro hlavní město Prahu („správce daně“) ze dne 14. 6. 2024, č. j. 5093089/24/2001-52524-106004 („rozhodnutí správce daně“, případně „prvostupňové rozhodnutí“), a ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutím správce daně byla žalobkyni vyměřena daň z přidané hodnoty („DPH“) za zdaňovací období („ZO“) září 2020 ve výši 291 065 Kč. Žalovaný změnil výši daně na částku 84 200 Kč. 2. Žalobní body 3. Žalobkyně předně uvedla, že napadené rozhodnutí napadá pro nezákonnost v plném rozsahu, a to i přesto, že jí žalovaný zčásti vyhověl. Nelze totiž vyhovující a nevyhovující část výroku odlišit a žalovat jen jeho část. Žalobkyně polemizuje s napadeným rozhodnutím jen stran důvodů týkajících se zdanitelných plnění od společností Rentor a BERNIKS CZ, naopak se závěrem žalovaného ohledně společnosti Fair trans s. r. o. („Fair trans“) se plně ztotožnila. 4. Následně žalobkyně předestřela judikatorní východiska týkající se unesení důkazního břemene ze strany daňového subjektu ve vztahu k uskutečnění a předmětu plnění. Žalobkyně zmínila nález Ústavního soudu („ÚS“) ze dne 8. 4. 2006, sp. zn. II. ÚS 664/04, dle kterého při správě daní nelze vycházet pouze z fiskálního zájmu státu, ale je nutné vybrat daň ve výši správně stanovené. 5. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu („NSS“) ze dne 10. 2. 2016, č. j. 5 Afs 99/2015-106, pak plyne, že daňový doklad v procesu dokazování nelze pojímat jako zcela samostatný izolovaný dokument, ale váže se k němu celá řada dalších dokladů a záznamů, které vytváří ověřitelnou vazbu mezi dokladem a dodáním zboží či poskytnutím služby; tvoří spolehlivou auditní stopu, zdokumentovaný tok plnění, které daňový subjekt zajistí především tím, že bude uchovávat veškeré související informace, doklady a dokumenty od samého počátku transakce. 6. Z rozsudku NSS ze dne 30. 1. 2018, č. j. 5 Afs 60/2017-60 se podává, že skutečnost, že daňový subjekt mohl vědět, měl vědět či dokonce přímo věděl o veškerých popsaných objektivních okolnostech (týkajících se osob a dílčích transakcí od jeho smluvního dodavatele odlišných), které následně žalovaný zjistil, a z čeho tak žalovaný usuzuje, prokazuje zásadně vždy správce daně. Pokud daňový subjekt předestře své verze podložené relevantními skutečnostmi o tom, že obchodní transakce či některé její části byly v rámci jeho běžné obchodní praxe standardní, je naopak na správci daně, aby přesvědčivě odůvodnil, že se o běžnou obchodní praxi nejednalo a na základě čeho tak usuzuje. 7. V nálezu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 173/13, Ústavní soud uvedl, že při jakémkoliv dokazování nelze reálně dosáhnout absolutní jistoty ohledně skutečného stavu věci. Na tento judikát dle žalobkyně navazuje judikatorní východisko, že v daňovém řízení je proto třeba vycházet z určité míry pravděpodobnosti a po daňovém subjektu nelze požadovat prokázání tvrzených skutečností s absolutní jistotou, ale postačí prokázat dostatečnou míru pravděpodobnosti. Ta bude zpravidla naplněna, pokud bude možné z provedených důkazů učinit daný závěr bez vážných pochybností. Stejně jako v jiných řízeních, však nelze ani v daňovém řízení požadovat v realitě nedosažitelnou míru úplné jistoty. K tomu odkázala na rozsudek zdejšího soudu ze dne 7. 6. 2018, č. j. 8 Af 5/2015-82. Po daňovém subjektu tak dle žalobkyně nelze požadovat prokázání tvrzených skutečností s absolutní jistotou, ale postačí prokázat dostatečnou míru pravděpodobnosti (zde žalobkyně odkázala na rozsudek NSS ze dne 16. 1. 2020, č. j. 8 Afs 23/2018-37). 8. Následně žalobkyně přešla k vymezení samotných žalobních námitek. V žalobě jsou nejprve napadány závěry daňových orgánů stran sporného plnění od společnosti Rentor. 9. Žalobkyně namítla, že společnost Rentor nebyla v daném období nespolehlivým plátcem, což je skutečnost, kterou vždy kontroluje. Poukázala rovněž na to, že správce daně musí důkazy hodnotit v jejich vzájemných souvislostech, přičemž při jejich hodnocení nesmí postupovat účelově. 10. K tvrzení žalovaného o neurčitosti Smlouvy o zajištění reklamy ze dne 2. 1. 2020 uzavřené mezi žalobkyní a společností Rentor („Smlouva“), žalobkyně uvedla, že ji nesepisovala, ale byla jí předložena společností Rentor. Pro žalobkyni bylo stěžejní, že její logo bude vidět nejen při závodech. Žalobkyně nemá za to, že by byla smlouva o reklamě neurčitá nebo vágní. Plynulo z ní, že logo bude umístěno na automobilech během rallye Mistrovství České republiky. Měsíční částka uvedená ve smlouvě nebyla fakturována každý měsíc, neboť sezona byla ovlivněna pandemií Covid-19. Fakturovaná částka tak nedosahovala téměř 5 mil. Kč, jak tvrdí žalovaný. Ve skutečnosti šlo o 2 faktury celkem za 800 000,- Kč, z nichž jen jedna je předmětem této žaloby (druhá byla řešena v samostatném řízení, vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 3 Af 5/2024). Vše nad rámec smlouvy bylo dohodnuto ústní formou – počet fakturací v roce 2020, velikost a umístění loga. 11. Společnost Rentor je závodním týmem, který současně zajišťuje reklamní činnost. Logo žalobkyně je viditelné na webových stránkách společnosti Rentor, čímž byla dle žalobkyně spolupráce prokázána. Též na facebookových stránkách společnosti Rentor je spolupráce popsána a znázorněna. Žalobkyně k tomu přiložila otisk obrazovky. K tomu uvedla, že jej předložila i v průběhu daňového řízení a žalovaný jej nesprávně hodnotil, že nemůže prokázat, že se vztahuje k předmětnému plnění. Vzhledem k době zveřejnění se přitom jedná o příspěvek vztahující se zjevně k sezoně 2020. 12. Spolupráce byla prokázána také doložením fotografií vozu ze závodů konaných ve dnech 11. až 12. 9. 2020, na kterých je viditelné logo žalobkyně na zadním blatníku automobilu. Žalobkyně nesouhlasí s hodnocením žalovaného, že tyto fotografie nemohou prokázat rozsah přijatých plnění, když se jednalo o závod odehrávající se přímo v předmětném zdaňovacím období. 13. Spolupráci prokázala též svědecká výpověď Ing. J. V. (jednatele spolčenosti Rentor), který potvrdil spolupráci s žalobkyní v plném rozsahu, potvrdil správnost smlouvy i rozsah plnění, který výslovně popsal. 14. Žalobkyně předložila daňovým orgánům rozsáhlou fotodokumentaci prokazující, že došlo ústně k rozšíření předmětu smlouvy i na motocyklové závody. Smlouva přitom může být ústní dohodou změněna. 15. Žalobkyně je názoru, že prokázala vše, co bylo v jejích možnostech a bylo možné po ní požadovat. Dostála tak požadavkům shora zmíněné judikatury. K tomu žalobkyně dále odkázala na rozsudek NSS ze dne 26. 6. 2023, č. j. 8 Afs 111/2022-36, dle kterého nemůže být v daných případech rozsah smlouvy přesněji určen. Jedná se totiž o tzv. smlouvu odvážnou. Rozsah plnění tak byl prokázán v maximální možné míře, hodnota plnění a osoba dodavatele nebyla žalovaným zpochybněna. 16. Následně žalobkyně přešla k uplatnění žalobních námitek vůči závěrům žalovaného týkajícím se plnění od společnosti BERNIKS CZ. V rámci tohoto žalobního okruhu žalobkyně nejdříve uvedla, že její ekonomická činnost je známá z médií a webových stránek, kdy se zabývá motoristickým sportem na vysoké úrovni. Dle žalobkyně je prokázáno, že předmětná plnění úzce souvisí s jejím předmětem činnosti, což měl akceptovat i žalovaný 17. Žalobkyně daňovým orgánům předložila rozsáhlou fotodokumentaci předmětného zboží s podrobnými vysvětlivkami, přičemž správce daně tyto fotografie vůbec nehodnotil. Zároveň uvedla, že pokud mohlo být plnění dodáno od jiného nezpochybněného dodavatele, všichni její dodavatelé jsou plátci daně z přidané hodnoty. 18. Ke spotřebním kartám jezdců žalobkyně uvádí, že takováto evidence není ze zákona povinná, i přesto ji pečlivě vede p